Partneři:

Amada zelenomodrá (Erythrura tricolor)

Výskyt : indonéské ostrovy – Babar, Timor, Damar a další
Velikost kroužku: 2,5  mm
Snůška : 4 - 5 vajíček
Inkubační doba: 13 – 14 dnů
Vylétnutí z hnízda: za 21 dní
Osamostatnění: po zhruba 14 dnech
Přepeření do šatu dospělých: 3 - 4 měsíce
Kroužkování: 7-10 den od vylíhnutí
Doporučený věk pro první hnízdění: cca ve 12 měsících
Krmení: směs pro drobné exoty,  zelené krmení, naklíčené zrniny, vaječná míchanice, hmyz, travní semena;
Teploty v chov. zařízení: kolem 20° C  (v zimním období postačí 12 -18° C – Svoboda, Falk)

Úvod

Když jsem zasedl k počítači, abych sepsal krátký článek o chovu amady zelenomodré, uvědomil jsem si, jak čas neúprosně běží. Bude to totiž již skoro 15 let, kdy jsem poprvé uviděl na vlastní oči amady zelenomodré. Od kolegy z práce jsem tehdy získal kontakt na chovatele ze středočeského kraje, kterého jsem následně kontaktoval a domluvil si s nim krátkou návštěvu. Tu jsem pak absolvoval při návratu ze služební cesty. Pan chovatel byl již  9 let v důchodu a měl spoustu času se svému koníčku věnovat. Bylo na něm vidět, že si o něm také velmi rád povídá. Choval tehdy velmi běžné druhy panenek, motýlků, amarantů, tygříčků a v neposlední řadě také amad zelenomodrých. Měl ve svém chovu dva páry, které získal od svého kamaráda z Německa. Byl poměrně zarmoucen tím, že se mu nedaří odchovy, ale tento zármutek přebíjel fakt, že měl ve voliéře dva páry vskutku nádherných exemplářů těchto amad. Chovatel byl jak jsem již zmínil v důchodu, nicméně byl zajímavý nejen tím, jaké ptactvo choval, ale také tím, jaké profese ve svém životě vykonával. Ještě i v důchodu si občas přivydělával jako řidič taxi služby. Než šel do důchodu, byl uměleckým kovářem, hasičem, ale také pekařem a zemědělcem. Tak pestrá paleta různých profesí mne při hovoru s ním tak zaujala, že si je ještě i po těch letech pamatuji, ač si již vůbec nevybavím, jak se onen chovatel jmenoval. Čtenář mi to snad promine a pan chovatel, kterého se tyto řádky týkají doufám také. Nedělal jsem si v té době žádné poznámky, protože jsem netušil, že bych se kdy pustil do psaní článků pro internetové stránky. Pevně však věřím, že se dotyčný chovatel dodnes těší především pevnému zdraví a také ze svého koníčku.

Chov

Rozlišení pohlaví –    Samička je méně intenzívně vybarvená. Její modrá barva má světlejší barvu. R. Svoboda ve svém článku upřesňuje, že na břiše je modrá barva s šedozeleným nádechem.

Celé léta jsem odolával pokušení si amady zelenomodré do svého  chovu pořídit. Až někdy v roce 2005 jsem neodolal a nakonec si je od kamaráda chovatele zakoupil. Musím se na tomto místě přiznat, že obrovskou radost z krásných ptáků v pozdější době přebil neméně velký zármutek z toho, že se mi nikdy až na jedno jediné mládě nepodařilo tyto ptáky pravidelně odchovávat. Měl jsem dva páry a tak je jediné odchované mládě stav opravdu tristní. Musím si však přiznat vlastní chyby, které se na tomto výsledku podepsaly. Velmi jsem podcenil potřebu prostoru těchto ptáků. Umístil jsem je sice v klecích, které byly 120 cm dlouhé, ale jen 30 cm hluboké. Tam vidím hlavní příčinu neúspěchu. Ptáci byli  po celou dobu, co jsem je ve svém chovu měl velmi neklidní, snadno se i přes zeleň, kterou v kleci měli lekali, nikdy si neuvykli na mou přítomnost u klecí. Přičemž jsem měl obrovský předpoklad k tomu, aby si amady u mne dobře uvykly a byly klidnější. Pořídil jsem si je od chovatele, který je držel v podobných podmínkách, jaké jsem je měl i já. Byl to odchov z bednových klecí. Pravdou ovšem je, že z daleko hlubších klecí než mám já. Chybami se ale člověk učí a pokud se někdy k chovu těchto ptáků vrátím, připravím jim zcela jiné „ubytování“. Publikované zkušenosti chovatelů, například R. Víta, nebo R. Svobody jasně ukazují potřebu dostatečného prostoru pro amady. Jsou to ptáci velmi čilí, temperamentní, živí, neustále poletující po kleci či voliéře. Větší prostor je rovněž nezbytný vzhledem ke způsobu, kterým se samec dvoří samičce a který je naprosto totožný s ostatními amadami, které jsem zde na stránkách už popsal. Také zdravotní hledisko při zmínce o životním prostoru pro amady nesmím opomenout, protože malá možnost proletu může vést ke ztučnění ptáků. Z výše uvedeného plyne, že je lépe amady zelenomodré chovat v prostornějších voliérách ať již venkovních, s možností záletu do temperovaných prostorů, nebo voliérách pokojových. V případě chovu v bednových klecích by délka 120 cm měla být naprosto dostačující.  Ovšem hloubka klece se musí pohybovat někde 50 – 60 cm, aby amady byly spokojené a cítily se dobře. Klec by měla být vybavena zelení. Především samičky se v ní velmi rády ukrývají před dotírajícími samci. Amady se také velmi rády koupou. Proto v kleci nesmí chybět prostředky, které jim tuto činnost umožní.

Teploty v chovatelském zařízení –  teploty v rozmezí 18-20 °C jsou pro chov amady zelenomodré naprosto dostačující.  R. Svoboda ve svém článku zmínil zkušenost chovatele Falka, který v zimním období své amady držel při teplotách v rozpětí 12-18 °C. Stejné teploty ve svém chovu udržoval také R. Vít.

Hnízdění

Svůj nezdar při hnízdění amad zelenomodrých jsem už zmínil výše. Daleko lépe se však dařilo kolegovi a kamarádovi Zdeňkovi Gajdošovi, z jehož chovu pochází převážná část fotografií, které doplňují tento článek. Zdeněk Gajdoš na rozdíl ode mne neponechal nic náhodě a mohl se již v první sezóně těšit ze zdravých a krásných odchovů. Osobně se velmi přimlouvám za zeleň v klecích. O voliérách se v této souvislosti ani nezmiňuji. Nevybavuji si totiž ani jednu voliéru v kterých byla chována drobotina a které jsem na vlastní oči viděl, aby v ní nebyla vůbec žádná zeleň. Ale abych se vrátil k původní myšlence. Zeleň v kleci ptáci přijmou s povděkem. Bude připomínat jejich přirozené prostředí, čímž se budou cítit bezpečněji. Slovo bezpečí je na místě i stran samičky. Sexuální potence samečků je velmi vysoká a své samičky neustále nahánějí. Je to stav, který nejeden chovatel mohl pozorovat i u dalších amad (například tříbarvých, červenohlavých, fidžijských apod.).  Jednou jsem narychlo potřeboval vyčistit jeden box klece, protože si ke mně kolega chovatel potřeboval na přechodnou dobu umístit své dva páry motýlků rudouchých. Snažím se sice klece udržovat v maximální čistotě, ale pro jistotu jsem chtěl tuto pořádně uklidit a desinfikovat. Nechtěl jsem, aby ptáci mého kolegy přišli k nějaké újmě. Tato práce mi zabrala zhruba hodinu a při ní jsem napočítal u jednoho páru amad zelenomodrých asi 10  pokusů ze strany samečka o páření. Samička nebyla páření vůbec svolná a před samečkem neustále prchala. Schovávala se v houští jalovce tak dovedně, že jsem ji dokonce ani já sám chvílemi neviděl a to jsem stál maličký kousek od ní. Mimochodem na tomto mém malém zážitku se dá velmi dobře ilustrovat bojácnost amad, které jsem doma měl. Samička v bezpečí kusu křoví jalovce byla poměrně klidná, zato samec se při mém přiblížení ke kleci mohl doslova „zbláznit“. Velmi se mne bál a snažil se ukrývat ze hnízdní budkou, odkud jsem jej pak musel pracně dolovat z obavy, aby si nějak neublížil. V pozdější fázi chovu těchto ptáků jsem se ke kleci přibližoval opravdu jen na dobu nezbytně nutnou. V článku R. Svobody jsem nalezl mimo jiné dvě informace, které mne nesmírně zaujaly a které si myslím do tohoto článku patří a neměly by zde chybět.  R. Svoboda zmínil postřeh z chovu chovatele Falka, který zaregistroval vynášení trusu rodiči z hnízda. Je mi nesmírně líto, že nemohu  tuto informaci potvrdit. Podařil se mi odchov jen jednoho ptáčete a měl jsem o něj takové obavy, že jsem se u klecí takřka nezdržoval, abych rodiče nějak nestresoval. Rozhodně jde však ze strany chovatele Falka o zajímavý postřeh. Musím se poptat dalších chovatelů, zda mají stejné zkušenosti. R. Svoboda dále zmiňuje měnící se nároky na živočišné bílkoviny a to i v průběhu krmení mladých.  Jak sám uvádí, tyto jsou nejvyšší v prvních cca sedmi dnech krmení. V pozdější fázi jejich potřeba klesá a podle Svobody může jejich přebytek způsobit vyhození mladých z hnízda, nebo jejich opuštění.  K tomu dodává, že každý pár je individuální a správnou dávku  krmení je nezbytné vypozorovat. S tím se nedá než souhlasit. U mne také měly amady největší spotřebu živočišných bílkovin v prvních dnech krmení. Musím ještě dodat, že mladé byly původně v hnízdě dvě. V době, kdy mladé již vylétly z hnízda, ale rodiče je ještě krmili jsem snížil dávky míchanice i hmyzu. Dodnes ve mně zůstal pocit, že právě toto snížení dávek vedlo k úhynu jednoho z mladých. Rodiče je totiž daleko méně krmili a teprve když jsem opět dávky živočišných bílkovin trochu zvedl, krmili intenzivněji. Bohužel pro jedno z mladých již pozdě.

Tok amad zelenomodrých -  opět mi nezbývá než volit slova, která jsem již užil v souvislosti s jinými amadami. A tak cituji z vlastních zdrojů. „Sameček samičku divoce pronásleduje a po dostihnutí se jí zaštípne za zátylek. Následně dochází ke kopulaci. Před samotným pronásledováním mnohdy vydá velmi slyšitelný trylek, který jsem kdysi v souvislosti s jinými amadami připodobnil k píšťalce fotbalového rozhodčího (popis trylku je samozřejmě velmi nadnesený)“. Předchozí věty jsem užil v souvislosti s amadou fidžijskou, nicméně ty plně vystihují i tok amad zelenomodrých.

Průběh hnízdění, budky, stavební materiál -  k hnízdění jsou vhodné polootevřené hnízdní budky, anebo budky pro andulky, jejichž využití jsem již zmínil u jiných popisovaných druhů. Tyto hnízdní prostředky využívá i pan Vít. Ten navíc doporučuje jejich zavěšení ve voliérách do výšky 1,80 m. R. Svoboda jako stavební materiál předkládal sisál, seno a kokosová vlákna. U mne se kokosových vláken k mému zármutku amady netkly. Jednoznačně preferovaly sušený psineček, z kterého stavěly uvnitř budky hnízdo kulovitého tvaru. To bylo velmi hustě spletené. Samička snáší 4-5 vajíček (Svoboda uvádí 5-6 vajec). Za cca 14 dní se lihnou mladé a za dalších 21 dní vylétají z budky. Dalších 14 -21 dnů je ještě rodiče krmí, než jsou mladé samostatná. Po 3-4 měsících jsou mláďata plně přepeřená. Umožnit hnízdění mladým ptákům je vhodné až ve staří 10-12 měsíců.

Krmení

Chovatel Rudolf Vít krmil své amady následovně. Jeho amady amady zelenomodré dostávaly po celý rok kvalitní směs zrnin pro exoty, suchou i naklíčenou. I v době reprodukčního klidu podával naklíčené 2 x týdně, v době hnízdění každý den, přičemž pokud ptáci nehnízdili, přidával do naklíčeného krmiva 1 x týdně vaječnou míchanici, v době hnízdění každý den. To podával v množství 50 %. Já jsem míchanici do naklíčených zrnin nepřidával, ale podával jsem ji zvlášť.  Dále doporučuje podávat různé zelené krmení, jako například ptačinec žabinec nebo klasy různých trav. Já jsem ještě podával listy salátu, které amady milovaly, ale také špenátu, který si kupodivu oblíbily také. U jiných ptáků jsem s listy špenátu až tak dobře nepochodil. Opomenuta nemůže být ani správná dotace vitamíny a minerály, které vyváží poměrně jednostrannou stravu. Zde chovatelé preferují přípravky různých značek, od různých výrobců. Za osvědčené pokládám výrobky firmy Orlux. Do gritu jsem přidával drcené vaječné skořápky. R. Vít doporučuje i některé vápenné přípravky, které podávají svým svěřencům chovatelé holubů. Škoda, že ve svém článku přesněji nedefinoval, o které přípravky jde.

foto – Zdeněk Gajdoš, Petr Chumchal
literatura – články R.Víta a R. Svobody v časopise Fauna,
R. Vít – Cizokrajní ptáci v klecích * astrildovití pěvci,
P. Podpěra – Zrnožraví pěvci celého světa.

autor: Miroslav Lifart
vloženo: 20. 01. 2012 20:05

Design: Miroslav Horák | Redakční systém vytvořilo Devtea.cz
Copyright 2005–2017 Amadina-Gouldove.com, všechna práva vyhrazena.
Použití jakýchkoliv částí těchto stránek je možné výhradně se souhlasem autorů.
Kontakt | Bannery pro váš web