Partneři:

Aratinga zlatý (Aratinga solstitialis)

Úvod

Aratinga zlatý je papoušek střední velikosti. Jeho domovinou je Jižní Amerika. Zde je možné tyto papoušky pozorovat především v palmových hájích. V přírodě se živí zejména ovocem, ořechy, bobulemi a semeny, jako většina ostatních druhů arating. Mimo období hnízdění se aratingové shlukují do menších hejn. Pro své pestré zbarvení je aratinga zlatý také nazýván aratingou slunečním. Jejich krásné zbarvení jim bezesporu přináší rostoucí popularitu nejen u chovatelů, ale také u majitelů, kteří si tyto ptáky pořizují jako společníky a to i přes skutečnost, že jsou mnohdy nuceni přetrpět  jejich velmi hlasitý zvukový projev.

Pohlavní dimorfizmus: Pohlavní dimorfizmus, nebo také dvojtvárnost je u aratingů zlatých velmi nevýrazný a nevyvinutý. Dospělí samci a samice se od sebe neliší velikostí, ani zbarvením. Tito asi 30 cm velcí papoušci jsou převážně žlutí. Na břiše, hrudi a hlavě v okolí očí a tváří jsou více, čí měně oranžoví. Letky křídel jsou zeleno – modré, ocas olivově zelený, zobák šedo – černý, oko hnědé a kolem oka pro aratingy typické bílé okruží. Mladí ptáci jsou převážně zelení, s občasným nádechem žluté, či oranžové na hlavě, břiše, hrudi a zádech. Mezi chovateli se traduje, že čím je mladý pták zelenější, tím bude mít po přepeření sytější barvy a bude hodně oranžový.

Míra sytosti oranžové barvy je dle mého názoru určována především teplotou, ve které jsou papoušci chováni, dále pak krmením a množstvím podávaných vitamínů. U chovatelů, ale i ve svém chovu jsem měl možnost pozorovat aratingy při přepeřování. Papoušci, kteří byli chováni v teplém prostředí byli více oranžoví, než papoušci, kteří museli snášet chladné podzimní počasí ve venkovní nevytápěné voliéře. Měl jsem i možnost vidět mládě, které bylo ještě v listopadu umístěno ve venkovní voliéře bez vytápění. Jeho peří bylo velmi tmavé a matné.

Dalo by se říct, že jsem tak mohl pozorovat v praxi definici Glogerova pravidla. V listopadu bylo velmi vlhké a sychravé počasí, které se očividně neblaze projevovalo na celkové kondici zmiňovaného jedince.

Určení pohlaví pouhým okem je u zlatých aratingů dle mého mínění a dosavadních zkušeností  nemožné. Ovšem někteří chovatelé tvrdí, že se dá pohlaví rozpoznat podle chování ptáků. Můj názor je, že míra úspěchu u této metody je nízká, proto se i ve svém chovu přikláním k určování pohlaví podle DNA. Tato metoda je téměř 100% a upřednostňuje  ji většina chovatelů.

Chov a odchov

Papoušci jsou schopni odchovu po dovršení třetího roku života, kdy se stávají pohlavně dospělými. Aratingové jsou považováni za ptáky, kteří jsou po sestavení dobře harmonizujícího páru velmi lehce odchovatelní. Sestavit chovný pár nebývá obvykle velký problém.Vzájemné útoky aratingů při sestavování páru nejsou časté. Musím však podotknout, že jsem se setkal s chovateli, u kterých párování aratingů neprobíhalo poklidným způsobem. Je tedy nezbytné ptáky v tomto období stále sledovat. Osobně mám však prozatím jen pozitivní zkušenosti, které potvrzují většinou zkušenost jiných chovatelů.

K mému samci aratingy zlatého jsem pořídil mladou samici, a když jsem ji po dvou týdenní karanténě vypustil k samci do klece, tak si téměř okamžitě začali vzájemně probírat peří, již první noc spali schouleni k sobě na bidle a toto chování přetrvává dodnes bez jakýchkoliv šarvátek, nebo projevů agresivity. Jejich chování tak napomohlo tomu, že se mé obavy velmi rychle rozplynuly.

Chovná sezóna u aratingů začíná krátce po jejich přemístění ze zimoviště, do venkovních voliér. U některých chovatelů hnízdí aratingové i přes zimu ve vytápěných prostorách. Přemístění je vhodné uskutečnit po úplném ustálení teplot, které by neměly klesat pod 15° C. Impulsem ze strany chovatele na zahájení chovné sezóny je  zpestření stravy, častější podávání vaječné míchanice, naklíčených zrnin apod.

Aratingové nejsou nároční na výběr hnízdní budky. U chovatelů jsem viděl budky kmenové i prkenné a ptáci v nich bez problémů úspěšně hnízdili a odchovávali. Přibližné rozměry prkenné budky jsou 30 x 30 cm podstava a 40-50 cm výška, u kmenů odpovídají nárokům papoušků rozměry 25 – 30 cm průměr podstavy a stejně jako u prkenných budek 40 – 50 cm výška. Vstupní otvor o průměru minimálně 10 cm je shodný pro oba druhy budek. Na dně budky je podestýlka z hrubých hoblin, kterou si samice sama upraví. Budku je dobré umístit na nejvyšší místo v zastřešené části voliéry.

Voliéra o rozměrech 3 x 2 x 1 m (d x v x š) by měla být pro tyto papoušky dostačující. Do budky obvykle samice nanese 2 – 4 vejce, které po dobu dalších 23 – 26 dní zahřívá. Ve stáří 15 – cti dní se doporučuje mláďata kroužkovat kroužkem o průměru 6,5 mm. Ptáčata zůstávají v hnízdě po dalších 8 týdnů a jsou dále krmena oběma rodiči. I po vylétnutí se mladí vracejí nocovat do hnízdní budky. Chovatel J. Holý neuzavírá budky svým papouškům ani mimo hnízdní sezónu právě proto, že i dospělí ptáci chodí spát do budky.

V období hnízdění se stává chovný pár velmi agresivním a útočným vůči chovateli a to i když je ručně dokrmený. Pan Holý mi říkal, že při kontrole hnízdní budky na něj samec mnohdy velmi tvrdě útočí a to i přesto, že jeho chovný pár je ručně dokrmený a mimo hnízdní období je velmi přítulný. U chovatele M. Nejezchleby jsme při návštěvě  společně s M. Lifartem  měli  možnost pozorovat, jak samec velmi tvrdě a agresivně nalétával na našeho hostitele, který vstoupil do voliéry, aby  nám mohl  ukázat mláďata, které u svých aratingů v té době zrovna měl. Domnívám se, že kdyby si chovatel nepřetáhl přes hlavu a záda bundu, mohl přijít k nepříjemným škrábancům a klovancům. Sameček bránil své hnízdo opravdu srdnatě, když za tímto účelem používal svůj silný zobák. Aratingové zlatí jsou s oblibou používáni také jako chůvy pro většinu jihoamerických papoušků. Byl popsán případ, kdy pár aratingů zlatých odchoval mláďata velkých arů, která byla následně odebrána k ručnímu dokrmení.

Krmení

Aratingy krmíme směsí pro střední jihoamerické papoušky, která je běžně k dostání na chovatelských burzách, anebo v prodejnách chovatelských potřeb. Tato směs je sestavena přímo pro potřeby papouška a obsahuje například i sušené pálivé papričky. Do běžné denní stravy je dobré zahrnout také speciální granule pro papoušky, které obsahují veškeré potřebné složky, které by měl papoušek dostávat.

Dále je nutné podávat ovoce a zeleninu. Někteří chovatelé tvrdí, že ovoce by mělo tvořit až jednu třetinu všeho, co papoušci v daný den zkonzumují. Výhodou je, že aratingy nenechají nic bez povšimnutí, takže okusí jakoukoliv předloženou zeleninu  nebo ovoce. Mezi nejoblíbenější ovoce patří jablka, hrušky, třešně, hroznové víno, maliny, ostružiny, jahody, aj. Z cizokrajných můžeme do jídelníčku zařadit  citrusy (například pomeranče a mandarinky), nebo banány. Zeleninu v jídelníčku arating zastupuje mrkev, hrášek, hlávkový salát, špenátové listy a další. Je možné zkrmovat i proso v klasech, šípky, trnky, jeřabiny apod. Velkou pochoutkou a zároveň zábavou jsou větve ovocných stromů s pupeny. Všeobecně i jako bidla jsou oblíbeny větve ovocných stromů, bezu, břízy, lípy a v neposlední ředě i větve jehličnanů.

Závěr

V závěru svého článku mi nedá, abych nevzpomněl, nebo spíš znovu nepřipomněl poměrně velkou hlučnost aratingů. Jejich zvukový  projev je nadprůměrně hlasitý a mnohému chovateli až nepříjemný. Proto není aratinga zrovna vhodným papouškem do panelákového  bytu. Jejich křik by mohl vyvolat rozmíšky se sousedy, kterým by nadměrný hluk mohl vadit.

Ovšem ne každý aratinga je hlučný. Pokud jsem ve svém chovu měl jen samce, skoro se hlasově nijak neprojevoval. Ozýval se jen občas,  řekl bych příležitostně, především když se  nudil a dožadoval se mé pozornosti. Ovšem samice, kterou jsem si k němu přivezl  je jeho pravým opakem. Křičí  velmi často. Samec však zůstal nadále tichým. Jeho družka ho však s nadhledem zastane a její pronikavý hlas je slyšet v širokém okolí mého bydliště.

Při předkládání dostatečného množství podmětů, které papoušky zabaví se jejich řev omezí. Hlasový projev, který je příliš hlučný je jedním z limitujících faktorů, který může chovatele od chovu odradit. Neodradí však žádného z těch chovatelů, který zatouží mít ve své voliéře nádherný exemplář papouška hýřícího barvami, papouška, který dokáže uchvátit chovatele svým chováním nebo způsobem dvoření.

foto: Lukáš Procházka
zdroje: J. Pazderka - článek v časopise Nové Exota 
R. Vít - článek v časopise Fauna

autor: Lukáš Procházka
vloženo: 19. 01. 2012 20:13

Design: Miroslav Horák | Redakční systém vytvořilo Devtea.cz
Copyright 2005–2017 Amadina-Gouldove.com, všechna práva vyhrazena.
Použití jakýchkoliv částí těchto stránek je možné výhradně se souhlasem autorů.
Kontakt | Bannery pro váš web