Partneři:

Papoušek zpěvavý (Psephotus haematonotus)

Úvod

Papoušci zpěvaví se vyskytují v Jižní a Východní Austrálii. Tito papoušci patří do rodu středních australských papoušků který obsahuje pět druhů. Běžně se chovají dva z nich – papoušek mnohobarvý a zde popisovaný a zdaleka nejběžnější papoušek zpěvavý. Délka jejich těla je kolem 25 centimetrů, přičemž značná část připadá na jejich dlouhý ocas, zjednodušeně se dá říci že jsou to papoušci stejné velikosti jako známé korely. Rozlišení pohlaví je u tohoto papouška snadné – samci jsou výrazněji zbarvení a na zádech mají jasnou rudou skvrnu. V základním přírodním zbarvení je samec zelený s žlutavým břichem a modrozelenými křídelními krovkami. Přírodní samice je šedozelená s mírnými odstíny ostatních barev. U tohoto druhu byly vyšlechtěny různé barevné mutace, u těchto mutací  může být rozdíl mezi pohlavími méně zřetelný, ale ona zmiňovaná rudá skvrna na zádech samce bývá dostatečně dobrým rozlišovacím znakem. V přírodě obývá tento druh otevřené savany s blahovičníky, zahrady i pole oddělávaná lidmi (kde údajně působí jejich hejna značné škody). Jsou to velmi dobří letci, kterým nedělá problém urazit i delší vzdálenosti při hledání potravy a vody. Jsou to papoušci žijící v hejnu s jasně danou hierarchií (existují nadřazení i podřízení jedinci).  Pouto mezi párem je velmi silné- a proto se nedoporučuje držet tyto ptáky jako samostatné jedince, ale vždy v páru – z tohoto ohledu také nejsou moc vhodní jako mazlíčci, dají se sice mírně ochočit, ale tak přítulní jako jsou například korely nebo andulky určitě nebudou.

Chov

Pro chov těchto papoušků jsem se rozhodl na základě jejich celkem dobré dostupnosti, ceny, snadného rozlišení pohlaví a v neposlední řadě i díky jejich jménu. U papouška který má druhové jméno: zpěvavý jsem předpokládal příjemný hlas. Tento poslední předpoklad se ukázal být vcelku nepravdivý- i když i odborná literatura uvádí, že tento druh má milý hlas,  brzy jsem zjistil že to není pravda. Jejich hlasový projev není o nic zpěvavější než u jiných  druhů papoušků. Nechci tvrdit že jsou nějak extrémně hluční, ale pokud jich máte více něž jen jeden pár tak brzy poznáte že dokáží udělat pěkný randál jak na sebe neustále pokřikují a hašteří se. Pokud tedy upřednostňujete ticho tak se zkuste porozhlédnout po jiném druhu papouška ( z vlastní zkušenosti vím že velmi tiší jsou papoušíci rodu Forpus). Promiňte mi tedy na úvod možná zbytečně obsáhlé řečnění o jejich hlase, ale jen jsem chtěl případné zájemce chovu těchto papoušků trochu varovat, aby žádný zpěv od těchto pap. zpěvavých rozhodně neočekávali.

Pár těchto papoušků jsem si pořídil v roce 2000. V literatuře se doporučuje tyto papoušky  chovat ve voliérách, ale já jsem je umístil do klece velikosti 100 * 50 * 50. V kleci samozřejmě nemají možnost proletu, a proto je asi dvakrát za týden pouštím se proletět po pokoji. Návrat do klece není žádný problém, vždy stačí k nim klec přistrčit a oni se do ní hned vrátí. V kleci používám bidla z větví ovocných stromů, které často měním, jelikož je zpěváci vždy po krátké době zcela zničí.  Krmím je směsí pro střední  papoušky (různé druhy zrní a slunečnic),které je běžně k dostání. K dispozici mají sépiovou kost a grit. Jako pochutiny dostávají  namočené piškoty, kousky jablka a podobně.

Jak bylo již výše napsáno pár má k sobě pevné pouto, což mohu z vlastní zkušenosti potvrdit – často si oba partneři vzájemně probírají peří a někdy se vzájemně krmí. Toto  silné pouto se mi potvrdilo i v době kdy mi samec uprchl z klece (prokousali dřevenou zásuvku na dně). Jelikož klec byla zrovna na balkóně (6 patro v paneláku) tak samozřejmě ulétl. Samice naštěstí zůstala v kleci, samec tedy létal po stromech před domem a chytil ho bylo nemožné (nepomohlo ani když jsem ven v menší kleci vynesl samici. Po několika hodinách marného snažení jsem ho tedy musel zanechat venku smířený s tím že ho už nikdy neuvidím a k večeru už jsem ho skutečně nikde neviděl. Jaké bylo moje překvapení, když druhý den brzo ráno začala samice v kleci pořvávat, jelikož byl červen a okna byla otevřená tak jsem slyšel že samec jí z venku odpovídá. Vzal jsem tedy samici do klece a vyšel před dům, kde během pár minut samec odkudsi přiletěl na klec a  po  přiklopení další klecí se nechal odnést domů – asi mu jedna noc venku stačila. Nikdy by mě nenapadlo že se samec bude schopen vrátit a že v panice neuletí někde jinde.  Z toho tedy vyplývá že partneři jsou na sebe skutečně velice vázání a udržují spolu stále kontakt.

Po tomto malém odbočení, se vraťme k problematice hnízdění těchto papoušků. Já sám jsem jim poskytl budku asi po půl roce od jejich nákupu. Zpočátku se jim do ní moc nechtělo,  ale asi po dvou měsících ji začali používat a poprvé zahnízdili. Na dno budky jsem použil hobliny, které jsem po vylíhnutí mláďat několikrát vyměnil. U prvního hnízděni snesla samice 5 vajec, ze kterých se vyklubaly tři mladí. O sezení a odchov mladých se stará hlavně samice, samec většinou hlídal u vstupního otvoru do budky. Jak mláďata vypadaly během svého vyrůstání vidíte na fotkách okolo (při pohledech do budky omluvte horší kvalitu fotek- nechtěl jsem používat blesk). Jíž během krátké doby bylo jasné že se jedná o 1 samce a 2 samice, protože červená barva peří na samcových zádech začala být během opeřování mláďat brzy jasně  viditelná. Jelikož má hnízdní budky odklápěcí střechu, tak jsem mohl mláďata často kontrolovat, což nesli oba rodiče naprosto bez problémů. Po vylétnutí mláďat jsem je raději oddělil, aby nedošlo k často popisovaným útokům samce na mladé. Po oddělení mláďat pár okamžitě znova zahnízdil a tentokrát odchoval dvě samice. Poté jsem už hnízdní budku odebral.

Závěrem

Jaké jsou tedy moje zkušenosti s těmito papoušky? V prvé řadě je třeba říci že jsou to nenároční a odolní ptáci vhodní pro každého i začínajícího chovatele. Rovněž velice snadné rozlišení pohlaví u tohoto druhu je pro začínající chovatele velikým přínosem. Pokud hledáte papouška jako mazlíčka, tak v tom případě je lepší zvolit např. korelu, ale pokud se chcete pokusit chovat a odchovávat papoušky, je tento druh pro tyto účely ideální.

autorem článku i fotografií je Martin Řondík

vloženo: 19. 01. 2012 20:19

Design: Miroslav Horák | Redakční systém vytvořilo Devtea.cz
Copyright 2005–2017 Amadina-Gouldove.com, všechna práva vyhrazena.
Použití jakýchkoliv částí těchto stránek je možné výhradně se souhlasem autorů.
Kontakt | Bannery pro váš web