Partneři:

Rozela penant (Platycercus elegans)

Úvod

Rozela penant je pestře zbarvený, středně velký papoušek. Jeho domovinou je Austrálie, konkrétně pak jih Queenslandu a Walesu. Dělí se do tří zeměpisných forem - Platycercus elegans, Platycercus melanoptera a Platcercus nigrescens. Ve volné přírodě je možno ji spatřit v eukalyptových hájích, vlhkých a polovlhkých pobřežních lesích táhnoucích se od mořských pobřeží až po nejvyšší hory. Zde se živí převážně semeny trav, keřů a stromů, zvláště pak eukalyptů, dále různými plody, bobulemi, nektarem a hmyzem. Do nedávna byla nazývána rozelou penantovou, podle jejího objevitele, než se ustálil název rozela penant. Se starším pojmenováním rozela penantova se však můžeme setkat dodnes.

Pohlavní dimorfizmus - Rozlišit pohlaví rozel penant není jednoduché. Samec i samice jsou shodně zbarveni a jsou i téměř stejně velcí. Tito přibližně 45 cm velcí papoušci jsou převážně červení. Pouze jejich tváře, ocasní pera a letky jsou modré. Na zádech je patrná vlnkovaná černá kresba, která je patrná i na křídlech a je typická pro všechny příslušníky druhu. Zbytek těla je sytě rudý. Mladí ptáci, jsou-li dobře vyvinutí a krmeni, vylétají z budek  téměř celí zelení. Některé zoologické zahrady měly zkušenost, s čerstvě vylétlými červenými mláďaty. Odborníci tento fakt dávají za vinu málo pestré stravě. Rozeznání pohlaví u rozel může činit začínajícím chovatelům značné komplikace. Pro pokročilejší chovatele to nebývá problém. Samec je celkově větší, má větší hlavu a zobák, samice je oproti němu drobnější, zobák a hlava je menší. Tyto rozdíly jsou viditelně  patrné až po uplynutí prvního roku života, po přepéření do ,,dospělého, červeného šatu‘‘. U mladých ptáků, kteří jsou ještě zelení, je  rozlišení pohlaví komplikovanější. Nejlépe jsou velikostní rozdíly patrné přímo u chovatele, kde je v jedné voliéře vypuštěno několik mladých ptáků. Rozdíly ve velikosti mezi jednotlivými ptáky  lze tak lépe vypozorovat.  

Chov a odchov

Rozely penant se stávají pohlavně dospělými poměrně brzy a to už ve věku jednoho roku. Možná i tento fakt k nim láká mnoho začínajících chovatelů, kteří touží mít větší nenáročné papoušky, od kterých by se brzy dočkali odchovu. Většina jim podobných papoušků, jako jsou barnardi a další,  hnízdí až ve věku tří let. I já sám jsem po nich toužil a jedním z mnoha lákadel pro mě byl právě brzký odchov. Bohužel tito papoušci nikdy nemohli být obyvateli mých voliér, neboť mi pro ně připadly malé a nechtěl jsem je v nich trápit. Rozely penant jsou jako všechny rozely velmi otužilé a lze je proto v našich podmínkách chovat celoročně ve venkovních prostorech. O rozměrech voliéry vhodné pro penanty by se také dala vést polemika.  Různé literární zdroje udávají doporučované rozměry voliér v rozpětí od 5 do 2 m. Praktické chovatelské zkušenosti vypovídají o tom, že lze tyto papoušky chovat i ve voliérách menších rozměrů (kolem 2 m). Nicméně já se  přikláním k chovu ve voliérách větších rozměrů už vzhledem ke skutečnosti, že jsou penanti velmi dobří letci a teprve ve velké voliéře vyniknou v celé své kráse. Na návštěvě u chovatele pana Hájka mne překvapil chov páru rozel penant v dvoumetrové voliéře. Na můj dotaz směřovaný k rozelám chovaných dle mého mínění malé voliéře se mi dostalo odpovědi, že v ní hnízdí mnohem lépe, než ve voliéře třímetrové, ve které byli umístěni dříve. Tato zkušenost jen potvrzuje fakt, že každý pár, každý papoušek je individualita a proto se můžou jeho nároky lišit od papoušků stejného druhu, nebo také od informací, publikovaných v různé odborné chovatelské literatuře. Jejich chovná sezóna začíná po ustálení teplot, někdy koncem dubna a začátkem května. Tok je téměř totožný s tokem rozely pestré. Je to vskutku velkolepá podívaná a nejeden chovatel zajisté prosedí u svých voliér nemálo času, jen aby mohl přihlížet dvoření samce. Samec běhá za samicí po bidle s doširoka roztaženými ocasními pery, s křídly pevně přitaženými  k tělu a v ramenech vyzdviženými  k hlavě, kde se také rozcházejí od těla. Hlavou divoce  tepe vpřed a vzad,  (což pozorovateli s bujnější fantazií může připomínat rozvášněného fanouška Rolling Stones), přitom vyvrhuje natrávenou potravu, kterou potom krmí svou partnerku. Následuje páření, které je někdy možno sledovat i třikrát denně. Je však nezbytné hlídat samce,  kteří mohou být v tomto období nadměrně agresivní a mohou na samici útočit. Po toku nastává doba hnízdění. Samice se stále častěji zdržuje v blízkosti budky, anebo uvnitř, kde si upravuje vnitřek a dno. Do podestýlky, která většinou bývá ze silnějších pilin, či hoblin začne snášet vejce. Snůška obvykle čítá 5 – 9 vajec, ze kterých se po 20 – 25 dnech inkubace začnou líhnout holátka.Ty krmí hlavně samice. Samec se obvykle zdržuje v okolí budky a krmí samici. Samice budku opouští jen zřídkakdy. Obvykle, když se jde napít, nebo vyprázdnit. Mláďata opouštějí hnízdní budku ve věku přibližně pěti týdnů. Po opuštění budky jsou nadále ještě minimálně tři týdny krmena rodiči. Časem se stanou zcela samostatnými a budou moci být odstavena od rodičů, kteří se mohou pokusit o další odchov. Budka pro penanty postačí prkenná, s rozměry základny minimálně 35 x 35 cm a výškou 50 cm. Kmeny bývají obdobných velikostí. Setkal jsem se u chovatelů  i s kmeny, které byly vysoké až 150 cm, či klasickými prkennými budkami, které byly vysoké pouhých 35 cm a rozely penant jim v nich bez problémů hnízdily a vyváděly mláďata. U vyšších budek by neměl chybět žebříček z pletiva upevněný pod vletovým otvorem. Vletový otvor by měl mít nejméně 10 cm v průměru. Osobně se přikláním k vyšším budkám, jelikož v nich má samice více klidu. Co se týče velikosti dna budky, zde se také přikláním spíše k větším, než menším rozměrům, protože v budce s dostatečně velkou plochou dna se nebudou mláďata se samicí tísnit, až budou starší.

Krmení

Rozely penant krmíme suchou směsí zrnin sestávající se z několika druhů slunečnice, několika druhů prosa, ovsa, pšenice a lesknice. Takto namíchanou směs podáváme také naklíčenou. Krmení zpestřujeme vaječnými směsmi, ovocem, zeleninou, nebo pšenicí v mléčném stavu. U chovatelů jsem se ještě nikdy nesetkal se zkrmováním speciálních papouščích granulí. Osobně se domnívám, že by to stálo za vyzkoušení, protože formou granulí se papouškům dostává vše potřebné pro jejich zdravý vývoj, nejsem si však jist, zda-li by penanti granulím přišli na chuť. Někteří chovatelé předkládají  svým penantům i sušený hmyz, přimíchávaný do suché směsi zrnin. Dále je doporučováno předkládat sépiové kosti, či minerální kameny, které zaručí stály přísun vápníku. Nezbytné jsou také větve na okus. Ty instalují chovatelé do voliér podle svých místních podmínek, tedy podle toho, které druhy stromů mají v okolí svého bydliště. Využívány jsou větve ovocných stromů (jabloní, hrušek), jehličnanů (např. borovice), nebo i listnatých stromů a keřů (lípa, bříza, vrba, popřípadě černého bezu).  

Závěrem

Tito papoušci, kteří  se u nás dají pořídit v mnoha velmi zajímavých mutacích vyhovují stávajícím, nebo i budoucím chovatelům svým zajímavým chováním a povahou. Jsou poměrně tiší, čímž jsou přímo předurčeni k chovu především tam, kde by jinak kvůli hlučnosti papoušků hrozily neshody se sousedy. I když se chovem těchto rozel zabývá spousta chovatelů s nepřeberným množstvím zkušeností, jsou vhodní i pro chovatele začátečníka, který má šanci získat na těchto otužilých a především krásných papoušcích své první zkušenosti z chovu. Při splnění všech nároků na chov rozely penant, je velmi dobrý předpoklad, že se i začínající chovatel bude brzy těšit ze svých prvních odchovů.

 foto: L. Procházka, P. Chumchal
zdroje: články v časopise Fauna autorů  Antonína Vítka juniora, Vlastimila Kytara a článku, který připravila redakce časopisu Fauna

autor: Lukáš Procházka
vloženo: 19. 01. 2012 20:20

Design: Miroslav Horák | Redakční systém vytvořilo Devtea.cz
Copyright 2005–2017 Amadina-Gouldove.com, všechna práva vyhrazena.
Použití jakýchkoliv částí těchto stránek je možné výhradně se souhlasem autorů.
Kontakt | Bannery pro váš web