Partneři:

Rozela pestrá (Platycercus eximius)

Mnoho chovatelů ptactva má své vlastní internetové stránky. A ty musejí mít úvod. Ten je většinou o tom, jak se dotyčný k papouškům dostal, co ho k nim dovedlo, apod. Tedy i já tak začnu. Svůj první pár rozel pestrých jsem si dovezl z burzy, která se konala ve Šternberku. Přeskočím teď pasáž, ve které bych popisoval, jak jsem byl z papoušků nadšený a přejdeme až na vpuštění papoušků do voliéry. Bývalá králíkárna o rozměrech 2x2x1m, zbavená podlaží, kompletně vyčištěná a přestavěná. Ta se stala útočištěm pro moje rozely a sloužila jim až do doby, než jsem je letos prodal. Toto by bylo k úvodu a k mým začátkům vše a můžeme se dostat k samotnému chovu.

O Rozelách obecně

Rozela je papoušek střední velikosti, pestře zbarvený (dle mutace), dobře se množící, tudíž většinou lehce odchovatelný, proto oblíbený u chovatelů začátečníků. Pro jejich chov bych doporučoval venkovní voliéru, s co nejdelším proletem (to proto, že rozely jsou vynikající letci) a závětřím, místem, kam se ptáci můžou schovat před nepřízní počasí. Jsou to odolní ptáci, kteří vydrží venku i naši zimu, ale jsou nesnášenliví, vůči ostatním ptákům svého i jiného druhu. Proto se musí chovat odděleně, jen jeden pár na jednu voliéru. Jsou známy i případy, které tuto teorii vyvracejí, ale nedoporučuji zde příliš experimentovat! Může to vést k zmrzačení, nebo zabití papouška. Krmíme směsí zrnin, kterou lze zakoupit v obchodech, nebo na specializovaných burzách. Aby krmení bylo pestré, podáváme ovoce, zeleninu, různé trávy a větvičky stromů (ty velmi dobře poslouží k okusu při kterém si papoušek zabrousí zobák, avšak záleží na druhu předkládaných větví, jejich tvrdosti, která má na tuto skutečnost vliv). Rozela pestrá je relativně dlouhověký papoušek. V dobrých podmínkách se může dožít až 30-ti let.

Jak by měla vypadat voliéra?

Rozely jsou velmi dobří letci. Proto platí jako u většiny ostatních papoušků, že čím větší voliéra, tím lépe se jim bude dařit. Voliéra by se měla skládat ze dvou částí. Venkovního výletového prostoru a vnitřního krytého záletu. Výletový prostor by se dal přirovnat k jakési kostře voliéry potažené pletivem. Materiál, ze kterého kostra je, záleží jen a jen na chovateli. Viděl jsem voliéry kovové, z jeklu, či roxoru, ale taky dřevěné. Při dostatku větví k okusu Vám rozely dřevěnou kostru ničit nebudou. Záleží ale na povaze každého papouška. Pletivo můžete použít bodované, nebo obyčejné, které používají králíkáři. Když jsem s chovem začínal, používal jsem bez problémů levnější králíkářské pletivo. Kamarádovi se ale rozely tímto pletivem prokousaly a uletěly. I proto, jak šel čas jsem vyměnil toto pletivo za nové, kvalitnější a dražší bodované. S tím jsem naprosto spokojený. Délka výletu záleží na každém, kolik chce do voliéry investovat, a mnohokrát i na prostoru, který může svému koníčku poskytnout. Nesmíme zapomínat na bidla, těm budeme věnovat jednu krátkou samostatnou kapitolku. Záletový prostor je u voliéry proto, aby se měli papoušci kde skrýt. Papoušci zde s největší pravděpodobností budou nocovat, skrývat se před nepřízní počasí, před dravci.  Měl by mít aspoň tři obvodové stěny a střechu. Je jen na chovatelovi, jak tento prostor vybaví. Zda-li stěny budou z cihel, ytongů, polikarbonátu, či jiného materiálu záleží zase jen a jen na dotyčném a na jeho finančních možnostech. Do tohoto prostoru bych doporučoval umístit budku a misky na krmení. Podlaha by měla být v obou částech vybetonovaná. Zda si chovatel dá na zem písek, zasadí trávu, nebo nechá jen holý beton je na něm. Před vstupem do voliéry bych doporučoval malou předsíňku. Jestli bude z vnitřní, nebo vnější strany voliéry je opět na chovateli. Přistavěním této předsíňky se možnost úletu papouška při krmení zmenší na minimum. Rozely jsem viděl chované u chovatelů v různých klecích a voliérách. A dá se říct, že rozely chované v metrové(!) kleci, ztrácejí na svém vzhledu, postavě, robustnosti, jejich život nemůže být spokojený, i když se chovatel snaží sebevíc. Naproti tomu jsem viděl rozely v tří a čtyř metrových voliérách. A na ty je pak pohled vskutku krásný. Vylétané robustní postavy, dlouhá neponičená ocasní pera, vybarvené peří, papoušci byli veselí, stále poletovali a pískali. Tímto bych chtěl apelovat na chovatele, ať už začátečníky, nebo ty pokročilejší. Dopřejte těmto papouškům dostatečný prostor, prostor, pro jejich způsob života vhodný.Odměnou vám pak bude pohled na zdravé a krásné ptáky, dočkáte se zdravých odchovů, o které bude na chovatelském trhu zájem.

Krmení

Na krmení, stejně jako na velikost voliéry a podobné faktory ovlivňující chov se názory liší. Zrní si může každý koupit a doma namíchat, podle toho, jak to vyhovuje jemu a jeho papouškům. A nebo si může koupit už namíchanou směs zrnin. V dnešní době je trh s krmivy dobře zasycen, takže si vybere téměř každý. Když jsem začínal, míchal jsem si krmení sám. Tato směs potom vypadala asi nějak tak: 30% směs prosa (aspoň tři druhy), 20% loupaný oves, 20% neloupaný oves, 15% slunečnice (tři druhy), 10% lesknice, a zbylých 5% tvořilo kardi, mohár a pohanka. Toto seskupení nepochází z mojí hlavy, ale vyčetl jsem ho z časopisu. Takto namíchanou směs brali papoušci velmi dobře. Ovšem jak čas plynul, přešel jsem na již namíchané kvalitní krmivo. Jeden z faktorů, který mě k této změně vedl je i to, že kvalitní namíchané zrní není zaprášené a to je další plus. Stejně to bylo i s vaječnou míchanicí. Ještě letošní chovnou sezónu jsem si dělal míchanici sám, podle jednoduchého receptu. Natvrdo uvařené vejce, jablko, mrkev, piškoty, strouhanka, nějaké vitamíny, protřepat, nemíchat a byla míchanice hotová. Jsem ale přesvědčen, že příští chovnou sezónu přejdu na kupovanou vlhčenou vaječnou směs. Tyto výrobky, ať už vaječné míchanice, nebo směsi zrnin pro papoušky jsou dovezeny z Itálie, Belgie a jsou vyzkoušeny již na celých generacích ptáků s velmi dobrými výsledky. Kolega a kamarád Mirek Lifart vždy k tomu dodává - „Belgičané jsou právě v krmivech dále než my, podávání mají podloženo dlouholetou praxí a tak mají jistotu, že nedávají ptákům něco, co by jim škodilo, ubližovalo.“ Na tom něco bude, a jen mě to utvrzuje ve vědomí, že to mým ptákům neublíží, ale prospěje. Strava by se měla zpestřovat různým ovocem, zeleninou, travními semeny a větvemi stromů. Nejčastější a u rozel nejspíš nejoblíbenější ovoce jsou jablka. Nesetkal jsem se s tím, že by si někdo stěžoval, že mu rozely neberou jablka. Rozely Vám ale vezmou více druhů ovoce a zeleniny, ne jen jablka. Všeobecně platí, že čím pestřejší strava, tím je to lepší pro blaho chovance. Pestrost a vyváženost stravy se samozřejmě odráží na odchovu.

Pohlaví a dospívání Krátká kapitolka, věnovaná pohlavnímu dimorfismu, a dospívání rozel.

Jak rozeznat starého ptáka od mláděte? Mladý pták má matné barvy, je postavou menší. Čerstvě vylítlé mladé mají také oproti starším jedincům kratší letky a ocasní pera. Mladé rozely mají oranžový zobák, naproti tomu, dospělí mají zobák šedý. Dospělí ptáci mají syté barvy, vylétané robustní postavy. Ocasní pera a letky jsou delší. Zobák větší, silnější a šedý. Rozdíl mezi mladým a dospělým ptákem je na první pohled značný. Pohlavní dimorfismus – U rozel není pohlavní dimorfismus nikterak výrazný. Zkušený chovatel rozezná od pohledu samici od samce, začátečníkovi by to však mohlo činit potíže. Samec je oproti samici větší, robustnější. Jeho peří má sytější barvy. Temeno je větší, stejně jako celá hlava a zobák. Samice je menší, matněji zbarvená. V dnešní době je na trhu bohužel mnoho nekvalitních ptáků, proto se podle postavy ptáci těžko rozeznávají. Nejlepší je dívat se na hlavu a zobák. Zobák a hlava by měla být u samce vždy větší než u samice. Doporučit lze snad jen pečlivé pozorování, tím se Vám rozdíly vštípí do paměti a postupem času bude pro Vás rozeznání samce od samice hračkou. Na závěr bych jen dodal, že rozely pohlavně dospívají ve stáří jednoho roku. Nikdy je nenechávejte hnízdit dřív. První odchov se nemusí vždy zdařit, protože u ptáků nemusí být ještě zcela vyvinut rodičovský pud a na vejce nemusí vůbec nasednout, nebo mohou odchov opustit. V příštím roce se to už nestává, ptáci budou spolehlivě odchovávat a když ne, doporučuje se vyzkoušet změna partnera.

Chov a odchov

Rozely jsou poměrně snadno odchovatelní ptáci. Nelze se proto divit, že jsou tolik oblíbení u začínajících chovatelů. Nikdo by však neměl zapomínat na některé věci, které jsou pro úspěšný odchov nezbytné. Jmenujme si některé z nich. Dobře vybavená voliéra, hnízdní budka, a hlavně před hnízděním a během něj velmi pestrá strava jsou hlavními ,,předpoklady'' pro odchov mláďat. O voliérách a pestré stravě jsme si už povídali v některých předchozích odstavcích. Hnízdní budka. To je velmi ožehavé téma. Každému chovateli se osvědčil jiný typ budek. Těch je na trhu velká škála. Od obyčejných prkenných, přes přírodní kmenové, až po různé soudky a podobné experimenty.  Každý typ budky má své klady a protiklady. Popovídejme si teď o rozdílech a výhodách budky prkenné a kmenové.

Budka prkenná - Rozměry prkenné budky pro rozelu pestrou by měly být aspoň 30x30cm podstava, 60cm výška a vstupní otvor o průměru aspoň 8cm. Mé rozely odchovávaly i v budce 30x30x30cm. Časem jsem ale budku vyměnil za větší, 30x40cm podstava a 70cm výška. V této budce byla samice očividně klidnější. Výhoda vyšších budek je také, že mláďata neopouští budku dříve než by měla. Výhoda této budky oproti budce kmenové je dostupnost. Takovouto budku seženete na chovatelských burzách, nebo ve zverimexech. Další výhoda je údržba, čištění je snašší a manipulace s touto budkou je díky její relativně nízké hmotnosti jednoduché.

Budka kmenová – Tato budka se používá hlavně proto, aby v papouškovi navodila přírodní atmosféru. Její rozměry by měly být 30 cm vnitřní průměr kmene a 60cm výška. Velikost vstupního otvoru zůstává zachována, jako u budky prkenné. Přibližně 8cm v průměru.Manipulace s ní je složitá. To má za příčinu velká hmotnost. Chovatelé, kteří ji používají říkají, že v této budce samice lépe udržuje vlhkost vzduchu. Slyšel jsem ale také o tvoření plísně v tomto typu budky. Jako podestýlka do jakékoliv budky se doporučují dřevěné hobliny, aspoň v pěti centimetrové vrstvě. Do té si samice vyhloubí důlek a do něho nanese vejce. Nad úrovní hoblin, asi ve výšce deset cm ode dna budky se doporučuje udělat kontrolní otvor o rozměrech přibližně 20x20cm. Toto okénko využijete, až budete kroužkovat mladé, nebo ke kontrole.

Průběh chovné sezóny – Na jaře, koncem dubna většinou začíná tok. Ten můžeme vyvolat také tím, že zpestříme krmení a začneme zkrmovat vaječnou míchanici.Tok rozel chovaných ve venkovních, nevytápěných voliérách je závislý na teplotě. U samice se tok nijak výrazně neprojevuje. Zato samec bude nahánět samici po voliéře, někdy se snaží samici nahnat do budky. Vzdouváním hrudníku, pokyvováním hlavou, roztahováním ocasních per do vějíře a krčením křídly v ramenech se projevuje tok u samce. Při tomto divadle vydává samec tokavé zvuky, kterými vábí samičku. Tu bude stále intenzivněji krmit. Po čase budete moci sledovat páření, které bude probíhat i několikrát denně. Později se bude samice zdržovat v budce čím dál, tím častěji. Pak už lze jen čekat na první vejce. Rozely snášejí vejce v celkem pravidelných intervalech. Zpravidla  jedno vejce denně, popř. obden. V jedné snůšce může být 6 - 9 vajec. Většinou je oplodněno kolem 6-ti vajec. Inkubační doba je 22-25 dní. Po tuto dobu se bude samic zdržovat v budce skoro celý den a bude zahřívat snůšku. Mimo budku samici uvidíte jen když se půjde napít, najíst, popř. vyprázdnit. Ale ani tato činnost není zaručená. U některých párů chodí do budky samici krmit samec, takže samice budku opouští jen k nutnému vyprázdnění se. Po dalších přibližně 23 dnech se v budce objeví první holátko. Další se budou líhnout v intervalech, ve kterých byly vejce snášeny. Po sedmi dnech od vylíhnutí každé mládě okroužkujte. Pro rozely se doporučuje kroužek o rozměru 5,5mm. Ještě aspoň dva dny po okroužkování se doporučuje pečlivě kontrolovat, jestli kroužek mláděti z nohy náhodou nespadl. Dále se kontrola doporučuje provádět jednou denně, nebo obden. Hlídejte také, jestli jsou mláďata řádně nakrmena, protože se někdy může stát, že rodiče odchov opustí. V tomto případě můžete zkusit odchov podsadit jinému páru, který odchovává přibližně stejně stará mláďata, nebo se pokusit o umělý odchov. Dokrmování mladých ptáků se budu věnovat v některém z příštích článků.  Za dalších 4-5 týdnů budou mláďata opeřená a postupně budou zvídavě vylézat z budky. V tuto dobu nebudou ještě samostatná. Stále budou závislá na rodičích, ti je budou i nadále krmit. Časem mláďata od rodičů odkoukají způsob, jakým se stravují a budou se pokoušet je napodobovat. Potrvá ještě aspoň 5 týdnů, než přijdou na to, jak správně rozlousknout různé druhy zrnin. Lépe jim ze začátku půjde okusování měkké dužiny jablka. Proto se doporučuje hodně ovoce, kterým se budou mladí zprvu živit. Po asi 6-ti týdnech po vylétnutí budou mláďata samostatná. Jestliže se první snůška vydaří brzy, bude chtít samec pářit ještě jednou. Je proto lepší mláďata odstavit (pokud již jsou samostatná) do samostatné voliéry a nechat páru klid a volnost pro další páření. Znovu pářit začne samec takřka okamžitě. A brzy se budete těšit z dalšího odchovu. Jeho průběh se od prvního nebude nijak lišit. Dva odchovy za sezónu nejsou pravidlem. Zvláště teď v době, kdy jsou dlouho trvající zimy ptáci zvládnou spíše jeden odchov za sezónu.

Bidla

Slibovaná krátká kapitolka o bidlech.V mém chovu preferuji bidla z černého bezu. Používám spíše rovná bidla která nainstaluji z jedné strany voliéry na druhou, po celé šířce. Takto umístěná bidla ptákům nepřekáží při letu. V záletovém prostoru doporučuji jedno bidlo umístit výš než ostatní. Na tomto bidle budou papoušci s největší pravděpodobností nocovat. Je dobré zvláště na začátku chovné sezóny do voliéry dávat větve z ovocných stromů s pupeny. To je pro papoušky veliká pochoutka. Dále pro zpestření stravy, pro zábavu papoušků a na okus se doporučují větve z veškerých ovocných stromů, z jehličnanů a dalších stromů jako je například vrba, bříza. Bezová bidla doporučuji z důvodu vráščitosti jejich kůry. Ptáci se na těchto bidlech lépe udrží. Známý měl hladká bidla z lípy a ptáci kteří na nich chtěli přistát se nezachytili a zastavili se až o pletivo.

Závěrem

Řádky, které jsem zde napsal jsou z mé vlastní zkušenosti, odzkoušeny během několika let na mých papoušcích. Každý papoušek má jiný charakter a proto se jeho chování může lišit a nemusí být shodné v jakémkoliv chovu jiném. Na úplný závěr bych chtěl poděkovat kamarádovi chovateli M. Lifartovi, který mi nabídl místo pro tento článek na těchto internetových stránkách a dal mi tak možnost, podělit se o mé zkušenosti s chovatelskou veřejností. Díky

foto: Lukáš Procházka

autor: Lukáš Procházka
vloženo: 19. 01. 2012 20:20

Design: Miroslav Horák | Redakční systém vytvořilo Devtea.cz
Copyright 2005–2017 Amadina-Gouldove.com, všechna práva vyhrazena.
Použití jakýchkoliv částí těchto stránek je možné výhradně se souhlasem autorů.
Kontakt | Bannery pro váš web