Partneři:

Zlatoprska malá (Amandava subflava)

Výskyt : Afrika
Snůška: 3 - 6 vajíček
Inkubační doba: 11 - 14 dnů 
Vylétnutí z hnízda: za 21 dnů  
Osamostatnění: zhruba po 5 - 6 týdnech
Přepeření do šatu dospělých: zhruba po 3 měsících
Velikost kroužku: 2,2 mm

Úvod

Zlatoprska malá. Konečně jsem se po letech dostal k tomu, abych zde na stránkách popsal jednoho z nejmenších astrildů, kterým je právě zlatoprska malá. Opět mi dlouhou dobu scházely k článku fotografie, které nám k tomuto účelu ochotně poskytla Ester Elexhauserová, čímž ji ještě jednou děkuji. Ve volné přírodě žije zlatoprska malá ve vlhkých porostech vysoké trávy a rákosí, které se nacházejí v blízkosti vodních zdrojů. Dathe uvádí, že pokud má optimální životní podmínky, vyskytuje se často i v blízkosti lidských obydlí. Ve volné přírodě se zlatoprska malá živí semeny a hmyzem, který sbírá hlavně na zemi, kde se podle Datheho i nejvíc zdržuje. V období reprodukčního klidu žije v hejnech.

Rozlišení pohlaví – rozlišit pohlaví u zlatoprsek malých je poměrně jednoduché. Zbarvení samiček je daleko méně výrazné, než je tomu u samečků. Zcela jim schází červený proužek kolem oka. Samečci se navíc projevují zpěvem. Ten je slyšitelný hlavně v době toku.

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Chov

Když se dnes ohlédnu zpět, zjišťuji, že již uběhla pěkná řádka let, co jsem si zlatoprsky malé pořídil do svého chovu. Vlastnil jsem celkem tři páry a pořizoval jsem je v době (rok 1995-6), kdy jich na burzách exotického ptactva byl absolutní dostatek. Také jejich pořizovací cena byla velmi nízká a to především u prodejců, nebo snad správněji dovozců exotického ptactva.

Já jsem pořídil jen tři páry, protože po celou dobu svého chovatelského působení provozuji pouze bytový chov, který je snad daleko víc, než jakýkoliv chov jiný limitovaný místem. Dokonce jsem si svého času a to jsem již myslím zmínil v některém svém předešlém příspěvku, musel vypůjčit od kolegy chovatele klece. I když to sem nepatří, nedá mi, abych aspoň řádkem nepřipomněl dnešní stav, kdy je tak snadné zakoupit kvalitní bednové klece. Ať již z dílny pánů Křivohlávka, nebo Brázdila, či dalších prodejců a výrobců klecí. Pro chovatele, kteří nejsou zrovna domácí kutilové jako já, je tento stav nesporným přínosem a díky bohu, že jsme se jej dočkali.

Zlatoprsky jsem po zakoupení umístil do bytové voliérky.  Po dobu karantény v ní byly samy a asi až po 4 týdnech kdy jsem viděl, že jsou ptáčci naprosto zdraví a čilí, jsem k nim vypustil pár amadiny Gouldové a pár zebřiček pestrých. Neměl jsem v úmyslu v tomto složení ptáky množit, chtěl jsem se jen kochat krásou takto smíšené voliéry. Zlatoprsky jsem zakoupil v letních měsících a protože odchovy vždy provozuji v měsících zimních, šlo skutečně jen o potěchu mého oka. Aspoň chvíli jsem tak mohl pozorovat, jak se ptáci poměrně slušně snášeli, vzájemně si nijak nepřekáželi, i když se mi chvílemi zdálo, jakoby se zlatoprsky  zebřiček bály. Hlavně u krmení se jim snažily vyhnout. Tato skutečnost ve mně vyvolávala mírné obavy o tak malé ptáčky, jakými zlatoprsky malé jsou a proto jsem zebřičky pestré odchytil a umístil jinam. Zlatoprsky jsem ponechal ve společnosti amadin Gouldové a přidal k nim pár amad červenohlavých.

Jak jsem uvedl výše, nebylo mým cílem zlatoprsky malé v této voliéře množit. Ptáky jsem nejdřív pozoroval a podle toho jak se mi zdálo, že se přirozeně spárovali, jsem je postupně odchytával a přemísťoval do chovných bednových klecí. Ovšem než jsem přemístil všechny páry, jeden z párů si vystavěl hnízdo v jedné ze závěsných misek na grit, která byla poměrně slušně kryta větvemi tuje a jalovce, částečně také borovice. Nedařilo se jim zcela dokonale hnízdo vystavět a tak jsem misku s gritem přemístil jinam, zavěsil na její místo budku a čekal jsem, zda se pokusí zahnízdit znovu. A opravdu k zahnízdění došlo a dnes můžu konstatovat, že ve společnosti amadin Gouldové a amad červenohlavých vyvedly zlatoprsky úspěšně dvě hnízda mladých.

Pozorovat zlatoprsky v zeleni je neskutečný zážitek. Zeleň jsem ve voliéře vždy měl, a i když jsem později zlatoprsky malé umístil do bednových klecí, vždy jeden pár na jednu bednovou klec, měly k dispozici alespoň jednu zelenou větev, obyčejně nějakého jehličnanu, popřípadě jalovce, nebo tuje. Tito malí a čiperní ptáci dokážou svou činorodostí, aspoň já jsem ten dojem nabyl, nakazit i jiné druhy ptáků. I velmi klidné amadiny Gouldové byly v jejich přítomnosti aktivnější. Dalším zážitkem je, když se do zlatoprsek opřou sluneční paprsky. Jejich dopad jsem mohl pozorovat nejen ve svém bytovém chovu, ale také u chovatelů, kteří zlatoprsky malé chovali, nebo chovají ve venkovních voliérách.

Zlatoprsky se také velmi rády koupou. V letních měsících jsem jim dokonce raději měnil vodu na koupání častěji, někdy i 4 x denně, protože nádobu na koupání využívaly opravdu velmi často.

Před přemístěním zlatoprsek do chovných klecí, které měly rozměry 70 x 40 x 50 cm (d x š x v ) jsem musel provést úpravy. Především mřížky bylo nezbytné upravit, protože by jimi zlatoprsky vylétaly z klece ven. Dathe uvádí, že by mezera mezi mřížkami neměla být větší, než 9 mm a nelze, než s ním jen souhlasit. Zlatoprsky mají snahu se každou škvírou a mezerou doslova propasírovat ven. Nakonec jsem to zažil i sám. Zlatoprska mi ulétla drobnou mezerou, která vznikla po vysunutí šuplíku, který jsem hodlal vyčistit. Na mých současných klecích jsou mezery po vysunutí šuplíku daleko větší, ale na tehdy zapůjčených klecích mohla vzniknout mezera maximálně 1 cm velká, spíš si myslím, že ještě menší, protože šuplíky byly opravdu velmi plytké. Navíc jsem podcenil zlatoprsky v tom, že by mezeru tak rychle objevily. Ale objevily a pro mne to vyústilo skoro v 3,5 hodinové hledání ztracené samičky. Samce jsem odchytil poměrně záhy, ale samičku jsem objevil až po zmiňovaných 3,5 hodinách v bubnu automatické pračky. Příhoda dnes již vyzní spíš úsměvně, nicméně tenkrát jsem se velmi obával, že se samička nějak dostala z bytu ven.

Výše jsem již uvedl, že chovné klece pro mé zlatoprsky měly rozměry 70 x 40 x 40 cm. Znal jsem však chovatele, který zlatoprsky úspěšně odchovával v klecích o deset centimetrů kratších.Osobně beru tuto míru za nejzazší. Životní prostor zlatoprsek bych s ohledem na jejich temperamentnost již více nezmenšoval.

Teploty v chovatelském zařízení – zlatoprsky jsou poměrně odolní ptáci. Nicméně i přesto by neměly být dlouhodobě drženy při teplotách nižších než 15° C. F. Kohlíček považuje za dostačující teploty nad 10° C (viz článek v časopise Fauna).  Pokojové teploty jsou pro ně podle mých zkušeností optimální. Jsou při nich čilé a velmi dobře jdou do toku.

Hnízdění

Osobně jsem neměl problém dostat zlatoprsky malé do toku. Hnízdní budky jsem jim předkládal vždy v prosinci, anebo krátce po Novém roku. Zlatoprsky jen přítomnost budek nabudila k hnízdní náladě. Samci začali tokat a dvořit se samicím. Měl jsem však velký problém dotáhnout odchov do úspěšného konce. Samice jednoho páru pravidelně opouštěla snůšku. Jestli jsem dělal kontroly budek anebo ne, vždy to mělo stejný výsledek. Seděla maximálně 1 – 3 dny a pak snůšku opustila. Ani výměna samce nepomohla. Až po dvou letech jsem se od ní dočkal dvou mladých ptáčat, která však stejně nekrmila. Naštěstí jsem je mohl podložit jinému páru, který v té době měl stejně staré mladé.

U druhého páru jsem měl ten problém, že si pokaždé vybrali jedno mladé, které nekrmili. Z pěti hnízdění vždy jedno mladé uhynulo hlady. Proč se tak pár choval dodnes nevím. Jsem si však skoro jist, že důvodem nebylo příliš početné potomstvo. Pár měl v průměru tři mladé na jedno hnízdo.

Snad jen třetí pár mi dělal jen radost. Ovšem nesměl jsem ho rušit kontrolou hnízda a bylo nezbytné včas vyřadit z jejich jídelníčku vaječnou míchanici. Než jsem tohle zjistil, vyšly první dvě hnízdění naprázdno. Ovšem později pár vyváděl zcela pravidelně 2 - 4 mladé, o které se velmi pečlivě staral. Jen po osamostatnění mláďat jsem je musel vždy přemístit jinam, protože na ně sameček dotíral a byl k nim zlý. Ostatně se odchyt mladých a jejich přemístění od rodičů doporučuje obecně.

  Zkušenosti, které jsem popsal výše, mi docela často potvrzují i další chovatelé, s kterými jsem měl možnost na toto téma prohodit pár slov, popřípadě vyměnit korespondenci. Nabyl jsem dojmu, jakoby se lépe odchovy dařily tam, kde mají zlatoprsky malé dostatek prostoru a nejsou příliš rušeny jinými ptáky, či chovatelem samotným.  Zřejmě to nebude zcela obecně platné pravidlo, úspěchy dosahují i chovatelé, kteří mají zlatoprsky v bednových klecích. Ovšem pokud bych se dnes k chovu zlatoprsek vracel, asi bych je umístil do nějaké bytové voliérky. Mohu jen litovat, že v současné době nemám na takovou voliéru prostor.

Tok zlatoprsky malé – tok je velmi podobný, jako u jiných astrildů zde na stránkách popsaných. Samec samičce prozpěvuje, někdy ji mírně pronásleduje. Tok probíhá bez účasti hnízdního symbolu, tedy samec nedrží v zobáčku žádné stéblo, nebo kousek větvičky. Po samotném zpěvu poměrně často následuje kopulace. Zpěv samečka je od tak malého ptáčka až nečekaně hlasitý.

Průběh hnízdění, budky, stavební materiál – hnízdní budky jsem mým zlatoprskám předkládal standardních rozměrů. Tedy 12 x 12 x 12 cm, někdy mírně větší. F. Kohlíček slavil úspěch s vydlabanou skořápkou kokosového ořechu. Při dostatku zeleně si zlatoprsky postaví hnízdo v ní.

Jako stavební materiál jsem předkládal různé sušené traviny, kokosové vlákno, sisal, nasbírané peří, nebo psí srst, v závislosti na tom, jaké jsem měl v dané chvíli možnosti.

Samička snáší 3-6 vajíček. Na snůšce se střídají oba rodiče. Za 11-14 dní se líhnou mladé, které za dalších cirka 21 dní vylétají z hnízda. Za dalších 5 - 6 týdnů bývají mladé již zcela samostatné a jsou schopny samy přijímat potravu. Do té doby tráví noci v hnízdě, z kterého předtím vylétly.  Pokud jsou mladé skutečně samostatné, je nezbytné především při klecových odchovech mladé odchytit a umístit je samostatně. Je poměrně běžné, že než se mladé osamostatní, rodiče už nasednou na další snůšku. Osobně jsem s tímto souběhem doznívající péče o první potomstvo a nasednutím na další snůšku neměl příliš dobré zkušenosti. Tato nová snůška ve většině případů přišla vniveč. Buď ji rodiče opustili anebo byly vejce čistá, někdy je rozbily mladé, vracející se na noc do hnízda.  

Krmení

Vhodné pro krmení zlatoprsek jsou standardní směsi zrnin pro drobné exoty. V době, kdy jsem zlatoprsky choval, nebyl zdaleka takový výběr, jako je tomu dnes. V současné době bych se neobával experimentovat se směsmi, které jsou určeny především pro amady. Jsou velmi bohaté na travní semena (např. Blattner Amada 1).  Dále v jídelníčku mých zlatoprsek nechybělo senegalské proso v klasech, naklíčené zrniny, zelené krmení, ovoce, zelenina. Velmi rády měly jablka.

V období krmení mladých nesmí chybět vaječná míchanice. Tu jsem si vyráběl domácí, ale dnes bych určitě používal komerční směs renomovaných výrobců. Literatura a zkušenosti chovatelů zdůrazňují potřebu hmyzu při odchovu ptáčat. Já jsem podával hojně doporučované mšice, které zlatoprsky rády konzumovaly. Nicméně jeden z párů si živého hmyzu, ale ani mravenčích kukel vůbec nevšímal a své mladé krmil výhradně vaječnou míchanicí. Také zkušenosti mnohých chovatelů naznačují, že živý hmyz nemusí být při odchovu zlatoprsek malých nezbytný a vystačí si s vaječnou míchanicí. J

ídelníček jsem doplňoval gritem a komerčními vitamínovými a minerálními přípravky.

foto – Ester Elexhauserová
Literatura -  E. Verhallenová – Encyklopedie ptáků v klecích a voliérách,
Dathe – Příručka pre chovateľov vtáctva,
F. Kohlíček – článek v časopise Fauna

autor: Miroslav Lifart
vloženo: 21. 01. 2012 13:38

Design: Miroslav Horák | Redakční systém vytvořilo Devtea.cz
Copyright 2005–2017 Amadina-Gouldove.com, všechna práva vyhrazena.
Použití jakýchkoliv částí těchto stránek je možné výhradně se souhlasem autorů.
Kontakt | Bannery pro váš web