Partneři:

Astrild rudočelý (Pytilia hypogrammica)

Výskyt : Afrika
Velikost kroužku: 2,7 mm
Snůška : 4 – 5 vajíček 
Inkubační doba: průměrně 13 dnů
Vylétnutí z hnízda: za 21 dnů
Osamostatnění: po zhruba 14 dnech   
Přepeření do šatu dospělých: za 6 – 8 měsíců  
Kroužkování: 7-10 den od vylíhnutí  (p. Malinský uvádí kroužkování i po vylétnutí mladých z hnízda)
Krmení: Směs pro drobné exoty,  zelené krmení, naklíčené zrniny, vaječná míchanice, hmyz, travní semena
Teploty v chov. zařízení: 20 - 22° C

Úvod

Jestliže můj předešlý článek, který jsem pro tyto stránky připravoval, pojednávající o chovu amadiny páskované byl co do přípravy velmi jednoduchý, pak sběr informací a příprava stručného popisu chovu astrilda rudočelého zabral nepoměrně více času, příprava byla náročnější. Informací o chovu tohoto krásného astrilda je velmi poskrovnu, ale přesto se mi za pomoci Dana Novotného, který mi byl  nápomocen již u mnoha mých předešlých článků podařilo shromáždit pár základních dat, abych mohl zasednout k počítači a sepsat toto krátké pojednání. V souvislosti s tímto astrildem se mi vybavila příhoda, kterou mi vyprávěl dnes již zesnulý chovatel František B. Byl účasten debaty nad skleničkou dobrého vinného moku, která se točila kolem chovu astrildovitého ptactva. Dva dlouholetí přátelé (jména jsou mi známa, ale z pochopitelných důvodů je zde nebudu uvádět) se pustili do sporu, který pták je krásnější, zda astrild rudočelý, nebo astrild rudokrký. Předmětem sporu byla i náročnost chovu jmenovaných druhů. Každý z chovatelů stál umíněně na svém, že právě jím chovaný druh ptáka  je krásnější a chov náročnější. Někdy takový spor může debatu posunout někam dál, přinést nové poznatky, nicméně je-li předmětem sporu uvedené, nemůže hádka dopadnout dobře a také nedopadla. Oba přátelé na několik měsíců přerušili mezi sebou vzájemnou komunikaci a kontakt. Tento malicherný spor mi připomněl mého známého, který pro změnu nad sklenicí pivního moku dokáže vést nekonečné spory a tirády o tom, který z mobilních operátorů je nejlepší. Zda T-Mobile, O2, nebo Vodafone. V případě mobilních operátorů se domnívám, že si každý z nás pořídí takovou mobilní síť a takové služby, které nejvíc vyhovují jemu samotnému a blízkým, s kterými si pak telefonuje, či zasílá SMS. V případě chovu exotického ptactva mi tyto spory připadají ještě více malicherné a zbytečné. Krásný je pro nás chovatele právě ten druh ptáka, kterého máme doma a navíc krásu každý vnímáme naprosto jinak. Náročnost chovu lze do jisté míry posoudit, ovšem je na místě si připomenout, že zkomplikovat chovateli život můžou i zebřičky pestré, chůvičky japonské nebo jiné druhy, které jsou jinak doporučovány pro chovatele začátečníky. Tento můj  dlouhý úvod měl za cíl být jakýmsi apelem, abychom při debatách raději volili témata, která nás mají možnost obohatit o další vědomosti (často se přece jeden od druhého tolik naučíme), tedy témata, které jsou přínosem, než abychom ztráceli čas malichernými a naprosto bezpředmětnými spory. Navíc tak krásný a zajímavý pták, jakým astrild rudočelý bezesporu je, by měl být středem poutavé diskuse, nikoliv sporu.

Chov

Rozlišení pohlaví –    pohlavní dimorfismus u tohoto druhu je patrný na první pohled. Samci mají bohatě vybarvenou červenou masku, která se u samic nevyskytuje.

Osobně jsem bohužel astrildy rudočelé nikdy nechoval. Nemohu tak vycházet z osobních zkušeností, což jsem již v podstatě naznačil v úvodu článku. Naštěstí se však Danovi Novotnému podařilo vypátrat články pánů Malinského, Víta a Příhody, které publikovali v časopise Fauna a já jsem zapátral ve starší literatuře, kterou mám ve svém vlastnictví, a z které jsem pak následně čerpal některé údaje. Pan Malinský své astrildy rudočelé choval v prostorných klecích. Uvádí rozměr 140 x 80 x 60 cm a 130 x 80 x 60 cm. Rudolf Vít tyto ptáky choval v pokojové voliéře o rozměrech 1,5 x 2 m. Verhallenová ve své knize doporučuje chov v prostornějších pokojových voliérách, umístění ve větších chovných klecích považuje za dočasné. Některé tyto údaje jsou již mnoho let staré. A tak se i na základě  e-mailu od chovatele z Polska domnívám, že je chov možný i v bednových klecích o menších rozměrech. Chovatel, který mi z Polska psal tvrdil, že astrildy rudočelé chová a odchovává v klecích o rozměrech 100 x 50 x 50 cm. Korespondenci jsme si vyměnili cca před třemi  lety a tehdy jsem jej žádal o nějaké fotografie. Bohužel se již nikdy neozval a to ani letos v únoru (2009), kdy jsem jej opět kontaktoval s žádostí o rady k tomuto článku, ale také s žádostí o nějaké fotografie. Nevím co se s dotyčným chovatelem stalo, avšak neobdržel jsem již žádnou odpověď, letošní e-maily se mi vrátily jako nedoručené. Pustím se tedy na tomto místě na tenký led spekulací a přirovnám chov astrilda rudočelého k chovu například amady zelenomodré. Starší literatura a publikované informace v různých časopisech uváděly také velikost klecí a voliér v řádově vyšších číslech než v kterých dnes chovatelé běžně provozují svůj chov. Proto se domnívám, že chov v klecích o rozměrech které uváděl kolega z Polska je nejen možný, ale pro mnoho chovatelů i dostupnější. Samozřejmě musí být dodrženy veškeré zásady nezbytné k chovu astrilda rudočelého. Chovatelé Vít a Příhoda ve svém článku nabádají k absolutní čistotě chovného zařízení a připomínají zvýšenou vnímavost  tohoto astrilda na  invazní tracheobronchytidu a také aspergilomykozu. Zdůrazňují podobně jako i jiní chovatelé nezbytnost vyšší vzdušné vlhkosti. Podle jejich údajů by měla být dostačující vzdušná vlhkost okolo 60 %. Publikující chovatelé se vesměs shodují v popisu chování astrilda rudočelého. Podle jejich pozorování jde o ptáčka velmi čilého a temperamentního, který se pohybuje po všech částech klece, nebo voliéry. Nezdržuje se tedy převážně na dně klece, jako některé jiné druhy. Vybavení chovného zařízení prostředky na koupání je samozřejmostí. Rudočelí se velmi rádi koupou, stejně jako ostatní astrildovití. Zeleň v klecích je nezbytná. Ptáci mají snahu velmi často stavět svá vlastní hnízda, i když jak podotýkají sami chovatelé, dobře přijímají i hnízdní budky. Ve větvích stromků a křovin se však budou dobře cítit a takto vybavený prostor více připomíná jejich přirozený životní prostor.

Teploty v chovatelském zařízení –  teploty v rozmezí 20 – 22° C jsou pro chov astrilda rudočelého naprosto dostačující. Chovatelé Vít a Příhoda jen připomínají, že při aklimatizaci jsou vhodné teploty vyšší, přičemž uvádějí teploty okolo (25 -27° C). Údaj se však vztahoval na ptáky z importu, nicméně zřejmě jej lze využít i při dovozu ze zahraničních burz, jako je například Zwolle.  

Hnízdění

Astrild rudočelý není příliš častým chovancem našich klecí a voliér. Než jsem začal sběr informací k jeho chovu, domníval jsem se, že je to dáno především náročností odchovu. Ovšem publikované informace jednotlivých chovatelů (R. Víta, M. Víta, M. Příhody, P. Malinského a dalších) mne vyvedly z omylu a v neposlední řadě také poučily. Proces hnízdění zřejmě nebude ani zdaleka tím důvodem, proč je astrild rudočelý tak málo chován. Určitě se na tomto stavu podepsal zákaz dovozu ptactva, ale ani před tímto zákazem bych si nedovolil tvrdit, že by jich na trhu s exotickým ptactvem byl dostatek. Hledám tak důvod v přirozeném respektu chovatelů, který chovají k náročnějším druhům astrildovitých. Vždyť i já jsem tomuto respektu podlehl a nikdy jsem ani na chvíli neuvažoval si astrildy rudočelé do svého chovu pořídit. Publikující chovatelé se vesměs shodli, že po dobré aklimatizaci, uvyknutí na nový domov, při zachování všech podmínek nezbytných k jejich chovu, hnízdili ptáci velmi ochotně. Samozřejmě i oni se potýkali s vyhazováním mladých z hnízda, R. Vítovi se přestali rodiče několik dní po okroužkování o mladé starat. Jsou to však problémy, s kterými se potýká každý chovatel jakéhokoliv druh astrildovitých. Při svém pátrání po informacích jsem však nenalezl žádné specifikum z této oblasti, které by mne, nebo kohokoliv jiného mělo od chovu astrilda rudočelého odradit. Snad jen vyšší spotřeba hmyzu v období krmení mladých. Ale to dnes již není nepřekonatelná překážka a to dokonce ani v bytových chovech. Ani skutečnost, že k úspěšnému odchovu dojde jen u dokonale harmonizujících párů nemůže být nijak silně limitující a omezující. I tuto skutečnost chovatelé velmi dobře znají od jiných druhů astrildů. Jen je potřebu přirozeného výběru partnera respektovat a zpočátku si pořídit do chovu větší počet ptáků, což jim tuto přirozenou volbu partnera umožní.

Tok astrildů rudočelých -  R. Vít ve své knize „Cizokrajní ptáci v klecích“ popsal tok astrilda rudočelého následovně. Sameček při toku houpavě poskakuje okolo samičky. Při této činnosti má ocásek vytočený do strany. Hlasový projev, který při této činnosti vydává přirovnal R. Vít k k volání chocholouše obecného.

Průběh hnízdění, budky, stavební materiál -  výše jsem zmínil skutečnost, že si astrildi rudočelí rádi staví svá hnízda volně v křovinách. Chovatelé však zcela běžně k tomuto procesu připravují polootevřené hnízdní budky standardních rozměrů.  Jako stavební materiál chovatelé ptákům předkládají kokosové vlákno, R. Vít dával zelené stonky a kousky vlněné příze, dále sušené jemné traviny, sisál,  drobné pírka, nebo srst. Ptáci své hnízdo postaví podle pozorování M. Příhody a M. Víta za týden. Základ hnízda je však postaven ve dvou či třech dnech. Samička snáší 4-5 vajec. Některé zdroje uvádí 4-6 vajec.  Snůška je zahřívána průměrně 13 dnů.  Na hnízdě se střídají oba rodiče, chovatel Malinský však při této činnosti sledoval převážně samičku. On sám od snesení prvního vajíčka přestal provádět kontrolu budky, R. Vít kontrolu prováděl s tím, že ji ptáci snášeli dobře. Pro kontrolu hnízda se chovatel musí rozhodnout podle svých podmínek a chování ptáků.  Po 14 dnech mladé vylétají z hnízda.  Dalších 14 dnů jsou ještě krmena rodiči.  V rozmezí 6 – 8 měsíců přepeří do šatu dospělých. Chovatel Malinský nepokládal za nutné mladé od rodičů oddělit. Ponechával je společně s rodiči, i když ti již začali další snůšku.

Krmení

Základem je krmení pro drobné exoty. Osobně bych stejně jako chovatelé, u kterých jsem čerpal podklady pro tento článek přistoupil ke zkrmování kvalitních směsí renomovaných výrobců a značek (Prestige, Deli Nature apod.). Dále je možno podávat semena plevelů, travní semena, které je podle různých zdrojů lépe podávat čerstvá, protože je ptáci lépe přijímají. Dále chovatelé zkrmují senegalské proso v klasech, různé zelené krmení, které se standardně objevuje i v jídelníčku dalších astrildovitých pěvců. V období reprodukčního klidu je možno podávat různý hmyz a vaječnou míchanici. Ptáci si na tuto složku potravy lépe uvyknou, což je důležité především pro období hnízdění, kdy mají takového krmení velkou spotřebu. Chovatel Malinský doporučuje  takovou potravu podávat v rozumném množství a vícekrát za den.

foto – Petr Chumchal
Zdroje – články P. Malinského, M. Příhody a M. Víta  v časopise Fauna,
E. Varhallenová – Encyklopedie ptáků v klecích a voliérách,
R. Vít – Cizokrajní ptáci v klecích * astrildovití pěvci

autor: Miroslav Lifart
vloženo: 20. 01. 2012 22:09

Design: Miroslav Horák | Redakční systém vytvořilo Devtea.cz
Copyright 2005–2017 Amadina-Gouldove.com, všechna práva vyhrazena.
Použití jakýchkoliv částí těchto stránek je možné výhradně se souhlasem autorů.
Kontakt | Bannery pro váš web