Partneři:

Ara Hyacintový (Anodorhynchus hyacinthinus)

Výskyt : Jižní Amerika
Velikost přibližně 100 cm
Počet vajec: 1 - 2 vajíčka  
Inkubační doba: 24 - 28 dnů  
Velikost kroužku: 18 mm
Průměrná délka života : 60 - 80 let

 Úvod

Tento obr dorůstající se délky až jednoho metru obývá vnitrozemní oblast Brazílie. Zde ho lze nejčastěji spatřit v hustých amazonských pralesích, vždy poblíž vodních toků. Vašíček ve své knize píše, že arové hyacintoví se vážou na svůj určitý oblíbený druh potravy a obvykle se poté zdržují v místech jejího výskytu. Tito silně inteligentní papoušci se povětšinou shlukují do hejn, která čítají od dvou do šestnácti jedinců. Bohužel, v dnešní době se volně žijící populace arů hyacintových, vlivem lovu a vykrádání hnízd, zjednodušeně řečeno, vlivem lidského faktoru, zúžila na pouhopouhých 4000 kusů (!). Zajímavostí je, že si tito arové ve volné přírodě dělají hnízda v dutých palmách, hlubokých 4 - 12 metrů (Vašíček).

Pohlavní dimorfismus -  Samice a samec ary hyacintového jsou zbarveni zcela totožně. Jejich peří je tmavě kobaltově modré. Křídla jsou oproti hlavě poněkud tmavější. Výrazné jsou žluté, kožovité plochy okolo očí a spodní části zobáku. Mladí ptáci jsou zbarveni stejně, jen jejich ocasní paří je kratší a horní část zobáku je menší a ne tak mohutná, jako u dospělých jedinců. Pro jednoznačné určení pohlaví je nutné provést testy DNA.

Chov a odchov

Na úvod tohoto odstavce bych rád uvedl informaci, která pohladí po duši snad každého našeho chovatele. Vašíček totiž ve své knize uvádí, že ve své době patřila pražská ZOO k jedněm z prvních, které hlásila odchov mláďat. Informace bohužel hořkne tím, že mláďata záhy uhynula. Nicméně i tak si myslím, že máme být na co hrdí. Chov arů hyacintových jako takový se nejeví jako něco těžkého, či snad složitého. Avšak jejich odchov, zejména pak ten úspěšný, zakončený vyvedením zdravých mláďat, není vůbec snadný, důkazem čehož jsou poměrně sporadické odchovy v soukromých chovech. Podle dostupných publikovaných informací vyplývá, že většina známých odchovů se uskutečnila u ptáků starších 7 až 10 let. Odchovy před dosažením tohoto věku jsou velmi zřídkavé. Chovatel se tedy musí obrnit notnou dávkou trpělivosti, než se dočká svých prvních odchovů.  Ovšem staré lidové pořekadlo říká, že trpělivost růže přináší, což často právě v chovatelství platí dvojnásobně. A tak se i přes uvedené skutečnosti najdou v naší malé zemi zapálení chovatelé, vyzbrojení notnou dávkou nezbytných zkušeností a trpělivosti, kteří jsou připraveni projít dlouhou cestu, na jejímž konci jsou zdravé odchovy. Nároky na prostor těchto opeřených obrů snad není třeba zmiňovat. Snad málokdo by umístil největšího papouška naší zeměkoule do voliéry menší než je 5 metrů. Liberecká ZOO je chovávala ve voliéře o této délce, nejsem si však jist, zdali nedošlo k přestěhování do větších ubikací. Ve Vancouver Aquarium  jsem měl možnost vidět pár těchto arů ve veliké ubikaci simulující prostředí tropického pralesa. Tito arové byli nejen ochočení a nebylo tudíž nutné je jakkoliv oddělovat od procházejících návštěvníků, ale byli také v perfektní kondici. Názor na tvar a velikost budky arů se poměrně hodně liší. Chovatelé nemají jasnou preferenci určitých rozměrů, nebo tvaru budek. Osobně jsem slyšel o budkách v rozmezí od 40 x 40 x 80 (výška) cm až po budky 150 cm vysoké, s podstavou 60 x 60 cm. Stěží lze jednoznačně doporučit některý z tvarů, nebo rozměrů. Každý pár je jiný a tak je nutné vycházet z preferencí každého jednotlivého páru.  Průměr vletového otvoru by však měl být vždy cca 22 cm. Snůška zmiňovaných arů obvykle činí 1 - 2 vejce, zcela výjimečně pak 3 - 4 vejce, na kterých sedí většinou samice. Samec se zdržuje u vchodu do budky a samice budku opouští většinou jen při potřebě vyprázdnit se.  Doba inkubace je udávána v rozmezí 24 - 28 dní. Poté trvá ještě přibližně 3 měsíce, než mladí opustí budku. Jsou také známy úspěšné pokusy o umělý odchov, který je v jistých situacích, kdy rodiče své mladé zavrhnou, nezbytný. Umělý odchov u ary hyacintového krásně popisuje český chovatel p. Nedělník. Po přečtení jeho zkušeností před ním musím hluboce smeknout. Dle jeho popisu mu ruční dokrmování mladých arů zabralo téměř půl roku a jednoduché to zajisté nebylo. Pro představu jen uvedu, že první týden po vylíhnutí dokrmoval pan Nedělník společně se svou paní, mláďata každé dvě hodiny. Takový proces je velmi časově náročný a velmi pravděpodobně není v silách každého chovatele jej absolvovat.

Krmení

Krmení arů hyacintových se vcelku nijak neliší od krmení jiných velkých arů. Velkou část jejich jídelníčku tvoří ovoce, dále zrniny, oříšky (různých druhů). Arové hyacintoví jsou však poněkud nároční na vitamíny a minerály, které ve většině případů chovatelé přidávají do pitné vody. V jídelničku je vhodné zvýšit podíl tuků a proteinů ve stravě. Dále můžeme podávat kukuřičné klasy, ovoce ze zahrádky a také tropické ovoce. Nesmí se opomíjet na čerstvé větve k okusu.

foto: Lukáš Procházka, Petr Chumchal
literatura: M. Vašíček – Arové a ratingy – BARKO Bělka 2001

autor: Lukáš Procházka
vloženo: 19. 01. 2012 20:12

Design: Miroslav Horák | Redakční systém vytvořilo Devtea.cz
Copyright 2005–2017 Amadina-Gouldove.com, všechna práva vyhrazena.
Použití jakýchkoliv částí těchto stránek je možné výhradně se souhlasem autorů.
Kontakt | Bannery pro váš web