Partneři:

Latam vlaštovčí (Lathamus discolor)

Úvod

Latamové vlaštovčí  svou délkou zřídka kdy přesahují 25 cm, čímž se řadí mezi středně velké papoušky. Jejich domovinou je jižní a jihovýchodní Austrálie, kde se zdržují ve vlhčích, přímořských oblastech, na savanách a v lesích. Ve své domovině se latamové shlukují  ve skupinkách, či menších hejnech, ve kterých následně napadají ovocné sady a činí tak zemědělcům velké škody. Živí se především ovocem, semeny a kvetoucími eukalypty. Latamové patří mezi stromové ptáky, kteří velmi dobře šplhají ve větvích stromů a na zem slétávají jen zřídka, většinou ke zdroji vody. Patří mezi ostražité, velmi hlasité ptáky, kteří se svým chováním velmi podobají loriům.

Rozlišení pohlaví:  Rozlišit pohlaví u latamů vlaštovčích by podle Vašíčka neměl být u dospělých ptáků nepřekonatelný problém, jelikož samice bývá znatelně tmavší než samec. Problém nastává u mláďat, která bývají celkově tmavější než rodiče a to bez rozdílu na pohlaví. Samec bývá jasně zelený, na břiše a hrudi s nádechem do žluta. Líce, hrdlo a čelo bývá sytě červené, okolí uší bývá s modrým nádechem. Ocas červený, stejně, jako spodní strany křídel.

Chov a odchov

K chovu a následnému, úspěšnému odchovu latamů vlaštovčích je potřeba jako u všech ostatních papoušků, mít dostatečně velkou a dobře vybavenou voliéru. O chovu těchto krásných papoušků nebylo publikováno, v porovnání s ostatními druhy australských papoušků, moc informací. Tento akutní nedostatek informací má nejspíš  na svědomí obecně zažitou tezi, že je jejich chov velmi náročný. Ovšem zkušenosti chovatelů potvrzují, že při dobré péči a poskytnutí kvalitních podmínek k jejich životu patří latam vlaštovčí  k druhům, které  velmi dobře odchovávají svá mláďata. Vašíček uvádí, že jsou k jejich chovu nezbytné voliéry o velikosti  okolo 7 m. Domnívám se, že v současné době by těmto papouškům stačila voliéra dlouhá 3 – 4 m, jelikož papoušci jsou už za dobu, kterou jsou chováni v zajetí značně domestikováni a nekladou takové nároky na prostor, jako jejich předchůdci, kteří byli dováženi z volné přírody. Běžně jsou dnes chováni ve voliérách, které mají daleko menší rozměry, než uvádí pan Vašíček. Dokonce jsou známy případy, kdy byli tito ptáci odchováni v prostorných bednových klecích. Voliéra by neměla postrádat krytý prostor, chránící papoušky před nepřízní počasí. Tito papoušci patří jako většina australských papoušků chovaných u nás k papouškům otužilým, takže jim nedělá problém zimování v celoročních voliérách. P. Šafránek však doporučuje přitápět papouškům aspoň na 2° C, jak sám říká: ,, jen aby nezamrzla voda“.  Často jsou také chováni i v teplotách kolem 0° C. Jelikož tito papoušci mohou být chováni celoročně venku, začíná jejich chovná sezóna na jaře, po ustálení teplot. Hnízdní budku, velikosti přibližně budky pro rozely pestré zavěšujeme do nejvyšších částí voliéry. Zde samice nanese 3 – 5 vajec. Po přibližně 20 – ti denní inkubaci se líhnou mláďata. Ta po dalších 30 – 36 dnech opouští budku a dalších 14 dní jsou krmena rodiči. Poté se stávají samostatnými. Latamové jsou často chováni ve skupinách, ve větších voliérách. Jsou to mírumilovní ptáci, mezi kterými málokdy dochází k šarvátkám. Za zmínku zajisté stojí zkušenost, kterou ve svém chovu zaznamenal chovatel Emil Škoda. Došlo k situaci která není zrovna obvyklá. Samice latama, která seděla na vejcích znenadání uhynula.  Chovatel  se proto rozhodl vejce podložit svým neofémám. Neofémy vejce nejen vyseděly, ale mladé pak zdárně i krmily. Až v posledním týdnu je chovatel přemístil do svého domova aby je dokrmil. Samice neofémy už lákala mladé ven z budky a ty na tuto situaci ještě nebyly zcela připravené.  Na přiložené fotografii je vidět neoféma, která právě mladého latama nakrmila.

Krmení

Krmení je faktor, kvůli kterému nejsou latamové dodnes rozšířeni v našich chovech natolik, jako třeba rozely. Jejich krmení totiž z velké části tvoří hlavně nektary, podobně, jako u loriů. Tento mezi chovateli známý fakt, se ve svém článku pokouší vyvrátit dlouholetý chovatel latamů, p. Šafránek, který ve svém článku píše, že krmení latamů nektary, kondenzovaným mlékem, či jinými směsmi ve svém chovu nepraktikuje a považuje je za zastaralé. Jejich rozšíření mezi chovateli dává za vinu špatným informacím, které se dostaly do chovatelského tisku a jsou nyní přebírány všemi ostatními publikacemi. Šafránek ve svém článku uvádí, že v začátcích svého chovu také podával různé nektarové kaše, ty však brzo kvasily a vznikalo tak riziko zažívacích problémů, proto od nich upustil a v dnešní době úspěšně zkrmuje suchéa máčené směsi, na které si papoušci velmi dobře zvykli. Směs, kterou zkrmuje, obsahuje lesknici, oves, semenec, slunečnici a několik druhů pros. Stejnou směs papouškům také máčí. Ve svém chovu neopomíjí ovoce, které papoušci milují. Do krmiva dále přidává různé vitamínové přípravky a nezapomíná na pamlsky, formou máčených piškotů, které si papoušci velmi oblíbili. Na závěr bych rád podotknul,  jak sám autor píše, že i po vysazení krmných směsí a kaší z jídelníčku jsou papoušci stále ve stoprocentní kondici a nijak tak nedoplácí na absenci těchto krmiv. Pro objektivnost informací v mém článku obsažených však musím také uvést, že existuje i početná skupina chovatelů, která si chov latamů bez přídavku instantního nektaru pro lorie neumí vůbec představit. Obě skupiny chovatelů, které jsme zde zmínil, však zcela běžně docilují zdravých odchovů.

foto – Emil Škoda
zdroje: článek Z. Šafránka v časopise Fauna
 M.Vašíček – Australští papoušci - Svépomoc, 1978

autor: Lukáš Procházka
vloženo: 19. 01. 2012 20:16

Design: Miroslav Horák | Redakční systém vytvořilo Devtea.cz
Copyright 2005–2017 Amadina-Gouldove.com, všechna práva vyhrazena.
Použití jakýchkoliv částí těchto stránek je možné výhradně se souhlasem autorů.
Kontakt | Bannery pro váš web