Partneři:

Neoféma tyrkysová (Neophema Pulchella)

O Neofémách obecně

Neoféma je papoušek malého vzrůstu. Pestrost jejich opeření se různí podle druhu a mutace. Je snadno odchovatelná, dostupná a nenáročná. Její domovinou je Austrálie, kde se po většinu dne zdržuje ve vysoké trávě na zemi. Proto je také s oblibou mezi chovateli nazývána traváčkem tyrkysovým, nebo papouškem travním tyrkysovým. Neofémy tyrkysové jsou nenáročné na prostor a jsou velmi tiché. Jejich štěbetání nebude ve voliéře téměř slyšet a nebude nikoho rušit. Tito papoušci, i přes to, že pochází z Austrálie, nejsou tolik otužilí jako většina jiných Australských papoušků. Jejich přezimování by mělo probíhat v místnosti, kde teplota neklesne pod bod mrazu. Neofémám velmi škodí hlavně průvan a vlhko. Je tedy nutné věnovat  zvýšenou pozornost při výběru místa pro stavbu voliéry. Na jejich chov je vhodná voliérka o rozměrech 2x2x1m (dxvxš). Tyto rozměry budou neofémám vyhovovat, osobně si myslím, že čím větší voliéra, tím lépe pro papouška. Ovšem mnoho chovatelů úspěšně odchovává neofémy v klecích o rozměrech přibližně 60x70x100cm (vxšxd). Názory na agresivitu u těchto papoušků se liší snad u každého chovatele. Já mám tu zkušenost, že dva páry se v jedné voliéře nesnesou a budou na sebe útočit. Po zkušenostech bych nedoporučoval ani umístění dvou párů neofém vedle sebe do voliéry. Přes pletivo by mohlo docházet k útokům a zraněním, či úmrtím jedinců. Mnoho chovatelů chová neofémy úspěšně ve voliérách s jinými druhy malých papoušků, nebo astrildů. Mě se společný chov s andulkami nezdařil.

Jak by měla vypadat voliéra

Traváčci tráví většinu dne prohledáváním dna voliéry. U chovatelů jsem viděl voliéry, které byly stavěné na výšku, s malou podstavou a proto malou možností proletu. Neoféma není šplhavý papoušek a i když nevyžaduje tolik proletu jako například rozely, voliéra orientovaná horizontálně, umožňující dostatečný prolet by jistě byla přínosem. U neofém se může použít i dřevěná konstrukce voliéry. Neofémy nejsou papoušci s destruktivními sklony a dřevěnou konstrukci nebudou ničit vůbec, popřípadě jen minimálně. Dřevěná konstrukce však dříve podlehne přírodním vlivům. Voliéru stačí potáhnout levnějším králíkářským pletivem, vhodnější je však bodované, které může být velmi tenké, protože neofémy se jeho ničením nebudou zabývat. Jak rozmístit bidla, je na každém, je však dobré vše předem promyslet. Já jsem měl bidla nainstalována z jedné strany na druhou, přes celou šířku voliéry. Nebylo jich zbytečně moc aby papouškům nepřekážely při letu. Bidla byla z černého bezu. Černý bez používám u všech mých papoušků a nemohu si ho vynachválit. Dále k okusu podávám větve z ovocných stromů, jehličnanů a vrb, či bříz. Bidla ve výletovém prostoru jsem umístil na opačné strany voliéry, aby měli papoušci co největší možnost proletu. Do záletového prostoru jsem instaloval  jedno bidlo, které mělo  největší průměr a bylo umístěno nejvýš. Na tomto bidle se papoušci cítí nejbezpečněji a taktéž na něm i nocují, mnohdy se na něm také i páří .

Krmení

Názory, jak krmit se liší téměř u každého chovatele, v dnešní době si ale vybere každý co se mu zamlouvá, protože trh s chovatelskými potřebami je i díky dovozům ze zahraničí velmi dobře zásoben. Směs zrnin, používanou ke krmení lze zakoupit na chovatelských burzách, nebo ve specializovaných obchodech. Neofémám podáváme pestrou stravu, ve které mírně převažuje suchá směs zrnin. Tu si může chovatel zakoupit na chovatelských setkáních a burzách, nebo v obchodech s chovatelskými potřebami. Směs by měla obsahovat různé druhy prosa, loupaný a neloupaný oves, lesknici a minimální podíl zrnin jako je mohár, nebo pohanka. Mnoho chovatelů si tyto směsi míchá samo. Já preferuji zakoupení již namíchané kvalitní směsi na burze, nebo přímo u dovozce. Tyto směsi mají mnoho výhod. Uvedu jen některé z nich. Ušetřím čas při míchání zrní doma, směsi jsou namíchány velmi kvalitně, podle potřeb každého papouška a v neposlední řadě nejsou zaprášené. Dále zkrmuji vaječné směsi, naklíčené zrní, ovoce, zeleninu, různé druhy trav a plevelů, na jaře větve s pupeny. Pozastavil bych se ještě nad vaječnou míchanicí. V mých chovatelských začátcích jsem si vaječnou směs vyráběl sám dle klasického receptu - (natvrdo uvařené vejce, mrkev, jablko, piškoty, strouhanka), který se u  každého chovatele liší. Tuto směs jsem bez problémů zkrmoval. Ovšem tato míchanice má velikou nevýhodu. Musí se vyrábět každý den čerstvá, což je při malém počtu chovaných papoušků nepraktické, protože se většina směsi vyhodí. Dnes už bych se takto do přípravy míchanice nepouštěl. Důvod je prostý, na trhu je nespočetné množství již namíchaných míchanic, dovážených ze zahraničí. Tyto míchanice se velmi liší svým složením. Jsou připravovány pro různé druhy papoušků, z různých ingrediencí, jsou  vlhčí anebo sušší.

Průběh chovné sezóny

Neofémy chované v dobrých podmínkách po uplynutí jednoho roku života bez problémů zahnízdí téměř každému. Proto jsou velmi oblíbené nejen u chovatelů s delší praxí, ale hlavně u začátečníků. Chceme-li dosáhnout úspěšně pěkného odchovu, neměli bychom zapomínat na některé faktory přímo ovlivňující chov. Dobře vybavená voliéra, hnízdní budka a velmi pestrá strava v průběhu chovné sezóny jsou základem. O voliérách a krmení je možno si přečíst v předchozích odstavcích. Nyní se tedy budu věnovat ožehavému tématu hnízdních budek. Ožehavému proto, protože každý chovatel má jiné zkušenosti, používá jiný typ budky a ptáci mu jinak hnízdí v jinak tvarované budce. Budek je opravdu mnoho. Nyní budu charakterizovat dva zřejmě nejpoužívanější typy budek. Jde o budky prkenné a kmenové. Které mohou být orientované na výšku, nebo na délku. Samozřejmě, existují i jiné typy a různé experimenty, ale ty je mnohokrát těžké přesněji specifikovat a toto téma by mohlo být dosti diskutabilní, proto jej raději vynechám.

Budka prkennáBudka prkenná pro neofémy tyrkysové by měla mít rozměry 20x25cm podstava a 25cm na výšku. Já osobně preferuji budky orientované na výšku, protože mláďata z vysoké budky nemohou předčasně opustit hnízdo a vyletí až ve správný čas. Vletový otvor postačí o průměru kolem 5 cm. U těchto budek je většinou střecha odnímatelná. Tím se usnadní čištění a kontrola při hnízdění. Výhoda tohoto typu budky je snadné čištění, nízká váha a s tím spojená snadná manipulace s budkou. Nevýhodou je, že nenavodí tolik přírodní atmosféru jako budka kmenová a hůř se v ní udržuje samici vlhkost. Na dno budky dáváme hobliny, nebo hrubší piliny. Ale i na toto téma by se dalo dlouze diskutovat. Budka kmenováRozměr kmenové budky pro traváčky v mém chovu byl vnitřní průměr budky 20-25cm a výška mezi 30-40cm. Vletový otvor byl o průměru přibližně 4cm. Budka měla odnímatelnou horní část a asi 10 cm od podlahy byla kontrolní dvířka o rozměru přibližně10x10cm. Velikou výhodou budky je její přírodní vzhled a dobrá schopnost držet vlhkost, která je důležitá pro dobrou inkubaci vajec. Nevýhodou jsou větší velikost a váha, která zhoršuje manipulaci. I když u budky malých rozměrů, mezi které budka pro neofémy beze sporu patří je manipulace snadná téměř vždy. Další nevýhodou je horší přístup do všech koutů budky a s tím spojené horší čištění budky. Ovšem mnozí chovatelé si tyto budky chválí a záleží na každém chovateli, jaké budky zvolí.

Chov a odchov

Mnoho chovatelů odchovává i přes zimu ve vytápěných ubikacích. Já jsem dával přes zimu papouškům vždy čas, aby nabyli nových sil a odpočinuli si a odchovávat jsem je nechával až přes léto ve venkovní voliéře. Na jaře, po vypuštění ptáků do venkovních ubikací, začíná tok. Ten u neofém není nijak výrazný. Samec bude krmit samici a bude se nepatrně více hlasitě projevovat, ale při minimálním zvukovém projevu neofém je tento akt téměř nepostřehnutelný. Po čase je možno  sledovat papoušky při páření, které bude probíhat i několikrát denně. S časovým odstupem se bude samice častěji zdržovat v budce, kde bude připravovat hnízdo, k snesení prvního vejce. Neofémy většinou snáší v pravidelném intervalu, jedno vejce denně. Na konci snůšky bude v budce pod samicí zahříváno kolem šesti vajec. Ta budou zahřívána ještě zhruba 18-20 dní. Po tuto dobu samice nebude téměř opouštět budku. O krmení samice se bude starat samec a samice bude budku opouštět jen v případech, kdy samcem krmena není a musí se nakrmit a napít, k nutnému vyprázdnění se, ke koupeli ( aby mohla zavlhčit snůšku ). Po přibližně osmnácti dnech se bude z budky ozývat tiché pípání prvního holátka. Další se budou líhnout v intervalech, v jakých byly vejce snášeny. Po sedmi dnech okroužkujeme mladé kroužkem o rozměru 4 mm. Minimálně dva dny po okroužkování se doporučuje pečlivě kontrolovat, jestli některému mláděti kroužek z nohy nesklouzl, nebo zda-li mu ho rodiče nesundali. Dále stačí budku kontrolovat jednou denně, popřípadě obden, přičemž je nutno dávat bedlivý pozor, zda-li jsou mladé řádně nakrmena. Zvláště při prvním hnízdění páru se může stát, že opustí snůšku, nebo budku plnou již vylíhlých mláďat. V těchto případech bych se pokusil  mláďata podsadit jinému páru. Také je možno pokusit se o umělý odchov, o kterém jsem se zmínil v sekci články - umělý odchov. Po dalších přibližně čtyřech týdnech budou mláďata již zcela opeřená a budou zvídavě vykukovat z budky a postupně ji opouštět. V tuto dobu ještě mláďata nebudou zcela samostatná, ale budou stále závislá na rodičích, kteří je budou ještě několik týdnů krmit. Postupně mladí odkoukají od rodičů způsob jakým se krmí a budou je napodobovat. Zpočátku bude jejich snaha bezvýsledná a u zrnin bývá úspěch velmi malý. Proto jsem zkrmoval  hodně ovoce s měkkou dužinou, zeleniny a míchanice. Tyto ingredience jsou měkké, a tudíž se budou mladým dobře okousávat. Jejich zvědavost je už sama, za pomoci rodičů naučí samostatnosti. Po přibližně pěti týdnech od opuštění budky se mláďata stávají zcela samostatnými a doporučuje se je odstavit do jiné voliéry, či klece. V této době může samec být vůči mláďatům značně agresivní.

Pohlaví a dospívání. Krátký odstavec věnovaný pohlavnímu dimorfizmu a dospívání neofém.

Pohlavní dimorfizmus – Pohlavní dimorfizmus je u neofém vyvinut relativně dobře. Rozeznat samce od samice nebude dělat problém ani začátečníkovi, protože samec má na křídlech červeně zbarvená některá pera, tzv. zrcátka, která tvoří souvislý červený flek na křídle, který je dobře viditelný na roztaženém křídle i na křídle které je složené u těla. U všech mutací je samec po přepeření o hodně pestřeji zbarven než samice, která zůstává matná. Neofémy pohlavně dospívají ve věku jednoho roku. Před uplynutím tohoto časového mezníku se nedoporučuje nechávat neofémy hnízdit. První odchov se ne vždy vydaří, protože papoušci v tomto věku ještě nemusí mít zcela vyvinutý rodičovský pud. Mohou tedy opustit hnízdo, nebo mláďata škubat. Ani po takové  zkušenosti jsem však nedělal ukvapené závěry. Budky jsem pro danou sezónu uzavřel a vyčkal sezóny následující, v které se už většinou odchovy zdařily dle mých představ. Při nezdaru i v další chovné sezóně se doporučuje změna partnera.

Závěrem

Závěrem bych chtěl jen podotknout, že veškeré postupy, o kterých jsem se zde zmínil, mám odzkoušené na svých  papoušcích, případně jde o zkušenosti kolegů chovatelů. Každý chovatel má jiný pohled na chov a jinak se bude ve svém chovu zařizovat. Přeji všem hodně úspěchů v chovu nejen tohoto krásného papouška.

foto: Lukáš Procházka

autor: Lukáš Procházka
vloženo: 19. 01. 2012 20:17

Design: Miroslav Horák | Redakční systém vytvořilo Devtea.cz
Copyright 2005–2017 Amadina-Gouldove.com, všechna práva vyhrazena.
Použití jakýchkoliv částí těchto stránek je možné výhradně se souhlasem autorů.
Kontakt | Bannery pro váš web