Partneři:

Amadina páskovaná (Amadina fasciata)

Výskyt : Afrika
Velikost kroužku: 2,7  mm
Snůška : 4 - 6 vajíček
Inkubační doba: 12 – 14 dnů
Vylétnutí z hnízda: za 3 -4 týdny  
Osamostatnění: po zhruba 14 dnech
Přepeření do šatu dospělých: 3- 4 měsíce
Kroužkování: 7-10 den od vylíhnutí
Krmení: směs pro drobné exoty,  zelené krmení, naklíčené zrniny, vaječná míchanice

Úvod

Když jsem po delší době, v které jsem se odmlčel v psaní článků pro naše webové stránky uvažoval, kterým ptáčkem opět začít, napadla mne právě amadina páskovaná. Důvody mne k takovému rozhodnutí vedly celkem dva. Praktické – sám jsem tohoto krásného ptáka choval a tak mohu vycházet i z vlastních zkušeností. Druhý důvod je tak trochu egoistický, ulehčil jsem si totiž velmi práci, protože o tomto astrildu bylo sepsáno mnoho článků a tak je nejen v knihách, časopisech, ale i na internetu velký dostatek informací. Čtenář který se o chov tohoto ptáka zajímá má skutečně z čeho vybírat. Snad i z tohoto důvodu jsem pojal své malé pojednání o amadině páskované skutečně jen velmi stručně a informativně.

Rozlišení pohlaví –  u dospělých ptáků není problém rozlišit pohlaví ani pro chovatele začátečníka. Červeným páskem na krku, který dal této amadině název, se pyšní jen samec. Samice tento pásek nemají a dle popisu Verhallenové jsou poněkud světlejší.

Chov

Amadiny páskované jsem si do chovu pořídil někdy v roce 1997- 1998. Bohužel nevlastním přesnější údaj, protože má snaha být „moderní“ se v tomto případě nevyplatila. Všechny své ručně psané poznámky jsem se snažil převést do elektronické podoby, což se mi sice podařilo, nicméně jsem o ně také velmi záhy přišel. Aby nebylo smůly málo, na ručně psané poznámky se mi převrhl džbán plný sladké šťávy a tak dnes jen velmi složitě a s vyburcováním veškeré fantazie lovím z těchto poznámek přesnější údaje. Ač to do článku přímo nepatří, vzpomněl jsem si v této souvislosti na staré české pořekadlo, které není sice publikovatelné v celé své šťavnatosti, ale které naprosto výstižně popisuje takového smolaře jako člověka pokáleného, na kterého i toaleta spadne. Amadiny jsem po jejich pořízení umístil do bednových klecí. Ty byly 70 cm dlouhé, 40 cm široké a 50 cm vysoké. Protože šlo o tři páry těchto ptáků, od různých chovatelů, měl jsem chvíli obavy o jejich aklimatizaci na nový domov. Ty se však ukázaly jako naprosto zbytečné. Ačkoliv byly dva páry ze tří pořízených odchovy z venkovních voliér, poměrně záhy si uvykly na mou přítomnost u klecí a ptáci se chovali  velmi klidně. Tuto skutečnost jsem kvitoval s povděkem, protože jsem se v té době zabýval především chovem amadiny Gouldové, jichž jsem měl ve svých klecích největší počet. Měl jsem obavu, aby příliš lekavé, nebo bojácné chování amadin páskovaných neplašilo i mé „guldičky“. Literatura velmi často zmiňuje agresivitu amadiny páskovaných především v hnízdním období. Nevím jaké mají zkušenosti další

chovatelé, ale vycházím-li ze svých zkušeností a částečně zkušeností J. Vodehnala, který o chovu amadin páskovaných publikoval článek v časopise Fauna, nemůžu říct, že by agresivita amadin páskovaných byla nějak přehnaná. J. Vodehnal dokonce doporučuje zimovat amadiny s různými druhy společně aby si na sebe uvykly, čímž by se mělo předejít budoucím problémům. Mně se doporučení J. Vodehnala (aniž bych je předtím znal) vyplatilo v bytové voliéře. Do této jsem umístil pár amadin páskovaných, dva páry „guld“ a dva páry zebřiček pestrých. Z voliéry jsem nakonec musel odchytit a umístit jinam zebřičky, protože ty byly zdrojem neklidu a rušení, což neustále narušovalo plynulé hnízdění ostatních druhů. Je skoro jisté, že jiný chovatel by na tomto místě popsal naprosto odlišné zkušenosti a tak nelze než doporučit aby chovatel, který amadiny páskované bude chovat společně s jinými druhy ptáků pozorně sledoval a případnou agresivitu řešil na základě svých pozorování a podmínek, které k chovu má. Bednové klece v délce 70 cm pokládám k chovu amadiny páskovaných za dostatečné. Mě v těchto klecích úspěšně vyváděly mladé. V době reprodukčního klidu a rovněž tak i mladé výletky jsem samozřejmě vždy přemístil do prostorné proletovačky. Kolega Bouček, s kterým jsem si před léty dopisoval, pokládá amadinu páskovanou za typicky voliérového ptáka. Souhlasím s ním do té míry, že ve voliéře se skutečně lépe vyjímá snad naprosto každý pták a samozřejmě platí, že čím více prostorupro naše chovance, tím lépe pro jejich kondici, jejich způsob života a podobně. Ovšem že by zrovna amadina páskovaná musela být nutně umístěna a chována vždy ve voliéře, s tím opravdu nemohu souhlasit. Naopak se domnívám, že je právě vhodným ptákem do bytových chovů. Zeleň v klecích není u těchto ptáků nezbytně nutná, nicméně i z přiložených fotografií, které ilustrují tento článek je jasně viditelné, že to v zeleni amadinám vyloženě sluší. Jsou v ní také klidnější a chovají se přirozeněji.

Teploty v chovatelském zařízení – pokojové teploty jsou pro chov amadiny páskované naprosto dostačující. Experimenty s příliš nízkými teplotami se chovateli nemusí vyplatit, může dojít k onemocnění až úhynu ptáků.

Hnízdění

Literatura i zkušenosti chovatelů uvádějí a nezřídka zmiňují značnou nespolehlivost při hnízdění amadin páskovaných. Dathe se ve své publikaci věnoval tomuto problému trošku obšírněji a tak uvedl některé zkušenosti svých kolegů chovatelů. Někteří doporučují nepodávat příliš pestrou stravu, za velmi zajímavý pokládám postřeh chovatelů Voigta, Reggeho a Brooksbanka, který Dathe popsal. Tito chovatelé doporučují,

 aby chovatel u kterého amadiny projevují neochotu k hnízdění odebral na nějaký čas všechny prostředky k hnízdění. Když je pak ptáci mají po nějaké čase znovu k dispozici, hnízdí daleko ochotněji. Ve svém chovu jsem s přípravou na hnízdění neměl vážnější problémy. To ale nepřičítám nějakému chovatelskému umu, jako spíš kusu chovatelského štěstí a také skutečnosti, že již léta praktikuji odchov velmi podobně. Celý proces hnízdění v závislosti od chovaných druhů totiž praktikuji tak, že ptáci mají cca 4-6 měsíců možnost hnízdit ( zpravidla hnízdění umožňuji v období, které odpovídá hnízdnímu období i v jejich původní domovině), další půlrok pak ptáci odpočívají. Nemají tedy k dispozici žádné hnízdní prostředky, některé druhy dokonce držím v tomto období odděleně. Přesto jsem se setkal s opuštěním snůšek, nekrmením mladých ptáčat, v jednom případě samice své mladé i zabila. S odstupem let, které od popsaného uplynuly si však dovolím konstatovat, že se nedomnívám, že by proces hnízdění u amadin páskovaných vykazoval větší problémovost, než je tomu u jiných, běžněji dostupných astrildovitých.

Tok amadin páskovaných -  v tomto místě většinou využívám pomoci publikace Datheho, který tak mistrně popsal tok většiny astrildovitých a tak tomu nebude jinak ani v případě amadiny páskované. Dathe popisuje dva stupně intenzity toku. V prvém případě samec zpívá, přičemž se neustále obrací sem a tam, v zobáku drží stéblo. Při druhém intenzivnějším toku dle údajů Datheho nebyl nikdy tento hnízdní symbol v zobáku pozorován, ale bývá častější. Ze svých zkušeností to mohu jen potvrdit. Samec velmi intenzívně zpívá, jeho tělo je vzpřímené, ale držení těla je strnulé. V nohách se nezřídka vztyčí a jak popisuje Dathe, ač to vypadá, jakoby nadskakoval nad bidýlko, ve skutečnosti pevný úchop bidla není nikdy přerušen. Peří samce je při tomto aktu načepýřené. Samice vždy sedí poblíž a proces pozoruje.

Průběh hnízdění, budky, stavební materiál -  k hnízdění chovatelé instalují do klecí a voliér uzavřené hnízdní budky vletovým otvorem nejlépe s průměrem 3,5 cm. Ostatní rozměry jsou podobné, jako u ostatních astrildovitých. J. Vodehnal při hnízdění doporučuje klidné místo, aby nebyl rušen proces hnízdění. Tento faktor pokládám za automatický u všech chovaných druhů, nicméně právě u amadin páskovaných je vhodné na něj klást důraz dvojnásobně.   Stavební materiál k tvorbě hnízda je stejný, jako u jiných amadin. Jemné stébla travin, seno, peří, nebo srst (dle poznatků J. Vodehnala posledně jmenované příliš nevyužívají). V mém chovu částečně amadiny využívaly i kokosové vlákno, ale nijak ho nepreferovaly. Samička snáší 4-6 vajec (Verhallenová), Dathe uvádí snůšku čítající 4-5 vajec.  Snůška je zahřívána 12 – 14 dní. Na hnízdě se střídají oba rodiče.  Za další 3-4 týdny mladé vylétají z hnízda.  Po dobu 14 dní (ojediněle i déle) jsou krmena rodiči. V rozmezí 3 – 4 měsíců přepeří do šatu dospělých.

Krmení

Základem je krmení pro drobné exoty vyšším podílem lesknice. Amadiny mají rády naklíčené a máčené zrní, ovšem jeho podávání se především v době odchovů nesmí přehánět. I J. Vodehnal se ve svém článku zmiňuje, že toto krmivo předkládá velmi nepravidelně a nepokládá jej ve svém chovu za hlavní stimulační faktor pro hnízdění. V období reprodukčního klidu vůbec nepodává vaječnou míchanici, já jsem občas ptákům toto krmivo dopřál. Minimálně jednou za 14 dní jej amadiny ve svých krmítkách objevily. Neměl jsem ani větší problémy zkrmovat zelené krmení dostupné z našich zahrádek a přírody. Amadiny páskované nebyly v tomto ohledu vůbec vybíravé a tak šla na odbyt salátová okurka, jablka, hrušky, hlávkový salát, ptačinec žabinec, pampelišky, jitrocel a další komodity dle fantazie a možnosti chovatele.

foto – Petr Chumchal
literatura – článek J. Vodehnala a M. Příhody v časopise Fauna,
E. Varhallenová – Encyklopedie ptáků v klecích a voliérách,
Dathe – Príručka pre chovateľov vtácgva,
Wikipedia

autor: Miroslav Lifart
vloženo: 20. 01. 2012 21:02

Design: Miroslav Horák | Redakční systém vytvořilo Devtea.cz
Copyright 2005–2017 Amadina-Gouldove.com, všechna práva vyhrazena.
Použití jakýchkoliv částí těchto stránek je možné výhradně se souhlasem autorů.
Kontakt | Bannery pro váš web