Partneři:

Pyrura zelenolící (Pyrrhura molinae)

Výskyt : Jižní Amerika
Velikost: 26 cm
Snůška : 5 - 6 vajec
Inkubační doba: 20 - 22 dnů
Velikost kroužku: 5,5 mm
Průměrná délka života 15 let (D. Alderton)

Úvod

Pyrura zelenolící patří mezi jedny z nejznámějších a nejhojněji chovaných pyrur u nás. Svou délkou okolo 26 cm se řadí mezi středně velké papoušky. Domovinou zelenolících pyrur je Jižní Amerika, konkrétně Argentina, Brazílie a Bolívie. O těchto papoušcích bylo dodnes publikováno poměrně málo informací a to i přes skutečnost, že u chovatelů jsou v chovech zastoupeni. V posledních několika letech se však stávají pyrury (a nejen zelenolící) ještě  častějšími obyvateli voliér našich chovatelů, za což vděčí bezesporu svému krásnému zbarvení a u některých druhů i cenové dostupnosti. Ve své domovině pyrury obývají koruny nejvyšších stromů a na zem se snáší jen málokdy. Bývají často pozorovány i s jinými druhy papoušků, např. amazónků.

Pohlavní dimorfizmus: U pyrur zelenolících, jakožto i u ostatních papoušků tamního regionu se nevyvinul pohlavní dimorfizmus. To znamená, že samci jsou zbarveni totožně se samicemi. Chovatelé k jednoznačnému rozpoznání pohlaví používají metody DNA, nebo endoskopie. Pyrury zelenolící jsou převážně zelené. Jejich opeření jim velmi dobře slouží také jako maskování v lesních a křovinatých oblastech, které převážně obývají. Hlavu mají tmavě hnědou, na hrudi nechybí pro pyrury typická kropenatá pírka, u zelenolících pyrur zbarvena do šeda, ocas je červenohnědý, dalo by se říci spíše tmavě cihlově červený, letky modré.

Chov a odchov

Pyrurové celkově patří mezi velmi čilé a hravé papoušky, tudíž se pro jejich chov doporučuje voliéra, kde budou mít dostatek místa na skotačení, když bývají úspěšně odchováváni i v klecích. Většina chovatelů ovšem doporučuje voliérku, minimálně dva metry dlouhou. I přes to, že někteří chovatelé tvrdí, že pyrury přečkají naši zimu v nevytápěných voliérách s krytou částí, je většina přezimuje ve voliérách temperovaných. Tok pyrur, pokud nehnízdí v zimním období ve vytápěné ubikaci,  začíná koncem dubna. Posléze samice snese do připravené budky o přibližných rozměrech 20 x 20 x 35 cm (vzhledem k možnosti početnějších snůšek bývá doporučována základna budky 25 x 25 cm) a vletovém otvoru o průměru okolo 7 cm 5 – 6 vajec. Inkubační doba trvá přibližně tři týdny. Po tuto dobu bývají pyrury velmi ostražité a plaché. Nedoporučuje se je proto při sezení na vejcích zbytečně vyrušovat. Mláďata opouštějí budku po dalších sedmi týdnech, ještě ne zcela samostatná. Pyrury jsou mezi chovateli známy jako velmi dobří rodiče. Odchov bývá takřka pokaždé stoprocentní a proto velmi rychle narůstají početní stavy chovů. Někteří chovatelé nechávají své pyrury hnízdit dokonce třikrát ( ! ) do roka. Protože snůšky bývají namnoze i početnější, někdy až 8 vajec, domnívám se, že je takový počet hnízdění vysoký a nežádoucí pro celkovou kondici hnízdících samic. Samice se stálým sezením na vejcích a staráním se o mláďata velmi vyčerpává a proto zastávám názor, že i dva odchovy za sezónu při početnějších hnízdech jsou příliš. Nicméně situaci musí vždy vyhodnotit chovatel samotný. Po zhodnocení početnosti odchovu a celkové kondice chovného páru může pyrurám umožnit další hnízdění. Ač pyrury prozatím nezavítaly do mého chovu a neznám tudíž tyto ptáky tak důvěrně jako jejich chovatelé, myslím si, že si po úspěšné sezóně zaslouží odpočinek a spokojil bych se s jedním početnějších odchovem a následně bych ptáky nechal odpočinout.  Nutno nakonec dodat, že pyrurové jsou velmi snášenliví vůči ostatním papouškům a proto je možno je chovat ve společných voliérách s jinými druhy bezkonfliktních papoušků.

Krmení

Suchá směs zrnin pro pyrury obsahuje slunečnici, semenec, lesknici, pšenici, pohanku a oves. Podle dostupných informací mnozí pyrurové odmítají konzumovat proso. Z toho důvodu jej někteří chovatelé do jídelníčku nezařazují. Než jsem začal shromažďovat informace pro sepsání tohoto článku, byl jsem si takřka jist, že mé aratingy jsou snad nejlepší konzumenti ovoce a pamlsků v papouščí říši vůbec, jelikož bez problému přijímají téměř jakékoliv ovoce. Při výpisu ovoce a zeleniny, které mají v oblibě pyrury jsem však musel uznat, že aratingy byly sesazeny z pomyslného trůnu jedlíků. Krom klasického ovoce, jako jsou jablka, citrusy, ostružiny, plody bezu černého a  jeřabiny, které mají aratingy více než v oblibě a dokáží jich zkonzumovat denně velká kvanta, totiž pyrury rády přijímají i mrkev, papriku, banány, nebo hrušky, se kterými jsem ve svém chovu u arating úspěch bohužel neslavil. Oblíbené jsou také zdánlivě obyčejné byliny naší přírody, jako jsou kopřivy, ptačinec žabinec, kokoška pastuší tobolka, či všem velmi dobře známá smetánka lékařská.

Závěrem si dovolím poděkovat paní Ivě Martanové za fotografie z jejího chovu pyrur zelenolících.

foto: Iva Martanová
zdroje: článek P. Podpěry v časopise Fauna
 M.Vašíček – Papoušci Nového světa - Svépomoc, 1980

autor: Lukáš Procházka
vloženo: 19. 01. 2012 20:19

Design: Miroslav Horák | Redakční systém vytvořilo Devtea.cz
Copyright 2005–2017 Amadina-Gouldove.com, všechna práva vyhrazena.
Použití jakýchkoliv částí těchto stránek je možné výhradně se souhlasem autorů.
Kontakt | Bannery pro váš web