Partneři:

Amadina diamantová (Stagonopleura guttata)

Výskyt : Austrálie
Velikost kroužku: 2,75  mm
Snůška : 3 - 6 vajíček
Inkubační doba: 12 – 15 dnů
Vylétnutí z hnízda: za 21 – 25  dnů
Osamostatnění: 21 – 28 dnů  
Přepeření do šatu dospělých: 3 - 6 měsíců  
Kroužkování: 7-10 den od vylíhnutí
Doporučený věk pro první hnízdění: cca v 10 - 12 měsících
Krmení: Směs pro drobné exoty (Deli nature, Prestige), zelené krmení, naklíčené zrniny, vaječná míchanice (All pet)
Teploty v chov. zařízení: 15 – 22° C

Úvod

Poměrně početně chovaným ptákem našich klecí a voliér je Amadina diamantová (dále AD). Pro svou nespornou krásu jistě zaslouženě. Amadina diamantová je přibližně 12 cm velký ptáček. Ve volné přírodě se vyskytuje ve východní a jihovýchodní Austrálii. Vyskytuje se především v suchých lesech, velmi často   poblíž vodních zdrojů. Nezřídka byla pozorována v parcích a zahrádkách poblíž obytných domů. Rozlišení pohlaví není vůbec jednoduché. Spolehlivým nástrojem je tok samce a jeho zpěv. Literatura taktéž uvádí jako vodítko červenější zobáček u samiček v období páření.

Chov

V současné době již AD nechovám. Byly však 2 chovné sezóny velmi milými obyvateli mé malé bytové voliérky, kterou jsem měl zbudovánu v panelovém bytě. Podobně jako u některých dalších ptáků, kteří jsou zde na stránkách popsáni, jsem využil k sepsání tohoto článku zkušeností pana Stehlíka, který amadiny diamantové choval déle než já. V roce 1996 na jaře jsem si pořídil první pár AD a hned v létě následovaly

další dva páry. Každý pár jsem zakoupil u zkušených chovatelů, kteří mi byli nápomocni s prvními radami potřebných k chovu. Pozorováním měli správně určeno pohlaví ptáků a tak jsem si domů donesl skutečně páry. U ptáků, kde je rozlišení pohlaví komplikované bych vždy raději přistoupil k nákupu ptáků přímo u chovatele. Na burzách, navíc od neznámého chovatele se takoví ptáci nakupují špatně a snadno může dojít k záměně pohlaví (někdy bohužel i záměrné ze strany prodávajícího). Mnou pořízení ptáci byli i přesto, že pocházeli z voliér velmi klidní. Dobře snášeli můj pohyb okolo voliéry v době krmení, nebo ve chvílích, kdy jsem ptactvo v blízkosti jejich ubikace jen pozoroval. Literatura doporučuje tyto ptáky chovat s africkými druhy astrildovitých. Já jsem této skutečnosti nedbal a umístil jsem AD (po provedené karanténě) spolu s jinými druhy australských astrildů, aniž by to působilo větší obtíže. Ty přišly až v období toku a tak jsem byl nucen AD odchytit a jejich chovnou sezónu provádět v bednových klecích. Zkušenosti dalších chovatelů však říkají, že v dostatečně velké voliéře (což má malá bytová nebyla), která není příliš přeplněna ptáky, je možno amadiny diamantové chovat v období hnízdění  s dalšími druhy ptáků. Velký prostor umožní všem ptákům zabrat si své hnízdní teritorium a dle zkušeností těchto chovatelů pak dochází k šarvátkám jen sporadicky. AD snášely k mému překvapení pobyt v bednové kleci velmi dobře. Po ukončení hnízdní sezóny jsem však vždy ptáky přemístil do voliérky, aby podobně jako u dalších astrildovitých nedocházelo k tloustnutí ptáků. Chovné klece měly rozměr 70*40*50 cm (d*š*v).  Zřejmě je tato velikost postačující, což ovšem zdaleka nemusí být obecné pravidlo. Pan F.B  mi vyprávěl, jak nemohl u ptáků, které se pořídil z velké zahradní voliéry docílit ani v této poměrně velké kleci odchovů a tak byl nucen jen pro tyto ptáky zbudovat bytovou voliérku, v které se teprve odchovů dočkal. AD jsem poskytoval budky na spaní. Tyto byly daleko méně vystlané, než tomu bývalo u hnízdních budek. Podobně jako u astrildů bělolících však některé páry budku k nocování nevyhledávaly. Pan Stehlík tyto budky neposkytoval vůbec. Já bych se za poskytování budek k nocování přimlouval, aby zbytečně nedocházelo k příliš velkým změnám v přirozených instinktech  ptáků.

AD se velmi rády zdržují na dně klecí. Opět je tedy nutné zvláště v klecích udržovat dna klecí v čistotě, dodržovat zásady zoohygieny. Jen velmi zřídka jsem pozoroval AD zdržovat se na mřížkách klecí, kde jim pohyb zřejmě činil potíže. Musel jsem proto volit jiný způsob zavěšení sépiové kosti a senegalského prosa v klasech. AD se rády koupou. Koupelničky, nádoby na koupání jsou tedy v jejich chovu nezbytné. Teploty v chovném zařízení by neměly klesat pod průměrných 15° C. Sám jsem tyto ptáky choval při pokojových teplotách, které se mi pro ně zdály naprosto optimální. Zvláště přepeřujícím jedincům dělalo teplejší prostředí viditelně dobře, takže jsem musel u ústředního topení, u kterého jsem pomocí termoventilu reguloval teplotu právě na průměrných 15° C  teplotu opět zvýšit na cca 18 –20° C. Pokud jsem měl možnost teploty srovnávat s chovateli, kteří provozují svůj chov AD při nižších teplotách, někdy až okolo  10° C, téměř vždy jsem došel k závěru, že u ptáků chovaných při vyšších teplotách dochází k rychlejšímu přepeření. Vzhledem ke způsobu života AD ve volné přírodě pokládám za přínosné vybavit klece zelením. K tomuto účelu velmi dobře poslouží větvičky túje, jalovce, borovicové větve atd.

Hnízdění

Hnízdění byl paradoxně důvod, proč jsem musel AD ze svého chovu vyřadit. V období krmení mladých měly amadiny poměrně řídký trus, který velmi zapáchal. V bytovém chovu, jaký provozuji já byl tento faktor velmi nežádoucí a proto jsem přistoupil s velmi těžkým srdcem k tomu, že jsem své chovné páry přenechal jinému chovateli. Stejnou zkušenost prodělal také pan Stehlík, který mi o ní vyprávěl v roce 2001 kdy jsme se osobně poznali. Také on musel z téhož důvodu od chovu AD upustit. Nevím, zda-li je řídký zapáchající trus u AD obecné pravidlo, další chovatelé mi tuto skutečnost nemohli potvrdit, většinou z toho důvodu, že měli ptáky umístěny ve voliérách anebo mimo obytné místnosti, např. v ptačích pokojích. Zcela náhodou, aniž bychom se na tuto skutečnost nějak zaměřovali, vyfotil znečištěné okolí kloaky způsobené řídkým trusem kolega Petr Chumchal, při návštěvě u pana Blažka.

Nicméně pro chovatele, který má možnost ptáky umístit mimo obytné místnosti není tento faktor příliš důležitý, a tak se může oddávat chovu a v neposlední řadě také odchovu tohoto krásného ptáka. Ve volné přírodě si AD často rády staví hnízda v hustých větvích. Proto také větší úspěchy při odchovech slaví chovatelé, kteří mají ptáky umístěny v hustě osázených voliérách. Ovšem ani odchov v bednových klecích již dnes není žádnou vzácností. Např. pan Blažek hnízdní klece vůbec nevybavuje zelení a přesto ptáci bez problémů hnízdí. Já jsem ptákům dával do klecí větvičky túje a jalovce, někdy také rákos. Tok samce je velmi dobře pozorovatelný a vidět jej  je nezapomenutelným zážitkem. Samec se na nožkách ztopoří, sklání hlavu tak, že se jeho zobáček téměř dotýká prsou,  peří je po bocích nečepýřené takže přesahuje až přes okraje křídel. Samec drží v zobáčku stéblo, které ukazuje samičce, zpívá a přitom se na nožkách pohupuje. Samotné páření ptáků probíhá stejně jako u amadiny gouldové v budce. Jestliže jsem u amadin gouldových zmínil skutečnost, že jsem párkrát jejich páření pozoroval na bidle, pak u amadin diamantových jsem toto nikdy neviděl. Bylo proto velmi nutné bedlivě sledovat, kdy samice snesla první vajíčko, abych měl dostatečný přehled o celém hnízdním procesu. Dodnes někteří chovatelé umožňují svým AD stavět svá hnízda volně v hustých keřích. V bytovém chovu je takový způsob téměř nemyslitelný a tak je nutné předkládat hnízdní budky. Polootevřené hnízdní budky o rozměrech stejných, jaké jsem používal u amad tříbarvých 17*15*12 ( v*d*h ) jim zřejmě vyhovovaly. Optimálnější pro tyto ptáky bude používat  větší budky, často se za tímto účelem využívají hnízdní budky určené k odchovu andulek. Pokud chceme dosáhnout odchovu, nesmíme kromě jiných faktorů ( např. dokonalá harmonizace páru ) opomenout předkládat dostatek hnízdního materiálu, kterého mají AD velkou spotřebu, podobně jako amady tříbarvé, nebo červenohlavé. Důležité je, aby stavební materiál byl dostatek dlouhý, proto jsou k tomuto účelu vhodné delší stébla travin. U mne AD stavěly hnízdo také z kokosového vlákna, ale travinám dávaly jednoznačně přednost. Stavba hnízda probíhá poměrně rychle a jeho stavby se často účastní také samice. Samec donáší stavební materiál, samice ho upravuje vně budky, s čímž ji samec také pomáhá. Při sepisování těchto řádků se mi vybavila velmi zajímavá zkušenost pana Rudolfa Víta, kterou popsal ve své knize  „Cizokrajní ptáci v klecích“. Ke stimulaci samečků ke stavbě hnízda používal bílé peříčka. Podle jeho zkušenosti, každé bílé peříčko, které do klece dáme sameček okamžitě odnáší do hnízda. Velmi lituji toho, že se mi kniha dostala do rukou až v době, kdy jsem AD již nechoval. Bylo by nesmírně zajímavé tuto zkušenost vyzkoušet v praxi. Samice snáší průměrně 3-6 vajec. Při zahřívání vajec se oba rodiče střídají, v noci pak mnohé páry zahřívají snůšku společně. K líhnutí ptáčat dochází zhruba po 12-15 dnech. Mladé zůstávají v budce 21-25 dní, pak vylétnou. Další 3- 4 týdny trvá, než jsou zcela samostatné a jsou schopny nezávisle na rodičích přijímat potravu. Toto období je stejně jako u jiných ptáků velmi citlivé, chovatel musí mladé pozorovat a teprve po nabytí jistoty, že mladé přijímají potravu samy je může odstavit. Odstav mladých ptáčat je zpravidla nutností, protože samec své vlastní potomstvo  pronásleduje. Mladé ptáčata přepeřují do konečné podoby dospělého ptáka až 6 měsíců. Některé mladé kusy však přepeří již ve věku 3 měsíců, což však vůbec neznamená, že jsou tito ptáci vhodní k odchovu vlastního potomstva. S tímto je vždy lépe počkat nejméně do 10 měsíce, optimální a vhodné k další reprodukci jsou  v roce života.

Krmení

AD předkládáme ke zkrmování (podobně jako u dalších astrildovitých) směsi zrnin – mohár, prosa, lesknici, senegalské proso v klasech (které milují). Zelené krmení – listy salátu, čínského zelí, špenát,  čekanku, smetánku lékařskou, pastuší tobolku, ptačinec žabinec atd. Zelené krmení je nutno dávkovat umírněně, aby tak chovatel předcházel potížím s průjmy. V období odchovu mladých je nezbytné krmení živočišného původu – vaječná míchanice (domácí nebo průmyslově vyráběná), hmyz, mravenčí kukly apod.. Hmyz jsem však k odchovu  nepoužíval. Nezbytná je taky správná a vyvážená dotace vitamíny, minerály a probiotiky.

Závěrem

Amadina diamantová se zcela zaslouženě těší velké oblibě u chovatelů. Důkazem je její velké zastoupení v našich chovech, čemuž v posledních létech jistě napomohly i četné mutace, které byly u tohoto ptáky vyšlechtěny. A tak se v našich chovech vyskytují ptáci pasteloví, isabeloví, ptáci s oranžovým zobáčkem atd. Chovatelům, které k chovu amadiny diamantové inspirovaly tyto webové stránky, popřípadě každý jiný zdroj informací přeji, aby jim chov tohoto „diamantu“ byl stejně radostným zážitkem, jakým byl i pro mne.

foto - Petr Chumchal
Zdroj - Encyklopedie ptáků v klecích a voliérách od Ester J.J. Verhoef-Verhallenová

autor: Miroslav Lifart
vloženo: 20. 01. 2012 20:46

Design: Miroslav Horák | Redakční systém vytvořilo Devtea.cz
Copyright 2005–2017 Amadina-Gouldove.com, všechna práva vyhrazena.
Použití jakýchkoliv částí těchto stránek je možné výhradně se souhlasem autorů.
Kontakt | Bannery pro váš web