Partneři:

Astrild rákosní (Neochmia ruficauda)

Výskyt : V severních částech Austrálie
Velikost kroužku: 2,2 mm
Snůška : 4 – 5 vajíček
Inkubační doba: 12 – 13 dnů
Vylétnutí z hnízda: za 21 dní
Osamostatnění: za 14 dnů
Přepeření do šatu dospělých: 6 - 7 měsíců
Kroužkování: 7-10 den od vylíhnutí
Doporučený věk pro první hnízdění: cca ve 12 měsících
Krmení: Různé druhy pros, lesknice, mohár, niger a další drobná semena. Senegalské proso, vaječná míchanice, zelené krmení, ovoce, zelenina.
Teploty v chov. zařízení: 17 – 22° C

Úvod

Dalším nesporně zajímavým ptákem našich klecí a voliér je astrild rákosní ( dále jen AR ). Proto ani on nemůže chybět v naší malé „encyklopedii“ ptáků, o kterých je zde na stránkách zmínka. Astrild rákosní se ve volné přírodě vyskytuje v severních částech Austrálie. Životním prostorem mu pak jsou pobřeží vod, močálovité plochy, prostory, které jsou velmi bohaté na vegetaci, travní porosty.  Jeho velikost je přibližně 12 cm. Rozlišení pohlaví u těchto ptáků je snadnější, než je tomu u jiných druhů astrildů, o kterých jsem se zde na stránkách již zmínil. Maska samečka bývá větší a sytěji vybarvená než maska samičky. Samčí maska zasahuje až za oko ptáka, zatímco barva masky samičky se postupně ztrácí již před očičkem ( bráno z pohledu zepředu, od zobáku ), jen málokdy je její barva masky sytá a patrná až za oko, i když u starších samic se tak výjimečně může stát. Takovéto dvě samice jsem zhruba před deseti léty viděl u jednoho chovatele a nikdy bych nepoznal, že jde o samice, kdyby mi to sám chovatel neprozradil. Literatura také uvádí tmavší zbarvení na břiše samečků. Dá se říci, že samice astrildů rákosních mívají bledší barvy.

Chov

V současné době již nejsou v mém chovu zastoupeni. Proto mne velmi potěšilo, že další volbou, co si do svých klecí pořídit, byl pro kolegu Mirka Horáka právě astrild rákosní. Jsem si jist, že mu tento nádherně zbarvený pták přinese v chovu nové, radostné zážitky a prožitky. Abych se mohl lépe připravit k psaní článku o tomto astrildu, abych nebyl odkázán jen na své poznámky z chovu, dostupnou literaturu, zajel jsem opět vyzpovídat kamaráda pana Stehlíka, kterými mi již jako mnohokrát byl opět nápomocen svými radami a postřehy z chovu. Astrilda rákosního jsem si do chovu pořídil někdy v roce 1997. Ptáci byli z voliér a proto bylo jejich chování velmi plaché. Měli tendenci se přede mnou neustále schovávat, někteří jedinci se dokonce ukrývali v budkách jiných ptáků (např. pásovníků), většina však do větviček túje , které jsem jim i za tímto účelem do klecí instaloval. Až po dvou měsících jejich držení jsem  dosáhl toho, že si ptáci na mojí přítomnost u bytové voliérky a  později pak i u klecí zvykli. Krmení ptáků, kontrola budek jiného hnízdícího ptactva pak již probíhala poměrně v klidu, nemusel jsem se bát, že se zdivočelí ptáci poraní. Ve svém chovu jsem neměl nikdy možnost pozorovat agresivitu těchto ptáků mezi sebou, ani vůči jiným ptákům ve voliéře. Dokonce ani v době hnízdění tito mírní ptáci své hnízdní teritorium nijak významně nestřežili. Pokud se v okolí hnízda vyskytl pták jiného, nebo i stejného druhu, sameček chvíli neklidně poletoval okolo, samička, pokud na vejcích zrovna seděla ona, jen zvědavě vykoukla, někdy krátce vylétla z hnízda a po krátké chvíli se na něj opět vrátila. Pokud bych tyto ptáky dnes opět choval v nějaké společné voliéře, volil bych společný chov s klidnějšími druhy ptáků, například amadinou gouldové , pásovníky. Zebřičky pestré, popřípadě chůvičky japonské by mohly narušovat plynulý chod hnízdění.

Zebřičky svou zvýšenou agresivitou, kterou se někdy projevují, chůvičky pak snahou vysedět i vajíčka, které samy nesnesly. Do klecí, voliér (myšleno především bytových voliér) bych pro tyto ptáky jednoznačně volil osázení, instalování zelených větví. Pro jejich zdravý způsob života pokládám ze přínosnější, pokud mají možnost takového úkrytu. V bednové kleci  postačí i umístění jedné větvičky (např. túje, jalovce), v které se ptáci budou nejen ukrývat, ale často i nocovat. I zde však platí, že nejde obecně paušalizovat. Při různých návštěvách u chovatelů jsem často viděl tyto ptáky umístěny v klecích zeleně zcela prostých a přesto jak se zdálo, byli ptáci naprosto zdrávi a spokojení. Nechal bych tudíž na posouzení každého jednoho chovatele, jak k této problematice přistoupí. Sám chovatel nejlépe ví,  z jakého chovu si ptáky pořídil, zda z hustě osázených voliér, či bednových klecí, v kterých zeleň nebyla. Nejde však nezmínit tu skutečnost, že se tito ptáci v zelených větvích nádherně vyjímají a v době hnízdění, jak se zmíním níže jim zeleň proces hnízdění usnadňuje. Ptáky je nutné držet v klecích, které jsou minimálně 70 cm dlouhé, aby měli dostatečný prolet. Dlouhodobé držení v klecích menších rozměrů může vést jako u mnoha dalších astrildovitých ptáků k problémům s obezitou, popřípadě různým metabolickým problémům jakými jsou např. průjmy, zácpy apod. Hrozí i ztučnění jater. Klece malých rozměrů  přináší i stres, který je taktéž velkým nepřítelem chovu jakéhokoliv ptáka, nejen astrilda rákosního. Radost z chovu AR vám bude přinášet jeho čilost a pohyblivost. Rád se pohybuje po celé kleci, pozoroval jsem i jejich slunění po vydatné koupeli. Instalovat koupelničky je nezbytné. Ptáky jsem choval při pokojových teplotách. Pan Blažek stahuje své ptáky na zimní měsíce to vytápěné místnosti, kde teplota neklesá pod 15° C. Dlouhodobé držení AR při teplotách ještě nižších pokládám za rizikové pro jejich zdravotní stav. Předpokládám však, že i nás jsou již chovatelé, kteří tyto ptáky aklimatizovali na nižší teploty a drží své chovy AR i v zimních měsících v krytých nevytápěných prostorech.

Hnízdění

Chovatelská záliba vede skoro vždy ke snaze chované ptáky také odchovat. Literatura dává těmto ptákům punc hůře odchovatelných. Já ze své zkušenosti a zkušenosti pana Stehlíka mohu toto potvrdit především u klecových odchovů. Ve voliérách (bytových i venkovních), kde bývá přece jen více prostoru, více zeleně a nepoměrně více klidných zákoutí se odchovy daří přece jen lépe. V klecích, v kterých je pták více zatěžován rizikovými, rušivými faktory je pak hnízdění komplikovanější, nikoliv však nemožné. Zdařilému průběhu hnízdění AR nesporně napomůže vybavení klecí zelením. Budku je možno instalovat mezi větve, je však nutné mít na paměti, že k ní ptáci musí mít dobrý přístup. Toto platí také pro chovatele, který své ptáky kroužkuje!! Chceme -li šanci na úspěšný odchov AR ještě zvýšit, dáváme hnízdit ptáky, kteří nejsou mladší 12 měsíců. Především u samic toto pokládám ze nezbytné dodržovat. V období krmení ptáčat je vhodné podávat hmyz. U bytových chovů bývá toto poněkud problematické, ale dají se zkrmovat různé druhy nelétavých octomilek, vařené larvy potemníka, mravenčí kukly atd. Osobně jsem ptáků podával především larvy potemníka a mravenčí kukly, přičemž larvám potemníků dávali ptáci jednoznačně přednost. AR jsem předkládal budky menších rozměrů (12x12x12 cm), v kterých byli naprosto spokojeni. Budky které jsem poskytoval amadinám gouldovým a které byly větších rozměrů většinou AR ignorovali. Vhodné jsou polootevřené nebo zakryté hnízdní budky. Hnízdní materiál jsem ptákům dával stejný, jako u jiných astrildovitých. Různé sušené trávy, psineček, sena, sisál, kokosové vlákno atd. Různým sušeným travinám ptáci dávali přednost, kokosové vlákno většinou zůstávalo na dně klecí nepovšimnuto. Velmi krásným zážitkem pro chovatele je pozorovat párování těchto ptáků. Sameček samičce zpívá a ta pokud se jí zpěv zamlouvá dává svou náklonnost najevo tím, že všelijak sklání ocásek, otáčí jím. Při zpěvu sameček nastavuje samičce svou červenou masku, poskakuje, jeho peří na hlavičce je načepýřené. Po tomto tanečku velmi často ptáci sedí těsně vedle sebe, dotýkají se a následně dochází k páření, které taktéž probíhá na bidýlku, několikrát jsem jej viděl na dně klece, jednou dokonce v misce s krmením, což ovšem pokládám za naprostou výjimku.  Harmonizují pár společně  vysedává na bidýlku, vzájemně si ošetřuje peří a i po kleci se mnohdy pohybují spolu. Někde jsem kdysi četl zmínku o skutečnosti, kdy párování také vyvolává samice tím, že pobíhá kolem samce se stéblem v zobáčku. Její snahou je vyvolat u samce zpěv. Bohužel jsem nikdy takové párování neviděl a ani pan Stehlík, kterému jsem tuto skutečnost popisoval k ní nemohl sdělit nic bližšího. Proto si opět dovolím vyzvat další chovatele, aby pokud takové chování ve svém chovu pozorovali, o ni napsali a podělili se s námi všemi o tento zážitek. Samice snáší v průměru 4-5 vajec. Menší či větší počet vajíček není výjimkou, já jsem však nejčastěji v budkách AR nacházel právě tento počet. Pamatuji si na email, který jsem obdržel od pana V.S, v kterém mi popisoval  zážitek z chovu AR. Jeden z jeho párů měl pravidelně snůšku čítající 8 vajíček, které byly v drtivé většině oplodněné. Mladé se vylíhla všechna, ale rodiče  pravidelně krmili jen čtyři z nich. Nikdy ne více. Než na tento fakt zmíněný chovatel přišel, musel se smířit se ztrátami, v pozdějších letech pak souběžně s tímto párem nasadil k hnízdění dva až tři další páry, kterým odvržené mladé podkládal. Rodiče sedí na vejcích 12-13 dnů. V noci jsem vídával na hnízdě pouze samici. Sameček nocoval poblíž hnízda, jen zřídka nocoval příliš vzdálen a asi ve dvou nebo třech případech jsem měl možnost pozorovat nocování na hnízdě společně se samičkou. Mladé po vylíhnutí zůstávají v hnízdě zhruba 21 dnů. Zhruba po uplynutí této doby opouštějí hnízdo, další dva až tři týdny jsou rodiči krmena až do úplného osamostatnění. Rodiče pak nezřídka zahnízdí znovu. Mladé ptáčata přepeřují do šatu dospělých 6-7 měsíců. Přepeřování může trvat i déle. V tomto období jsou je již možno rozlišit pohlaví ptáků. Mnozí jsou také pohlavně dospělí a schopni dalšího chovu, k tomu bych však nikdy nepřistupoval dřív, než v roce života.

Krmení

Nároky na krmení u těchto ptáků jsou stejné, nebo velmi podobné jako u předešlých druhů, které jsem na těchto stránkách zmínil! Vhodnější jsou semena s menším obsahem tuků.  Jídelníček zpestřujeme  semeny různých trav , polozralá semena, dále pak zelené krmení – pampelišku, ptačinec žabinec atd. Taktéž předkládáme různé ovoce jablka, hrušky, švestky,   V době odchovů se nesmí opomenout zkrmovat  krmení živočišného původu, o kterém jsem se zmínil výše. Obecně snad můžu říci, že AR nejsou na krmení tolik vybíraví, přesto v jejich chovu  chovatel občas narazí  na jedince, které je takřka nemožné na některé komodity podávané ke zkrmení uvyknout.

Závěrem

AR je v našich chovech velmi často chovaným ptákem. O to se zasloužil nejen jeho krásný vzhled, ale v posledních letech i  mutace, které byly u tohoto ptáka vyšlechtěny. Mnohý chovatel se tak pyšní ve svém chovu ptáky se žlutnou maskou, popřípadě strakatými ( tyto jsem bohužel na vlastní oči ještě neviděl ). Přeji každému chovateli, který se po nastudování patřičného množství informací nezbytných ke zdařilému chovu a odchovu této „astrildí krásy“, aby se chov dařil, přeji spoustu krásných chovatelských zážitků.

foto - Petr Chumchal a Miroslav Horák
Zdroj - Encyklopedie ptáků v klecích a voliérách od Ester J.J. Verhoef-Verhallenová

autor: Miroslav Lifart
vloženo: 20. 01. 2012 22:30

Design: Miroslav Horák | Redakční systém vytvořilo Devtea.cz
Copyright 2005–2017 Amadina-Gouldove.com, všechna práva vyhrazena.
Použití jakýchkoliv částí těchto stránek je možné výhradně se souhlasem autorů.
Kontakt | Bannery pro váš web