Partneři:

Barnard límcový (Barnardius zonarius)

Úvod

Barnard límcový je středně velký papoušek, pro představu velký asi jako rozela penant, nebo papoušek nádherný. Jeho domovinou je Austrálie, kde obývá západní a jihozápadní přímořské oblasti, ve kterých se plně přizpůsobil novým životním podmínkám, když  ty původní změnil svými zásahy do původního rázu krajiny člověk.  Ve volné přírodě se vyskytují tři zeměpisné formy tohoto papouška: Barnard límcový jižní (zonarius), barnard límcový západní (occidentalis) a barnard límcový větší (semitorquatus). Nejsou-li tyto tři formy mezi sebou prokříženy, jdou od sebe rozeznat pouhým pohledem oka, především podle zbarvení spodní části jejich těla a také hlavy. V australské přírodě se živí různými semeny, ovocem, různými plody, jako jsou například datle, mandle a eukalypty. Sbírá také drobný hmyz. Zaletuje na plantáže, kde vyhledává melouny, citrusové plody, hroznové víno, Bývá vídán také na obilných polích. Nepohrdne ani nektarem květů, travními semeny, listy a pupeny stromů. V oblastech, které obývá patří k nejhojnější druhům vůbec.

Pohlavní dimorfizmus: Pohlavní dimorfizmus se u barnardů límcových téměř nevyvinul. Obě pohlaví jsou zbarvena totožně. Hlava leskle černá, s nádechem do modré na tvářích, nad zobákem tenký červený pruh a silný žlutý pruh, který se táhne jako límec přes týl, který má za vinu druhové pojmenování - límcový. Zbytek těla je převážně zelený, jen ocasní pera a letky bývají modrá, až černá. Výjimkou je forma barnard límcový jižní, který má žluté břicho. Křížením této formy s ostatními potom vznikají kříženci, kteří ztrácejí na celkové hodnotě. Mladí ptáci bývají celkově matnější, jejich hlava není černá, ale získává nádech spíše do hnědé a ani zobák není šedý, jako u dospělých jedinců, ale růžový. Rozeznat pohlaví u barnardů je velmi obtížné. Zkušení chovatelé rozeznají samce od samice, podle velikosti hlavy a zobáku. Avšak pan R. Vít ve svém článku v časopise Fauna píše, že chovatelé v dnešní době nechávají již běžně své barnardy podstoupit zkoušku DNA, či endoskopii, jako velké papoušky, například ary. Ve svém článku také podotýká, že endoskopie by mohla mít neblahý dopad na psychiku papouška a proto doporučuje test DNA.

Chov a odchov

Co se rozměrů chovatelského zařízení pro barnardy  týče, u každého chovatele se bude názor velmi lišit. U různých chovatelů jsem měl možnost vidět barnardy ve čtyř metrových voliérách a troufám si tvrdit, že tento rozměr byl naprosto optimální, pro zdravý způsob života těchto papoušků. Chov se daří i ve voliérách menších rozměrů, nicméně v těch naplno nevynikne krása těchto papoušků. Barnardi, jako většina takto velkých papoušků pohlavně dospívají ve věku tří let. Výjimkou je rozela penant, která dospívá po dovršení jednoho roku života. Jednou z hlavních podmínek, kterou by měl chovatel splnit, pro předpoklad úspěšného odchovu, je sestavení harmonizujícího páru. Sestavit dobře harmonizující pár, bývá u barnardů mnohdy komplikované. Bohužel neexistuje osvědčená metoda, která by dokázala chovatele tohoto problému zcela zbavit. Nejlepší by zřejmě bylo nakoupit několik ptáků, vpustit je společně do jedné voliéry, ponechat je přirozenému výběru partnera a poté  sestavené páry oddělit do samostatných voliér. Jenže, kdo z chovatelů, zvláště pak začátečníků si může dovolit takto sestavovat chovné páry? Proto většinou nezbývá, než koupit dva nepříbuzné ptáky, čekat a doufat. Chovná sezóna barnardů límcových začíná koncem dubna a začátkem května, až se zcela ustálí teploty ve venkovních voliérách, ve kterých jsou velmi otužilí barnardi většinou chováni celoročně. Početí chovné sezóny se začne projevovat tokem, krmením samice samcem a pářením. Po čase se samice začne zdržovat v okolí budky a bude ji zevnitř opracovávat a upravovat. Náročnost barnardů límcových na budky jsem bohužel neměl tu příležitost konzultovat s žádným chovatelem. Zmíním se tedy jen o literaturou  doporučovaných rozměrech. Základna budky prkenné by měla mít 35 x 35 cm, výška 80 cm a vletový otvor o průměru 10 cm. Tyto rozměry by měly nárokům papoušků vyhovovat. Obdobné rozměry se dají použít u budky kmenové. Ovšem v článku pana Víta jsem se dočetl, že jeho barnardi bez problému hnízdili v budce o rozměrech základny 30 x 30 cm a výšce 50 cm. Tato zkušenost, se kterou se pan Vít ochotně ve svém článku rozdělil s chovatelskou veřejností znovu jen vyzvedává fakt, že každý papoušek, každý jedinec je individuální a mnohdy se spokojí i s menšími rozměry, ba co víc, budou mu i vyhovovat lépe a při možnosti výběru by je upřednostnil. Až ustanou veškeré úpravy dutiny budky, nanese samice na dno snůšku. Ta většinou čítá 4 – 6 vajec, které samice následujících 21 dní zahřívá. Po té se začnou klubat mláďata, která jsou po dalších pěti týdnech schopna letu a opouštějí budku. Po dobu, kdy samice zahřívá snůšku v budce, bývá samec poblíž budky, hlídá ji a krmí, když vylétne ven. Vylétlá mláďata, která právě opustila budku jsou ještě několik týdnů krmena rodiči, než jsou dovedena k úplné samostatnosti. Po osamostatnění mláďata chovatelé odstavují od rodičů.  Pár by se mohl pokusit znovu zahnízdit a jak uvádí ve svém článku i pan Vít,  bývá po vyvedení a osamostatnění mláďat velmi agresivní a mohl by mláďatům ublížit.

Krmení

Barnardy límcové krmíme obdobně jako již několikrát zmiňované rozely penant. Suchá směs zrnin by měla obsahovat několik druhů slunečnice, semenec, oves, lesknici, několik druhů prosa, pšenici, případně ječmen. Tuto směs můžeme podávat v suchém i naklíčeném stavu. Nesmíme opomíjet ovoce, zeleninu, různé trávy a plody. Jídelníček by neměl být ochuzen o bobule typu jeřabin, šípků, apod. Pšenice v mléčném stavu bývá oblíbenou a vyhledávanou pochoutkou. V neposlední řadě je třeba podávat vaječnou míchanici, ať už domácí, či komerčně vyráběnou. Tuto míchanici lze zkrmovat celoročně i mimo hnízdní sezónu. Několik týdnů před líhnutím mláďat by se však měly dávky zvyšovat. Nutný je také stálý přísun větví ze stromů. Ovocných jabloní, jehličnatých smrků, či obyčejných listnatých vrb a jiných, na kterých se ptáci velmi dobře zabaví a obrousí si svůj silný zobák.

Závěrem

Závěrem nezbývá než podotknout, že barnardi a nejen límcoví, ale například i červenočelí, jsou již po pěkně dlouhou řádku let velmi oblíbenými a vděčnými obyvateli voliér nejen našich chovatelů. Za svou oblibu bezesporu vděčí svému relativně tichému chování a klidné povaze. Navíc se v současné době již podařilo  vyšlechtit několik velmi atraktivních mutací, díky kterým obliba barnardů ještě stoupla. Tyto mutace se však stále pohybují v cenových relacích  řádově několika tisíc korun.

 

foto: Petr Chumchal, Jan Šimčík
zdroje: články v časopise Fauna od Rudolfa Víta a Petra Podpěry
www.braunovopapousci.cz

autor: Lukáš Procházka
vloženo: 19. 01. 2012 20:14

Design: Miroslav Horák | Redakční systém vytvořilo Devtea.cz
Copyright 2005–2017 Amadina-Gouldove.com, všechna práva vyhrazena.
Použití jakýchkoliv částí těchto stránek je možné výhradně se souhlasem autorů.
Kontakt | Bannery pro váš web