Amazónek bělobřichý
(Pionites leucogaster)
Úvod
Tento středně velký papoušek se dorůstá délky 24 cm a obývá brazilské oblasti amazonského pralesa. Shlukuje se po párech, rodinných skupinách, či menších hejnech v tropických zónách přednostně v okolí řek, především pak amazonky. Většinu dne tráví ve velkých výškách v korunách stromů, kde si hledají potravu. Ve volné přírodě se živí semeny a plody různých stromů a ovocem. Hnízdí ve stromových dutinách, které byly nalézány v různých výškách. Jejich křik je ostrý a velmi pronikavý, avšak mezi chovateli se traduje, že jsou – li papoušci chováni jako mazlíčci, ztrácí jejich křik na intenzitě.
Pohlavní dimorfizmus: Pohlavní dimorfizmus, neboli také dvojtvárnost, která nám umožňuje u některých papoušků ( a nejen papoušků ) rozeznat pohlaví pouhým pohledem podle velikosti, či zbarvení se u amazónků bělobřichých nevyvinula. Na tomto faktu se již shodli všichni chovatelé, i když někteří dodávají, že samci jsou hlučnější, křičí víc a častěji. Musím však dodat, že sami tito chovatelé nakonec doznali, že tento poznávací znak nebývá pravidlem. V současné době je jediným stoprocentním způsobem jak rozeznat pohlaví u amazónků bělobřichých metoda DNA.
Dospělí jedinci jsou zbarveni následovně. Temeno a týl jsou oranžové, zbytek hlavy žlutý. Záda, křídla, kostřec a vrchní krovky ocasní jsou zelené. Prsa a břicho jsou krémově bílé, zobák bledě rohový a běhák narůžovělý. Mladí ptáci mají temeno hlavy a záhlaví tmavé, hnědavé s černými pírky, zobák rohový, běhák šedý. Tmavé zbarvení hlavy se zbarví do oranžova po přepéření, po uplynutí 12 – 24 měsíců. Vyskytují se i jedinci, kterým tmavé zbarvení hlavy zůstává i v dospělosti. Jedná se o křížence s amazónkem černotemeným. K tomuto křížení došlo ve volné přírodě a první takto zbarvené ptáky do Evropy dovezla jedna nejmenovaná německá firma, specializující se na export a import exotického ptactva.
Chov a odchov
Amazónci bělobřiší se stávají pohlavně dospělými ve věku tří let. Po uplynutí zmiňovaných tří let se stávají chovu schopnými a jsou připraveni na hnízdění. Tito amazónci nejsou mimo dobu hnízdění nijak agresivní. Jsou známy odchovy z velkých voliér, kde byli chováni s jinými papoušky, naruší – li však jiný papoušek jejich hnízdní teritorium, stává se pro ně vetřelcem a cílem útoku. Atakovaný vetřelec může v boji přijít o dráp, nebo taky o život. Odchov v hejnovém chovu není zcela zaručen a není pravidlem. Pan chovatel J. Beneš uvádí, že jeho pár amazónků bělobřichých zahnízdil a odchoval mláďata až po umístění do samostatné voliéry. Tito amazónci jsou relativně nenároční na prostor a hnízdní budku. Většina chovatelů je chová a úspěšně odchovává mláďata pouze v klecích. Pan R. Strnad uvádí, rozměry klecí pro chov amazónků 1,1 x 1,1 x 1,4 m ( hloubka, výška, délka ) jako dostačující a má s nimi výborné zkušenosti. Mezi chovateli se však najdou i takoví, kteří amazónkům dopřávají více prostoru ve voliérách různých velikostí. Na nenáročnosti těchto ptáků na výběru hnízdní budky se shodují téměř všichni chovatelé, ještě jsem nezaznamenal žádný špatný ohlas v tomto směru. Názory jsou takové, že amazónci přijmou jakoukoliv předloženou budku s dostačujícími rozměry. Ta by měla disponovat rozměry 30 x 30 cm základna a 60 cm výška s vletovým otvorem minimálně o průměru 7,5 cm. Jsou známy i odchovy v menších bukách, ale mnozí chovatelé se přiklánějí k větším rozměrům, aby měli papoušci uvnitř budky dost místa. Jsou – li názory chovatelů na vybíravost ptáků ohledně budek takřka stejné, u problematiky přitápění v zimních obdobích se názory dost liší. Někteří chovatelé se domnívají, že amazónci mohou bez problémů zimovat v mrazu prostých prostorách, kde budou teploty dosahovat hodnot jen mírně nad bodem mrazu. Jiní chovatelé zastávají názor, že amazónky je lépe zimovat ve vytápěných místnostech, kde se teploty stále pohybují okolo 18 – 20 C a stojí si za tím, že v nižších teplotách by amazónky zimovat nenechali. Osobně se přikláním k druhému názoru, jelikož se domnívám, že vyšší teplota a dostatek ovoce a vitamínů papoušky velmi dobře připraví na následující chovnou sezónu. U amazonku jsou známy i dvacetileté páry, které stále bez problémů hnízdí a odchovávají mladé. Samice obvykle snese ob den do budky 3 -4 vejce, které pak následujících 25 dní zahřívá. Poté dochází k líhnutí. Po deseti týdnech od líhnutí jsou mláďata připravena postupně opustit budku a začít prozkoumávat její okolí. Často se stává, že nejmladší mládě uhyne v důsledku umačkání, nebo nenakrmení, jelikož ho starší sourozenci odstrkují. Po dalších 3 – týdnech od opuštění budky se stávají mláďata zcela samostatnými. U amazónků často dochází k odebírání snůšek, či mláďat k umístění do líhní a následnému ručnímu dokrmení, protože se pak stávají krotkými a bývají často vyhledáváni jako domácí mazlíčci.
Krmení
Amazónky krmíme směsí obsahující několik druhů prosa, slunečnici, lesknici, niger, oves, semenec a lněné semeno. Tuto směs můžeme podávat jak suchou, tak i naklíčenou. Neopomínáme zelené krmení, kokošku pastuší tobolku, smetánku lékařskou, kopřivu dvoudomou, atp. Ovoce a zeleninu, kterou amazónci velmi rádi pojídají také přidanou do vaječných míchanic, které by v jejich jídelníčku bezesporu neměly chybět. V krmném programu amazonku se vyplatí ( zdravě ) experimentovat, podávat stravu pestrou a různorodou, jelikož za ni ptáci budou velmi vděční a svému chovateli se poté dokážou odvděčit. Pan R. Strnad dává svým amazónkům na dna klecí lesní hrabanku, kterou si papoušci oblíbili a někteří z nich se na ni doslova vrhnou ihned po nasypání do klece.
Závěrem
Závěrem je dobré podotknou, že se jedná o dlouhověké papoušky. V dobré péči a v dobrých podmínkách bez větších potíží dožijí věku přesahujícího 40 let. Proto by si každý jejich stávající majitel měl dobře rozmyslet, zda – li se bude chtít jejich chovu věnovat dlouhodobě. Jedná se o velmi dobře ochočitelné papoušky, kteří si svým vzezřením a chováním získali srdce mnoha chovatelů, i rodin, které si je pořídily jako domácího mazlíčka.
text - Lukáš Procházka
fotografie – Petr Chumchal
literatura: Papoušci – článek Rudolfa Strnada, Amazonami a amazónci – M.Vašíšek, Fauna – článek Rudolfa Víta
zpět na seznam papoušků 