Partneři:

Kakariki červenočelý (Cyanoramphus novaezealandiae)

Kakariki  červenočelý obývá oba ostrovy Nového Zélandu a další přilehlé ostrovy. Vyskytoval se v osmi poddruzích z nichž již neméně dva jsou vyhynulé, jednotlivé poddruhy se od sebe liší zejména velikostí a intenzitou zbarvení.

Chov

V této části článku se nebudu zabývat všeobecnými informacemi, ale samotným chovem, který jsem praktikoval já po několik sezon. Kakariki jsem choval v několika typech klecí a voliér. Chovné klece měly rozměry 120*100*60, 150*120*60 a 120*60*60  rozměry jsou uváděny délka*výška*hloubka. Tyto druhy klecí se mi v chovu jevily jako dostatečně velké. Tito papoušci ač jsou dobří letci většinu dne tráví na dně klece a velice obratně šplhají po stěnách a stropech klecí a voliér. Takto obratní jsou již i mladí ptáci které jsem odstavoval do vnitřní voliéry o rozměrech  200*110*200 v dřevěné stavbě kde v zimě teplota byla na úrovni venkovní teploty, stavba zabraňovala pouze průvanu na který jsou tito ptáci jako ostatně všichni další    chovanci z ptačí říše velice citliví!!!! Při dodržení těchto podmínek (přijatelná vlhkost a zamezení průvanu ) se tito ptáci v mém chovu koupali i v mrazech kolem -10 stupňů celsia. Tyto teploty jim nikterak nebyly na škodu a ptáci velice dobře prosperovali. Důraz u tohoto druhu kladu zejména na hygienu chovu vzhledem k tomu že ptáci se většinu času zdržují na zemi. Tito ptáci se projevují osobitým hlasem, který zní jako kozí mečení spousta chovatelů jim proto říká koza a v němčině je tento papoušek tak přímo pojmenován jako „ziegensittich-kozí papoušek“.

Chov v období reprodukce: V samém úvodu musím z vlastní zkušenosti napsat že ačkoli tento papoušek je velice plodný průměrně jsem odchovával 10 - 12 mladých na dvě hnízdění v chovné sezóně (po druhém hnízdění jsem odebíral budku i když samice seděla na další snůšce), není sestavení harmonizujícího páru  nikterak jednoduchou záležitostí. Pokud se sestavení páru povede (nejlépe přirozeným výběrem partnerů), ptáci se vám při dobré péči odvděčí četnými odchovy. K hnízdění jsem předkládal budky o rozměrech základny 20 x 20cm a s výškou 40 cm o průměru  vletového otvoru 6,5 - 8 cm. Na dno jsem jako výstelku používal hobliny, případně ještě smíchané s rašelinou v poměru 1:1 ve vrstvě cca 5cm. Obvykle do tří týdnů po zavěšení budky se objevilo první snesené vejce, samice pokračovaly ve snůšce obden nezřídka se stávalo že snůška činila 8-10 bílých vajec povětšinou oplozených. Po cca 20 dnech zahřívání se líhly ptáčata o které se rodiče vzorně starali. Mláďata jsem kroužkoval uzavřeným kroužkem o průměru 4,5mm 7-10 den dle jejich velikosti. Tady bych chtěl zmínit že chovný pár při dostatku vaječné míchanice ať již domácí nebo průmyslově vyráběné, jakož i dostatku klíčeného zrní a zeleného krmiva odchoval všechna vylíhlá mláďata až do jejich odstavení v cca 8 týdnech věku, u mě to bylo z devíti oplozených vajec 9 mladých. Nezřídka se mi stalo že samice zahájila další snůšku ještě v době kdy mláďata z prvního hnízdění nebyla ještě plně samostatná. V tomto případě jsem na dno klece umístil budku či bednu bez víka do ní přendal mláďata o které pečoval již jen samec až do jejich plného osamostatnění! Tuto skutečnost zde uvádím proto,že samice se snažila mladé vypudit z hnízda a oštipovala jim peří. S touto skutečností se setkalo více chovatelů, což vyplynulo z rozhovorů s kamarády a kolegy chovateli při různých setkáních. Kakariki jsou schopní rozmnožování již po prvním přepeření (v literatuře se uvádí odchov od šest měsíců starého kusu) nicméně já ve svém chovu nikdy nenechával hnízdit ptáky mladší jednoho roku. Při dřívějším hnízdění dochází k nadměrnému zatěžování organismu ještě nedospělého ptáka (zejména samice). Mláďata takového rodičovského páru nejsou zpravidla tak vitální jako od starších rodičů a s tím jde ruku v ruce i jejich poměrně vysoká mortalita.

Krmení

Ke krmení jsem používal směs zrnin pro střední papoušky, senegalské proso,ovoce a velké množství zeleného krmiva.O jistých odlišnostech v krmení tohoto druhu se zmiňuji níže. Podávání minerálních vitamínových přípravků beru jako samozřejmost.V mém chovu se jednalo o přípravky Vitamix EX dále přípravky od firmy ORLUX a to Muta-vit, Ferti-vit a koupelovou sůl BIO BAD. Rozdrcené převařené vaječné skořápky a grit pro trávení. Dále sépiovou kost ať již pravou nebo náhražkovou. Kakarikové nepatří mezi velké jedlíky zato velice rádi rozhrabují zrniny. Proto jsem tyto podával v miskách s vysokým okrajem.

Něco málo ke genetice: Kakariki červenočelý – přírodní je zbarven zeleně na prsou a břiše se žlutavým nádechem , letky jsou zbarveny fialovomodře rovněž tak kostřec,čelo část temena hlavy a pásek přes oko je červený rovněž tak skvrny na boku u ocasu. Duhovka okraje oranžová zobák šedomodrý běháky šedé.

Mutace: Straka dominantní(dle mého názoru rozšířenější)             recesivní( méně častá)  Tato mutace je značně variabilní ve zbarvení od zeleného ptáka s jedním nebo několika žlutými pery,až po žlutého ptáka s jedním nebo i několika zelenými pery. Nejkrásnější jsou dle mého názoru straky s poměrem barev 2:1 ve prospěch zelené. Mutace straka se vyskytuje i v kombinaci se skořicovou a plavou barvou.

Skořicová mutace Dědičnost recesivní vázaná na pohlaví, ptáci mají vlivem ztráty pigmentu červené oko

Plavá mutace Dědičnost autosomální recesivní –chovatelé často nerozlišují mutaci plavou od skořicové!

Žlutá mutace Dědičnost autosomální recesivní – Pták má tmavé oko

Další méně časté mutace jsou : Lutino (žlutý pták s červeným okem) Lacewing tuto mutaci jsem viděl v době kdy jsem končil s chovem papoušků na výstavě v Belgii.

Bezesporu jsou již vyšlechtěny další mutace jen namátkou jsem si vzpomněl na ptáky modré přesněji řečeno „aqua“ kteří jsou k vidění na jistém zahraničním webu.

U těchto papoušků jsem se setkal s několika odlišnostmi o kterých bych se tu velice rád zmínil První věc je jejich přepeřování - ptáci přepeřovali několikrát ročně a peří ztráceli až neuvěřitelným způsobem, na radu zkušenějších chovatelů jsem jim do klece začal umisťovat  travní drn kořínky vzhůru a spolu s denním podáváním vody ke koupání občas obohacenou přípravkem BIO BAD se toto přepeřování začalo blížit obvyklé výměně peří jako u jiných mnou chovaných papoušků, nicméně Kakariki přepeřují více než  jiní papoušci a této skutečnosti jsem se v začátcích chovu zalekl (podezření na parazity,nebo nemoc), proto zde tuto svoji zkušenost zmiňuji. Další ze specifik tohoto druhu je dle mého názoru vybíravost v krmení měl jsem v držení vždy minimálně 5 párů těchto papoušků a jejich stravovací návyky se lišily pár od páru, někteří ptáci téměř nepřijímali slunečnici, jiní kardi, jiní oves a z těchto jmenovaných zrnin naopak jednu preferovali na úkor ostatních, všeobecně můžu říci že mezi neoblíbenou složku potravy patřilo u všech párů proso, které v miskách zůstávalo. Dále jsem ve svém chovu vypozoroval,,že ptáci chovaní v nezateplené voliéře, měli často vyšší kvalitu opeření, než ptáci chovaní v zateplených ubikacích.

Co říci závěrem?

Chov tohoto druhu papoušků je v současnosti na pokraji zájmu ceny ptáků jsou nízké, přírodních ptáků není mnoho ,obzvláště pak v čisté formě což je škoda.Tento papoušek je vhodný pro začátečníky, pokud dodrží několik pravidel o kterých jsem se zde již zmínil.

S přáním mnoho úspěchů v chovu, Milan Kosař

 

Autor článku - Milan Kosař
foto - Milan Kosař a Tomáš Jurečka

vloženo: 19. 01. 2012 20:15

Design: Miroslav Horák | Redakční systém vytvořilo Devtea.cz
Copyright 2005–2017 Amadina-Gouldove.com, všechna práva vyhrazena.
Použití jakýchkoliv částí těchto stránek je možné výhradně se souhlasem autorů.
Kontakt | Bannery pro váš web