Partneři:

Rýžovník šedý (Padda oryzivora)

Výskyt : Filipínách v Indonésii a v jižní Číně
Velikost kroužku: 3,0 mm
Snůška : 4 – 6 vajíček
Inkubační doba: 13 dnů
Vylétnutí z hnízda: za 28 dní
Osamostatnění: 14 dnů
Přepeření do šatu dospělých: 3 - 4 měsíce
Kroužkování: 7-10 den od vylíhnutí
Doporučený věk pro první hnízdění: cca ve 12 měsících
Krmení: Různé druhy drobných semen (prosa, lesknice, semenec, niger, lněné semínko), neloupaná rýže, naklíčené zrniny, zelené krmení, ovoce.
Teploty v chov. zařízení: 15 – 22° C  (v zimních měsících, pokud je poskytnut suchý,vnitřní úkryt snese i teploty kolem 5-10°C, někdy je chován i při teplotách nižších)

Úvod

Rýžovník šedý (dále jen rýžovník) se vyskytuje ve volné přírodě na Filipínách v Indonésii a v jižní Číně. Vyskytuje se ve stepích, ale také v zemědělských oblastech, rýžových polích, kde působí rolníkům obrovské škody na této komoditě. Velikost těchto ptáků se pohybuje mezi 13 –14 cm. V době hnízdění se zdržují páry samostatně, v mimo hnízdní sezónu v obrovských hejnech. Rozlišení pohlaví je u těchto ptáků  komplikované, nikoliv však nemožné. Zkušení chovatelé rozeznávají samečky podle většího zobáku a někdy také podle výraznější červené barvy. V knize Encyklopedie ptáků v klecích a voliérách od Ester J.J. Verhoef –Verhallenové je mimo těchto, které jsem zmínil jako další rozlišovací znak uvedeno výraznější okruží u samečků. Ze své vlastní zkušenosti však musím říct, že tento znak se zřejmě nedá k rozlišení skoro použít, anebo velmi sporadicky! Buďto jsem velmi špatným pozorovatelem, anebo opravdu žádný rozdíl v okruží nebyl. Zde však musím uvést i to, že jsem neměl nikdy větší počet těchto ptáků v držení, takže vzorek na pozorování nebyl tak velký, abych se k tomuto rozlišovacímu znaku mohl vyjádřit s větší znalostí věci. Jednoznačným a jistým rozlišovacím znakem tak zůstává jako u mnoha jiných druhů astrildovitých zpěv samečka.

Chov

Rýžovník patří podobně jako zebřička, nebo chůvička japonská k spíše odolnějším  a méně náročným (vyjma nároků na prostor) druhům astrildovitých. Je možno je držet v bytových voliérkách, nebo i prostorných klecích. Měl jsem možnost si vyzkoušet obojí způsob jejich chovu a jako trochu problémovější se mi jevil chov v bytové voliérce, kde se mi objevily jisté problémy ve vztahu k jiným ptákům, ale také ve vztahu k ptákům stejného druhu. Vzhledem k tomu, že připravuji malou úvahu o chovu drobného ptactva v bytových voliérách se nebudu o tomto problému šíře zmiňovat zde na tomto místě. Jen prozradím, že tyto problémy byly způsobeny nedostatečnou velikostí voliéry, čímž vznikaly mezi ptáky v ní držených šarvátky, mnohdy vyvolávaných právě rýžovníky. Takovýto problém se samozřejmě nevyskytuje tam, kde je jejich životní prostor dostatečně velký. Tito ptáci jsou totiž v podstatě do společných okrasných či odchovných voliér velmi vhodní a ani v prostorných bednových klecích s nimi nebývají žádné problémy pro jejich celkově klidnou a mírumilovnou povahu. Často jsem navštěvoval svého kamaráda F.B. který tyto ptáky míval v prostorné bytové voliéře umístěny spolu s dalšími ptáky (AG, zebřičkami aj.). Nedocházelo na tomto dostatečně velkém prostoru k žádným problémům mezi ptáky a většina z nich tam (včetně rýžovníků )  spokojeně hnízdila a vyváděla své mláďata. Bednové klece jsem při jejich chovu a ani odchovu zelení nevybavoval. Nepokládám to u těchto ptáků vůbec za nutné. Pokud se v blízkosti jejich hnízdiště nepohybuje stále velké množství lidí (např. rodinných příslušníků) a mají tak svůj klid, sedí na snůškách celkem pevně. V bytové voliéře jsem zeleň u těchto ptáků míval, ovšem ne tak ani kvůli rýžovníkům samotným, nýbrž pro amady tříbarvé, s kterými jsem je mimo jiné druhy ptáků také v této voliérce držel.

Tito ptáci jsou poměrně klidní a na mne vždy působili velmi vyrovnaným dojmem. Ve voliérce, hlavně bytové mohou být rušivějším elementem ponejvíce při přeletu z místa na místo, kdy svou velikostí menší ptáky mohou lekat. Pokud jsem tyto ptáky míval, všiml jsem si, že snad jen zebřičkám nečinil pohyb rýžovníků žádné potíže a nechávaly jej bez povšimnutí. Ostatní ptáci se mnohdy polekaně rozlétli a to hlavně pokud některý z rýžovníků přistál v plné rychlosti na přední mřížce voliéry, kterou při své robustnosti a vyšší váze přece jen poněkud mírně rozhýbal. O nutnosti chovat tyto ptáky pokud možno na větších prostorech jsem se již okrajově zmínil výše. Toto je nutno dodržovat hlavně tam, kde jsou prováděny odchovy společně s jinými druhy ptáků. Já jsem sice odchov rýžovníků ve voliérce  neprováděl pro její menší velikost než by k takovému účelu bylo vhodné, nicméně při častých návštěvách u svého kamaráda F.B. jsem měl možnost jejich chování v době hnízdění ve voliérce mnohokrát pozorovat. V bednových klecích jsem rýžovníky stejně jako AT choval a odchovával o rozměrech 80 cm délka, 50 cm hloubka a 50 cm výška. I pro držení v době mimo hnízdní se mi velikost těchto klecí osvědčila jako dostatečná, aniž by ptáci přibírali na váze, nebo ztráceli svou vitalitu a kondici. Rýžovníky jsem viděl několikrát u několika chovatelů v držení i v celodrátěných klecích. Vícekrát jsem se již zde na stránkách zmínil, jak tyto klece pokládám pro chov různých astrildovitých pěvců za nepraktický, ovšem musím přiznat, že ptáci nevypadali že by jakkoliv strádali. Přesto mi nedá, abych se v souvislosti s celodrátěnými klecemi nezmínil o jedné své zkušenosti. Když jsem si rýžovníky pořizoval, chovatel, který mi je prodával mi jasně sdělil, že je nutno mít pro ně dostatečně velké bednové klece, či voliérku. Po příchodu domů jsem však najednou dostal obavy vzhledem k velikosti rýžovníků vůči ostatním druhům astrildovitých , aby nebyli agresivní a tak jsem je umístil do bednových klecí, které měly rozměry 50x40x40 cm. Toto mé rozhodnutí a zbytečné obavy, jako i neuposlechnutí dobře míněné rady staršího a zkušenějšího chovatele mělo za následek to, že během 14 dnů se stali rýžovníci velmi apatickými a část jich viditelně přibrala na váze. Tuto mou nerozvážnost napravilo přemístění ptáků do větších klecí a voliéry. Při této příležitosti jsem si vzpomněl právě v souvislosti s držením rýžovníků v celodrátěných klecích na krásnou větu, kterou pan Buranský použil a jejíž je autorem, v článcích časopisu  Nová exota o chovu AG. Tato věta zní „ Ne všechno, co je v chovu možné, je i žádoucí „. Myslím si, že právě tato věta, která prvně použita v jiné souvislosti a kterou jsem vytrhl z kontextu článku pojednávajícím o jiném problému, přesně vystihuje a definuje vhodnost si k chovu ptáků nastudovat co nejvíce informací, dodržovat dobře míněné rady zkušenějších chovatelů  a zbytečně neexperimentovat a hledat násilně své cesty, pokud je tím výrazně ohroženo zdraví chovaných ptáků. Stejně jako u jiných astrildovitých nemohu nezmínit velkou zálibu těchto ptáků v koupání. Vybavení chovného zařízení koupelničkou, miskou je tedy naprosto nezbytné. Mezi chovateli si získal tento ptáček poměrně velkou oblibu mimo jiné i pro svou otužilost. Tyto silné ptáky nejeden chovatel drží ve svých venkovních voliérách celoročně s tím, že je ptákům poskytnut suchý vnitřní úkryt. Ovšem při tak nízkých teplotách jaké se objevily v letošní zimě ( leden, únor 2006 ) bych volil přemístění ptáků do vytápěných prostorů. Sám jsem rýžovníky držel při pokojových teplotách které se průměrně pohybovaly kolem 22 – 23 °C.

Hnízdění

Po dobu hnízdění je lépe pokud nejsme majiteli větších voliér umístit rýžovníky po jednom páru na jednu chovnou klec. Já jsem pro menší velikost své bytové voliérky k tomuto kroku byl víceméně nucen a tak se projevily menší problémy se sestavováním chovného páru. Ne každého samce samička ochotně přijme (nejen u rýžovníků) a tak mi nezbylo nic jiného, než si samečky vyměnit s dalších chovatelem. Při voliérovém odchovu na dostatečně velkém prostoru pro jednotlivé hnízdící páry není samozřejmě nutné tento problém řešit, dochází k přirozenému výběru partnerů. Ještě jednou si dovolím při voliérovém odchovu připomenout, zvláště tam, kde jsou společníky rýžovníků i další ptáci mít opravdu dostatečně velký prostor. Samci rýžovníků jsou v době hnízdění popudliví a netrpí přítomnost jiných ptáků v okolí svého hnízdního teritoria, v blízkosti hnízdní budky už vůbec ne. U svého kamaráda F.B. jsem pozoroval i útok na nožky na menších ptáků. Zvláštní však bylo, že v drtivé většině případů se sameček rýžovníka spokojil s prvním útokem a odehnáním vetřelce, skoro nikdy nedocházelo k dalšímu pronásledování vetřelce. Proto pan F.B umísťoval hnízdní budky ostatních ptáků vždy ve vzdálenosti  zhruba 120 cm od hnízdních budek rýžovníků, ovšem sám říkával, že míval vzdálenost i nižší, kolem 80 cm a přesto k větším problémům nedocházelo. Větší vzdálenost volil jak sám říkával pro „klidnější spaní“, aby si mohl být naprosto jist, že zajistil vše potřebné pro hnízdící pár rýžovníků, ale také pro bezpečí ostatních obyvatelů voliérky. Rýžovníkům je nutno poskytnout hnízdní budky větších rozměrů. Já jsem používal budky těchto rozměrů, které mi zhotovil můj kamarád stolař. 25 cm výška, 15 cm hloubka a 15 cm šířka. V diskusi na těchto stránkách zmínil chovatel pan Tomáš Frýba možnost nechávat rýžovníky zahnízdit v hnízdních budkách, určených pro andulky. Sám tuto radu, kterou před nedávnem získal od svého kamaráda pokládá za velmi užitečnou a praktickou, potvrdila se mu v chovatelské praxi, kdy v těchto budkách rýžovníci bez problému zahnízdili. Stavbu hnízda provádí vždy sameček. Vhodným stavebním materiálem jsou různé druhy sena, kokosové vlákno, hrubší stébla slámy, konopný rozpletený provázek atd.   Rýžovníci snášejí v průměru 4-6 vajíček. S větším počtem jsem se setkal jen velmi málo, ale neměl jsem tolik párů, abych si mohl o početnosti snůšek udělat větší přehled. Snůšku pak střídavě zahřívají oba rodiče. Mladé se líhnou za 13 dnů. Mláďata opět střídavě krmí oba rodiče. Po zhruba 28 dnech mladé vylétávají z budky a za dalších 14 dnů jsou samostatné. Ve chvíli, kdy jsme si naprosto jistí samostatností mladých ptáčat stává se nezbytným je od rodičů oddělit, aby nedocházelo ze strany samečka k útokům. Přepeřování mladých ptáčat do konečné podoby s dospělými jedinci trvá průměrně 4 měsíce, u některých jednotlivců i déle. Po dobu krmení mladých ptáčat jsem podával vaječnou míchanici, sušený hmyz a sušené mravenčí kukly, které ovšem ptáci moc nepřijímali. Živý smýkaný  hmyz z luk  jsem z důvodu provozování svého koníčku v panelákovém bytě nepodával. Toto krmení jsem nahrazoval larvami potemníka moučného, zavíječe voskového a roupice.

Krmení

Hlavní složkou krmení pro rýžovníky jsou různé druhy drobných semen (prosa, lesknice, semenec, niger, lněné semínko atd.). Zhruba 2 –3 týdně jsem tento jídelníček vylepšoval přídavkem neloupané rýže. Zelené krmení, naklíčené zrní pokládám v jídelničku rýžovníků jako i jiných ptáků za nezbytné. Velmi dobře přijímali jablko, hrušky a banán, ovšem nejdříve jsem je musel na tyto složky v jejich stravě uvyknout. Proces uvykání však nebýval nikdy příliš dlouhý, alespoň dle mé zkušenosti.

Nemoci

Vzhledem k tomu, že jsem tyto ptáky neměl v držení v početnějších stavech a ani delší dobu (jejich chov jsem provozoval jen cca rok a půl) nemohu se k nemocem s kterými bych se při jejich chovu setkal moc vyjádřit. Po celou dobu jsem se nesetkal s jediným vážnějším zdravotním problémem, vyjma obezity těch ptáků, které jsem tak nešťastně umístil do malých klecí. Ač jsou tito ptáci obecně považováni za velmi odolné, jistě se v jejich chovu zdravotní problémy vyskytují a proto není možné ani u tak odolných ptáků cokoliv podcenit. Čistota chovného zařízení, pestrá strava a dostatečný prolet jsou dobrým předpokladem pro uchování pevného zdraví těchto, ale i jiných druhů ptáků.

Závěrem

Pro uhlazenost peří, určitou vznešenost postavy ptáka, mohutného zobáku, který jen dokresluje impozantní zjev tohoto krásného ptáka je rýžovník mezi chovateli v  chovech velmi oblíben. Sám rýžovníka dodnes pokládám za jednoho z nejhezčích ptáků, které jsem choval a dodnes kdykoliv procházím burzy ptactva, s jistou nostalgií nahlížím do přenosek vystavujících chovatelů. Rýžovníka snad lze pro jeho otužilost a odolnost doporučit i chovateli začátečníkovi. Opět platí  jako prvotní předpoklad k jeho chovu nastudování co největšího počtu různých informací a mít dostatečně velké chovné zařízení. Poměrně velký počet vyšlechtěných mutací (bílá, pastelová, opálová, isabelová atd.), spojených s příznivou cenou těchto ptáků na chovatelských burzách pak může každému chovateli a nejen tomu začínajícímu napomoci v rozhodování, kterého ptáčka si do svého chovu pořídit.

 foto - Martin Řondík
Literatura - Encyklopedie ptáků v klecích a voliérách - Ester J.J. Verhoef-Verhallenová

autor: Miroslav Lifart
vloženo: 21. 01. 2012 11:21

Design: Miroslav Horák | Redakční systém vytvořilo Devtea.cz
Copyright 2005–2014 Amadina-Gouldove.com, všechna práva vyhrazena.
Použití jakýchkoliv částí těchto stránek je možné výhradně se souhlasem autorů.
Kontakt | Bannery pro váš web