Partneři:

Pásovník dlouhoocasý (Poephila acuticauda)

Výskyt : Severní část Austrálie
Velikost kroužku: 2,5 mm
Snůška : 4 – 6 vajíček
Inkubační doba: 14 dnů
Vylétnutí z hnízda: za 21 dní
Osamostatnění: 14 - 21  dnů
Přepeření do šatu dospělých: 3 - 4 měsíce
Kroužkování: 7-10 den od vylíhnutí
Doporučený věk pro první hnízdění: cca ve 12 měsících
Krmení: Směs pro drobné exoty (Deli nature, orlux), zelené krmení, naklíčené zrniny, vaječná míchanice (All pet), senegalské proso.
Teploty v chov. zařízení: 15 – 22° C (je chován i při teplotách nižších)

Úvod

Pásovník dlouhoocasý ( dále jen pásovník ) se vyskytuje v severní části austrálie. Velikost těchto ptáků se pohybuje mezi 15-17 cm, některé zdroje uvádějí až cm 18, což se mi zdá již mnoho, ovšem sám jsem nikdy takto přesně ptáčky neměřil. Rozlišení pohlaví nemusí být vždy snadné. Často je větší černá náprsenka uváděna jako poznávací znak samečka. Ovšem toto neplatí obecně a tak je jako i u jiných ptáků jediným jistým poznávacím znakem zpěv samečka. Sameček vyluzuje dlouhý, táhlejší a dovolím si říci poněkud „smutný“ tón. Často je možno při zpěvu pozorovat mírné naježení peříček na hlavičce. Sameček se pak zpěvem více projevuje  v době toku.

Chov

Tyto krásné ptáky jsem měl možnost jako i jiné, které jsem zde na stránkách zmiňoval chovat v klecích, i bytové voliéře (zdrobnělý výraz voliérka je však výstižnější). Do společných voliér jsou to vskutku ideální ptáci. Jsou klidní a mírumilovní, většinou si ostatních ptáků nevšímají. Různé literární zdroje uvádějí agresivitu vůči ptákům svého druhu a druhům příbuzným, např. pásovníkům škraboškovým, či krátkoocasým. Nikdy jsem neměl možnost sledovat agresivitu vůči jiným druhům pásovníků, protože např. škraboškové jsem choval v jiném časovém období. Ani agresivitu vůči druhu stejnému jsem pozorovat nemohl, protože jsem přísně dbal rad starších a zkušenějších kolegů chovatelů, a tak jsem tyto ptáky choval vždy jeden pár na klec, či voliérku. Velmi dobře mi však v paměti utkvěl pokus mého kamaráda F.B., který se rozhodl vypozorovat, jak to s agresivitou pásovníků skutečně je. Umístil proto 3 páry do bytové voliérky o rozměrech 1,5 m x 1 m x 2 m ( délka x hloubka x výška ), spolu s párem amadin gouldové a párem amad tříbarvých. Po dobu cca 2 měsíců se nedělo vůbec nic, ptáci se mezi sebou naprosto dobře snášeli a až na drobné šarvátky se nedělo nic, co by stálo za povšimnutí. Zmíněný chovatel již pomalu nabyl dojmu, že to s agresivitou pásovníků není tak „horké“, odebral proto z voliérky jeden pár pásovníků a také amadiny gouldové umístil do klece. Následně dal ptákům ve voliérce hnízdní budky a nastal velký problém. Samečci pásovníků se poměrně záhy dostali do toku a v té chvíli mezi nimi započaly nepříjemné boje. Intenzita soubojů se stupňovala tou měrou, že pan F.B. nechtěje riskovat zranění některého z ptáků raději jeden pár pásovníků z voliérky odchytil a umístil jinam. Jak se sám vyjádřil, byl to jeho první a poslední pokus, který takto uskutečnil. Tento zážitek, zkušenost je dnes již cca 8 – 9 let stará. Zajímalo by mne, zda by se mezi pásovníky tato agresivita objevila i v podmínkách daleko větších voliér, které by byly hojněji osázené zelení. Sám se ve svých skromných bytových podmínkách o tomto nemohu přesvědčit, proto bych byl velice rád a myslím si, že by to zajímalo i další chovatele, kdyby se s takovou zkušeností ohlásil někdo, kdo takto pásovníky chová.

Při umístění ptáků v bytové voliérce jsem vždy tuto vybavil zelením. Při chovu a odchovu v bednových klecích jsem tak nikdy nečinil, ptáci byli naprosto spokojeni, nebyli plaší, tudíž jsem to nepokládal za nutné. Ovšem i zde platí, že se tito ptáci v krásných zelených větvích velmi dobře vyjímají.

První pásovníky jsem získal v roce 1996 – 7. Pořídil jsem si je u chovatele, který měl velmi podobné podmínky k chovu, jaké jsem míval a mám i dnes já. Šlo tedy o ptáky z bytového chovu. V souvislosti s tím mne ve vzpomínkách napadá jedna skutečnost, možná jde jen o dojem, nicméně právě u pásovníků jsem nabyl dojmu, že ze všech mnou chovaných ptáčků byli nejméně plaší. Jak by tomu s plachostí bylo v případě pořízení pásovníků z voliér netuším. Domnívám se však, že by byli stejně bojácní, jako jiné druhy, které jsem si z takovýchto chovů pořídil.

Pro tyto poměrně létavé ptáky jsou optimální k chovu voliéry. Nabyl jsem však při jejich chovu zkušenost, že ani chov, jejich umístění ve větších klecích není problém. V době odchovů jsem používal bednové  klece 70 x 40x 50 ( d x h x v ) , v době mimohnízdní  byli umístěni do větších proletovaček, stejných rozměrů, jako tomu bylo u amad červenohlavých (140 cm délka 80 cm hloubka a 80 cm výška). Klece celodrátěné k chovu pásovníků pokládám za naprosto nevhodné ( což u mne asi již není žádným překvapením ).

Vybavení klecí, voliér koupelničkami, miskami s vodou určenou ke koupání ptáků pokládám za samozřejmost. Stejně jako ostatní astrildovití se i tito ptáci velmi rádi koupou. Po koupeli a následné očistě peří pak vynikne vznešenost, uhlazenost a krása pásovníků v plné míře.

Pásovníkům je nutné poskytnout k nocování budky. Po zkušenostech se zebřičkami, které mi do takovýchto budek neustále snášely vajíčka, jsem tyto zpočátku neposkytoval ani pásovníkům a to i přesto, že mne opět zkušenosti kamarádů a dostupná literatura upozorňovaly na fakt, že pásovníci nehřadují na bidýlkách, ani ve větvích. Nějakou dobu jsem si tak musel lámal hlavu tím, proč se ptáci skoro každou noc plaší ( i několikrát za noc ), když jindy se neplašili ani při mé poměrně těsné blízkosti u klecí. Volal jsem proto chovateli, od kterého jsem si ptáčky pořídil, abych se dotázal, zda jsou jeho pásovníci také při nocování tak neklidní. Při krátké debatě, v které jsem zmínil skutečnost, že budky pásovníkům neposkytuji mi bylo doporučeno, abych tak učinil, že se snad problém upraví. A skutečně! Jakmile jsem budky do klecí přidal, problém se již neobjevil, až na pár výjimek, které jsou však v chovu naprosto běžné. V souvislosti s touto mou zkušeností mi nedá, abych nezmínil zkušenost opačnou. Pan Stehlík ve svém chovu pásovníků budky neposkytoval. Na rozdíl ode mne však takové problémy s nočním plašením ptáků neměl. Shodli jsme se oba na tom, že takto rozdílné chování ptáků bylo skoro jistě zapříčiněno tím, že zatímco já pásovníky pořizoval u chovatele, který budky na nocování poskytoval, u pana Stehlíka tomu asi tak nebylo. Je tedy nasnadě otázka, zda je budka k nocování opravdu nezbytná?? Pozorování ptáků ve volné přírodě nocování na hnízdě potvrdilo, tutéž zkušenost potvrzují ve svých chovech mnozí věhlasní světoví, i naši chovatelé. Proto bych se v zájmu zdravého života těchto ptáků k poskytování budek k nocování přiklonil a dovolím si toto doporučit každému chovateli, který by chtěl s chovem těchto ptáků začít.  

Hnízdění

Protože nemám žádnou zkušenost s odchovem ve venkovních voliérách ( zde bych velmi uvítal, kdyby zde na stránkách takovouto zkušenost popsal některý z případných návštěvníků ), přejdu k odchovu v bytových podmínkách. Nejdříve bytová voliérka. V části chov jsem již zmínil, že jsem do této voliérky umístil vždy jen jeden pár pásovníků. Ostatních obyvatel si nevšímali ani v době toku, dokonce sameček snesl i přítomnost jiných ptáků v poměrné blízkosti budky. Jen „drzé“ zebřičky, které měly tendenci se dostat až vně budky občas odehnal. Právě u párku umístěného v bytové voliérce jsem snad nejlépe mohl pozorovat dvoření samečka samičce. Často a poměrně hlasitě vyzpěvoval, měl tendence samičce neustále ukazovat stébla trav, které držel v zobáčku. Je zvláštní, že v kleci jsem toto u samečků viděl jen velmi sporadicky. Tam se spíš projevovali  zpěvem. Budku jsem umístil do spleti větví. Sameček majíce dostatek hnízdního materiálu vystavěl vskutku skvostné kulovité hnízdo, dokonce s typickým tunelem rourovitého tvaru, který vedl z budky do větví. V kleci jsem pak bohužel již tak krásné hnízdo nikdy neviděl a velmi mne mrzí, že nemám žádné fotografie, které by jistě potěšily oko ne jednoho milovníka ptactva. Jiné rozdíly v hnízdění v kategorii voliérka versus bednová klec, jsem již nepozoroval ( anebo jsem něco přehlédl, to dnes již nezjistím ), proto se pustím do popisu skutečností, které jsou již  pro oba způsoby chovu stejné. Budky jsem používal o rozměrech 15 x 15 x 15 cm s kulatým vletovým otvorem. Kolega chovatel F.B. poskytoval budky o rozměru 10 x 10 x 15 cm. Žádné rozdíly nebyly  patrné, proto soudím, že oba rozměry jsou k hnízdění pásovníků dostatečné. Samička snáší v průměru 4 –6 vajec, které pak oba rodiče, kteří se na hnízdě střídají zahřívají cca 14 dnů. V této době by neměly teploty v chovném zařízení příliš klesat, aby nedošlo k podchlazení ptáčat, které jsou k tomuto náchylné. Mladé byly vždy dobře krmeny, poměrně rychle rostly a za 21 dní opouštěly budku. Samostatné, nezávislé na rodičích jsou pak zhruba za 14 –21 dní. Je nutno velmi pečlivě sledovat, zda již mladé samostatně přijímají krmení a až po nabytí jistoty, že tomu tak je, je možno mladé od rodičů odstavit. Často je to nutné učinit i z důvodu agresivity samečka vůči mladým ptákům. Musím však podotknout, že tato agresivita alespoň u mne nebyla pravidlem.

Krmení

Pásovníkům předkládáme různé druhy semen, především pros, dále pak lesknici, mohár, čumízu, klasy senegalského prosa ( které velmi rádi vyzobávají ). Semena je samozřejmě předkládat také v nezralé, či naklíčené formě. Rovněž je možno podávat různé ovoce, či zeleninu – jablka, hrušky, hroznové víno, rybíz, saláty, nepohrdnou ani dary naší přírody, listy pampelišek, ptačinec žabinec atd. Podobně jako u jiných ptáků je někdy nutné ptáky na nové krmení přivyknout. Proces uvykání nebývá většinou komplikovaný.

Závěrem

Pásovníky dlouhoocasé lze doporučit mírně pokročilejším chovatelům. Často se setkám s tím, že od chovu pásovníků začátečníka odradí obtížnější rozpoznání pohlaví, což je myslím si velká škoda. Tento problém není v chovu tak zásadní, aby se nedal zvládnout. Stačí si najít čas ptáčky pozorovat a spolu s přibývajícími zkušenostmi se tento faktor eliminuje na minimum. I u těchto ptáků byla vyšlechtěna celá řada mutací – např. šedá, albín, krémová atd. Ceny mutací jsou pak na rozdíl od ptáků přírodně zbarvených vždy poněkud vyšší. Méně často je pak v našich klecích chován pásovník dlouhoocasý – žlutozobý. Sám jsem bohužel tuto žlutozobou formu pásovníka  nikdy nechoval. Ovšem z přiložené  fotografie je patrno, že také tento ptáček si pro svou krásu zaslouží chovatelovu pozornost. Jsem přesvědčen o tom, že pokud chovatele nezaujme forma červenozobá, pak u formy žlutozobé  se minimálně na chvíli pozastaví, aby své oko pokochal nad krásou, kterou příroda dokáže stvořit.

foto - Martin Řondík a Petr Chumchal
Literatura - Encyklopedie ptáků v klecích a voliérách - Ester J.J. Verhoef-Verhallenová

autor: Miroslav Lifart
vloženo: 21. 01. 2012 09:46

Design: Miroslav Horák | Redakční systém vytvořilo Devtea.cz
Copyright 2005–2017 Amadina-Gouldove.com, všechna práva vyhrazena.
Použití jakýchkoliv částí těchto stránek je možné výhradně se souhlasem autorů.
Kontakt | Bannery pro váš web