Partneři:

Korela chocholatá (Nymphicus hollandicus)

Výskyt : vnitrozemí  Austrálie
Velikost: 30 - 32 cm
Velikost kroužku: 5,5 mm
Snůška : 4 - 6 vajíček
Inkubační doba: 18 – 21 dnů
Vylétnutí z hnízda: za 28 - 35 dnů
Osamostatnění: 49 – 56 dnů
Přepeření do šatu dospělých: 5 -6 měsíců 
Kroužkování: 7-10 den od vylíhnutí
Doporučený věk pro první hnízdění: cca ve 12 měsících
Krmení: Směs semen pro malé papoušky – proso, loupaný oves, slunečnicová semena, konopí aj.
Teploty v chov. zařízení: Celoroční voliéry s možností ukrytí před zimou a vlhkem do krytého přístřešku

Úvod

Korela chocholatá. Jeden z nejhojněji u nás chovaných druhů papoušků, který na našich webových stránkách doposud chyběl. Tento nenáročný papoušek v důsledku nedostatku informací ještě nedávno tvořil pomyslný přestupný bod, mezi andulkou a rozelou pestrou, které si do svých chovů volili především začínající chovatelé. V dnešní době je informací hojnost a začátečníci se s chutí pouští i do náročnějších papoušků, než je zmiňovaná korela. Malý kakadu, jak bývá korela díky své chocholce mezi chovateli často přezdívána pochází z Austrálie a řadí se mezi středně velké papoušky. V Austrálii se živí travními semeny, plody různých stromů a ovocem. V době tamní sklizně často i s ostatními zdejšími papoušky napadá obilná a kukuřičná pole a činí tak zemědělcům značné škody na úrodě.

Rozlišení pohlaví - rozlišit pohlaví ať u mladých, či dospělých korel je velmi složité. Pohlavní dvojtvárnost je nevyvinuta a tak dělá rozlišování pohlaví u korel potíže nejen začátečníkům, ale i zkušenějším chovatelům. Za vše mluví má zkušenost, když  jsem si při počátcích mého chovu pořizoval pár těchto papoušků od nejmenovaného chovatele, který se pyšnil téměř čtyřicetiletou praxí. 100%  chovný pár těchto mladých ptáků jsem si přivezl domů, umístil do voliéry a k mému překvapení  se v budce na jaře příštího roku objevilo až podezřele moc vajec. Papoušci seděli oba pevně na vejcích. Po čtrnácti dnech jsem vejce odebral a prosvítil a mé zlé tušení se potvrdilo. Můj 100%  chovný pár byly dvě samice. Vejce byla prázdná. Z této zkušenosti vyplývá, že rozeznat pohlaví je opravdu obtížné i pro zkušeného chovatele. Literatura uvádí jako rozpoznávací znak pro rozlišení pohlaví u přírodních forem těchto ptáků rozdíl v intenzitě zbarvení. Samci mívají převážně žlutou hlavu a líce, zatímco u samic je tato žlutá barva sotva znatelná. Chovatelé také rozlišují pohlaví korel chocholatých podle matnějších barev na spodní straně ocasních per u samic. U mutací, kterých je u těchto papoušků vyšlechtěno nespočet je rozlišení pohlaví podle těchto znaků komplikovanější, ne-li nemožné.

Chov a odchov

Korela chocholatá je velmi nenáročný papoušek, který zahnízdí téměř každému chovateli. Každému chovateli, který překoná úskalí s rozlišením pohlaví a sestavení páru, který se bude skládat z papoušků opačného, nikoliv stejného pohlaví, jako bylo v mém případě. Korely pohlavně dospívají velmi brzo, ve věku jednoho roku, takže odchovů se brzy dočkají i velmi nedočkaví chovatelé. Tito malí kakaduové snadno zahnízdí i ve společnosti jiných, mírumilovných papoušků jako jsou oni sami. Takže si mnozí chovatelé mohou dopřát podívanou na vskutku pestře osazenou voliéru. Nesmí se však zapomínat na dostačující rozměry voliéry. Voliéra by měla být dlouhá aspoň dva metry, aby měli papoušci dostatek místa k proletu. Neměl by se opomíjet také záletový prostor, který je především v zimě a při sychravém podzimním počasí takřka nezbytný.  Korely bývají ve voliérách často doplňovány holoubky diamantovými, andulkami a různou drobotí. Jsou známy i případy, kdy byly korely chovány společně s papoušky zpěvavými, či rozelami, které mezi mírumilovné papoušky rozhodně nepatří. U tohoto obsazení však většinou chybí přesnější a relevantní informace (např. o velikosti voliér, počtu chovaných kusů ve voliéře atd.) a tak je těžší vyhodnotit, zda – li nedochází k častým šarvátkám a zraněním. Chovná sezóna korel začíná jako u většiny australských papoušků na jaře, po ustálení teplot, které už neklesají pod nulu. Chovný pár začne upravovat budku a její okolí, samec zahájí tok, ptáci se začnou intenzivně krmit a pářit. Chovná sezóna se dá jednoduše podnítit zpestřením stravy, přidáváním vaječných míchanic, atp. Po sléze se začne samice dlouhodobě a stále častěji zdržovat v budce, což většinou poukazuje na blížící se snůšku. Korely nejsou nijak náročné, co se budky týče. Budka klasická, prkenná, či kmenová o rozměrech 25 x 25 cm základna a 35 cm výška s vletovým otvorem o průměru 8 cm by měla být dostačující. Snůška většinou čítá 4 – 7 vajec. Samice obvykle nasedá na druhé snesené vejce a celou snůšku následně zahřívá ještě přibližně tři týdny. Po třech týdnech inkubace se začnou líhnout holátka. Ta jsou obvykle hned po vylíhnutí porostlá nažloutlým chmýřím, které bezprostředně po vylíhnutí oschne a tvoří tepelnou izolaci mláděte. Mladí papoušci jsou nadále krmeni rodiči v budce ještě 3 – 4 týdny, poté postupně opouštějí hnízdní budku a po čase se stávají samostatnými. Po opuštění budky bývají mladé korely krmeny rodiči ještě přibližně tři týdny. Po úplném osamostatnění mláďat je dobré je odstavit od rodičů, kteří se mohou chystat po druhé zahnízdit a především samec by proti nim mohl začít být nadměrně agresivní.

Krmení

Korely krmíme směsí suchých zrnin, která je podobná, nebo téměř totožná se směsí  pro rozely a většinu těchto středně velkých australských papoušků. Tuto směs je dobré především v období odchovů nakličovat a podávat v častějších intervalech, avšak ne všichni papoušci si na ni zvyknou a někteří ji dokonce budou odmítat zkrmovat. Neznám však papouška, který by odmítal brát vaječnou míchanici, ať již koupenou, komerční suchou vaječnou směs, nebo doma udělanou vaječnou míchanici, podle vlastního receptu, s vlastními přísadami. Tou by se společně s ovocem a zeleninou nemělo šetřit především, když budou rodiče krmit mladé. Spotřeba krmiva a především pak již zmiňované míchanice a ovoce v tomto období nebývale vzroste. Mezi zřejmě nejoblíbenější ovoce patří jablka. Troufám si tvrdit, že korely společně s rozelami je konzumují ze všeho ovoce nejraději. Dále korely rády zkrmují většinu u nás pěstovaného ovoce, takže metoda ,, co dům dal,, se v tomto případě praktikuje vskutku velmi dobře. V neposlední řadě by se neměly opomíjet větve na okus. Ty mohou být z listnatých i jehličnatých stromů. Nejčastěji bývají používány větve bezu černého, ty jsou následovány větvemi z u nás rostoucích ovocných stromů. Zřídkakdy se ve voliérách objevují větve z jehličnanů, které jsou však u papoušků velmi oblíbené.

fotografie – V.Procházková, M.Konečný, P.Chumchal
zdroje: Petra Kalužová - článek v časopise Fauna (10/02) 
M. Vašíček - Australští papoušci – Svépomoc, 1978

autor: Lukáš Procházka
vloženo: 19. 01. 2012 20:16

Design: Miroslav Horák | Redakční systém vytvořilo Devtea.cz
Copyright 2005–2017 Amadina-Gouldove.com, všechna práva vyhrazena.
Použití jakýchkoliv částí těchto stránek je možné výhradně se souhlasem autorů.
Kontakt | Bannery pro váš web