Partneři:

Alexandr čínský (Psittacula derbyana)

Úvod

Alexandr čínský  se řadí mezi velké papoušky. Dorůstá se délky 50 cm a je považován za jednoho z největších zástupců svého rodu . Ve volné přírodě obývá horské zalesněné oblasti Číny a Tibetu a to až do výšky 4000 m. n. m. V takto velkých nadmořských výškách bývá chladno,  z čehož plyne, že je tento papoušek velmi otužilý. Proto  jej  není potřeba aklimatizovat a otužovat na  naše evropské klima. I přes svou otužilost by voliéra, kterou budou alexandři obývat, měla disponovat krytým prostorem, který je bude chránit před nepřízní počasí.

Ve své domovině alexandři čínští žijí ve větších skupinách, které se v období páření a odchovů rozčleňují na jednotlivé páry a nadále v tomto období pak žijí samostatně. Mimo hnízdní období skupinově nalétávají na kukuřičná a obilná pole, kde páchají velké škody. Dále se živí plody různých stromů, ovocem a příležitostně nepohrdnou ani některými druhy hmyzu.

V zimním období  se z horských oblastí stahují do nižších, krytých dolin. Jejich zvukový projev je nepříjemně skřehotavý a lidskému uchu příliš nelahodí. Na jejich obhajobu se ale sluší říct, že alexandři čínští se hlasově  projevují jen velmi málo a to především ráno a večer. Mnoho chovatelů si je oblíbilo především pro jejich krásně uhlazené peří, které bezesporu dokáže okouzlit.

Pohlavní dimorfizmus: Pohlavní dimorfizmus se u alexandrů čínských vyvíjí později, někdy až kolem druhého, nebo třetího roku života. Proto je velmi těžké rozeznat pohlaví u mladých ptáků. Chovatelé s několikaletou praxí v chovu alexandrů čínských tvrdí, že se dá pohlaví u mladých alexandrů čínských určit podle tmavého pruhu na spodním okraji hlavy. U samců bývá tento pruh obvykle už od mládí širší, než u samic.

Touto metodou se řídí většina chovatelů, kteří  tyto krásné exoty chovají. Určování pohlaví podle DNA je u těchto papoušků možné, ale ve většině případů nevyužívané. Většina chovatelů se spoléhá na určování podle již zmiňovaného pruhu na spodním okraji hlavy. Osobně jsem se s určováním DNA u alexandrů čínských ještě nesetkal.

Stoprocentně lze pohlaví určit po dovršení druhého roku života, kdy se samcům zbarví horní část zobáku do červena a samicím zůstane černá. Chovatelé dlouhodobě se zabývající chovem alexandrů tvrdí, že alexandři se úplně vybarví až po deseti letech a teprve potom se stávají doopravdy  krásnými. Dospělí ptáci bývají zbarveni stejně. Modro - fialová hlava, temeno s modrým nádechem, hrdlo a břicho šedo – fialové. Záda a týl jsou zelená a křídla se barví do olivovo – žlutá. Ocasní pera jsou modrá, se zeleným lemováním. Samice bývají drobnější, jejich zbarvení je oproti samcům celkově matnější a horní čelist zobáku zůstává i v době dospělosti černá, u samců se zbarvuje do červena. Mladí ptáci bývají celkově drobnější a jejich peří je znatelně bledší.

Chov a odchov

Chovná sezóna alexandrů čínských začíná obvykle velmi brzo na jaře.  Začátkem března začne samec tokat a dvořit se samici. Tok alexandrů čínských je opravdu impozantní, protože samec  při dvoření, které probíhá na bidle, předvádí samici  různé tance a úklony, kterými se snaží zaujmout její pozornost. Před zahnízděním samici intenzivně krmí a příjemně švitoří.

Alexandři nejsou náoční na výběr budky, postačí jim kmen, nebo prkenná budka o rozměrech 30 x 30 cm základna, popř. průměr kmene a výška 60 cm. Vletový otvor o průměru minimálně 10 cm je plně postačující. Do budky je dobré dát minimálně 5 – ti centimetrovou vrstvu hoblin, kterou samice ještě dále sama upraví a snese do ní snůšku. Ta obvykle čítá 2 – 4 vejce. V době inkubace se samec v blízkosti budky nezdržuje téměř vůbec, pouze samici obstarává potravu.

  Mláďata se líhnou z vajec postupně, přibližně po 25 dnech od nakladení snůšky. Po dalších 55 dnech se mláďata pokusí opustit hnízdní budku. Následujících několik dní se zdržují v blízkosti budky, ve které vyhledávají úkryt před případným nebezpečím. Bezprostředně po opuštění hnízdiště jsou mláďata ještě zcela závislá na rodičích, avšak po dalších třech týdnech jsou již zcela samostatná a schopná se sama živit.

Voliéra pro alexandry čínské by měla být dost prostorná, jelikož se jedná o velmi dobré letce. U p. Hájka jsem měl možnost vidět alexandry čínské ve čtyřmetrové voliéře s krytem proti nepřízni počasí a troufám si říct, že papoušci v ní byli velmi spokojení a bez problémů hnízdili. Tito papoušci mají velmi silný zobák, z čehož plyne, že jsou  velkými ničiteli dřeva. Konstrukci jejich voliéry je proto lépe zhotovit ze železa, s využitím  silnějšího pletiva. Jinak se může lehce stát, že si papoušci pomocí svých zobáků najdou cestu z voliéry na svobodu.

Krmení

Alexandři celkově jsou na krmení nenároční, proto bez problémů postačí komerčně míchané směsi některých známějších výrobců. Obecně by krmná směs měla obsahovat aspoň 3 druhy prosa, lesknici, loupaný a neloupaný oves, kukuřici a bílou a žíhanou slunečnici.

Nemělo by se opomínat ovoce a zelenina, která by měla mít své místo v jídelníčku alexandrů takřka celoročně. Alexandři nepohrdnou žádnému dostupnému druhu ovoce. Obzvláště oblíbená jsou pak jablka, která, jak mám odpozorováno, vítězí téměř u všech papoušků.

Další významnou složkou jídelníčku alexandrů by mělo být zelené krmení, například kopřivy, smetánka lékařská, jetel luční a další. Vzhledem k velikosti a síle zobáků těchto ptáků by se nemělo opomíjet často měnit bidla, která slouží k okusu a obrušování zobáků. Při nedostatku bidel může dojít k přerůstání jak zobáků, tak i drápů.

Závěrem

O těchto krásných papoušcích mohou popřemýšlet všichni chovatelé, kteří si v současnosti lámou hlavu nad tím, jak vhodně zaplnit prázdné místo ve svých voliérách. Tito papoušci mají pro alexandry typické krásně uhlazené, lesklé peří, které zajisté učaruje každému milovníkovi exotů. Především pak v létě, kdy se do něj naplno opře slunce a odrazí se v něm všechny barvy. Mezi jejich zápory patří vyšší hlučnost především v ranních a večerních hodinách, která by mohla sousedům vadit.

Dále to jsou  větší nároky na velikost voliéry a poněkud vyšší pořizovací cena. Klady však převažují a je jich nespočet. Uvedu alespoň některé, jak je vnímám a vidím já sám. Krásu opeření jsem už zmínil výše. Celkově na mne tito papoušci působí dojmem aristokratičnosti, který ve mně nevyvolává nejen celkový vzhled, ale i jejich chování. Modrá krev v nich samozřejmě nekoluje, ale už na první pohled dokáží zrychlit tep a zvýšit rychlost krevního oběhu všem těm chovatelům, kteří stejně jako já propadli krásnému koníčku – chovu exotického ptactva – chovu papoušků.

foto – Petr Chumchal 
zdroje: Nová exota-článek RNDr. Štefana Stollára a článek, připravený redakcí Nové exoty, 
článek v časopise Fauna R. Víta a redakce Fauny

autor: Lukáš Procházka
vloženo: 19. 01. 2012 20:09

Design: Miroslav Horák | Redakční systém vytvořilo Devtea.cz
Copyright 2005–2017 Amadina-Gouldove.com, všechna práva vyhrazena.
Použití jakýchkoliv částí těchto stránek je možné výhradně se souhlasem autorů.
Kontakt | Bannery pro váš web