Partneři:

Papoušek patagonský (Cyanoliseus patagonus)

Úvod

Papoušek patagonský se řadí mezi středně velké papoušky obývající Jižní Ameriku. Dospělí jedinci se dorůstají téměř půl metrové délky. Ve své domovině, Uruguayi, Argentině a Patagonii obývají převážně pusté, travnaté kraje, kde se živí pupeny, semeny, bobulemi a přikrmují se na obilných polích místních zemědělců.

Jako anomální bývá u těchto papoušků zmiňován styl hnízdění. Nehnízdí totiž jako většina volně žijících papoušků v dutinách stromů, ani si nesplétají hnízda z větviček, jako například mníšci šedí, ale hnízdí v dutinách, které si vyhloubí do pískovcových útesů. Jejich hnízda bývají dobře ukryta mnohdy až 3 metry hluboko v útesu. V pískovcových skaliscích vytváří spleť chodeb, které mnohdy vedou do hnízda sousedního páru.

Patagonci, jak bývají papoušci patagonští mezi chovateli zkráceně přezdíváni, žijí v koloniích, čítajících mnohdy až několik set kusů. K. Szulecka měla možnost na jaře 2004 sledovat zřejmě největší kolonii těchto papoušků na světě. Podle odhadů místních odborníků a pozorovatelů má tato kolonie 6 750 obydlených hnízd, která jsou vyhloubena v 9 km dlouhém a 20 m vysokém pískovcovém útesu, který je obrácený k Atlantiku. Mě samotnému se tato čísla zdají vskutku obrovská a troufám si říct, že nikdo nepochybuje o velkoleposti takové podívané, která se naskytne každému pozorovateli této vskutku gigantické kolonie.

Rozlišení pohlaví Rozlišit pohlaví u papoušků patagonských je velmi složité. Shodně bývají zbarveni nejen dospělí jedinci, ale také mláďata. Jejich tělo je převážně olivově hnědé se zelenými odstíny, kostřec a břicho přechází do sytě žluté. Břicho a oblast mezi nohama je oranžová, místy až červená. Ocasní krovky jsou olivově žluté a letky modré s nádechem zelené. Jejich velmi silný zobák je šedavý.

Pouhým pohledem oka je téměř nemožné rozeznat pohlaví těchto papoušků. I když se o to někteří chovatelé pokouší, stále více z nich spoléhá na rozlišení pohlaví pomocí testu DNA, který je téměř stoprocentní. Vašíček však tvrdí, že samice má o poznání menší hlavu a zobák a že její červené zbarvení je méně intenzivní než u samce, tudíž by se pohlaví mělo dát rozeznat bez DNA testu. Měl jsem možnost sledovat pár patagonců ve voliéře a nemohu tezi pana Vašíčka potvrdit, protože mě sledovaní ptáci připadali zcela totožní. Svým pozorováním bych tedy pohlaví nerozeznal, ale domnívám se, že chovatel, který se svým chovancům dostatečně věnuje a obětuje občas trochu svého drahocenného času pro pozorování svých papoušků by byl schopný pohlaví rozeznat, i když ne se 100 % jistotou správnosti takového odhadu.

Chov a odchov

K chovu patagonců je zapotřebí mít dostatečně vybavenou ubikaci. Především tedy její železnou konstrukci a velmi silné pletivo na plášti voliéry, jelikož podle Pavlase jsou tito papoušci schopní rozplést i silnější pletivo. Mnoho chovatelů má problémy právě s velmi silnými zobáky těchto papoušků, kteří jim zlikvidovali pletivo na jejich voliéře a mnohdy si tím uvolnili cestu na svobodu. M. Nejezchleba vlastní pár těchto papoušků. Voliéru kterou obývají má napojenou na zeď, která je společná se stavením jeho sousedů. K jeho velkému údivu jednoho dne papoušci ve voliéře nebyli a ve zdi se skvěla díra. Rychle doběhnul k sousedům a naštěstí byli papoušci ještě v prádelně, která přes zeď sousedí s jeho voliérou, kterou si papoušci takto zvětšili o další místnost. Příběh končí happyendem, papoušci byli odchyceni, voliéra opravena a v době kdy jsme u Milana s M. Lifartem byli na návštěvě, jsme se již tomuto příběhu s chutí zasmáli.

Velký důraz je také dobré dát na velikost voliéry. První kusy chované v zajetí, jak je možno se dočíst ve Vašíčkových knihách, byly mnohdy chovány jen v 2 m dlouhých voliérách, kde tehdy ještě dovážení ptáci chřadli. V dnešní době už se s patagonci z dovozu setkáme jen zřídka, jelikož většina chovatelů raději sáhne po papouškovi odchovaném u chovatele a nejlépe i s testem DNA. O těchto papoušcích už máme také k dispozici mnohem více informací, než zmiňovaní chovatelé, ke kterým se dostaly první kusy. Většina chovatelů dnes  patagonce chová v  nejméně 3 m dlouhých voliérách, které jsou pro jejich chov dostačující. U těchto papoušků bude delší voliéra jedině přínosem, jelikož patří mezi nejlepší letce vůbec.

Papoušci patagonští jsou velmi otužilí, a tak vydrží bez problémů naši zimu ve venkovní voliéře s krytem i bez přitápění. Chovná sezóna začíná začátkem jara, jako u většiny otužilých papoušků, chovaných celoročně venku, po ustálení teplot. Samec se začne samici dvořit a tokat. V této době se budou papoušci hlasitěji projevovat než obvykle, což může být problém pro chovatele, kteří mají méně tolerantní sousedy, jelikož patagonci jsou i po zbytek roku velmi hluční a jejich zvukový projev vskutku nelahodí lidskému uchu.

Po čase se začnou oba papoušci zdržovat v okolí budky, která by měla mít minimálně 30 cm průměr při použití kmenu a 60 cm na výšku. Vletový otvor by měl mít průměr nejméně 10 cm. Samice velmi často z budky vyháže veškerou podestýlku a vyhloubí si do dna budky jamku, do které nanese vejce. Podle R. Löw je toto pozůstatek jakéhosi instinktu, který těmto ptákům zůstal po  předcích, kteří si hloubili a dodnes hloubí svá hnízda v pískovci. Proto tito papoušci nepohrdnou trochou písku, kterou chovatel umístí na dno budky. Do budky samice nanese obden 3 – 5 vajec. Ty zahřívá 23 dní a po tuto dobu budku téměř neopouští. Samec obvykle hlídá okolí budky a chodí samici krmit k vletovému otvoru. Mláďata po vylíhnutí zůstávají v budce ještě nejméně 7 týdnů, poté ji opouští. Po opuštění budky jsou mláďata zbarvena shodně s rodiči, pouze zobák mají menší a bledší. Uplyne dalších 12 týdnů a mláďata se stávají zcela samostatnými a mohou být odstavena od rodičů.

Krmení

Patagonce krmíme směsí zrnin pro středně velké papoušky, která by měla obsahovat především slunečnici, pšenici, semenec, oves. Dále tato směs může být doplněna o burské oříšky, atp. Tato směs se papouškům může podávat také vlhčená a v naklíčeném stavu. Patagonci milují ovoce, především potom jablka. Nepohrdnou ani jiným druhům ovoce a zeleniny.

V době odchovů je nezbytné podávat míchanici. Může se střídat domácí míchanice podle vlastního receptu se suchou vaječnou směsí, kterou je možno zakoupit na burzách či výstavách, aby bylo krmení co nejpestřejší. Patagonci jsou také dost nároční na větve k okusu, které je třeba často měnit. Úspěch u těchto papoušků slaví také jeřabiny, nebo piškoty, které jsou často používaný jako pamlsek při ochočování patagonců, kteří se po ochočení stávají velmi krotkými a přítulnými domácími mazlíčky.

foto – Zdeněk Krlín, Petr Chumchal, Milan Nejezchleba
zdroje: článek v časopise Fauna
 M.Vašíček – Papoušci Nového světa - Svépomoc, 1980
Krystyna Szulecká - článek v časopise Papoušci – Patagonští démoni (4/2004) 

autor: Lukáš Procházka
vloženo: 19. 01. 2012 20:18

Design: Miroslav Horák | Redakční systém vytvořilo Devtea.cz
Copyright 2005–2017 Amadina-Gouldove.com, všechna práva vyhrazena.
Použití jakýchkoliv částí těchto stránek je možné výhradně se souhlasem autorů.
Kontakt | Bannery pro váš web