Partneři:

Panenka bělohlavá (Lonchura maja)

Výskyt : Malajský poloostrov, jižní Thajsko, Sumatra
Velikost 11 cm
Počet vajec: 3 - 5  
Inkubační doba: 12 - 14 dnů  
Velikost kroužku: 2,7 mm
Krmení Drobné semena, senegalské proso v klasech, travní semena, semena plevelů, rýže, vaječná míchanice;

Úvod

V jednoduchosti je krása. Tohle přísloví se mi vybaví vždy, jakmile mám někde možnost pozorovat některý z druhů panenek. Obecně nejsou panenky co do barevnosti peří tak pestře vybaveny, jako některé jiné druhy astrildovitých, ale to jim vůbec nic neubírá na kráse. Určitě i vybarvení sehrává svou roli při výběru ptáků, které chce chovatel ve svých klecích a voliérách chovat, ale dle mého názoru, právě jednoduchost, dá se říci až chudost, může být tím podnětem, který milovníka chovu drobného exotického ptactva uchvátí a donutí jej si panenky do svého chovu pořídit. A tak jsem si pro dnešní stručný článek vybral panenku bělohlavou.

Rozlišení pohlaví - rozlišit pohlaví panenek bělohlavých je velmi obtížné. Někdy je jako vodítko uváděna bělejší hlavička samce, ale tento rozpoznávací znak není 100%. Verhallenová doporučuje pozorně studovat chování ptáků. Samec v toku zpívá. Jeho zpěv je sice tišší, ale lze jej rozeznat podle chvění pírek na hrdélku. Samce také prozradí postoj, který při zpěvu zaujímá. Můj dnes již zesnulý kamarád a chovatel František B., který se chovem panenek bělohlavých několik let zabýval, vždy podotýkal, že k určení pohlaví je nezbytná zkušenost, notná dávka štěstí a trpělivosti. Sám často proseděl u svých klecí celé hodiny, jen aby správně určil pohlaví.

Chov panenky bělohlavé

Obecně je panenka bělohlavá pokládána za nenáročný druh. Je velmi snášenlivá a vhodná k chovu ve voliérách se smíšeným osazenstvem. Nedoporučuje se však chovat ji společně s jinými druhy panenek. Lépe je vytvořit menší hejno panenek bělohlavých. Podle Datheho, ale i Verhallenové tak ptáci lépe hnízdí, když si předtím sami vyberou partnera. Dathe nedoporučuje chovat panenky bělohlavé ve vedle sebe stojících klecích, nebo voliérách. Ptáci mají podle něj tendenci se neustále dostat jeden k druhému, čímž se vzájemně ruší. Chov v bednových klecích je možný. Verhallenová sice nedoporučuje takový chov provádět celoročně, nicméně výsledky chovatelů dokazují, že chov i odchov v bednových klecích možný je. Například Michal Vít ve svém článku publikovaném v časopise Fauna pokládá za dostačující klece o délce 60 cm. V těchto klecích panenky úspěšně odchovával. Kamarád František používal klece o rozměrech 80x40x50 cm (dxšxv). Také jemu se odchovy částečně dařily. Ne však u všech párů. Z osmi párů, které tehdy vlastnil, mu pravidelně vyváděly mladé jen páry tři. Ostatní páry, buď nezahnízdily vůbec, anebo měly v procesu hnízdění značné výkyvy. V klecích měl šikovně instalovány větve borovice, v kterých se panenky bělohlavé obzvlášť pěkně vyjímaly. Měl jsem možnost u jeho klecí prosedět dlouhé hodiny. V podstatě jsme v místnosti kde klece byly, měli malé posezení, a tak jsme mohli při kávě (já jsem musel oželet cigaretu, ale to jsem učinil rád) a při řeči, neustále ptáky pozorovat. Dodnes vidím ten obraz poletujících panenek, hnízdících amadin Gouldové, poskakujících chůviček japonských, vřeštících zebřiček pestrých, jakoby to bylo včera. Bohužel mne od těchto vzpomínek dělí již dlouhých deset, či dvanáct let. Přesto mi dodnes utkvělo v paměti, jak byly panenky klidné, i když jsem se víc přiblížil ke kleci. Byly uvyklé na pohyb chovatele kolem klecí, a pokud se nedopouštěl prudkých pohybů, nijak je nerušil. Panenky bělohlavé se velmi rády koupou. V jejich chovném zařízení nesmí chybět nádoba ke koupání. Mírné potíže může chovateli způsobovat neustálé přerůstání drápků. V současné době chovám panenky hnědoprsé, ke kterým jsem se po letech vrátil a potýkám se stejným problémem. Pokládám to tak trochu za daň bednovému chovu. Voliéra umožňuje instalaci více větví různé hroubky a tak mají panenky lepší možnost své drápky obrousit přirozenou cestou. Panenka bělohlavá je pokládána za dlouhověkého astrilda. M. Vít uvádí věk dožití 10-15 let, Dathe dokonce až 18 let, což je oproti jiným astrildovitým opravdu podstatný rozdíl.  

Teploty v chovatelském zařízení – M. Vít za postačující uvádí teploty kolem 16 -18°C, v době hnízdění pak 20-23°C. Teploty by v době hnízdění neměly klesat pod 15°C.

Hnízdění

Dathe ve své publikaci jednoznačně konstatuje a řadí panenky bělohlavé mezi druhy, které nejsou lehce odchovatelné. M. Vít s odchovy nezaznamenal vážnější problémy. Rozdíl v informacích je nesporně způsoben velkým časovým odstupem. Přece jen informace Datheho jsou již několik desítek let staré a dnešní možnosti, vycházející z nových zkušeností a dat přímo od chovatelů, umožňují lépe porozumět potřebám ptáků. Tím je také možno připravit i lepší a především přesnější podmínky pro hnízdění. Ovšem někdy ani všechny informace a zkušenosti nejsou k ničemu, když se chovateli tak zvaně „nedaří“. Své by o tom mohl vyprávět například kolega František B., jak jsem už zmínil v předešlém odstavci. Z osmi párů mu pravidelně a bez větších problémů vyváděly mladé jen páry tři. U ostatních párů ať se snažil sebevíc, měnil jim partnery, skladbu krmení, vybavení klece, ať jim předkládal budky různých rozměrů a tvarů, ať prováděl kontrolu budek či nikoliv, skoro nikdy nedošlo k řádnému odchovu mladých. U těchto párů měl úspěchy jen dílčí. Byl ze situace poměrně zoufalý, veškerý chovatelský um se míjel účinkem. Často jsme o tomto problému diskutovali, snažili se nalézt řešení, ale k žádnému výsledku jsme se nedobrali. Prostě zbylých pět párů nikdy nevyvádělo mladé pravidelně, ačkoliv některé aspoň pár mladých odchovaly. Tyto řádky jen potvrzují mou a předpokládám nejen mou, letitou zkušenost o tom, že někdy je prostě v chovu něco mezi nebem a zemí. Co funguje v chovu jiném, nebo co funguje dokonce v tom samém chovu u jednoho páru, vůbec nemusí fungovat u páru druhého. A tak nezbývá, než sbírat další a další zkušenosti a s neúspěchy se poprat. M. Vít doporučuje nejdřív do chovné klece vypustit samici. Chovatel by ji tam měl umístit o 5 – 7 dní dřív než samce, aby si tam lépe uvykla na nové prostředí.  Vím zcela jistě, že právě toto můj kolega František neprováděl a třeba tohle byla příčina neúspěchu. Dnes se však o této skutečnosti mohu již jen dohadovat.   Tok panenky bělohlavé – Dahte popisuje tok následovně – pár při toku sedí velmi blízko sebe. Samec zpívá, přičemž obrací hlavou na obě strany. Jeho ocas je rozevřený do tvaru, který připomíná vějíř.

Průběh hnízdění, budky, stavební materiál – Dathe doporučuje budky o rozměru 14x14x 14 cm. Vít předkládal košíčky, nebo budky o rozměrech 12x12x12 a 15x15x15 cm. Ve voliérách mohou hnízdit volně v hustých porostech (křovinách). Budky mohou být uzavřené i polootevřené. Vhodným stavebním materiálem hrubší stébla trav, kousky mechu, kokosová a sisalová vlákna, lýko, srst, drobné kořínky. Na stavbě hnízda se podílejí oba partneři, přičemž materiál na stavbu hnízda zpravidla přináší samec, samice hnízdo upravuje. Ale nemusí to být pravidlo. U kolegy jsem viděl samce, který skoro vůbec samici k stavbě nepustil a i o vystlání hnízda se staral sám. Samička snáší 3-5 vajec, které střídavě zahřívají oba rodiče. V noci zpravidla sedí samice sama. Po 12-14 dnech se líhnou mladé. Za tři týdny mladé opouští hnízdo a za dalších 14 dnů již většinou přijímají potravu samostatně. Přepeřování do šatu dospělých trvá 4-5 měsíců, výjimečně až šest měsíců (Verhallenová).

Krmení

Základem krmení pro panenky bělohlavé jsou kvalitní suché zrniny pro exoty, travní semena, semena plevelů, zelené krmení, senegalské proso v klasech, rýže. Jídelniček lze doplnit o různé ovoce a zeleninu. U mého kamaráda jsem je viděl s oblibou konzumovat jablka a hlávkový salát, zatímco například špenátové listy, nebo nastrouhanou mrkev ignorovaly. Jsem však přesvědčen, že i na tyto komodity by je šlo časem uvyknout, vždyť v chovech jiných chovatelů je běžně zkrmují. V období hnízdění je nezbytné jídelníček doplnit o naklíčené zrniny, vaječnou míchanici. Do vaječné míchanice je možno přidávat sušený hmyz, mravenčí kukly nebo dafnie. Stojí za zamyšlení poznámka M. Víta o předkládání živého hmyzu. Upozorňuje na to, že pokud je rodiče berou, aniž by opustili mladé, aniž by začali novou snůšku, je vše v naprostém pořádku, protože jsou pak mladé silnější a vitálnější. Nicméně skladbu jídelníčku, zařazení živého hmyzu, musí každý chovatel odzkoušet sám, musí vycházet ze svých zkušeností, co se mu osvědčilo a co ne. V jídelníčku nesmí chybět grit. Ten může být obohacen o drcené převařené vaječné skořápky.

Nezbytná je správné dotace vitamíny a minerály. Za tímto účelem doporučuju přečíst článek M. Víta v časopise Fauna, který se této problematice věnuje obšírněji.

foto – Zdeněk Gajdoš
  Literatura – článek M. Víta v časopise Fauna17/18(31.8 2007),
Priručka pre chovateľov exotického vtáctva – H. Dathe –Príroda 1988
Encyklopedie ptáků v klecích a voliérách – Ester J.J. Verhallenová –Rebo Productions s.r.o. 1999

autor: Miroslav Lifart
vloženo: 21. 01. 2012 09:28

Design: Miroslav Horák | Redakční systém vytvořilo Devtea.cz
Copyright 2005–2017 Amadina-Gouldove.com, všechna práva vyhrazena.
Použití jakýchkoliv částí těchto stránek je možné výhradně se souhlasem autorů.
Kontakt | Bannery pro váš web