Partneři:

Agapornisové - africký rod papoušků

Všeobecný úvod

Rod Agapornis zahrnuje devět druhů (škraboškový, Fischeri, růžohrdlý, etiopský hnědohlavý, oranžohlavý, růžohlavý, šedohlavý a zelenohlavý) a jejich domovinou je Afrika. V přírodě se nachází jak ve stepních oblastech, tak i v zalesněných částech.

V lidské péči jsou běžně rozšířeni tři druhy agapornisů – škraboškový, růžohrdlý a Fischeri. V chovech můžeme občas spatřit i další druhy. Agapornis zelenohlavý se v zajetí nechová.

Agapornisové se dělí na dvě skupiny – s bílým okružím kolem oka a bez  okruží. Tito papoušci patří mezi malé druhy, jejich tělo je dlouhé cca 15 cm (záleží na druhu) s krátkým ocasem. Tvar těla je přizpůsoben rychlému a přímemu letu, jsou vynikající letci. Hlasové projevy agapornisů jsou poměrně výrazné. Dožívají se kolem 14 let (záleží na kondici a zdraví každého jedince)

Začátky ...

Agapornisové mě fascinovali již spoustu let. Chodil jsem je pozorovat do voliér ve volně přístupném parku v Pelhřimově. Po několika letech jsem navázal kontakt s jedním chovatelem, který mi ochotně radil a do začátků mi poskytl i chovné kusy. Ptáky mám umístěné přes chovnou sezonu ve venkovní voliéře s rozměry 2m x 1,4m x 2m (délka-šířka-výška). K voliéře mám připojenou jakousi „boudu“, kde mám uskladněné krmení a budky na hnízdění. V zimním období mám agapornisy umístěné v klecích v nepoužívané koupelně. Mám několik klecí – velkou na více agapornisů a několik menších na izolaci jednotlivých párů. Velká klec má rozměry 100cm x 57 cm x 93cm a malé klece mají rozměry 55cm x 55cm x 50cm (délka-šířka-výška). Podotýkám, že se jedná o rozměry klecí, které slouží pouze pro přezimování agapornisů doma, nikoliv o klece, ve kterých probíhají odchovy. Všechny odchovy provádím ve venkovní voliéře.

Bidla mám čistě přírodní – většinou vrbové větve. Jelikož to mám kousek  k rybníku, tak není problém mít stále zásobu čerstvých větví. Jejich spotřeba je vysoká, zvláště v chovné sezoně, kdy si z nich ptáci staví hnízda.

Hnízdění

Základem je sestavení dobře harmonizujícího páru. S určením pohlaví  běžně chovaných agapornisů to není snadné. Existují různé metody, které nám mohou napovědět, zda se jedná o samce či samici, ale není to 100 %. Mezi tyto metody se např. řadí tvar hlavy, vzdálenost pánevních kůstek (jedna z nejpoužívanějších metod), tvar ocasních per aj. Nejspolehlivější metodou jsou samozřejmě testy DNA, ale tyto testy jsou drahé a u papoušků jako jsou agapornisové se nevyplatí. Nejlepší pár většinou sestavíme přirozeným výběrem – nakoupíme několik ptáků od různých chovatelů (předejdeme tím příbuzenskému křížení), vypustíme je do společného prostoru (nejlépe voliéry) a poskytneme budky. Ptáci tak mají možnost se přirozeně spárovat. Pár poznáme tak, že papoušci sedí ve dvojicích, navzájem si probírají peří, nocují spolu v budce. I zde ale může dojít k tomu, že se takto mohu chovat 2 samci nebo 2 samice. 

Tito papoušci v přírodě hnízdí v dutinách stromů, proto jim musíme k hnízdění poskytnout budky. Literatura i chovatelé uvádějí různé rozměry budek, můžeme použít jak vertikální, tak horizontální. Zde uvádím několik různých rozměrů z několika zdrojů:

horizontální budka

vertikální budka

základna 25 x 20 cm, výška 15 cm

základna 15 x 15 až 18 x 18 cm, výška 25-30 cm 

základna 15 x 30 cm, výška 15 cm

základna 15 x 15 až 18 x 18 cm, výška 25-30 cm

základna 33 x 14 cm, výška 14 cm

základna 20 x 20 cm, výška 29 cm

Vletový otvor by měl mít průměr 5-6 cm. Není špatné pod něj umístit bidélko, které budou ptáci hojně využívat. Dno budky je dobré provrtat a umístit pod něj misku s vodou - dobré pro udržení stálé vlhkosti. Pro snadnou kontrolu hnízda je potřebné mít budku otevíratelnou - stříšku nebo část zadní stěny. Hnízda si staví samice z vrbových větví - spotřeba větví je vysoká, musíme tedy zajistit ptákům dostatek tohoto stavebního materiálu.. Samice agapornisů škraboškových stavějí důmyslné stavby, kde využijí převážnou část budky. Jejich hnízdo se skládá z chodbičky a následného snůškového prostoru. Růžohrdláci staví hnízdo ve tvaru "misky". Po postavení hnízda a úspěšném páření samice vždy obden snáší vajíčka. Průměrně jich je 5. Doba inkubace (sezení na vejcích) je 21 dní. Po této době se začínají líhnout mláďata. Přibližně v 9. den po vylíhnutí přistoupíme ke kroužkování (toto je individuální dle vývoje každého jedince).  Používáme kroužky o průměru 4,5 mm. Kolem 6. týdne mláďata opouštějí budku, ale jsou ještě několik týdnů dokrmována samcem. Samice v této době většinou opět nasedá na další snůšku. Po úplném osamostatnění mladé ptáky oddělíme od rodičů do vlastního prostoru, kde se mohou vylétat a zesílit.

V době hnízdění můžete u agapornisů ve skupinovém chovu pozorovat zvýšenou agresivitu. Většinou nejde ale o nic vážného. Pokud je některý pták velice agresivní k ostatním, je dobré celý pár oddělit. Šarvátkám při výběru budky můžeme předejít tím, že všechny budky zavěsíme do stejné výšky. Když bychom zavěsili jedinou budku výše, tak právě o ni by probíhali tvrdé souboje, které by mohli končit až smrtí jedince.

Krmení

Agapornisům denně předkládáme čerstvou vodu a směs suchého zrní. Tyto směsi můžeme zakoupit již namíchané nebo si je můžeme sami připravit z jednotlivých druhů zrnin. Měly by se skládat z většího podílu prosa a ovsa. Dále můžeme přidat kardi, lesknici, minimum slunečnice. Dále zkrmujeme různé ovoce, zeleninu, zelené krmení – např. jablka, hrušky, kukuřici, mrkev, listy pampelišky či jetelu. Také zkrmujeme naklíčené zrní (v chovné sezoně denně). Jako pamlsek poslouží např. piškoty.

V době odchovu mladých podáváme vaječnou míchanici, kterou si můžeme připravit sami nebo je dobré koupit již hotové směsi obohacené o vitamíny. Vždy musíme dávat pozor na to, aby se směs v teplých letních dnech nezkazila - proto ji měníme několikrát denně a dáváme jen takové množství, které se rychle spotřebuje. V této době krmíme nejrůznorodější stravou z celého roku. nesmíme zapomenout na přísun minerálů a hlavně vápníku ve formě sépiových kostí - samice na tvorbu skořápek.

U agapornisů bylo vyšlechtěno mnoho různých mutací, které se velice liší i cenově. Každý si tedy může vybrat, jestli chce chovat přírodně zbarvené ptáky nebo se věnovat mutacím. Chovatel by ovšem NIKDY neměl  křížit dva druhy rodu Agapornis, jelikož dochází k narození ptáků, kteří se v chovu nedokážou uplatnit, mají různé vady a brzy umírají.

Něco z mého chovu...

Závěrem jeden příběh. Mám pár agapornisů škraboškových, samice onemocněla a přestala létat. Spolu s veterinářem jsme jí rok „dávali dohromady“, narostlo nové peří, vitamínové kůry pomohly. Cena za léčení přesáhla několikanásobně hodnotu ptáka V nové sezoně se tato samička plně odvděčila – z 6 vajíček se jich 5 vylíhlo. Pár bez problémů odchoval všech 5 krásných jedinců. Ponaučení z tohoto příběhu nechť si každý přebere sám.

 

 

autorem článku i fotografií je Petr Vopálka 29.prosince 2006 http://www.agapornis.ic.cz
Informace o chovu agapornisů uvedené v této rubrice jsou pouze základní – informativní.
Pro chov či odchov je třeba nastudovat některý z obsáhlých odborných zdrojů

vloženo: 19. 01. 2012 20:09

Design: Miroslav Horák | Redakční systém vytvořilo Devtea.cz
Copyright 2005–2017 Amadina-Gouldove.com, všechna práva vyhrazena.
Použití jakýchkoliv částí těchto stránek je možné výhradně se souhlasem autorů.
Kontakt | Bannery pro váš web