Partneři:

Ara ararauna (Ara ararauna)

Výskyt : Jižní a Střední Amerika
Velikost přibližně 85 cm
Počet vajec: 2 - 3 vajíčka  
Inkubační doba: 24 - 28 dnů  
Velikost kroužku: 14 mm
Průměrná délka života 50 let (D. Alderton)

Úvod

Ara ararauna. Papoušek tak známý a krásný, že ho snad ani není potřeba představovat. Vždyť zeptejme se každý sám sebe, kdo z nás ještě neviděl aru araraunu v zoologické zahradě, cirkuse či snad sedět nějakému pirátovi na rameni? Mám za to, že v dnešní době opravdu jen málokdo ještě neviděl, nebo aspoň neslyšel o tomto majestátním krasavci dorůstajícím se bezmála 85 cm.

Tito okouzlující opeřenci k nám zavítali z Jižní Ameriky, konkrétně z Panamy, Ekvádoru a Venezuely. Zde je jejich domov, kde se vyskytují ve velmi hojném množství, mnohdy společně s dalším krasavcem, arou zelenokřídlým, jelikož biotopy obou těchto druhů se kříží. Není proto problém v tropických pralesích zmiňované oblasti spatřit hejna smíšená z obou těchto druhů. Diskutovat o tom, že to musí být pastva pro oči a zážitek na celý život snad ani není třeba.

Ve zmiňovaných jihoamerických pralesích se tito arové živí především plody, které jim jejich útočiště poskytne. To znamená prakticky jakékoliv ovoce, ořechy, bobule stromů a pupeny či výhonky různých větví. Arové jsou velmi zvídaví a svým mohutným, silným zobákem se snadno dostanou i pod skořápky tvrdých ořechů, nebo kůry stromů, jejich jídelníček je proto velmi pestrý a ve výběru potravy si meze nekladou.

Pohlavní dimorfismus: Tito ptáci jsou zbarveni převážně žlutě a modře. Tyto dvě barvy u dobře živených ptáků v dobré kondici tvoří krásný kontrast. Horní část těla je modrá, stejně jako ocas. Čelo a temeno je zelené. Zbytek těla, kromě nahé lícní oblasti a jejího černého lemování je žlutý. M. Vašíček ve své knize uvádí, že zmiňovaná nahá lícní oblast u samců zrůžoví, jsou – li vydrážděni, nebo něčím vylekáni. Tento efekt je možné sledovat i u samic, ale ne tak často jako u samců a růžová barva na lících není tak intenzivní.

Mláďata těchto papoušků jsou velmi podobná dospělým jedincům, mají jen menší, méně zahnutý zobák a narůžovělá líce. Vašíček ve své knize, ze které bylo při tvorbě tohoto článku hojně čerpáno, také uvádí znatelný rozdíl mezi samcem a samicí, rozeznatelný pouhým pohledem oka. Říká zde, že samice má menší zobák a hlavu než samec. S tímto jeho tvrzením nemohu jinak, než souhlasit, na vlastní oči jsem se o tom mohl přesvědčit na návštěvě u manželů Procházkových, v jejichž voliérách jsem měl možnost tyto klenoty spatřit. Ano, vskutku je tomu tak. Při detailnějším pozorování obou jedinců jsem si tohoto nepatrného rozdílu všiml i já jako laik, co se arů týká a jsem si jist, že zapálený a zkušený chovatel tento rozdíl na svých chovancích zaznamená také a bere jej jako samozřejmost.

Nicméně, velká většina chovatelů si své papoušky pořizuje jako mláďata, aby k sobě stihli do svého prvního odchovu blíže přimknout a zvyknout si na sebe. Proto je tato dvojtvárnost pohlaví prakticky nepoužitelná, jelikož se u mláďat nevyskytuje. Mláďata jsou většinou, jako by si z oka vypadla a znesnadňují tak svým chovatelům a potenciálním budoucím majitelům výběr. Naštěstí v dnes existují různé metody rozpoznávání pohlaví, ať už endoskopie, která se v dnešní době už moc nedoporučuje vzhledem k náročnosti celkové operace, nebo metoda DNA, která je velmi rozšířená.

V poslední době je metoda rozpoznávání pohlaví papoušků pomocí DNA dostupná všem a tak jsou takřka všichni tito velcí papoušci, mezi které ary bezesporu patří opatřeni testem DNA, který dodává novým majitelům jistoty. Vždyť cena tohoto testu je v porovnání s cenou zmiňovaného papouška nepatrná a tak se vyplatí, nechat své chovance podstoupit tyto testy.

Chov a odchov

Chov arů jako takový není technicky obtížný, avšak jejich odchov bych přirovnal k běhu na dlouhou vzdálenost. Chovatel, který se pustí do chovu těchto charismatických opeřenců, musí být v první řadě obrněn trpělivostí. Vždyť jen než se stanou z mláďat chovu schopní, pohlavně dospělí ptáci, uplyne 5 let. Nemohu však namítat, že 5 let, strávených opečováváním a rozmazlováním těchto nádherných ptáků, nemůže být pro jejich chovatele ničím jiným, než rájem na zemi. Ve společnosti takovýchto chovanců navíc 5 let určitě uplyne jako voda.

Avšak ani po uplynutí této doby není vyhráno. Tito papoušci jsou dost nároční a proto mnohdy ani harmonizující páry nezačnou ihned odchovávat mláďata. K odchovům většinou dochází až okolo 7. roku života. Pro chov arů však není zapotřebí jen již zmiňovaná trpělivost, ale také odpovídající chovatelské zařízení, tedy voliéry. Setkal jsem se s názorem chovatelů, kteří tvrdí, že arové chovaní ve voliérách stejně nelítají, tak na co by jim stavěli dlouhé prolety (?). Stačí voliéra tak široká, aby mohli roztáhnout křídla a to by mělo být dle názoru této skupiny dostačující. O to více mně potěšil názor chovatele, který tyto krasavce chová ve voliérách o rozměrech 8 x 3 x 3 m a to se jedná jen o rozměry venkovních výletů, o rozměrech vnitřních ubikací se chovatel bohužel nezmiňuje. Na ptáky v takovéto voliéře musí být radost pohledět a každému chovateli musí srdce zaplesat při pohledu na tento létající skvost.

Pro chov těchto výborných letců je tedy zapotřebí dostatečně prostorná voliéra s prostorami na zimování. Venkovní výlet by měl být dostačující o rozměrech 5 x 2 x 2,5m (d x š x v), samozřejmě čím větší, tím lépe. Nutno podotknout, že na stavbu voliéry pro ary je nutností použití kvalitních, pevných materiálů a dostatečně silného pletiva. Arové si se svými značně silnými zobáky dokážou poradit i s některými silnějšími pletivy, vyplatí se proto na výstavbě voliéry nešetřit. Prostory na zimování by mohly stačit o rozměrech 3 x 2 x 2,5 m. Zimoviště by mělo být vybaveno zdrojem tepla, který bude v ubikaci i přes zimu udržovat teplotu.

Názory chovatelů na přitápění u arů, se mnohdy rapidně liší. Setkal jsem se s názory, že stačí přitápět tak, aby teplota v ubikacích neklesala pod bod mrazu. Jiní tvrdí, že stačí okolo +5° C, jiní zase že přitápí k +15° C. Můj názor se blíží hodnotě poslední, tedy +15° C a nebál bych se zatopit i na +20°C.

V těchto prostorách bývá obvykle umístěná také hnízdní budka. Na téma tvarů, velikostí a typů budek pro odchov arů by se dala vést sáhodlouhá diskuse a k jistému závěru, která budka je bezpečně nejlepší bychom se stejně nedobrali. Každému páru vyhovuje jiný typ budek a proto je dobré s budkami trochu experimentovat a popřípadě, dle možností, páru nabídnout třeba i více odlišných budek. Je dobré nezapomínat na nutnost použití silného tvrdého dřeva, jelikož se jedná o vysloveně likvidátory čehokoliv dřevěného a překližková budka by snadno a rychle přišla k úhoně. Hodně chovatelů si chrání rohy, vstupní otvory budek a ostatní choulostivá místa plechem, aby na ně papoušci tak snadno nemohli.

Obecně se mluví o dostačujících rozměrech budek okolo 100 x 50 x 50 cm a okolo 20 cm v průměru u vstupního otvoru do budky. Tyto rozměry, jak už bylo řečeno, se mohou lišit, jak už uvedenými hodnotami, či tvary celkové budky. Často bývají použity dva vstupní otvory, aby mohla případně samice utéct před agresivním samcem.

Hnízdní sezóna u těchto ptáků, pokud nehnízdí v zimních měsících v ubikacích, začíná po jarním oteplení. Samice se začne velmi často zdržovat v budce a upravovat její interiér. V tomto období a také v období samotného hnízdění se i ručně dokrmení, za normálních okolností velmi přítulní a mazliví papoušci, stávají velmi útočnými a agresivními. Mnohým chovatelům nebývá umožněna ani kontrola hnízdních budek, protože většinou ihned po vstoupení do voliéry začíná samec, hlídající u budky, velmi hlasitě křičet a provádět na svého pečovatele útočné nálety. Většina z takto napadených chovatelů v zájmu zachování klidu opustí teritorium svého papouščího páru a čeká, zda se odchov podaří, nebo se pokusí o kontrolu později.

Ararauny mívají obvykle snůšku čítající 2 – 3 vejce. Vašíček uvádí mimořádný odchov J. Beneše, kterému se vylíhlo dokonce 5 mláďat, nejmladší a nejslabší však brzy uhynulo. Inkubační doba je u zmiňovaných arů okolo 24 dní. Po tuto dobu samice pevně sedí na vejcích a do budky ji chodí krmit samec, který se po většinu dne zdržuje v blízkosti budky. Mnohdy se po vylíhnutí mláďat pár snaží o druhou reprodukci, tyto druhé odchovy však jen zřídka kdy bývají úspěšné. Pár se většinou snaží úspěšně odchovat již vylíhlá mláďata. Bezprostředně po vylíhnutí a ještě několik následujících dní krmí mláďata jen samice, která přijímá rozmělněnou, natrávenou potravu od samce, po určité době se však o krmení potomstva starají oba rodiče. Mladé ary opouští hnízdní budku ve věku přibližně 3 měsíců. A následující 3 měsíce je ještě dokrmuje samec, dokud se nestanou zcela samostatnými. Opeření se mladým arám zcela vybarví přibližně po jednom roce života.

Umělý odchov – ruční dokrmování: S umělými odchovy vlastně začali už domorodí Indiáni v domovině těchto papoušků. Ještě jako mladá mláďata je vykrádali z hnízd, dokrmovali a ochočovali. Byl to jejich způsob obživy a takto dokrmení papoušci byli následně prodáváni na obchodní lodě plující do Evropy, kde následně takovíto papoušci zkrášlovali dvůr nejednoho panovníka.

Domorodci se takto živili prakticky donedávna, dokud nebyly dovozy papoušků zakázány. Dodnes jsou ale takto ochočení papoušci u domorodců velmi hojní. Mezi chovateli byly umělé odchovy zprvu využívány jako eliminace úmrtí mláďat v případech, že o ně rodiče ztratili zájem. Časem si však lidé všimli, že takto odchovaní papoušci se stávají bezvadně krotkými a k člověku si získají citové pouto. 

Krmení

Skladba krmení pro ary araruny není příliš složitá. Jedná se o ne příliš vybíravé ptáky, ale především o zvídavé jedlíky, kteří okusí prakticky vše, co jim jejich chovatel předloží a dle jejich zájmu se dá dále určit, co je dobré jim předkládat a co ne. Samozřejmě s přihlédnutím na zdravotní a dietetická hlediska. Velkou část jídelníčku by mělo tvořit ovoce. Ve výběru ovoce se meze nekladou, v letním období se dá podávat cokoliv, co vyroste na zahrádce za domem, v zimě se postupně předkládají zásoby, které zbyly.

Dobré je předkládat také některé druhy exotického ovoce, jako například citrusy, kterými papoušci bezesporu nepohrdnou. V denní krmné dávce by neměla také chybět směs zrnin, která se dá jednoduše zakoupit na kterékoliv chovatelské burze. Opomíjet by se neměla také zelenina a zelené krmení. Zde se mohou papouškům opět předložit plody zahrádky, nebo jen obyčejné kopřivy, ptačinec žabinec, či smetánka lékařská, známá pod lidovým jménem pampeliška.

V neposlední řadě by bylo dobré zmínit dostatečný přísun větví k okusu. V hnízdním období je třeba krmné dávky zvýšit, jelikož bude živeno několik hladových krků navíc. V tomto období je dobré se postarat o stálý přísun pitné vody, kterou papoušci v tomto období konzumují ve větším množství. Chovatelé dále doporučují přidávat naklíčené zrní, nebo vaječné směsi.

foto – Lukáš Procházka, Petr Chumchal, Věra Procházková
literatura: M. Vašíček - Arové a Aratingy - Barko Bělka, 2001
články v časopise Fauna a Nová exota
poznatky manželů Procházkových

autor: Lukáš Procházka
vloženo: 19. 01. 2012 20:11

Design: Miroslav Horák | Redakční systém vytvořilo Devtea.cz
Copyright 2005–2017 Amadina-Gouldove.com, všechna práva vyhrazena.
Použití jakýchkoliv částí těchto stránek je možné výhradně se souhlasem autorů.
Kontakt | Bannery pro váš web