Partneři:

Amada tříbarvá (Erythrura trichroa)

Výskyt : severní Austrálie, Celebes, Indonésie
Velikost kroužku: 2,75  mm
Snůška : 3 - 6 vajíček
Inkubační doba: 13 – 15 dnů
Vylétnutí z hnízda: za 21 dní
Osamostatnění: 14 – 21 dnů
Přepeření do šatu dospělých: 4 -6 měsíců 
Kroužkování: 7-10 den od vylíhnutí
Doporučený věk pro první hnízdění: cca v 10 - 12 měsících
Krmení: Travní semena, směs pro drobné exoty (amada 1, Deli nature, Prestige), zelené krmení, naklíčené zrniny, vaječná míchanice (All pet), smýkaný a sušený hmyz
Teploty v chov. zařízení: 18 – 22° C

Úvod

Amada tříbarvá (dále jen AT se vyskytuje na Celebesu, v Indonésii, severní části Austrálie. Její velikost je přibližně 13 cm. Ve volné přírodě obývají především oblasti, kde se vyskytují lesy které hraničí s volnou krajinou. Rozlišení pohlaví je u AT poněkud složitější než u AČ, ovšem ne nemožné. Samečci mívají delší střední ocasní péra, jsou také mnohdy bohatěji vybarveni. Také jejich zpěv je od samiček odlišný, zpravidla bývá hlubší, zatímco zpěv samiček je o poznání pronikavější. Někteří chovatelé rozeznávají pohlaví těchto ptáků podle větší modré masky samečka, která má přesahovat až za oči, kdežto maska samičky  za oči nedosahuje. Pokud jsem ve svém chovu tyto ptáky míval, pokoušel jsem se podle této rady řídit ovšem musím říci, že  tato metoda nebyla procentuálně vyjádřeno 100 % spolehlivá. I samičky mohou mít někdy svou masku větší a může tak dojít  k nechtěné záměně se samečkem.

Chov

Stejně jako AČ jsem i AT choval v bytové voliérce i bednových klecích. Opět byl chov i odchov těchto ptáčků daleko jednodušší ve voliérce, než tomu bývalo v bednových klecích. Tito ptáci jsou poměrně klidní a nevšímaví k jiným druhům ptáků ve voliéře a to i přes velkou čilost, kterou se projevují. Pokud jsem se pokoušel v takovéto voliérce o odchovy, jednoznačně musela být voliéra vybavena zelením. Pokud tomu tak nebylo, neměli tito ptáci dostatečný klid k zahnízdění a někdy se projevovali i mírnou agresivitou vůči ostatním obyvatelům voliéry, kteří se přiblížili k jejich hnízdní budce, méně často (zřídka) se šarvátky projevily i mimo tento prostor.

Také u těchto ptáčků dá slunce vyniknout jejich skutečné kráse a je opravdovým požitkem tyto ptáky vidět sedět ve větvích borovice, či jiné zeleně a pozorovat je při slunění, které mají rádi. V mém chovu a i v chovech jiných chovatelů bylo nutno při pozorování zachovávat absolutní klid, protože  se tito poměrně lekaví a bojácní ptáci ihned schovali v zeleni.

K odchovům jsem používal i bednové klece stejných rozměrů jako u amad červenohlavých. Tyto klece měly rozměry, které stejně jako u AČ pokládám za minimální pro chov těchto ptáků 80 cm délka, 50 cm hloubka a 50 cm výška. Klece byly vždy vybaveny zelením pro lepší pocit bezpečí těchto ptáků. Pokud jsem klec zelením nevybavil, nikdy jsem se nedočkal zahnízdění a následných odchovů. Ovšem tuto mou zkušenost naprosto vyvrátil můj dlouholetý kamarád pan Stehlík, který nejenže tyto ptáky nechával hnízdit v klecích menších rozměrů než já (70 cm délka, 40 cm hloubka a 50 cm výška), který tyto klece nikdy zelením nevybavil a přesto ptáci naprosto spolehlivě mladé odchovávali a vyváděli. Je zřejmé, že pokud si chovatel tyto ptáky pořídí z prostředí, kde k chovu a odchovu nejsou klece zelením vybavovány, je možno takto ptáky bez problémů chovat. Znám však zřejmě více těch chovatelů, kteří svým ptákům zeleň v klecích a voliérkách dopřávají a tak se stále setkávám s ptáky spíše plaššími, které jsem měl v chovu i já. Zkušenost mého kamaráda stále pokládám za méně častou, i když jsem přesvědčen o tom, že amady tříbarvé odchovává způsobem jakým se to dařilo jemu dnes již více chovatelů.

Protože jsou tito ptáci poměrně čilí a vitální, neustále v pohybu, není pro jejich zdravý způsob života optimální držení na malých prostorech. Pokud chovatel nedisponuje bytovou voliérkou (venkovní není ani třeba připomínat), jsou potřeba proletovačky větších rozměrů. Používal jsem proletovačky o rozměrech 140 cm délka 80 cm hloubka a 80 cm výška.   

Malé prostory mohou být stejně jako u AČ příčinou vzniku obezity, na kterou jsou tito ptáci taktéž náchylní.

AT jsou teplomilní ptáci. Jejich chov jsem provozoval při víceméně ustálených teplotách okolo 22 ° C. Krátkodobě jsou schopny snášet teploty nižší, o čemž se můžou přesvědčit hlavně chovatelé, kteří tyto ptáky mají umístěny ve venkovních voliérách. Bohužel neznám žádného chovatele, který má tyto ptáky umístěny ve venkovních podmínkách celoročně a proto nevím, jak nízké teploty jsou tyto ptáky ještě vyhovující. Ovšem sám jsem spíš přímluvce té cesty, abychom ptákům pokud možno připravovali pokud ne stejné, tak velmi podobné podmínky těm, na které jsou navyklí z volné přírody, než je násilně a mnohdy za cenu vysokých ztrát aklimatizovat.

Chov

AT jsou velmi čilí a pohybliví ptáci, kteří v bytovém chovu mohou být rušivějším elementem. Je však nutno podotknout, že hluk jimi způsobený není stejně jako u AČ zdaleka tak velký, jako tomu může být u papoušků např. andulek, agapornisů.

Míval jsem tyto ptáky v bytové voliérce i bednových klecích, které byly umístěny v obývacím pokoji a přes jejich divokost mě nikterak nerušili (ovšem každý máme hranici vnímání hluku jinou ).

Již jsem výše zmínil, že je pro tyto ptáky lépe držet je ve větších prostorech, pokud není k dispozici voliéra, pak alespoň klece větších rozměrů. Menší prostory nezpůsobují u těchto ptáků jen obezitu, ale při jejich poměrné lekavosti se chovatel může stejně jako já častěji setkat s úrazy. Nejčastěji jsem se pak setkal s různými úrazy hlavy a poranění křídel a to hlavně pokud byli ptáci drženi v bednových klecích menších rozměrů, ve kterých jsem je stejně jako AČ zprvu míval. Po přemístění do prostorů větších se problém takřka vytratil.

Pokud je tedy chov AT prováděn v bednových klecích, pak pro odchov pokládám za minimální klece o rozměrech 80 cm délky, 50 cm hloubky a 50 cm výšky a k proletu klece o rozměrech 140 cm délky 80 cm hloubky a 80 cm výšky.

AT si po celou dobu kdy jsem je choval zachovaly svou plachost a i proto jsem měl všechny klece vybaveny zelením. Odchov v klecích, které zelením nebyly vybaveny se mi nezdařil nikdy a až po dovybavení klecí tímto pro ptáky tak vděčným atributem bylo hnízdění víceméně bezproblémové.

Při chovu ale i odchovu v bytové voliérce s jinými druhy ptáků jsem nepozoroval žádné problémy. Nutno však dodat, že ve voliérce byl umístěn jen jeden pár AT společně s jedním párem amadin gouldových, dvěma páry zebřiček a párem rýžovníků (skladba osazenstva voliérky se postupem času různě měnila). Neměl jsem nikdy odvahu dát do této společné voliérky dva páry AT k hnízdění najednou, obával jsem se šarvátek a rušení ostatních hnízdících párů jiných ptačích druhů. Ostatně nedovolovala mi to ani velikost bytové voliérky kterou jsem míval a která měla zřejmě sloužit jako okrasná, než odchovná voliéra.

AT se velmi rády koupou a proto je vybavení jejich klecí a voliér koupelničkami nezbytné. V teplých letních dnech není žádnou výjimkou pozorovat za den i několikeré koupání, proto je nutné vodu často obměňovat.

Jestliže jsem u AČ tvrdil, že zeleň v klecích není vyloženě nutnost, pak u AT si takovým tvrzením již nejsem jistý. Po svých zkušenostech bych vždy klece pokud bych se k chovu těchto ptáčků vrátil asi zelením vybavil anebo bych se pokusil zakoupit tyto ptáčky u chovatele, který je odchovává za stejných podmínek, jako se to dařilo mému kamarádu panu Stehlíkovi, který je odchovával v klecích 70 cm dlouhých, 40 cm širokých a 50 cm vysokých aniž by v klecích byly umístěny zelené větvičky. Již jsem se výše zmínil o svém přesvědčení, že je dnes takovýchto chovatelů více.

Hnízdění

V bytové voliérce vždy probíhalo hnízdění bez problémů. Nikdy jsem tam i přesto, že jsem do voliérky umístil jen jeden pár nemíval problém s harmonizací páru. Sameček vždy samičku pronásledoval stejně jako u AČ tak dlouho, až došlo ke kopulaci a následnému zahnízdění! Vitalita samečků co do četnosti a častosti páření je opravdu velká a proto je nutné v době mimohnízdní držet pár odděleně.

V bednových klecích byl odchov poněkud problematičtější (stejně jako u AČ). Opět jsem sice nemusel řešit problém s harmonizací páru, ptáci v drtivé většině případů zahnízdili ve dvojici tak, jak jsem je do klece umístil, problémem byly menší prostory vzhledem ke způsobu námluv samečka, který rovněž jako je tomu u AČ samičky pronásleduje, po dostihnutí se zachytí zobáčkem za její zátylek a dochází ke kopulaci. Aby prchající samička měla možnost úniku a nedocházelo k jejímu zbytečnému zranění, jsou větší prostory žádoucí. Nesmím opomenout dodat, že sameček AT vydává před atakem samičky, který je součástí námluv podobný trylek jako samci AČ.

Stavba hnízda probíhá velmi rychle, AT k hnízdění velmi rády používají polootevřené hnízdní budky, které však na rozdíl např. od amadin gouldových, zebřiček či jiných ptáků musely být přece jen větších rozměrů, už vzhledem k velikosti hnízda, které samečci AT staví. Proto jsem používal budky které měly rozměry 17 cm výšky, 15 cm dlouhé a 12 cm hluboké. Zde však musím připomenout zkušenost mého kamaráda pana Stehlíka, který používal budky menších rozměrů a se snůškami a následným vyvedením mladých AT neměl naprosto žádné problémy.

Sameček vždy vystavěl velmi pevně spletené hnízdo kulovitého tvaru. Na stavební materiál nebyli tito ptáci (alespoň u mne) nijak vybíraví! Sisál, kokosové vlákno, různé druhy sušených trav, jutovina, nepohrdli naprosto ničím a vždy s kteréhokoliv mnou předloženého stavebního materiálu vystavěli pečlivě hnízdo. Do vystavěného hnízda samička nanese v průměru 3-6 vajec. S větším počtem jsem se setkal opravdu jen velmi zřídka. Za 13-15 dní se líhnou mláďata, které ve věku cca 21 dnů opouštějí hnízdo, do kterého se jen velmi zřídka vracejí na noc. Dalších 14-21 dní jsou ptáčata ještě odkázáni na rodiče, kteří je po tuto dobu krmí! Po osamostatnění je lépe mladé ptáky umístit odděleně od rodičů.

Přepéření mladých ptáků do konečné podoby s dospělými jedinci trvá průměrně 4-6 měsíců. Mladí samci začínají záhy zpívat a i když jsou mnohdy ještě nepřepéření, projeví se jejich sexuální vitalita tím, že začnou pronásledovat samičky. Proto jsem i mladé samce držel odděleně od samiček, aby je neustálým pronásledováním a pářením nevysilovali.

Literatura někdy uvádí tendenci u AT opouštět snůšky. Bohužel jsem se s tímto jevem setkal ve svém chovu i já a protože podkládání vajec jiným druhům ptáků (chůvičkám) ve svém chovu nikdy neprovádím, snažil jsem se AT poskytnout k hnízdění co největší klid (kontrolu snůšek jsem prováděl minimálně) a k většímu pocitu bezpečí těchto ptáků jsem klece vybavil zelením. Tímto jsem negativní jev opouštění snůšek omezil na minimum a i když jsem se sním občas setkal, tak zdaleka ne v takové míře, jako tomu bylo před přijetím opatření výše zmíněných.

Krmení

Základ krmení pro tyto ptáky jsem používal různé druhy pros a lesknice. Dále je možno podávat různá semena trav a plevelů, dle možnosti sběru pro chovatele a v závislosti na ročním období (nezapomínat na sběr jen v místech pro ptáky hygienicky a zdravotně  nezávadných, tedy ne u cest, sadů ošetřovaných postřiky apod.). Zelené krmení, ať již různé druhy salátů zakoupených v obchodní síti, listy pampelišek, jitrocel, ptačince žabince ad. jsou ptáky přijímány naprosto bez problémů a jsou v jejich jídelníčku nepostradatelné. Ani s konzumací různého ovoce jsem u těchto ptáků neměl problém, velmi rádi ozobávali jablka a hrušky, některé páry přijímaly i třešně.

Závěrem

Při zachování podmínek a nároků na život tohoto velmi krásného, čilého a vitálního ptáčka, lze jeho chov doporučit i chovatelům méně pokročilým, či začínajícím. Předpokladem je stejně jako u jiných druhů nastudování a vstřebání jistého penza informací, ale to jistě pro milovníka ptactva nebude nepřekonatelnou překážkou.Cena těchto ptáků je v posledních létech příznivá a nikterak  vysoká.  Ceny mutací, které jsou v současné době u těchto ptáků k vidění (lutino, modré) jsou vždy poněkud vyšší.

foto - Petr Chumchal
Literatura - Encyklopedie ptáků v klecích a voliérách od Ester J.J. Verhoef-Verhallenové

autor: Miroslav Lifart
vloženo: 20. 01. 2012 18:51

Design: Miroslav Horák | Redakční systém vytvořilo Devtea.cz
Copyright 2005–2017 Amadina-Gouldove.com, všechna práva vyhrazena.
Použití jakýchkoliv částí těchto stránek je možné výhradně se souhlasem autorů.
Kontakt | Bannery pro váš web