Partneři:

Amadina perlolící (Odontospiza, Lonchura caniceps)

Výskyt : jižní Súdán a Etiopie, severní Tanzanie, Uganda
Velikost kroužku: 2,5 mm
Snůška : 3 - 6 vajíček
Inkubační doba: 14 - 16 dnů
Vylétnutí z hnízda: za 21  dnů
Osamostatnění: 21 – 28 dnů 
Přepeření do šatu dospělých: zhruba za 1,5 – 2 měsíce   
Kroužkování: 7-10 den od vylíhnutí
Doporučený věk pro první hnízdění: cca v 10 - 12 měsících
Krmení: Směs pro drobné exoty (Deli nature, Prestige), zelené krmení, naklíčené zrniny, vaječná míchanice (All pet)
Teploty v chov. zařízení: 20 – 22° C

Úvod

Než se začnu věnovat tomuto astrildu je pro mne nezbytné předeslat, že jsem tento druh astrilda nikdy nechoval. V následujících řádcích tak budu vycházet ze zkušeností chovatelů, kteří mi při sepisování těchto řádků byli nápomocni svou radou a zkušenostmi a také  z dostupné literatury. Tímto astrildem tak zahájím popis druhů, s kterými sice nemám osobní praktické zkušenosti, který by však na stránkách věnované milovníkům chovu exotického ptactva chyběl. Velikost amadiny perlolící se pohybuje mezi 12 – 13 cm.  Obývá suché savany porostlé trnitými dřevinami v dostupné vzdálenosti vodních zdrojů. Staví velké kulovité hnízdo s vchodovou rourkou. Živí se především semeny trav.

Rozlišení pohlaví – není u těchto ptáků vůbec jednoduché. Samec i samice jsou zbarveni naprosto stejně. V knize Petra Podpěry „ Zrnožraví pěvci celého světa“ lze nalézt zmínku, v které popisuje zkušenosti s rozlišením pohlaví následovně. Podle jeho popisu silně zpívají jen velmi mladí samci, starší jedince již nelze téměř slyšet. Uvádí taktéž jako rozlišovací znak hustější bílé perličkování na šedých lících samců. Nicméně jak sám podtrhl, jde o neověřenou teorii. Pan Miroslav Příhoda, autor článku věnující se chovu amadiny perlolící v časopise Fauna přidal jiný postřeh, který může být vodítkem k rozlišení pohlaví těchto ptáků. Vybarvení prsou starších, plně přepeřených samců je podle jeho popisu intenzívně hnědé, až lesklé. Pan František B., jeden z mých rádců a pomocníků při sepisování těchto řádků se zpravidla orientoval pouze podle zpěvu, který je doménou pouze samců. Podle jeho zkušenosti, které popírají řádky z knihy Petra Podpěry zpívají samci i v době dospělosti. Zpěv však není příliš silný a v přítomnosti jiných astrildů může být poměrně snadno přeslechnut.

Chov

Pan Koutný  i pan F.B. ( bohužel již dnes ani jeden z těchto pánů amadiny perlolící nechová  ) chovali tyto ptáky v bednových klecích. Zatímco F.B. amadiny zakoupil u dovozců exotického ptactva, pan Koutný zakoupil odchovy na burze exotického ptactva. Zásadní rozdíl však v pozdějším chování ptáků a jejich uvykání na nový domov nebyl. Odchytoví ptáci byli samozřejmě delší dobu plašší a špatně snášeli chovatelovu přítomnost nejen v blízkosti klecí, ale v místnosti vůbec. Během pár měsíců si však uvykli a přítomnost chovatele dobře snášeli, mnozí i ignorovali. R. Vít ve své knize  “Cizokrajní ptáci v klecích” zmiňuje zkrotnutí amadin až do té míry, že jsou ochotny příjímat krmení z rukou chovatele ( moučné červy ). Amadiny perlolící lze chovat s jinými druhy astrildů. Soužití s jinými druhy jim nedělá problémy ani v období hnízdění. Nesnášenlivot v období hnízdění  se však projevuje k ptákům stejného druhu. Proto je nezbytné ve společných voliérách v této době držet jen jeden pár amadin, anebo je mít umístěny po párech v chovných boxech. Bohužel tuto informaci uvádím pouze z literatury. Chovatelé od kterých jsem čerpal některé informace v období hnízdění vždy ptáky separovali jeden pár na jednu chovnou klec. U pana Nečase jsem tyto ptáky vídal pohromadě  běžně, nicméně nebyl jsem u něj návštěvou v období hnízdění. Klece – oba chovatelé aniž by znali jeden druhého měli ptáky umístěny v bednových klecích velmi podobných rozměrů ( 100 x 40 x 40 a 90 x 50 x 50 ). Pan Příhoda ve svém článku, který jsem již zmínil výše uvádí podobné rozměry 100 x 50 x 50 cm. Všichni pánové shodně uvádějí, že jsou tyto rozměry k chovu amadiny perlolící naprosto postačující. Nedá mi, abych nezmínil i zkušenost chovatele, s kterým jsem se jednou zapovídal na chovatelské burze v Přerově. Jméno chovatele jsem ke své nesmírné lítosti zapomněl, důležitý je však jeho zajímavý  poznatek, kdy měl tyto ptáky po párech celoročně umístěny v klecích 70 x 40 x 40 cm. Podle jeho slov to ptáci snášeli naprosto bez problémů, bez příznaků zdravotních indispozic, nebo ztráty kondice. Ač je v literatuře velmi často uváděna nutnost vybavit klece zelením, daří se chov i odchov amadin v klecích, které jsou zeleně prosty.

Teploty v chovatelském zařízení – plně postačující k chovu amadiny perlolící jsou teploty v rozmezí 20 -22 ° C. Jde tedy o běžné, pokojové teploty. V letních měsících snášejí bez problému pobyt  ve venkovních voliérách. Není mi znám jediný případ držení těchto ptáků ve venkovních prostorech celoročně, jak tomu často bývá u zebřiček pestrých aj. astrildů. Sám bych se nikdy o tokový chov nepokoušel.

Hnízdění

Bohužel jsem neobjevil jediného chovatele, který tyto ptáky odchovává ve voliérách. Proto mohu popsat jen zkušenosti pánů, kteří ptáky odchovávali v bytových podmínkách. Snad se zapojí svým příspěvkem některý z chovatelů, který s venkovním odchovem amadiny perlolící zkušeností má. Pokud bych v budoucnu takového chovatele objevil, velmi rád zde tuto chybějící pasáž doplním.

Harmonizace páru, tok amadin perlolících – pro zdárný průběh hnízdění je nutná dokonalá harmonizace páru. Proto je vhodné umožnit amadinám provést přirozený výběr partnera. Pan F.B. za tímto účelem používal větší proletovací klece ( 150 x 50 x 50 ) do kterých vpustil skupinku amadin v počtu cca 8-10 kusů označených různě barevnými kroužky. Trpělivě pak sledoval chování ptáků. Páry, u kterých došlo ke spárování posléze přemístil do chovných klecí. Samec při dvoření samičce drží v zobáčku stéblo, přičemž kýve hlavou z jedné strany na druhou. Jeho ocásek je roztáhnutý ( podobně roztahují ocásek samice amadiny Gouldové ). Peří na břichu načepýřené. Celý akt provází zpěv samce. Ve stejné chvíli ( v průběhu toku samce )  se samice prohýbá a napřimuje na nohou. Posléze následuje páření. Celý průběh toku a následné kopulace byl různými chovateli pozorován na dně klecí, ale i na bidlech. Stavba hnízda, hnízdní materiál, budky, snůška a průběh hnízdění – stavba hnízda je hotova v průběhu čtyř až sedmi dnů. Výjimečně trvá déle. K hnízdění se doporučují budky o rozměrech 14 x 14x 20 cm. Pan F.B. i pan Koutný používali k hnízdění budky rozměrů menších. Pan Příhoda ve svém článku zmínil hnízdní budky o rozměrech 12×12×12 s vletovým otvorem 5 cm. Pan Vít doporučuje ležaté hnízdní budky, které se používají pro andulky. O hnízdění různých astrildů v těchto budkách jsem se měl možnost přesvědčit i na vlastní oči, viděl jsem v nich hnízdit amady zelenomodré a pásovníky dlouhoocasé, z různých chovatelských příspěvků na internetových diskusích jsem se pak dočetl o hnízdění  amadiny Gouldové a rýžovníka šedého. Stavební materiál který amadinám chovatelé poskytovali byl velmi pestrého složení. Jde však většinou o známé materiály, které jsou dobře dostupné všem chovatelům. Šlo o kokosové vlákna, psí srst, prachové peří, sisal, jemné traviny ( psineček ). Snůška čítá v průměru 3 -6 vajíček na kterých sedí střídavě oba rodiče            (chovatelé často na hnízdě pozorují spíš samici, samec sedí v kratších intervalech) 14 -16 dnů. Z budky mladé vylétnou cca za 21 dní a další cca 3 – 4 týdny jsou dokrmována rodiči. Opět je potřeba pozorně sledovat mladé ptáky, aby nedošlo k odstavu těch ptáčat, která nejsou ještě zcela samostatná. Při přípravě k sepsání těchto řádků jsem narazil na zajímavé téma, kterým je kontrola hnízdních budek. Přivedl mne k němu opět článek pana Příhody, který se o kontrole hnízd krátce rozepisuje. Chovatel se často může v různé literatuře dočíst ( například v již zmíněné knize R Víta ), že se kontrola hnízdních budek absolutně nedoporučuje. Chovatel Příhoda kontrolu prováděl naprosto běžně, aniž by docházelo k opuštění snůšky. Slova pana Příhody mi potvrdili i chovatelé, na které jsem se obrátil s dotazem. Kontrolu je potřeba provádět opatrně a nejlépe ve chvíli, kdy na snůšce nesedí samice.

Výživa v období krmení ptáčat – tuto pasáž jsem při popisu různých druhů astrildů doposud vynechával. U druhů, které jsem doposud popisoval vystačila jako hlavní ( nikoliv jediná! ) složka jejich výživy vaječná míchanice. Podle všech mě v současné chvíli dostupných zdrojů informací by však chovatel s vaječnou míchanicí u amadin perlolících nevystačil. Je nezbytnénutno podávat hmyz. Pan Koutný nosil svým amadinám hmyz smýkaný a vaječnou míchanici doplňoval o mravenčí kukly. Pan F.B. neúspěšně zkoušel průmyslovou vaječnou míchanici obohacenou o hmyz. Amadiny ji zcela ignorovaly a nenaučily se ji přijímat. Musel tedy přistoupit k přípravě domácí míchanice do které přidával povařené na drobno nasekané larvy potemníka moučného. Dále zkrmoval mravenčí kukly, roupice a nelétavé octomilky. Stejně jako pan Příhoda ve svém článku jsem přesvědčen o tom, že již byli tito ptáci odchováni jen na vaječné míchanici ( bohužel však neznám chovatele, který takto amadiny perlolící odchovává ). Motýlek rudouchý je také obecně pokládán a popisován v literatuře za neodchovatelného bez přídavku hmyzu, přesto se mi před několika lety takový odchov podařil. Motýlci dokonce vaječnou míchanici preferovali a hmyzu si příliš nevšímali. K motýlkům se však vrátím v některém svém příštím příspěvku, jen pro upřesnění dodám, že mi situaci s jejich výživou velmi usnadnil chovatel, od kterého jsem si pořídil své tehdejší chovné páry.

Krmení

Amadinám perlolícím podáváme jako základ krmení kvalitní směsi pro drobné exoty, které by měly obsahovat především různé druhy pros a lesknici. Dále zkrmujeme naklíčené zrní, polozralá semena trav a plevelů, různé ovoce, zeleninu, ptačinec žabinec, listy pampelišky, jitrocel, senegalské proso v klasech atd.. V době krmení mladých hmyz. Ve výživě se nesmí zapomínat na správný podíl vitamínů, probiotik a minerálů.

Závěrem

Amadina perlolící pravděpodobně neuchvátí každého případného zájemce o její chov na první pohled. Ovšem chovatel, který nehledá jen ptáčky hýřící barvami si jistě tyto nenápadné, poměrně odolné a nenáročné astrildy zamiluje. Jsem přesvědčen o tom, že si najde cestu do našich klecí a voliér stejně jako jiné, méně nápadně zbarvené druhy (panenky, stříbrozobky, chůvičky atd.). Bylo pro mne poněkud nezvyklé a dá se říci i složité napsat pár slov o ptáčkovi, kterého jsem sám nikdy nechoval. Především tedy poděkuji výše zmíněným pánům za pomoc a poskytnutí informací a v neposlední řadě panu Zdeňku Nečasovi za zaslání fotografií. Opět si dovolím obrátit se na případné čtenáře těchto řádků s prosbou, aby pokud mají praktické zkušenosti s chovem těchto milých astrildů se s námi o ně podělili formou příspěvku, anebo fotografiemi. Za sebe a celý kolektiv připravující stránky předem děkuji.

foto – Zdeněk Nečas

autor: Miroslav Lifart
vloženo: 20. 01. 2012 21:21

Design: Miroslav Horák | Redakční systém vytvořilo Devtea.cz
Copyright 2005–2017 Amadina-Gouldove.com, všechna práva vyhrazena.
Použití jakýchkoliv částí těchto stránek je možné výhradně se souhlasem autorů.
Kontakt | Bannery pro váš web