Partneři:

Panenka běloprsá (Lonchura pectoralis)

Výskyt : severní Austrálie
Velikost kroužku: 2,7 mm
Snůška : 4-6 vajec
Inkubační doba: průměrně 13 dnů
Vylétnutí z hnízda: za 21 dnů – někdy i dřív
Osamostatnění: po zhruba 14 dnech
Přepeření do šatu dospělých: 4 -5 měsíců  
Kroužkování: 7-10 den od vylíhnutí 
Krmení: směs pro drobné exoty,  zelené krmení, naklíčené zrniny, vaječná míchanice, hmyz, travní semena;

Teploty v chov. zařízení

18 -20 °C

Úvod

Velmi často mívám při psaní článků pro náš web jednu velkou a zásadní překážku. Chybí mi fotografie, které by daný článek doplnily a ilustrovaly. Čtenáře by zajisté pouhý suchý text nezaujal a tak někdy trvá i řadu měsíců, než se mi podaří zasednout k počítači a sepsat pár řádků o exotu, kterého jsem si pro článek vybral. Tentokrát jsem však takový problém neměl. Pomohl jako už tolikrát Zdeněk Gajdoš, který mi zaslal fotografie panenky běloprsé. Patří mu za to můj velký dík a dodatečně se omlouvám, že od zaslání fotografií až po konečné sepsání těchto řádků uplynula už nějaká doba. Těžká nemoc v rodině, která vedla až k zesnutí  pro mne nejbližší   osoby, následně pak zavádění nových prvků na tyto stránky, to vše mne zase na nějakou dobu odvedlo od psaní článků. Pustím se tedy do popisu překrásného ptáčka, kterého jsem bohužel sám nikdy nechoval. O to bylo pro mne zajímavější sbírat informace o jeho způsobu života, krmení a hnízdění. Naučil jsem se tak něco nového a jsem bohatší o nové poznatky, které se pokusím přenést sem na tyto stránky.


Chov

Rozlišení pohlaví –    Michal Vít popsal rozdíly mezi samcem a samici ve svém článku následovně. Podle jeho popisu má samec stříbrošedý vrch těla, vršek ocasu je černošedý. Brada, hrdlo a uzdička jsou černé, přičemž čerň zdobí drobné bílé tečky. Od kořene zobáku přes oko a černou masku má světle hnědý proužek. Spodní část těla má hnědou, po bocích je bílé páskování.  Vrchní část prsou až po vole je poseto hustým bílým perlováním.  Podle Víta je samice zbarvena velmi podobně, ale na hrdle a vrchní části  prsou tvoří bílá barva  proužky, ne  perlování jako u samečka. Velmi podobný popis uvedl ve svém článku v časopise Nová exota i R. Svoboda. M. Vít ke svém popisu však dodává, že se mohou ve zbarvení prsou vyskytovat i odchylky od normálu, které velmi znesnadní rozlišení pohlaví ptáků. Podle něj jde o důsledek  degenerace.

Panenky jako celek se  vytratily z našich chovů. Osobně by mne velmi zajímalo, kolik chovatelů se u nás, nebo ve Slovenské republice na ně specializuje. Mám obavu, že jich  nebude mnoho. Asi by se dali spočítat na prstech, no dobrá, budu na tomto místě optimista, obou rukou. Konkrétně u panenky běloprsé nebude asi příčinou náročnost chovu. Podle dostupných informací se spíš domnívám, že jde o následek nedostatečných dovozů z dob, kdy tyto bylo ještě povoleny.  R. Svoboda ve svém článku sice zmiňuje pozdější dovoz panenek do evropských chovů, nicméně sám nechtěl příliš spekulovat o původu těchto dovozů. Ovšem nelze s ním než souhlasit, že tvrdošíjný zákaz exportu ze strany australských úřadů je spíš na škodu věci. Šlo by  rozhodně o elegantnější řešení, než je jejich nynější přístup k věci. Nicméně stav je jaký je a nám chovatelům nezbývá, než jej respektovat a doufat v lepší časy. Chovatelé Vít a Svoboda nepokládají chov panenek běloprsých za nijak náročný. Dokonce pan Vít konstatoval jeho nenáročnost i z veterinárního hlediska. Panenky choval přes tři roky a krom problému s invazní tracheobronchitidou nezaznamenal žádné větší problémy. Konstatoval, že z veterinárního hlediska je chov panenky běloprsé „odpočinkové“.  Samozřejmě nelze brát tyto slova jako paušálně platné pro každý další chov, nicméně ze svých vlastních zkušeností vím, že s některými druhy astrildovitých se chovatel v tomto ohledu neskutečně natrápí, zatímco s jinými ne. Já jsem v tomto bodě udělal velmi dobré zkušenosti s rýžovníky šedými. Ti snad ani nevěděli, co je zdravotní problém. M. Vít své panenky choval v bednových klecích o rozměrech 80x50x50 cm. Také R. Svoboda doporučuje k jejich chovu větší klec, anebo voliérku. Dathe by dal jednoznačně přednost voliérce, protože jak sám popisuje, je panenka běloprsá stepní pták s určitými nároky na životní prostor a tak by její chov v kleci mohl být velmi bouřlivý. Domnívám se ale, že je tato informace dnes již překonána. Přece jen je chov panenky běloprsé o několik desítek let dál, než tomu bylo při sepisování Datheho knihy a tak došlo k určitým posunům. Nakonec to potvrzují i odchovy, které se chovatelům ve větších bednových klecích zdařily. Za velmi zajímavou však pokládám Datheho poznatek o vhodnosti umístit na dno klece či voliéry větší písčitou plochu bez vegetace. Na té by mělo docházet ze strany panenek k toku. Chovné zařízení pro panenky běloprsé musí být vybaveno zelení. Zkušenosti publikujících chovatelů jednoznačně prokazují nezbytnost těchto atributů v klecích a voliérách, jestliže má být chov panenek běloprsých úspěšný. Přírodní větve a houštiny v ptácích vzbudí zdání jejich přirozeného prostředí. Panenky běloprsé se velmi rády koupou. Chovné zařízení tedy musí být vybaveno prostředky, které jim tuto činnost umožní. V teplejších dnech či místnostech je nezbytné tuto vodu i několikrát za den měnit. Panenky jsou velmi klidní ptáci. Chovatelé uvádějí, že nejsou příliš kontaktní, tudíž ani páry se příliš nevyhledávají, jak je to často u jiných astrildovitých. Páry ani nemají snahu si vzájemně probírat peří. Jejich soužití s jinými ptáky je naprosto bezproblémové. Přesto bych je stejně jako pan Vít v době hnízdění držel samostatně, tzn. jeden chovný pár na jednu chovnou klec. Lze tak lépe vypozorovat konkrétní potřeby jednotlivého páru.

Teploty v chovatelském zařízení –  teploty v rozmezí 18 – 20 °C jsou pro chov panenky běloprsé dostačující. M. Vít udržoval teplotu v rozpětí 22-25 °C. Své ptáky však získal z bytových odchovů. Takoví ptáci bývají na vnímání teplot přece jen choulostivější.  Vlhkost udržoval mezi 50-60%.

Hnízdění

Ve svém minulém článku pojednávajícím o chovu amady zelenomodré jsem musel přiznat totální nezdar při jejím odchovu. Stejně negativní zkušenosti udělal i M. Vít, při odchovu panenky běloprsé. Nutno dodat, že zatímco tristní stav odchovů jsem si já zapříčinil sám, chovatel Vít se nedopustil chyby žádné. Podle popisu ve svém článku neudělal žádnou chybu, která by měla vést k takovým nezdarům, jaké jej potkaly. Musím pana Víta obdivovat nejen za to, jak své neúspěchy „gentlemansky“ přiznal, ale také jak je bravurně a velmi zábavně  popsal. Ne každý chovatel se dokáže takto veřejně podělit s zážitky ze svého chovu, při kterých totálně „pohořel“. U pana Víta docházelo k pravidelnému zasednutí panenek na snůšku. Vše probíhalo naprosto normálně až do chvíle, kdy rodiče měli své mladé krmit. Panenky vylíhlá mláďata dál poctivě zahřívaly, ale nekrmily. Tento stav se opakoval i další rok a to i přesto, že chovatel provedl některé změny v jídelníčku. Právě v jídelníčku viděl příčinu neúspěchu z první chovné sezóny. Ale ani to nepomohlo a ač byla oplodněnost  vajec skoro 80 %, z odchovů se netěšil. Zkoušel vylíhlé panenky podkládat chůvičkám, ale ani ty mladé panenky nekrmily. Jakýsi úspěch zaznamenal, až když mladé panenky podložil do hnízda stříbrozobek zpěvných. Musím ještě jednou dodat, že celé martýrium s panenkami popsal pan Vít nejen velmi podrobně, ale opravdu velmi zábavně. Určitě stojí za to si článek pořádně přečíst. A to nejen pro ony již výše zmíněné zábavné pasáže. Závěrem svého článku pan Vít konstatuje nezdary s odchovy panenek běloprsých i u holandských chovatelů. Jeden mu potvrdil vzácnost odchovů panenek pod vlastními rodiči. Příčinu tohoto stavu pan Vít přisuzuje pravidelným odchovům pod náhradními rodiči a hledá paralelu s amadinou Gouldové, kde byl stav s odchovy ještě před několika málo lety naprosto totožný. Dovolím se přidat k jeho výzvě a také požádám chovatele, kteří se na chov panenky běloprsé specializují, aby se s ostatními chovateli podělili o své zkušenosti z této oblasti.

Tok panenky běloprsé -  Dathe ve své publikaci popisuje tok následovně – samotný tok probíhá na dně klece. Sameček samici zpívá a jak Dathe popisuje, jeho zpěv je slyšitelný jen v blízkém okolí, je tedy poměrně tichý. Pár má zobáčky téměř u sebe. Samec samici v půlkruhu s rozevřeným ocáskem do tvaru vějíře obskakuje. Při tomto drží v zobáčku nějaký hnízdní symbol, nejčastěji stéblo traviny, ale některé jiné zdroje zmiňují i kamínek. Samička svou připravenost a ochotu k páření dává najevo chvěním ocásku.   Průběh hnízdění, budky, stavební materiál -  na hnízdní prostředky nejsou panenky běloprsé vybíravé. Dahte uvádí jejich hnízdění dokonce i na zemi. Doporučuje polootevřené hnízdní budky, nebo košíčky. M. Vít používal klasické hnízdní budky o rozměrech 12x12x12 nebo 12x12x15 cm.  Jako stavební materiál chovatelé ptákům předkládají kokosové vlákno, drobné stébla trav, kořínky, drobné větvičky, nebo jehličí borovice. Posledně uvedené stavební prostředky doporučuje především Dathe a dodává, že krátký a tvrdý materiál panenky preferují. R. Svoboda mimo jiné doporučuje i sisalová vlákna. M. Vít část hnízdního materiálu připravoval ptákům přímo do budky. Samotné hnízdo je postaveno v krátké době a na jeho stavbě se v mnoha případech podílí pouze samice (Dathe). Samička snáší 4-6 vajec. Některé zdroje uvádí menší počet.   Snůška je zahřívána průměrně 13 dnů.  Na hnízdě se střídají oba rodiče, nicméně samec se na této činnosti podílí méně a většinu času na vejcích tráví samička. Podle dostupných informací snášejí ptáci kontrolu budky bez problému, ale údaje se zde poněkud liší v závislosti od nabytých zkušenostech každého jednotlivého chovatele. Pro kontrolu hnízda se chovatel musí rozhodnout podle svých podmínek a chování ptáků.  Po 21 dnech mladé vylétají z hnízda. Podle Datheho již za 4-6 dnů sama přijímají potravu a můžou se tak stát samostatnými již deset dnů od opuštění hnízda. V rozmezí 4-5 měsíců přepeří do šatu dospělých. Panenkám by nemělo být umožněno první hnízdění v příliš mladém věku.

Krmení

Panenky běloprsé přijímají potravu na stejném základu jako jiní astrildovití ptáci. Základem je krmení pro drobné exoty. Vzhledem k vzácnosti těchto panenek na našem trhu bych jednoznačně přistoupil ke zkrmování kvalitních směsí renomovaných výrobců a značek (Prestige, Deli Nature apod.).  Dále je možno podávat semena plevelů a travní semena. Vhodným doplňkem stravy je senegalské proso v klasech.  Nesmí chybět naklíčené zrno. Pan Vít přidával  piškoty máčené v medu. V době hnízdění klasickou vaječnou míchanici, larvy plesnivců a kukly. Živý hmyz mu ptáci odmítali brát. Jiní chovatelé však s jeho předkládáním nezaznamenali žádný problém. K dispozici musí být grity a písky, třeba s přídavkem drcených vaječných skořápek.

foto – Zdeněk Gajdoš
literatura – články  M. Víta  v časopise Fauna a R. Svobody v časopise Nová exota,
'E. Varhallenová – Encyklopedie ptáků v klecích a voliérách,
Dathe – Příručka pre chovateľov  vtáctva

autor: Miroslav Lifart
vloženo: 21. 01. 2012 09:38

Design: Miroslav Horák | Redakční systém vytvořilo Devtea.cz
Copyright 2005–2017 Amadina-Gouldove.com, všechna práva vyhrazena.
Použití jakýchkoliv částí těchto stránek je možné výhradně se souhlasem autorů.
Kontakt | Bannery pro váš web