Partneři:

Astrild bělolící (Stizoptera bichenovii)

Výskyt :

podle zeměpisných forem východní Austrálie a severozápadní Austrálie

Velikost kroužku: 2,5 mm
Snůška : 3 - 6 vajíček
Inkubační doba: 12 – 13 dnů 
Vylétnutí z hnízda: za 21  dnů
Osamostatnění: za 21 dnů
Přepeření do šatu dospělých: za 2 -3 měsíce    
Kroužkování: 7-10 den od vylíhnutí
Doporučený věk pro první hnízdění: cca v 10 - 12 měsících
Krmení: Směs pro drobné exoty (Deli nature, Prestige), zelené krmení, naklíčené zrniny, vaječná míchanice (All pet, Ce De)
Teploty v chov. zařízení: 18 - 20° C

Úvod

Astrild bělolící (dále jen astrild) se vyskytuje v severní Austrálii. Délka těla je mezi 10-11 cm. Rozlišení pohlaví není  jednoduché, jak už tomu  u některých druhů astrildovitých, i zde na stránkách popsaných       (rýžovník apod.)  bývá. Samice i samci jsou stejně zbarveni, ovšem bývají patrné rozdíly ve vybarvení. Černý pásek pod hrdlem samiček bývá užší (tenčí), samci mívají světlejší líce. Astrildi bělolící obývají poměrně rozmanitá sídliště, od suchých savan po vlhčí biotopy, někdy také okraje lesů, téměř výhradně však poblíž zdroje vody.

 

Chov

Astrildy bělolící jsem choval pouze v menší pokojové voliérce a tak u klecových odchovů budu vycházet ze zkušeností kamaráda – chovatele pana Stehlíka, který mi byl nápomocen s radami k tomuto článku. Tito ptáci jsou velmi mírní a snášenliví k ptákům svého druhu, ale také k ostatním druhům ptáků umístěných s nimi ve společné voliéře. Zvýšenou agresivitu jsem pozoroval u samců pouze v období hnízdění, kdy celkem bedlivě, mnohdy až úporně střežili a následně vyklízeli okolí svého hnízda. Většinou se spokojís odehnáním vetřelce, k pronásledování téměř nedocházelo. K výjimkám však může dojít. Měl jsem v chovu samce, u kterého byla přemíra agresivity velmi patrná. V období hnízdění nesnesl v okolí svého hnízda vůbec žádné ptáky, často je pronásledoval a vyvolával šarvátky. Byl o něco větší, než je u tohoto druhu ptáka standardem, což možná ještě umocnilo dojem z jeho výpadů vůči ostatním obyvatelům voliérky. Především mírné amadiny gouldové byly jeho počínáním velmi stresovány a tak jsem je musel z voliérky přemístit jinam. Opět se tak potvrzuje skutečnost, kterou tak často zmiňuji, že každý chov, každý ptáček je jiný, nelze tedy vždy dávat nějaké paušálně platné vodítko, návod, jak se ptáci budou chovat v klecích, voliérách k ostatním ptákům. Když jsem agresivitu zmíněného samce probíral o pár let později s panem Stehlíkem, docela se jí podivoval. Sám ji v chovných klecích nemohl pozorovat, protože ptáci hnízdili  zásadně po jednom páru na jednu chovnou klec. Vycházel však ze svých pozorování ptáků, které měl umístěny v proletovačkách a tam rovněž žádnou agresivitu nepozoroval, i když se samci dostávali do toku. Astrildi jsou velmi čilí a pohybliví ptáčci. Mě jejich chování velmi připomínalo zebřičku pestrou. Ostatně jak mohou chovatelé těchto krásných ptáků potvrdit, i hlasový projev astrildů je zebřičkám velmi podobný. Pro jejich pohyblivost, čilost je zřejmé, že umístění ve voliéře (venkovní, či bytové) je pro jejich chov optimálnější. Protože jsem však pana Stehlíka navštěvoval velmi často i v době, kdy tyto ptáky choval vím, že ani pobyt v bednových klecích není pro tyto ptáky problémem. Klece od 70 cm délky jsou dostačující, nejednou jsem tyto ptáky viděl, hlavně v chovném období i v klecích menších. Astrildi bělolící podobně jako pásovníci nehřadují při nocování na bidýlkách. K nocování je lépe jim poskytnout budku. Zde bych se však dovolil mírně nad touto skutečností pozastavit. Zatímco u pásovníkům, kterým jsem zpočátku jejich chovu budky neposkytoval docházelo k častému nočnímu plašení, pak u astrildů jsem nabyl dojmu, jakoby jim budka k nocování tolik nescházela. Zřejmě došlo u mnoha jedinců vlivem domestikace, vlivem faktu, že mnohý chovatel budky k nocování neposkytuje ke změně chování. Proto pravděpodobně snášejí hřadování na bidýlkách lépe, než jsem měl možnost pozorovat u pásovníků. Opět bych byl velmi rád, kdyby se k tomuto problému vyjádřili další chovatelé, popsali jak je to s nocováním astrildů v jejich chovech. Astrildi se velmi rádi koupou, proto je nezbytné poskytnout nádoby ke koupání. U mě se astrildi bělolící nikdy nekoupali v poskytnutých koupelničkách, ale zásadně jen v miskách. Nevím, proč tomu tak bylo, protože v chovu pana Stehlíka se zcela běžně koupali v koupelničkách, někdy i v miskách, přičemž bych si dovolil tvrdit, že koupelničkám dávali jednoznačně přednost. Nutné je u těchto ptáků kvalitně a častěji čistit především dna klecí, kde velmi rádi pobývají a hledají něco k sezobnutí. Není tudíž žádoucí, aby se pohybovali v místech kde se nachází nános  trusu. Vybavení klecí zelení nepokládám za nutné (zvláště nejsou-li ptáci do chovu pořízeni z hustě osázených voliér). Možná jedna, dvě větvičky pro zkrášlení klece, jinak se nám tento poměrně chudě vybarvený ptáček, ztratí ve změti zeleně a chovatel pozbývá možnost kvalitního pozorování chovaných ptáků, což je vzhledem k tomu, že si tito ptáci dokážou na pobyt chovatele v blízkosti klece poměrně dobře zvyknout zbytečné. Teploty vhodné k chovu tohoto ptáka jsou mezi 18 - 20° C. Krátkodobě snášejí i teploty nižší, je však nebezpečné zdraví ptáků vystavovat je studenému - vlhkému vzduchu. Delší pobyt v takovém prostředí přináší respirační problémy, často pak úhyny.

Hnízdění

Hnízdní sezónu jsem u astrildů bělolících začínal podobně jako u amadin gouldových v podzimních měsících. Nejčastěji v měsíci listopadu s termínem ukončení nejpozději v měsíci dubnu následujícího roku. Tok samce je velmi dobře pozorovatelný. Nejen pohyby těla, ale i hlasovými projevem, který právě zde mám dojem je nejvíce podobný hlasu zebřičky pestré. Taneček samce je jednoduchý. S mírně načepýřeným peřím obskakuje samičku, chvějící se ocásek má stočen do boku ( podobně jako u AG ). Budka k hnízdění musí mít minimálně rozměry 10x10x10 cm. Používal jsem však budky, které měly stejné parametry jako u amadin gouldových. Literatura někdy uvádí nutnost předkládat uzavřené hnízdní budky. Ve svém chovu jsem takové nepoužíval a ptáci vyváděli mladé vcelku spolehlivě z hnízdních budek polootevřených. Na hnízdní materiál nebyli astrildi nijak vybíraví. Nezdálo se mi, že by některý preferovali méně, některý více a tak jsem předkládal kokosové vlákno, psineček popřípadě jiné suché traviny, sisál atd. atd. Samička snáší v průměru 4-5 vajec, které oba střídavě zahřívají cca 12 –13 dnů. Mladé vylétají z budky zhruba za 21 dnů a za dalších 21 dnů bývají samostatné. Do doby samostatnosti většinou rodiče, především samec nechává své potomky nocovat v hnízdě, po osamostatnění je v některých případech odhání, napadá. Pokud je pár v dobré hnízdní kondici, má tendenci podobně jako zebřičky hnízdit vícekrát za sezónu. S ohledem na zdraví ptáků bych však víc jak tři snůšky nikdy nepřipouštěl.

Krmení

Astrildům bělolícím  předkládáme různé druhy semen, především pros, dále pak lesknici, mohár, čumízu, klasy senegalského prosa (které velmi rádi vyzobávají). Semena je možno podávat také v nezralé, či naklíčené formě. V období hnízdění nesmíme zapomínat na živočišné bílkoviny obsažené ve vaječné míchanici a živém hmyzu. Ve svém chovu jsem však živý hmyz nepoužíval, občas jsem předkládal hmyz sušený obsažený přímo v některých průmyslových vaječných míchanicích, popřípadě zakoupený samostatně od firmy Orlux. Taktéž  je možno podávat různé ovoce, či zeleninu – jablka, hrušky, hroznové víno, rybíz, saláty. Dále je možno zkrmovat  listy pampelišek, ptačinec žabinec, jitrocel  atd. Podobně jako u jiných ptáků je někdy nutné ptáky na nové krmení přivyknout. Proces uvykání nebývá většinou  zdlouhavý.

 

 

 

 

Závěrem

Astrild bělolící nehýří na první pohled krásným vybarvením, jako je tomu například u amadiny gouldové, amarantů, tygříčků, nebo jiných astrildovitých pěvců. Přesto je v našich chovech poměrně často zastoupen. Mnohý chovatel najde zalíbení v jeho mírné povaze, čilosti, krásném uhlazeném peří, které i když nedosahuje již zmíněné vybarvenosti má pro milovníka ptactva své kouzlo. Přeji všem chovatelům, kteří se rozhodnou pořídit si tohoto milého obyvatele našich klecí a voliér, aby se jim chov dařil a v neposlední řadě spoustu krásných chovatelských zážitků.

foto - Petr Chumchal
Zdroj - Encyklopedie ptáků v klecích a voliérách od Ester J.J. Verhoef-Verhallenová

autor: Miroslav Lifart
vloženo: 20. 01. 2012 21:57

Design: Miroslav Horák | Redakční systém vytvořilo Devtea.cz
Copyright 2005–2017 Amadina-Gouldove.com, všechna práva vyhrazena.
Použití jakýchkoliv částí těchto stránek je možné výhradně se souhlasem autorů.
Kontakt | Bannery pro váš web