Partneři:

Zebřička pestrá (Taeniopygia guttata)

Výskyt : Austrálie, Malé Sundy
Velikost kroužku: 2,5 mm
Snůška : 4 - 6 vajíček
Inkubační doba: 12 – 14 dnů
Vylétnutí z hnízda: za 21 dní
Osamostatnění: 14 – 21 dnů
Přepeření do šatu dospělých: 3 - 4 měsíce
Kroužkování: 7-10 den od vylíhnutí
Doporučený věk pro první hnízdění: cca ve 12 měsících
Krmení: Travní a bylinná semena, směs pro drobné exoty (Deli nature, orlux), zelené krmení, naklíčené zrniny, vaječná míchanice (All pet), senegalské proso.
Teploty v chov. zařízení: 18 – 22° C  ( v zimních měsících, v době reprodukčního klidu i teploty nižší kolem 10° C)

Úvod

Zebřička se vyskytuje po celé Austrálii s výjimkou většiny pobřežních krajů a Yorkského poloostrova. Jejím dalším místem výskytu jsou souostroví Malé Sundy (hlavně ostrovy Flores, Sumba, Timor).

Jsou to ptáci velmi společenští, kteří se povětšinou zdržují v hejnech a to i v době hnízdění! Ovšem i v těchto hejnech si většinou udržují jakýsi řád, společenský odstup a tak například není jedinci trpěno, když se přiblíží k cizímu hnízdu.

Tento plně domestikovaný ptáček, který se tak běžně chová v našich klecích a voliérách je  vhodným pro každého chovatele začátečníka pro svou poměrnou odolnost a nenáročnost. Sám jsem zebřičky začal chovat v poměrně útlém věku společně s andulkami, takže jsem vlastně začínal se stejným sortimentem ptáků, jako většina našich chovatelů.

U zebřiček lze pouhým okem rozlišit jejich pohlaví, i toto může být velkým usnadněním pro chovatele začátečníka, který se pořídí své první ptáčky do chovu! Další jejich výhodou je jejich snadné hnízdění! Tito ptáci mají poměrně vysoký hnízdní pud, hnízdí většinou spolehlivě a bez nějakých větších problémů, či nestability v odchovu mladých! Každý začínající chovatel se tak právě na jejich chovu může naučit znát potřeby svých ptáků, jejich krmný režim, jejich chování, rozpoznat příznaky nemocí a proces hnízdění. Je to jistě velmi dobrý základ pro to, aby se chovatel později mohl pustit do chovu náročnějších druhů.

Závěrem k tomuto tématu už chci jen říci, že v  žádném případě  nechci tvrdit, že tohoto ptáčka drží ve svých chovech jen chovatelé začátečníci. To v žádném případě ne. Znám spoustu chovatelů, kteří se chovem tohoto milého ptáčka zabývají již několik desítek let. A rozhodně k chovu mutačních zebřiček je nutná obrovská znalost genetiky. Stejně tak jsou nezbytné zkušenosti a vědomosti z chovu těchto ptáků.

Chov

Zebřičky jsou velmi čilí a aktivní ptáci. Stejně jako ostatní astrildovití ptáci se velmi rády koupou a je opravdu až zábavné, když máte možnost pozorovat větší skupinku těchto ptáků při koupání, které mnohdy připomíná dovádění malých dětí. Stejně jako jsem to již zmínil u AG, pak i toto ptáci po koupeli věnují spoustu času očistě a úpravě peří.

Literatura mnohdy uvádí, že tito ptáci raději nocují v budkách a mělo by jim to být umožněno. Ovšem ve svém chovu i v chovech svých kamarádů jsem nejednou viděl, že budky na spaní jim mnohdy poskytnuty nejsou, aniž by jim to způsobovalo nějaké problémy. Hlavním důvodem, proč jsem svým zebřičkám budku k nocování neposkytoval bylo to, že pak do těchto budek snášeli stále nové a nové snůšky vajíček a samičkám tak již hrozilo totální vyčerpání a kolaps organizmu.

Je asi potřeba si říci, že zebřičky jsou poněkud hlučnější ptáci, než jsou například AG. Už jen jejich hlasový projev, který jak jsem někde četl  (bohužel si nepamatuji kdo je autorem tohoto připodobnění) byl přirovnán k dětské trumpetce a já si opravdu myslím, že lépe to již ani vystihnout nelze. Takže zvláště rozhodne-li se někdo chovat větší počet těchto ptáků, musí se připravit na to, že jeho domovem se pak ponese hlasité potrubování těchto ptáčků, jejich neustále poletování a hašteření.

Jak jsem se na těchto stránkách zmínil každý chov je jiný, každý máme jiné podmínky a každý ptáček je individualitou. Mou negativní zkušenost s předkládáním budek, košíčků, nebo jiných  předmětů, umožňujících nocování zebřiček vyvrací následující fotografie z chovu mého kamaráda Petra Chumchala. Jak je z nich patrno, mohou zebřičky nocovat po více kusech např. v takovémto kokosovém ořechu aniž by došlo k šarvátkám a jak mi tento chovatel potvrdil, aniž by došlo ke snůškám vajec.

Chovatel pan Zdeněk Krlín z  Českých Budějovic mne upozornil na jisté riziko, které se u zebřiček (a nejen u nich) při jejich nocování v budkách může vyskytnout. Sám se ve svém celoročním venkovním chovu setkal s tím, že zebřičky měly tendenci všechny spát v jedné budce a došlo k udušení jedinců, kteří se při tomto nocování ocitli vespod. Tomuto lze částečně zamezit rozmístěním dostatečného množství budek k nocování po klecích, či voliérách a bedlivým pozorováním chování svých ptáků.

Snad jen u zebřiček jsem měl možnost sám vyzkoušet, že ani celodrátěné klece nejsou pro jejich chov, ale i odchov problém. Snášejí pobyt v těchto klecích opravdu velmi dobře a jako snad u jediných ptáků společně s chůvičkami japonskými se u nich nepozoroval větší stres z pobytu v takovýchto klecích. Přesto bych se přimlouval umísťovat je v klecích bednového typu, kde přece jen mají větší soukromí, pocit bezpečí a klidu. Každý kdo si domů pořizuje jakéhokoliv ptáčka si musí uvědomit, že to sebou přináší mimo jiné i to, že neustále bude řešit nepořádek kolem klecí. Vzhledem k tomu, jak jsem se již zmínil, jak jsou zebřičky aktivní a čilé, jak neustále poletují a tím vyhazují zbytky jídel z klecí, víří prach atd. , jsou i z těchto důvodů bednové klece pro jejich chov vhodnější. Jistě pak ani nemusím zmiňovat takové důvody (přesto tak učiním), jako je jejich větší ochrana před průvanem, větší pocit klidu a bezpečí, lepší možnost úklidu a udržování čistoty v takovýchto klecích.

Velmi často je u nás provozován voliérový chov zebřiček. Po jistou dobu jsem je sám choval v bytové voliérce, ovšem chtěl bych se hlavně zmínit o voliérovém chovu prováděném ve venkovních prostorech. Právě pro odolnost, kterou zebřičky mají a kterou disponují jsou velmi oblíbené chovateli, kteří preferují venkovní chovy ptactva. Nezřídka jsou zebřičky chovány ve venkovních podmínkách celoročně, tzn. i přes naše zimní měsíce. Pokud mají tito ptáci možnost se před mrazem a větrem uchýlit do budky, v izolovaném vnitřním úkrytu, pak snášejí naše zimy opravdu bez problémů. Je tak zřejmé, že jejich aklimatizace proběhla naprosto bez problémů a potíží. Osobně bych však preferoval poskytovat zebřičkám v zimních měsících krytý, alespoň částečně vytápěný vnitřní úkryt, kde by byly v bezpečí před tuhými mrazy.

Hnízdění

Obliba zebřiček v našich chovech neklesá jistě i proto, že jsou známy svou velkou reprodukční produktivitou. Jejich hnízdní pud je silně vyvinutý a tak spíše než problém s hnízděním jsem kolikrát musel řešit spíš to, jak samičkám v dalších snůškách zabránit. Snášely mi vejce do misek s gritem, koupelničky, do misek s krmením, v nezřídkých případech na dno klecí. Aby nedocházelo k totálnímu vyčerpání samiček je zde snad víc nutné jako např. u AG samičky a samce v době mimo hnízdní od sebe rozdělit.

Zebřičky bez problémů hnízdily a vyváděly mladé prakticky snad v čemkoliv. Jestli jsem jim předložil hnízdní budky s kulatým vletovým otvorem (kde přece jen trošičku déle trvalo než do budky začaly nosit hnízdní materiál), budky polootevřené (ty pokládám pro ně za nejvhodnější), u kamaráda hnízdily i kanářích košíčcích a opět bez jakéhokoliv problému. Za nejvhodnější však pokládám polootevřené hnízdní budky 10x10x10 cm d x š x v.

Jako hnízdní materiál jsem používal stejně jako u AG sisál, kokosové vlákno, různé druhy travin, konopný provázek, nitě z jutoviny atd. a Zebřičky braly a stavěly v podstatě ze všeho, co jsem jim předložil bez toho, že by snad něco preferovaly! Alespoň já měl dojem, že jim jakýkoliv stavební materiál nečiní potíže.

Průměrná snůška čítá zhruba 4-6 vajec. Mladé se pak líhnou zhruba za 12-14 dní a za dalších cca 21 dní opouštějí hnízdo. Nejméně dalších 14 dní je pak rodiče ještě krmí.

Do šatu dospělých pak mladé přepéří zhruba za dva až tři měsíce. Je nutné si asi připomenout, že zebřičky velmi záhy dosahují pohlavní dospělosti, proto je snad vhodnější mladé ptáky od sebe oddělit dle pohlaví, aby tak nedocházelo jak k příbuzenskému páření, ale k předčasnému páření mladých ptáků vůbec. Docela nedávno jsem si měl možnost vyměnit korespondenci s jednou začínající chovatelkou, které si zakoupila své první ptáčky u jiné chovatelky. Ptáčci byli v té době staří jestli si dobře vzpomínám cca pět měsíců. Chovatelka, která tyto ptáčky prodávala tvrdila, že již klidně v tomto období mohou hnízdit. I přesto, že nijak nechci snižovat něčí zkušenost, vůbec nechci popírat to, že by to nebylo možné, bych se raději přimlouval za to, abychom i tyto poměrně odolné ptáčky nenechávali hnízdit dříve, než ve věku 9-10 měsíců. Myslím si, že je dobré nechat ptáčky řádně dospět, jako je tomu u lidí a ne je předčasně vyčerpávat a unavovat hnízděním.

Velkým problémem při hnízdění bylo umístění dvou chovných párů, na jednu chovnou klec. Zebřičky se napadaly, kradly si stavební materiál, hašteřily se a jinak rušily. Tento problém se objevoval i v bytové voliérce, kde však přece jen k němu docházel méně. Jak můžete vidět z fotografie, ve voliérách se tento problém vůbec nemusí projevit. Ptáci jsou schopni hnízdit bez náznaku problému jeden pár vedle druhého.

Jistým problémem v posledních létech je asi i fakt (myslím si, že mi spousta chovatelů dá za pravdu) , že se rozmohl neřízený chov mutací, dochází k častému křížení mutací mezi sebou a i u tak odolných ptáků dochází k oslabení! Není vůbec výjimkou, že na burzách vidíte ptáky tak malé a slabé, že se vůbec nepodobají původnímu standardu zebřiček. Proto bych si dovolil apelovat na každého budoucího chovatele zebřiček, aby si řádně promyslel, co chce v chovu dosáhnout, co bude jeho prioritou a aby vždy jeho snahou byly jen kvalitní odchovy, čímž by se tito ptáci mohli a měli udržet na standardech, které jsou tomuto druhu vlastní.

Krmení

Krmné nároky Zebřiček jsou naprosto stejné jako je tomu u AG popsané v sekci krmení. Proto se nebudu tímto tématem obsáhleji zaobírat, přesto bych zmínil jednu věc. U AG bývá někdy problém, že vytrvale a dá se říct trvale odmítají konzumovat některé komodity. U Zebřiček jsem tento problém neznal. Velmi lehce si vždy uvykly na cokoliv nového, co jsem jim předložil ke konzumaci. Proto bych se u nich opravdu nebál experimentovat a předkládal bych jim krmení co nejpestřejší bez větších obav, že přijde vniveč. I když si  možná nové komodity nebudou chvíli všímat, věřím tomu, že si rychle uvyknou a budou přijímat vše, co jim chovatel předloží.

Závěrem

Snad by mé předešlé řádky mohly vzbudit asi neoprávněný dojem, že chov zebřiček je velmi snadný. Není tomu tak. Předešlými řádky jsem chtěl říci hlavně to, že chov zebřiček je snad snadnější, než je tomu u jiných drobných pěvců. Vůbec to však neznamená, že by se mohla podcenit dotace vitamíny, nebo krmný režim, či cokoliv jiného. Jde především o živého tvora, kterému je nutno věnovat stejně kvalitní péči, jako je tomu u jiných ptáků. Při dodržování všech postupů se jistě každý chovatel dočká kvalitních a zdravých odchovů a bude tak mít potěšení ze své chovatelské činnosti.

foto - Marcel Semanko a Petr Chumchal
Literatura - Encyklopedie ptáků v klecích a voliérách - Ester J.J. Verhoef-Verhallenová

autor: Miroslav Lifart
vloženo: 21. 01. 2012 12:04

Design: Miroslav Horák | Redakční systém vytvořilo Devtea.cz
Copyright 2005–2014 Amadina-Gouldove.com, všechna práva vyhrazena.
Použití jakýchkoliv částí těchto stránek je možné výhradně se souhlasem autorů.
Kontakt | Bannery pro váš web