Partneři:

Chůvička japonská (Lonchura domestica)

Výskyt : V přírodě se nevyskytuje
Velikost kroužku: 2,5 mm
Snůška : 5 – 7 vajíček
Inkubační doba: 14 dnů
Vylétnutí z hnízda: za 28 dní
Osamostatnění: za 14 dnů
Přepeření do šatu dospělých: 3 - 4 měsíce
Kroužkování: 7-10 den od vylíhnutí
Doporučený věk pro první hnízdění: cca ve 12 měsících
Krmení: Různé druhy pros, lesknice, mohár, niger a další drobná semena. Senegalské proso, vaječná míchanice, zelené krmení, ovoce, zelenina.
Teploty v chov. zařízení: 18 – 22° C (jsou chovány i při teplotách nižších)

Úvod

Tento pták byl vyšlechtěn ve spolupráci japonských a čínských chovatelů, kdy kombinovali různé druhy ptáků rodu Lonchura. Z toho vyplývá, že se v přírodě nevyskytuje.

Její velikost je přibližně 11 – 12 cm. Rozlišení pohlaví je velmi nesnadné, ptáci vypadají naprosto stejně! Jediným vodítkem je zpěv samečka, jeho vyšší hlas.

Chov

Tito ptáci jsou stejně jako zebřičky vhodní pro chovatele začátečníka.Jsou nenároční a poměrně odolní. Jsou tak chovateli chováni nejen v klecích, ale zcela běžně ve venkovních voliérách a mnohdy stejně jako zebřičky celoročně. Pokud je jim dána možnost se schovat v suchém vnitřním úkrytu, který jim poskytne zázemí před mrazem a větrem, snášejí naši zimu poměrně dobře.

V průběhu let, kdy jsem navštěvoval různé chovatele jsem viděl tolik variací klecí, v kterých byly chůvičky chovány, že jsem se až divil. Žádného jiného exota jsem neviděl, aby byl chován a mnohdy odchováván v klecích, které kolikrát měly až neuvěřitelně malé rozměry. Před mnoha lety jsem byl na návštěvě u chovatele z Ostravska, který odchovával chůvičky v klecích (malých celodrátěných klecích) o rozměrech 35 cm délka 30 cm hloubka a 35 cm výška. Na můj dotaz, zda má ptáky v těchto klecích celoročně mi odpověděl ano. To mne velmi překvapilo a proto můj další dotaz byl směřován na kondici chovných párů a následně odchovů. Zajímalo mě, zda nedochází u ptáků k tloustnutí, když jsou chováni na tak malém prostoru. Nato mi tento chovatel jako důkaz umožnil vzít si několik ptáčků z jeho chovu do rukou a řádně si je prohlédnout.  Ani jeden z ptáků neměl slabé nebo snad nevyvinuté prsní svaly, ani jeden z ptáků netrpěl obezitou.  Když mi ještě navíc jeden z ptáků z důvodu mé neopatrné manipulace ulétl z ruky, měl jsem se možnost přesvědčit na vlastní oči, v jak skvělé jsou ptáci kondici a jak výborně létají. Musím se přiznat, že kdybych to neviděl na vlastní oči, kdyby mě to jen někdo vyprávěl, nebudu nikdy věřit tomu, že ptáci chovaní v tak malých klecích celoročně můžou být v takové kondici.  Dodnes mi vrtá hlavou, zda to byla jen náhoda, či měl chovatel  velmi silný chovný kmen chůviček. Každopádně i přesto co jsem viděl, bych se stále přimlouval za to, aby i tito ptáci měli klece větších rozměrů a v době mimo hnízdní měli možnost proletu. Chůvičky jsou také poměrně čilí ptáci, kteří rádi a často pátrají po celé kleci a hledají něco k snědku, nebo se jen tak baví poletováním. Chůvičky se velmi rády koupou a to i několikrát za den. 

Jejich nespornou výhodou je velmi snadné hnízdění, samozřejmě za předpokladu, že chovatel sestaví chovný pár z opačných pohlaví. Nejeden chovatel se již chytil za hlavu (já nejsem výjimkou) v situaci, kdy ptáčci postavili hnízdo, dokonce snesli vejce, z kterých nikdy nic nebylo a až časem člověk přišel na to, že má v chovné kleci páreček samiček. Tato situace patří v chovu ptáků k těm spíše úsměvným, ovšem nejednou způsobí chovateli vrásku na čele, než přijde na příčinu věčně neoplodněných vajec. Hodně však chovateli napoví zvýšený počet, který zdaleka převyšuje počet, který by v hnízdě měl skutečný pár. Tedy samec a samice.

Chůvičky je lépe chovat v páru (třeba i dvou ptáků stejného pohlaví), či menším hejnu, rozhodně ne samostatně jako jedince.

Chůvičky velmi rády nocují v budkách, které jsem jim na rozdíl od zebřiček poskytoval. I přesto, že mají tito ptáci také velmi silný hnízdní pud, nesnášeli alespoň u mne tolik opakovaných snůšek vajec jako zebřičky. Vyskytl –li se pár, u kterého k opakovaným snůškám docházelo, tomu jsem vejce odebíral a dal jsem jim pokladní vajíčka, ne kterých seděli, ale časem je to omrzelo! Pak opravdu po nějakou dobu v budkách jen nocovali.

Chovné zařízení pro chůvičky

I přes zkušenost, kterou udělal jeden z chovatelů, jak jsem ji popsal výše, bych se přimlouval  pro chov chůviček v klecích o minimálních rozměrech 40-50 cm délka, 30 cm hloubka a 50 cm výšky na jeden pár.  Proletovačky bych volil minimálně metr dlouhé, samozřejmě  záleží na počtu chovaných ptáků!! Ani chov a odchov v celodrátěných klecích není problém, ovšem musím opět připomenout nepraktičnost takových klecí!

Také skupinový chov (méně však již odchov) v bytových, či venkovních voliérách je velmi vítán. Tito společenští ptáci jsou k takovému chovu přímo předurčeni a pozorování hejna chůviček dokáže přinést opravdu hodnotné chovatelské zážitky. 

Hnízdění

Na začátek musím podotknout a budu se opakovat, že tyto ptáky je lepší opět nechat hnízdit po jednom páru na jednu chovnou klec! Tito ptáci mají snahu zahřívat i snůšky jiných párů a tímto je většinou proces hnízdění daného páru narušen a snůška je tímto mnohdy i ztracena.

Chůvičky nejsou náročné na hnízdní prostředky. Sám jsem je nechával hnízdit v uzavřených, nebo polootevřených hnízdních budkách, ale viděl jsem je hnízdit i v košíčcích pro kanáry, jednou dokonce na podlaze klece, kde si vystavěly hnízdo.

Jako stavební materiál jsem pro chůvičky používal sušené trávy, kokosové vlákno, sisál.  Hnízdo bylo skoro vždy vystavěno během několika dnů a jen velmi výjimečně se stavba protáhla na dobu delší než jeden týden.

Jedna snůška u chůviček čítá v průměru 5-7 bíle zbarvených vajíček.  Ovšem nejednou jsem zažil, že snůška byla větší, někdy až deset vajíček a tak  jsem nabyl dojmu, že početnější snůšky nejsou až takovou výjimkou! Pokud jsem měl možnost na toto téma prohodit pár slov s dalšími chovateli, pak mi tito tuto mou domněnku potvrdili.

Snůšku zahřívají střídavě oba rodiče a zhruba za 14 dní se líhnou mláďata. Mladé krmí oba rodiče a zhruba za 28 dní vylétají z hnízda!V této době ještě nejsou mladé soběstačná a tak jsem je ponechával nejméně po dobu 14 dní u rodičů, kteří je krmili.  Teprve ve chvíli, kdy jsem nabyl jistoty, že se mladé krmí samy, jsem je odstavil. Odstavení v této době se pomalu stává i nutností, protože pár mnohdy začne další snůšku, mladé mají tendenci stále navštěvovat hnízdní budku a může tak dojít k poškození vajec.

Pokud jsou chůvičky v dobré hnízdní kondici, zvládnou i více snůšek za rok! Jestliže jsem říkal, že nechává AG hnízdit 2x maximálně 3x za sebou, pak u chůviček může být četnost snůšek vyšší, ovšem nedoporučoval bych, aby tyto byly prováděny následně za sebou.

Krmení,vitamíny, minerály a grity

Základem krmných směsí jsou různé druhy pros (např. japonské proso, stříbrné proso, proso Plata) lesknice, mohár, perilla niger a další drobná semena. Chůvičky stejně jako zebřičky co jsem měl možnost pozorovat vůbec nebyly odmítavé k různému ovoci, zelenině a zelenému krmení z volné přírody. Rády konzumovaly vše, co jsem jim předložil.

Vzhledem k četnosti snůšek se nesmí zapomínat na dotaci vitamíny a minerály, zde je možno podávat stejné přípravky, které jsem popsal u AG. Rovněž na grity a písky se nesmí zapomínat, vhodné jsou zejména ty, které jsou obohaceny o vápník.

Závěrem

Již jsem zmínil, že jsou chůvičky velmi vhodné pro chovatele začátečníky a proč tomu tak je. Platí však stejně jako u zebřiček, že se jejich chovem nezabývají jen začátečníci, naopak, právě jejich chovem se zabývá i spousta velmi zkušených chovatelů. Ať již jsou to chovatelé mutací, anebo chovatelé, kteří chůvičky využívají jako náhradní rodiče pro jiné astrildovité ptáky. Schopnost chůviček odchovat mladé jiných astrildovitých ptáků je asi  pověstná.  Sám se sice tomuto způsobu chovu ptáků vyhýbám a jsem víceméně jeho odpůrcem, ale musím přiznat, že někdy je nutno k záchraně mladých jiných druhů ptáků tento způsob odchovu používat.  Zvláštností jistě pak je, že vysedět a odchovat mladé svého druhu, či druhu jiného zvládne u chůviček i pár stejného pohlaví. U svého kamaráda R. Stehlíka jsem viděl hnízdo krásně krmených astrildů rákosních, o které se staraly dvě samičky, mě samotnému kdysi odchovali zebřičky, o které se přestali starat jejich rodiče dva samci chůvičky japonské.

Chov těchto klidných a mírumilovných ptáčků přináší spoustu krásných zážitků a lze jej jen doporučit každému, kdo si chce nějaké ptáčka pořídit a nechce se pouštět do náročnějších, méně odolných druhů, či nechce utrácet vyšší částky za nákup ptactva.

 foto - Marek Buranský a Martin Řondík
Zdroj -  Encyklopedie ptáků v klecích a voliérách - Ester J.J. Verhoef-Verhallenová

autor: Miroslav Lifart
vloženo: 21. 01. 2012 09:06

Design: Miroslav Horák | Redakční systém vytvořilo Devtea.cz
Copyright 2005–2017 Amadina-Gouldove.com, všechna práva vyhrazena.
Použití jakýchkoliv částí těchto stránek je možné výhradně se souhlasem autorů.
Kontakt | Bannery pro váš web