Partneři:

Amada červenohlavá (Erythrura psittacea)

Výskyt : oblasti Nové Kaledonie
Velikost kroužku: 2,75  mm
Snůška : 3 - 6 vajíček
Inkubační doba: 14 – 15 dnů
Vylétnutí z hnízda: za 21 dní
Osamostatnění: 14 – 21 dnů
Přepeření do šatu dospělých: 3 - 4 měsíce
Kroužkování: 7-10 den od vylíhnutí
Doporučený věk pro první hnízdění: cca ve 12 měsících
Krmení: Travní semena, směs pro drobné exoty (Deli nature, Prestige), zelené krmení, naklíčené zrniny, vaječná míchanice (All pet), smýkaný a sušený hmyz
Teploty v chov. zařízení: 18 – 22° C

Úvod                                                                                                                

Amada červenohlavá ( v dalším textu AČ ) se vyskytuje v oblasti Nové Kaledonie. Velikost  AČ je přibližně 12-13 cm. Její výskyt byl zaznamenán v lesních porostech, v parcích,  zahradách, v oblastech  působení zemědělců atd. Žije v párech, či menších skupinkách  ( 20 – 30  ks ).

U těchto ptáků není velký problém rozlišit pohlaví, samičky mívají světlejší barvu a nemají červená pírka pod ocáskem, také obličejová maska bývá někdy menší než u samečků. Někteří jedinci mohou svým vybarvením chovatele mást.

Chov Amad červenohlavých

Tento exot se zcela zaslouženě natrvalo usadil v našich chovech. Jsou to ptáci mírumilovní a přitom velmi čilí a pohybliví, ve smíšených voliérách s nimi nebývají problémy, soužití s jinými ptáky je opravdu bezproblémové ( až na výjimku, není záhodno je držet společně s amadami tříbarvými, mohlo by dojít k nežádoucímu mezidruhovému páření ). Sám jsem je měl v držení v pokojové voliérce ve složení AČ, amadiny gouldové, rýžovníci a zebřičky pestré. Složení voliéry se různě postupem času měnilo, přesto jsem nikdy nezaznamenal vážnější problémy ve vztahu k jiným druhům ptákům.

Zvláště chovatelé, kteří stejně jako já provozují svůj koníček v bytových podmínkách jistě ocení každou chvilku, kdy na tyto ptáčky dopadne sluneční svit a dá tak možnost vyniknout jejich krásnému zbarvení. Peří v té chvíli získává nádherný lesk a vyniknou tak všechny přednosti týkající se vzhledu tohoto ptáka. Chovatelé, kteří tyto ptáky mají v držení ve venkovních voliérách si tyto chvilky užijí bezesporu častěji a jsem velmi rád, že jsem již mnohokrát u svých přátel a kolegů chovatelů měl možnost toto venkovní „slunění“ pozorovat. Již jsem zmínil, že tento pták je mírumilovný a pokud má chovatel dostatečně velké prostory, může v něm držet i více párů pohromadě. Já jsem tuto možnost nikdy neměl a tak jsem i v bytové voliérce vždy choval  vždy jen jeden pár, zatímco další ptáci byli umístěni po jednom páru na jednu chovnou klec (bednového typu). Pokud jsem však držel ptáky v chovných klecích, tak vždy jen po dobu hnízdění po jehož ukončení jsem vždy ptáky umístil do velkých proletovaček (odděleně dle pohlaví) o rozměrech 140 cm délka 80 cm hloubka a 80 cm výška. Do těchto proletovaček jsem vkládal zelené větve různých jehličnanů, někdy i Myrty obecné, v kterých se ptáci ukrývali a cítili  lépe. Zeleň byla vždy rozmístěna i v pokojové voliérce. Dlouhodobé držení v menších chovných klecích vede u těchto ptáků skoro vždy k problémům s obezitou a to i přes jejich velkou vitalitu, pohyblivost a neustálé poletování.

Amady červenohlavé jsou stejně jako Amadiny Gouldové teplomilní ptáci, přesto na rozdíl od AG dokážou krátkodobě snášet i nižší teploty okolo 12 -15° C. Ovšem sám jsem takto nízké teploty v bytových podmínkách nikdy nemíval a pokud vím, ani nikdo z mých kamarádů chovatelů je nezkoušel chovat při teplotách ještě nižších, než jsem uváděl výše. Pokud tyto ptáky chovatelé drží ve venkovních prostorech, většinou mají pro ptáky připraven vytápěný vnitřní úkryt pro případ nevlídného počasí, či pro období našich zimních měsíců. Měl jsem možnost si také všimnout, že spousta chovatelů tyto ptáky ve venkovních voliérách umísťuje záměrně tak, aby měli možnost co nejvíce využít slunečních paprsků.

Tito ptáci jsou velmi čilí, pohybliví a po celý den většinou velmi aktivní. Trylek samečka vzdáleně připomíná hvizd píšťalky fotbalového rozhodčího. Spolu s jejich pohyblivostí a skoro neustálým poletováním po klecích může být rušivým elementem v bytových chovech. Proto by si tyto ptáky měl pořídit asi jen ten, kdo má možnost držet ptáky v oddělené místnosti určené jen pro ptáky, anebo ten chovatel, kterému takové rušivé momenty v domácnosti nevadí. Já jsem tyto ptáky držel stejně jako dnes AG v obývacím pokoji a jejich vyšší hlučnost mi nikterak nevadila (musím však dodat, že tato hlučnost zdaleka nedosahuje hlučnosti papoušků chovaných v bytových podmínkách, např. agapornisů atd.).

Literatura velmi často uvádí, že je tyto ptáky lépe chovat ve větších prostorech. Po zkušenostech, které jsem učinil já toho mohu jen potvrdit. Pokud byli ptáci umístěni v bytové voliéře, nebyl žádný problém. Ovšem při přemístění do menších chovných klecí se  objevily   problémy s obezitou. Musel jsem pak velmi rychle shánět chovné klece větších rozměrů, než jsem měl doma. Tehdy jsem získal od kamaráda Františka Beneše (bohužel dnes již zesnulého) chovné klece o těchto rozměrech 80x50x50 cm (dxšxv). Tyto rozměry se mi zdály být dostatečné a mé domněnky se po delší době potvrdily. Problémy s obezitou sice nezmizely zcela, ale rozhodně se již nevyskytovala v takové míře, jako tomu bylo pokud byli ptáci po dobu odchovů chováni v menších klecích. Po přemístění do velkých  proletovaček (140 cm délka 80 cm hloubka a 80 cm výška) jsem tento problém nemusel řešit vůbec.

Po celou dobu kdy jsem tyto ptáky choval si zachovali svou původní plachost. Mé přítomnosti v blízkosti klecí nikdy neuvykli a kdykoliv jsem se přiblížil divoce létali a měli tendenci se schovávat v zeleni. Tohle chování byl velký rozdíl od toho, na co jsem byl a jsem zvyklý  z chovu zebřiček, chůviček a mnou v současné době chovaných Amadin Gouldových.

V knize Encyklopedie ptáků v klecích a voliérách jsem našel zmínku o chování AČ v tom smyslu, že pokud se tito ptáci cítí ve svém domově spokojení, zbaví se své plachosti. Bohužel, mne toto štěstí nikdy nepotkalo a i mí kamarádi chovatelé spíš potvrdili mou zkušenost. Nicméně si nedovolím tvrdit, že tito ptáci svou plachost mohou za jistých podmínek  ztratit, jen jsem se s tím zatím nesetkal. Jistým problémem v bytovém chovu může být tendence AČ zanášet koupelničky, zřídkavě také napáječky zbytky jídel a trusem. V době, kdy jsem tyto ptáky choval jsem prováděl krmení, výměnu a doplnění čerstvé vody vždy ráno, před odchodem do práce. Po návratu jsem se právě z důvodu zanášení zbytků jídel do koupelniček musel pouštět do většího větrání, protože mnohdy byl cítit v bytě zápach. U žádného jiného druhu ptáků, které jsem choval, jsem nikdy takovéto chování nepozoroval. Částečně jsem tomuto problému předešel, když jsem ptákům přestal v pracovní dny předkládat koupelničky a dával jim je až po příchodu z práce a o víkendu, kdy jsem měl možnost častěji měnit vodu.

Tímto jsem volně přešel k velmi oblíbené činnosti těchto ptáků. Stejně jako další druhy ptáků, které jsem měl možnost na těchto stránkách vzpomínat se i AČ velmi rády koupou. Proto předkládání koupelniček, či hliněných misek na dno klecí (voliér) je nutnost.

Velmi často jsem se při různých debatách s chovateli dostali k otázce, zda je nutno mít v chovném zařízení pro tyto ptáky zeleň. Je s podivem, že ač většinou bývají na různé otázky chovu ptáků a jejich problematiku v chovatelské obci dosti protichůdné, různorodé názory, v této otázce jsme se většinou shodli na tom, že zeleň v klecích není vyloženě nutnost, přesto je vhodnější ji ptákům poskytnout. Tito ptáci milují klidná místa a úkryty v zeleni a má-li být zachován jejich zdravý způsob života, má-li být jejich život prost zbytečných stresů, je lépe jejich životní prostor vybavit zelení. K tomuto účelu jsem používal větve jehličnanů, povětšinou borovicové větve, větvičky jalovce nebo myrty obecné, které se mi velmi osvědčily hlavně v tom, že i po uschnutí jsou stále zelené.                                       

Hnízdění Amad červenohlavých

Než přejdu k odchovům těchto ptáků v bytových podmínkách, zmíním okrajově odchov tohoto ptáka ve venkovních voliérách. Pokud jsem měl možnost pozorovat hnízdění těchto ptáků ve venkovních prostorech u různých chovatelů, pak můžu konstatovat, že jejich hnízdění probíhá velmi spolehlivě. Ve venkovních prostorech ptáci zahnízdí ve většině případů velmi rychle a bez vážnějších problémů. Hlavně ve voliérách osázených zelení. Takovýto odchov je samozřejmě prováděn v našich letních měsících a není i tak zcela prost jistého rizika. Tím rizikem je podchlazení ptáčat, které mají velkou potřebu tepla a pokud teploty příliš klesnou, má to pro ně většinou fatální následky. Vzpomínám si tak na smutnou zkušenost mého kamaráda Tomáše B., kterému takto před léty uhynuly mladé v šesti hnízdech najednou. V současné době však již většina chovatelů, kteří tyto ptáky takto odchovávají mají v držení přece jen odolnější kmeny a tak se tento problém zřejmě stává méně častým.

Pokud provádíme odchovy v bytových podmínkách je proces zahnízdění většinou mírně složitější. V bytové voliéře jsou podmínky většinou stejné, jako ve venkovní, dostatek prostoru a dostatek zeleně umožní ptákům pohodlné zahnízdění. Problém se může vyskytnout při odchovu v klecích bednového typu (celodrátěné jsou pro chov i odchov tohoto ptáka naprosto nevhodné). Pokud chceme v takovýchto klecích odchov provádět, je lépe volit klece větších rozměrů. Odchovával jsem tyto ptáky jak jsem již zmínil v klecích těchto rozměrů 80x50x50 cm. Tyto rozměry pokládám za minimální. Snad jen hloubka klece by mohla být o deset cm menší, ale čím více prostoru, tím lépe. Větší rozměry klece, které neustále opakuji jsou nutností i vzhledem ke způsobu námluv, který samečci AČ provádí.  Jejich námluvy jsou řekl bych poměrně divoké. Sameček ze sebe vydá trylek a začne samičku pronásledovat, ta mnohdy před ním divoce prchá a sameček ji doslova pronásleduje dokud ji nedostihne. Po dostižení se zobáčkem přidrží za zátylkem samičky a dochází ke kopulaci. Tento proces se opakuje několikrát za den. Pokud jsem držel ptáky v klecích menších rozměrů, došlo dvakrát  při pronásledování samičky samečkem k tomu, že si zlomila nožku. Po takovémto spáření dochází k stavbě hnízda. AČ velmi rády hnízdí v polootevřených hnízdních budkách.  Alespoň u mne jim vyloženě dávaly přednost. Hnízdo je vždy velmi hustě a precizně vystlané. Nepamatuji si, že bych u jiných drobných ptáků, které jsem choval viděl tak hustě spletené hnízdo. S trochou nadsázky můžu říct, že po ukončení hnízdění se takto mohutné (bytelné) hnízdo z budky kolikrát velmi stěží vyndávalo ven, Na stavbu hnízda používají AČ podobně jako další ptáci kokosové vlákno, sisál, různé sena a stébla trav. Samička snáší v průměru 3-6 vajec. Na snůšce se střídají oba partneři a zhruba po 14 dnech se líhnou mláďata. Za cca tři týdny mladé opouštějí hnízdní budku. Další dva až tři týdny je ještě rodiče krmí, do úplné samostatnosti. V bednových klecích jsem pak mladé raději odchytil a přemístil jinam, protože je sameček začal většinou napadat. V bytové voliérce, kde bylo přece jen více prostoru jsem toto chování u samce nepozoroval.

V podstatě hned po výletu z hnízda lze u těchto ptáků rozeznat pohlaví. Samečci mívají sytější červený odstín v místě budoucí masky.

V době krmení mladých je nutné podávat krmení živočišného původu, ať již je to vaječná míchanice, či pokud je to možné, tak různé druhy hmyzu (mšice, nelétavé octomilky, roupice, larvy potemníka moučného, nebo smýkaný hmyz z luk).

Krmení

Nároky na krmení u těchto ptáků jsou stejné, nebo velmi podobné jako u předešlých druhů, které jsem na těchto stránkách zmínil.  Je však lépe zkrmovat semena s menším obsahem tuků (pro již zmíněný sklon k tloustnutí), proto je možno zpestřovat jídelníček semeny různých trav, polozralá semena, dále pak zelené krmení – pampelišku, ptačinec žabinec atd. Rovněž ovoce jablka, hrušky, švestky, pomeranč velmi rády přijímaly.  V době odchovů se nesmí zapomínat na krmení živočišného původu.

AČ velmi rády většinou přijímají vše, co jim chovatel předloží. Není tak problém s tím, že by nechtěly některé krmení přijímat vůbec, i když stejně jako další ptáci a jako každý jedinec některé komoditě dávají přednost.

Závěrem

Tento ptáček patřil v mém chovu k nejoblíbenějším. Snad se k jeho chovu jednou vrátím, pokud mi to prostory v mém domově umožní.  Myslím, že lze jeho chov klidně doporučit i začínajícímu chovateli. Předpokladem samozřejmě je, že bude mít pro chov AČ dostatečné podmínky které budou splňovat hlavně nároky na životní prostor tohoto ptáčka, zeleň v klecích nebo voliérách, kvalitní a pestré krmení.

V současné době je možno zakoupit na chovatelských burzách, nebo přímo u chovatele i různé mutace těchto ptáků (straky, lutina, modré aj.) a tak je opravdu z čeho vybírat.  Také jejich cena je myslím přijatelná a akceptovatelná i pro ty chovatele, kteří nechtějí chovat ptáky vyšší cenové relace.

foto - Vojtěch Čorba
Literatura - Encyklopedie ptáků v klecích a voliérách od Ester J.J. Verhoef-Verhallenová

autor: Miroslav Lifart
vloženo: 20. 01. 2012 15:21

Design: Miroslav Horák | Redakční systém vytvořilo Devtea.cz
Copyright 2005–2017 Amadina-Gouldove.com, všechna práva vyhrazena.
Použití jakýchkoliv částí těchto stránek je možné výhradně se souhlasem autorů.
Kontakt | Bannery pro váš web