Partneři:

Amadina Gouldové - Hnízdění

Jako snad každý chovatel ptactva ( je jedno,kterého druhu), se i já vždy velmi těším na hnízdní sezónu, na odchovy mladých ptáčat! Dřív než však k tomuto kroku v chovu AG přistoupím, dodržuji několik zásad:

- nikdy nenechávám hnízdit ptáky, kteří nejsou v perfektním zdravotním stavu,

- nikdy nenechávám hnízdit ptáky vzápětí po vyléčení nemoci,

- nikdy nenechávám hnízdit ptáky kteří přepeřují, nebo nejsou-li dostatečně opeření,

- nikdy nenechávám hnízdit ptáky, hlavně samice,které jsou příliš mladé,

- nikdy nenechávám hnízdit ptáky v jednom páru, kteří jsou v jakémkoliv příbuzenském vztahu,

- nikdy nenechávám hnízdit ptáky, kteří vykazují jakékoliv nežádoucí změny ve svém fenotypu (pokřivený, přerůstající zobáček, špatný posed, pro daný druh nepřirozené chování atd.),

- nikdy nepoužívám k odchovu mladých AG chůviček japonských Nikdy nenechávám ptáky hnízdit víc jak po jednom páru;

Proč dodržuji těchto pár nikdy?

Jako u všech druhů ptactva nedosahují AG hnízdní kondice (Marek Buranský ve svých článcích v Nové exotě používá výraz chovná kondice, který je asi přesnější, přesto zůstanu u výrazu hnízdní kondice), pokud jsou nemocné, nebo jen projevují příznaky nemocí, většinou nejeví zájem o hnízdění ani těsně po přeléčení nemoci.

Nepřepeřené ptáky nenechávám hnízdit z několika důvodů. Nemusí jít nutně jen o ptáky velmi mladé (jak je známo, jednou v roce přepeřují všichni ptáci), ale dalším a hlavním důvodem pro mne je, že přepeřování je velký energetický výdej a nechci tak ptáky (nesmím) zatěžovat dalším náporem na jejich organismus, kterým hnízdění ptáků bezesporu je (hlavně pro samice). Dalším, jistě neopomenutelným důvodem proč ptáky nenechávat v tomto období hnízdit je i neplodnost samečků.

Má netrpělivost v dřívějších létech vedla skoro vždy, hlavně u mladých samic k jejich předčasnému opotřebení a následujícímu úhynu. V lepším případě samice toto mé nerozumné počínání sice přežily, ale v dalších sezónách se projevovaly v jejich chování nežádoucí jevy při hnízdění         (opouštění snůšek), či naprostý nezájem o hnízdění samotné.  Proto je nejvhodnější nechat samice zahnízdit poprvé po dosažení 12 měsíců věku. Příbuzenské páření u AG nikdy neprovádím hlavně z důvodu nebezpečí možných degenerativních změn.

Co se týče různých nežádoucích změn, pokřivené zobáčky atd., je důvod, proč takovéto ptáky nikdy do chovu nezařazuji velmi jasný. Pokud chci dosáhnout zdravých, životaschopných a odchovů schopných potomků, musím z chovu selektovat všechny ptáky, kteří takové potomstvo nejsou schopni plodit, nebo už jejich vnější znaky napovídají, že takové potomstvo nebudou mít.

Chůvičky japonské, toto nikdy dodržuji stejně zatvrzele, jako ty předešlá, výše uvedená.  Mým důvodem k tomuto nikdy je, že takovýto odchov AG pokládám za nesportovní, když pominu další důležité faktory jako je např. možné ztotožnění AG s náhradními rodiči ( Imprinting), možné přijetí jejich chování.

Nicméně musím jedním dechem dodat, že sám jsem toto téma několikrát probíral s chovatelem Markem Buranským a nezbývá mi než souhlasit s jeho postojem, že tam, kde uhynou rodiče (a není možno mladé podložit jinému páru AG), v chovech, které se zaobírají především chovem a odchovem mutací, kde se projevuje jistá nestabilita v odchovu, pak tam je odchov pod chůvičkami nejen tolerovatelný, ale dá se říci že žádoucí.

Vyzkoušel jsem v průběhu let, kdy AG chovám i voliérový tedy skupinový chov. Přesto, že tito ptáci nejsou ani v období odchovů k sobě nějak přehnaně agresívní (alespoň já jsem žádnou velkou agresivitu nepozoroval), kdy tedy nedocházelo k nějakému rušení jednoho páru druhým, musím říct, že jakmile jsem přešel na způsob, kdy je v jedné chovné kleci jen jeden pár, jsou odchovy daleko úspěšnější nejen co se počtu odchovaných mladých týče, ale i do jejich kvality, kdy jsou mladé lépe vykrmené, spolehlivěji rostou a přepeřují.  Navíc je tak možno ke každému páru přistupovat individuálně i co se týká jejich momentálních potřeb (ne každý pár nasedne ve stejnou chvíli, a tak je zbytečné, aby pár, který ještě nemá mladé konzumoval vaječnou míchanici dalším párům, které už mladé mají, je daleko lepší přehled o momentální potřebě vitamínů, minerálů a probiotik, nemluvě o lepším přehledu o aktuálním zdravotním stavu a vývoji mladých ptáčat atd.).

Chovná sezóna

Chovnou sezónu začínám vždy po v září a ukončuji ji pokud možno koncem měsíce dubna následujícího roku. AG nejlépe hnízdí v našich studenějších (zimních) měsících, kdy v jejich domovině (Austrálii) probíhá léto. Toto mají stále geneticky dané, proto jsem od snahy nechávat ptáky hnízdit i v našich letních měsících upustil. Netvrdím, že přes naše letní měsíce odchovy nejsou, nebo nemohou být, ale je jich daleko méně, než je tomu při chovu v zimních měsících.  Navíc se při odchovu v letních měsících jen stěží chovatel vyhne vyšší mortalitě mladých ptáčat (hlavně při venkovních odchovech, kde se mohou prudce měnit teploty), častěji než jindy se vyskytuje problém s vysycháním vajíček atd.

Pokud to není z nějakých důvodů nutné (např. ještě nejsou samostatné všechny mladé) ukončím koncem dubna chovnou sezónu, rozdělím samce a samice zvlášť do proletovaček a nechávám je odpočívat. Starší páry většinou rozdělovat nemusím. Starší samci většinou již tolik své samičky neprohánějí, nemají takovou touhu a nutkání se pářit jako samci mladí, a tak není k rozdělení nemusím přistupovat. Vše je však závislé na každém jedinci, na každém páru. Musím své ptactvo velmi dobře pozorovat a znát, přistupovat ke každému páru s individuální péčí, posléze mohu přesně a správně vyhodnotit, zda je rozdělení páru nutné.

Harmonizace páru

Důležitým faktorem, který ovlivňuje hranici úspěchu při hnízdění AG je úspěšná harmonizace páru. Při skupinových chovech (ať již v bytové, či venkovní voliéře ) se tento problém nemusí takřka řešit, protože zde dochází k přirozenámu výběru partnera. Jak jsem již však zmínil výše, nechávám páry hnízdit po jednom na jednu chovnou klec a zde se je potřeba především mladé páry (nezkušené, které ještě nehnízdily) sestavit tak, aby harmonizovaly. To činím tak, že pár umístím do klece, předložím budku a stavební materiál.  Většinou hned začnou ptáci reagovat, hlavně samečci, kteří započnou před samičkou svůj „svatební taneček“, který spočívá v tom, že se sameček ztopoří na nožkách, vztyčí hlavičku a začne vyzpěvovat, přičemž se na nožkách rytmicky pohupuje.  Pokud samička takovýto zpěv akceptuje, natahuje směrem k samečkovi hlavičku a naslouchá, začne velmi rychle vibrovat ocáskem směrem nahoru, dolů.  Pak následuje let samečka za samicí po kleci, nebo přemístění k budce, před kterou slyšitelně škvrčí, většinou hned budku osídlí a tam také dochází k páření. Za celou dobu, co AG chovám, jsem páření na bidýlku tak běžné u jiných ptáků, pozoroval snad jen třikrát, skoro vždy dochází k páření v budce. Pokud je samička k samečkovi odmítavá, výjimečně dokonce agresívní, ptáci nocují každý na jiném místě klece a tento stav setrvává déle než 2-4 týdny,  přejdu k přepárování ptáků tak, že samičce vyměním samce.

Starší chovné páry, které harmonizují a úspěšně vyvedly mladé nikdy nerozděluji a nechávám je pospolu na každou další chovnou sezónu.  Zde bych k přepárování přistoupil jen tehdy, dojde-li například k úmrtí jednoho z dvojice ptáků.

Budky, stavební materiál a stavba hnízda

AG ve volné přírodě většinou hnízdí v dutinách stromů, kde předtím hnízdili již jiní ptáci (literatura někdy uvádí obsazení hnízd po neofémách). Snad proto se dá říci, že AG nejsou v globále velcí stavitelé, což je většinou velmi dobře vidět na jakoby nedodělané klenbě (stropu) kulovitého hnízda které si staví. Nikdy jsem neviděl u AG tak dokonalá kulovitá hnízda, jako stavěly např. amady červenohlavé, nebo tříbarvé.

V zajetí AG velmi rády hnízdí v polootevřených hnízdních budkách.  U kamaráda chovatele jsem však viděl pár krmící mladé i v hnízdním košíčku pro kanáry, což je jen důkazem toho, že je-li pár opravdu dobře sestaven (harmonizuje), má-li dobrý hnízdní pud, pak není problém se odchovů dočkat i v tak netradičním hnízdním prostředku, jakým košíček pro AG bezesporu je. K odchovu sám používám hnízdních budek o rozměrech 12,5x10x17 (dxšxv). Ovšem nejedná se o nějaké standardizované rozměry , opět jsem u různých přátel a kolegů chovatelů viděl AG hnízdit v budkách větších i menších rozměrů. Jako stavební materiál používám kokosové vlákno, přírodní sisál, různá sušená sena, konopný provázek atd., které nastříhám na cca 10 –12 cm délku. Osvědčilo se mi předložit každému páru na dno hnízdní budky trochu stavebního materiálu. Tento postup ptákům usnadní a urychlí samotnou stavbu hnízda.

U některých jedinců jsem si všiml, že jako stavební materiál upřednostňují ten, ve kterém byli sami odchováni. Nemám toto pozorování sice nijak exaktně potvrzeno, přesto asi u třech párů jsem si všiml, že mnou předkládaný sisál, nebo kokosové vlákno zcela ignorují a se stavbou započnou až tehdy, podám –li sušená seno. Tedy stavební materiál, na jaký byli zvyklí (odchováni) u chovatele, od kterého jsem je zakoupil.

Samotná stavba hnízda probíhá poměrně velmi rychle a dá se říci, že většinou je během jednoho týdne zcela hotová.  Hnízdo staví převážně sameček, přesto není nemožné u této činnosti vidět i samičku (dokonce jsem vlastnil jednu, která ve stavbě byla snad ještě pilnější, než samec), ale obecně se dá říci, že stavba hnízda je především doménou samečka.

Průběh hnízdění

Po úspěšné harmonizaci páru, po dostavbě hnízda a páření započne samička snůšku. Každý den snáší jedno vajíčko a snůšku začíná zahřívat až po snesení posledního. Průměrně se ve snůšce objeví 4-6 vajíček, méně často je snůška co do počtu vajec větší.

Po dokončení snůšky započne samička vajíčka zahřívat, v této činnosti se s samečkem ve víceméně pravidelných intervalech střídá s tím, že v noci většinou na vejcích sedí samička, méně často pak oba ptáci a samotný samec velmi zřídka. Zahřívání vajec trvá 14-15 dní než se vylíhnou mladí ptáci. Sám za optimální počet mladých "guld" na jedno hnízdo pokládám čtyři mladé. Při tomto počtu jsou ptáci velmi dobře krmeni, rodiče tak péči o své potomstvo velmi dobře zvládají. Při větších počtech se můžou objevit problémy, například s tím, že jsou některé kusy slabší, nebo rodiče řekl bych plánovitě některé z mladých nekrmí a nezřídka jej i vyhodí z budky (mluvím o plánovitosti proto, protože jsem měl u jednoho páru 8 mladých, z nichž dvě stále vyhazovali z hnízda, stále jsem mladé do budky vracel, označil jsem si je, časem ptáci projevili méně trpělivosti než já a přestali mladé vyhazovat, ovšem vyhráno jsem neměl, protože jsem zjistil, že tyto dvě označená ptáčata vůbec nekrmí, naštěstí jsem měl jiný pár, kam jsem mladé mohl umístit, protože tento pár mívá početnější hnízdo skoro vždy, už se na tuto situaci připravuji dopředu, stejný problém jsem pozoroval i u jiných hnízdících párů).

Zhruba v 7-10 dní života ptáčat přistupuji ke kroužkování. Toto poměrně velké časové rozpětí ovlivňuje zejména počet mladých v budce, je-li počet mladých menší, jsou více a lépe krmeny a proto rychleji rostou, pak je nutno kroužkovat dříve, je-li počet mladých větší, kroužkuji zpravidla v pozdějším termínu (mladé a jejich růst však bedlivě sleduji). 

Mladé ve věku tří týdnů vylétávají z hnízda a ještě dalších cca 14 –21 dnů jsou krmeni rodiči. Po tomto časovém úseku přestávají být rodiči krmeni a namnoze i tolerováni, protože rodiče chtějí započít další snůšku, a tak hlavně ze strany samečka může docházet k napadání mladých ptáků. Proto je čas mladé ptáčky, kteří se již krmí sami odstavit (je pro mladé ptáky životně důležité, aby byli již schopni se samostatně krmit, dřívější odstav by pro ně měl katastrofální následky). Zde jsem se střetl s názorem, že je lepší přemístit rodiče mladých ptáků, že u mladých by mohlo dojít k úmrtí, snad vlivem stresu při přemísťování.  Sám celá léta odstavuji mladé do proletovaček (rodiče pokud budou pokračovat v hnízdění zůstávají na původním místě v chovné kleci) a žádné úmrtí jsem vlivem tohoto přemístění nezaznamenal.

Mladí ptáci

Pokud jsou mladí ptáci samostatní v krmení, odstavím je od rodičů.  Dávám je podle svých možností do co největších proletovaček, aby ptáci měli stálou možnost velkého proletu a získávali tak na kondici a síle. Do každé proletovačky se snažím umístit optimální počet ptáků, aby vlivem jejich velkého počtu na malém prostoru netrpělo peří ptáků a omezil tak případný přenos nemocí, na které jsou hlavně v tomto období mladé AG náchylné.

Po odstavení nabízím co možná nejširší škálu krmiv. Předkládám vaječnou míchanici, zelené krmivo, naklíčené zrní, probiotika, minerály a vitamíny.  Vše podávám až do úplného přepéření mladých AG.

Samotné přepeřovaní ptáků do „šatu dospělých“ trvá cca 6-7 měsíců, ovšem není výjimkou, kdy u některých jednotlivců takovéto přepeřování trvá i rok a déle. Musím dodat, že nesprávná výživa, nekvalitní krmiva, nebo snad dokonce zdravotně závadná krmiva, podávané v tomto období mladým ptákům vede skoro jistě ke ztrátám (úhynům).

Rodiče

Po odstavu mladých ptáků vyčistím a vydesinfikuji rodičům budky, předložím nový stavební materiál, aby ptáci mohli znovu zahnízdit. Někdy se stává, že rodiče začnou novou snůšku, ještě když mají své mladé u sebe, většinou z takovéto snůšky nic není. Rodiče nemají dostatek klidu na sezení na vejcích, mladé často ještě nocují v budce (ale není to pravidlo, některé se po vylétnutí již do budky nevracejí) a tak další snůšku vajíček rozbijí.

Rodiče nechávám takto hnízdit v jedné chovné sezóně maximálně 3x za sebou, spíše však jen 2x. Poté chovný pár od sebe rozdělím, abych jim dopřál dostatek klidu k nabytí sil a regeneraci na další chovnou sezónu.  Většina chovných ptáků úspěšně hnízdí do 4-5 roku života, pak se již velmi snižuje plodnost samců a ochota starších samic vůbec hnízdit.  Tito ptáci se však dožívají věku vyššího ( 7-8 let), jen jejich produktivní věk týkající se hnízdění je poměrně krátký.

Světelný režim v hnízdním období

Vzhledem k tomu, že hnízdní sezónu mám v plném proudu v zimních měsících, tedy v měsících, kdy jsou velmi krátké dny a je málo světla, pokládám za jeden z činitelů který velmi pozitivně ovlivňuje kvalitu hnízdní sezóny umělé osvětlování ptákům.  Pokládám za nutné, aby ptáci měli v těchto dnech 12 –14 hodin světlo, proto své klece osvětluji ráno od 6,00 – 9,00 hodin, pak se do 15,00 hodin odpoledne spoléhám na denní světlo a v tuto dobu se opět osvětlení zapíná a svítí až do 21,00 hodin.

Zhruba před deseti lety jsem měl období, kdy jsem ptákům nepřisvětloval a i tak docházelo k odchovům. Musím se však přiznat, že mladé nebyly zdaleka tak dobře krmeny, tím nebyly ani v takové kondici, jak by bylo žádoucí a vůbec se celkově vytrácela u ptáků jejich vitalita.  Rozhodně proto takovýto experiment, či snad nemístnou úsporu energie a šetření nikomu nedoporučuji a rozhodně si dovolím vřele doporučit přesvětlování ptákům v období hnízdění,krmení a vyvádění mladých ptáků.

foto - Miroslav Horák

autor: Miroslav Lifart
vloženo: 19. 01. 2012 20:58

Design: Miroslav Horák | Redakční systém vytvořilo Devtea.cz
Copyright 2005–2017 Amadina-Gouldove.com, všechna práva vyhrazena.
Použití jakýchkoliv částí těchto stránek je možné výhradně se souhlasem autorů.
Kontakt | Bannery pro váš web