Partneři:

Ara zelenokřídlý (Ara chloroptera)

Výskyt : Jižní Amerika
Velikost přibližně 85 cm
Počet vajec: 2 - 4 vajíčka  
Inkubační doba: ccs 25 dnů  
Velikost kroužku: 14 mm
Průměrná délka života 60-80 let (Z. Veger)

Úvod

 Již od dětských let, kdy mi doma v klícce švitořily andulky a já v sobě pěstoval zárodky chovatelství, jsem v zoologických zahradách obdivoval především červené ary, tedy arakangu a aru zelenokřídlého. Z mohutnějšího, nepatrně většího a sytěji rudého ary zelenokřídlého se postupem času vyklubal můj favorit. Přiznám se, že upřímně závidím obyvatelům severní části Jižní Ameriky, že mají tu možnost, spatřit tyto létající klenoty ve volné přírodě.

Ve Venezuele, Brazílii, Paraguayi, Kolumbii a okolních státech se s přirozeným biotopem ary zelenokřídlého prolínají biotopy ary  arakangy a ararauny. Není proto problém, se na relativně velkém území setkat hned se třemi, zřejmě nejznámějšími a u nás nejrozšířenějšími druhy arů. Vlivem tohoto prolínání biotopů se zde můžeme také setkat s mezidruhovými kříženci výše jmenovaných.

Tito bezpochyby krásní ptáci se nejčastěji zdržují v pralesních oblastech, otevřených krajinách či horách. S oblibou také zavítají k místním říčním tokům. Za jejich oblíbenou potravu platí především ovoce, různé bobule, výhonky, ořechy, plody stromů a všemožná semena. Další z velmi oblíbených pochutin, která se objevuje na jídelníčku těchto arů, je kukuřice vysazená místními farmáři, za jejíž konzumaci bývají arové pronásledováni. Člověk by si pomyslel, jak by bylo krásné, žít v symbióze s něčím tak krásným, jako jsou tito arové. V Americe tomu i přes jejich krásu tak není. Arové jsou civilizací zatlačováni čím dál více do hor a odlehlých lokalit. Zde jsou jim jejich hnízda v dutinách stromů vykrádána domorodci, kteří považují stromy za svůj majetek. Vykradená mláďata dokrmují a následně prodávají ve městech.

Pohlavní dimorfismus: Na návštěvě u manželů Procházkových jsem měl možnost na vlastní oči, z bezprostřední blízkosti sledovat párek arů zelenokřídlých při odpolední rutině. Tento pohled, kdy se odpolední slunce opíralo do peří těchto rubínových klenotů, bych přál každému. Pro celou naši výpravu čítající mne, Mirka Lifarta, Rostislava Stehlíka a Petra Chumchala se tato návštěva stala nezapomenutelným zážitkem, pro mne především díky těmto arům. Tímto jsem trošku odbočil od tématu, pointou tohoto vyprávění je, že jsem musel být zřejmě omámen nedozírnou krásou těchto opeřenců, protože jsem nebyl schopen určit jejich pohlaví.

M. Vašíček ve své knize uvádí, že samice má menší hlavu a zobák, s čímž neleze polemizovat. Obě dvě pohlaví jsou zbarvena rudě, jejich křídla zdobí zelený pruh středních křídelních krovek, přecházející do sytě modrých velkých křídelních krovek a letek. Troufám si říci, že ani tisíce malířů by nedokázalo na své plátno zachytit reálnou krásu těchto opeřených pokladů. Nahé bílé líce a oblast okolo očí doplňuje několik řádek červených peříček táhnoucích se po celé délce tváře. U mladých ptáků, kteří jsou menší než dospělí a především mají kratší ocas, je rozeznání pohlaví pouhým okem takřka nemožné. Proto, jako u většiny takovýchto papoušků chovatelé nechávají ptákům dělat testy DNA, které spolehlivě a šetrně zjistí pohlaví zmiňovaných papoušků.

Chov a odchov

Chov velkých arů, leč je jistě snem nejednoho chovatele, není vůbec jednoduchý. U arů zelenokřídlých tomu není jinak. Jedním z počátečních problémů pro většinu z nás může být určitě cena, která se pohybuje v desítkách tisíc korun, jen za pouhé papoušky. Přičtěme si cenu odpovídajícího chovatelského zařízení a tato cifra se zněkolikanásobí. Tento fakt pro mne ary odsouvá od hranice reality, až za hranici snů. Jsem tomu ale vskutku rád. Tato nedostupnost arům zaručuje, že ještě pár let nebude na burzách „přearováno“, jako, dá se říci, je v dnešní době „přeagapornisováno“ a nebude tak trpět kvalita těchto ptáků.

Prudce klesající ceny agapornisů zapříčinily jejich dostupnost takřka každému a jejich kvalita v našich chovech prudce klesla. O zlepšení stavů chovů agapornisů u nás nyní silně usilují členové Českého klubu chovatelů agapornisů (CZAC), viz článek. Ale zpět k arům. Zjednodušeně se dá říci, že chov těchto papoušků  je především pro otrlé, zkušené, trpělivé a také velice zainteresované chovatele. Důvodů je hned několik. Na ty z nás, kterým se podaří překonat zábranu v podobě financí, které je nutné zainventovat do papoušků a zařízení, čeká ještě dlouhých, mnohdy až 8 let, než papoušci pohlavně dospějí a pokusí se poprvé o reprodukci.

Tato doba se nedá s přesností na rok určit, protože některý pár se o odchov mláďat může, leč neúspěšně, pokusit i dříve, jiné páry, vlivem nevyhovujících podmínek třeba nikdy. Právě tomuto bodu v chovu arů patřila výše zmíněná připomínka o trpělivosti. Tito ptáci opravdu nejsou pro netrpělivé chovatele, kteří by se rádi dočkali odchovu, nejlépe týden po vpuštění ptáků do společné ubikace. Další překážkou na dlouhé cestě k úspěšnému odchovu zelenokřídlých arů, může být sestavení chovného páru. Chtě nechtě, tyto ptáky příroda mimo notné dávky krásy vybavila i nemalou dávkou inteligence a citu. Každý z těchto arů je samostatná, unikátní osobnost, se svým, sobě vlastním charakterem. A tak stejně jako u lidí, si nemusí dva jedinci, které k sobě chovatel předurčil, hned padnout do oka. Mohou být schopní žít celý život společně jeden vedle druhého, leč bez potomků. Naopak se může stát, že si pár padne do oka okamžitě a mláďata splodí v nejbližším možném termínu. 

Podobných faktorů, které mohou ohrozit, nebo narušit chov arů je mnoho. Na prstech obou ruk, které vlastním bych je nespočítal a také jejich vypisování do tohoto článku by bylo velmi zdlouhavé, ve výsledku nejspíše bohužel i nudné. Vyjmenujme si tedy jen pár z nich. Mezi přední z nich může patřit kupříkladu hluk v okolí voliér, nesnášenlivost ptáků, malé rozměry chovatelského zařízení či nevhodná hnízdní budka a mnohé další.

Od hnízdních budek by se dal odpíchnout další odstaveček. Arové jsou známí svojí vybíravostí na hnízdní budky. Chovatelé proto bádají nad různými tvary budek, kterými se snaží co nejvíce svým chovancům vyhovět v jejich potřebách. Bohužel to není tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát. Potřeby každého páru jsou odlišné a vynalézt univerzální budku se tím pádem doposud nikomu nepodařilo. Často se používají budky různě členité, s několika vstupními otvory. To pro případ, že by samec byl agresivní a samici pronásledoval. V tomto případě by samice jeden z dalších otvorů využila jako únikový. Tyto členité budky bývají většinou vyrobeny z tvrdých a silných dubových prken a jejich rohy i vstupní otvor bývají oplechovány. Oplechování má budku ochránit před destrukcí silnými zobáky arů. V mnohých případech však i svébytnější oplechování neodolá a podlehne.

Chovatelé, jimž se podaří uspět v sestavení chovného páru, předložení budky, zařízení voliéry apod. mohou s napětím očekávat kýženou odměnu - odchov. Odchovu však předchází tok a páření. Po úspěšném páření se samice začne častěji zdržovat v budce a mnohdy i se samcem upravují vnitřek. Posléze se v budce mohou objevit vajíčka. Snůška zelenokřídlých ar obvykle čítá 2 – 4 vajíčka. Inkubační doba bývá asi 25 dní, po jejichž uplynutí se z vajec začínají líhnout mláďata. Ta většinou opouští hnízdní budku ve věku 100 dní.

Mnohá z mláďat arů zelenokřídlých bývají odebírána jako čerstvě narozená, či jako ještě vajíčka do inkubátorů k následnému dokrmení, za účelem dokonalého ochočení. Takto ochočení arové se stávají skvělými a přítulnými společníky, o které v dnešní době i přes jejich vysokou cenu, stále stoupá zájem. Případný zájemce o takovéhoto mazlíka by však měl počítat i s dlouhověkostí ar. Z. Veger uvádí délku života ar od 60-80 let, což znamená, že v dobré péči takováto ara mnohdy přežije svého majitele.

Krmení

Jak již bylo v předešlých řádcích psáno, arové zelenokřídlí oplývají notnou dávkou inteligence a tou výčet charakterových vlastností těchto ptáků nekončí. Tito papoušci jsou také velice zvídaví a hraví, což má za následek zálibu v okusování takřka čehokoliv. Tuto vlastnost jsem postrádal u menších papoušků, kteří mně doprovázeli při mých chovatelských začátcích. Taková neoféma si nikdy nevzala klásek prosa do nožičky a neokusovala jej. Vždy ho jen ozobávala u pletiva.

Arové jsou v tomto ohledu někde jinde. Cokoli se jim předloží, to okamžitě okusí a ozobou. Tato vlastnost je mi velmi sympatická, jelikož tím pádem většina úsilí o pestrou stravu nepřijde na zmar. Zkrátka arům není složité se zavděčit. Základ krmné denní dávky může tvořit směs semen pro velké papoušky, která bývá standardně doplněna o několik druhů ořechů. Z jídelníčku těchto jedlíků by se dále mohlo zmínit veškeré ovoce, či zelenina, ať už z našich zahrádek, nebo plody exotičtějšího rázu. Jednoduše řečeno, jedná se o vděčné strávníky, kteří nepohrdnou téměř ničím, co se jim předloží.

foto: Lukáš Procházka, Petr Chumchal
zdroje: M. Vašíček – Arové a ratingy – BARKO Bělka 2001
Verhallenová - Encyklopedie ptáků v klecích a voliérách – Rebo Productions s.r.o. 1999

autor: Lukáš Procházka
vloženo: 19. 01. 2012 20:12

Design: Miroslav Horák | Redakční systém vytvořilo Devtea.cz
Copyright 2005–2017 Amadina-Gouldove.com, všechna práva vyhrazena.
Použití jakýchkoliv částí těchto stránek je možné výhradně se souhlasem autorů.
Kontakt | Bannery pro váš web