Partneři:

Čížek ohnivý (Carduelis cucullata) - čeleď - Pěnkavovití

Výskyt :

Jižní Amerika 

Velikost kroužku: 2,5 mm
Snůška : 3 - 5 vajíček 
Inkubační doba: 12 – 13 dnů  
Vylétnutí z hnízda: za 18 dnů
Osamostatnění: za 5 – 6 týdnů   
Přepeření do šatu dospělých: za 5 – 6 měsíců     
Kroužkování: 7-10 den od vylíhnutí
Doporučený věk pro první hnízdění: cca v 10 - 12 měsících
Krmení: Směs travních semen a semen jehličnanů, naklíčené zrniny,  vaječná míchanice (All pet, Ce De)
Teploty v chov. zařízení: 20 - 22° C

Úvod

Psát na objednávku. Musím se přiznat, že jsem si vždy pod tímto slovním spojením představil nějakou komerci, tedy činnost, kdy je taková práce odvedena za peníze. Nechystám se moralizovat, nakonec ani není nad čím. Nebýt té nevelké skupiny píšících chovatelů, kteří přispívají svými články do různých časopisů, byla by chovatelská veřejnost velmi ochuzena o spoustu zajímavých informací. Já naopak před touto skupinou chovatelů smekám pomyslný klobouk a přeji jim, aby jim nikdy nedošly nápady, aby stále měli o čem psát. Já toto slovní spojení užil proto, protože snad poprvé nebudu na tyto stránky psát o ptáčkovi kterého jsem si vybral sám. Plním přání kolegy a především skvělého kamaráda Petra Chumchala, který již velmi dlouho tento článek ode mne vyžaduje. Snad se mi tedy podaří Petrovi splnit jeho očekávání, snad můj malý popis uspokojí i další návštěvníky těchto webových stránek. Článek mohu  zrealizovat i díky panu Zdeňku Gajdošovi, který nám zaslal fotografie ze svého chovu čížků ohnivých. Tímto mu ještě jednou děkuji.        

Úvod Velikost čížka ohnivého je  11 -12 cm (Verhallenová). Jeho domovem je jižní Amerika. P.Podpěra uvádí omezené teritorium Kordiller, dále severovýchodní Kolumbii a severní Venezuelu. Populaci žijící na Trinidadu podle svých zdrojů považuje za uměle vysazenou.

Rozlišení pohlaví –  je u těchto ptáků velmi snadné. Ani začínajícímu chovateli nečiní problém rozeznat samce od samice, protože pohlavní dimorfizmus těchto ptáků je jasně patrný. Samec je sytě červený, přičemž právě tato červeň dala tomuto ptákovi jeho jméno. Samice jsou zbarveny oproti samic velmi skromně. Jsou šedé, červeň, kterou se honosí samec má jen na křídlech a na bocích těla.

Krmení

V současné době převážná část chovatelů čížků ohnivých dává přednost komerčně připraveným krmným směsím, určených přímo pro čížky ohnivé. Nejčastěji jsem se u chovatelů setkal se směsí, kterou na trh dodává firma Blattner. V dobách minulých, kdy na trhu nebylo možno zakoupit tak kvalitní krmivo bylo nezbytné, aby si je chovatelé připravovali sami. S využitím článku Josefa Damaška ( Nová exota 4/06 a 4/07), který své informace čerpal od W.Wienera a H.Hartinga,  zde zmíním základní skladbu semen, jak ji do jídelníčku svých čížků připravovali a snad ještě i dnes připravují různí chovatelé. Wienerova směs se skládala ze semen nigeru, bodláku, lnu, řepky, máku, lesknice, loupaného ovsa, prosa a různých semen lesních stromů. Hartingova směs obsahovala 10% nigru, 25% perily, 15% čekanky, 10% travních semen, 3 % máku, 3% semen olše, 3% semen smrku a modřínu, 3% semen bodláku. Součástí zeleného jídelníčku může pestrá paleta zdrojů přímo z naší přírody, nebo zahrádky, například  ptačinec žabinec, listy čekanky, listy pampelišky, jitrocel, polozralá semena trav, salátová okurka, salát, špenátové listy, jablka atd. Samozřejmostí jsou naklíčené zrniny.

Chov

Názor chovatelů na náročnost chovu čížka ohnivého se poměrně liší. Není jednotný ani u publikujících chovatelů. Někteří chovatelé řadí čížka ohnivého k hůře chovatelným druhům exotů, zatímco třeba  Dr. Karel Tvrdý ve svém článku v časopise Fauna jej považuje za snadno chovatelného. Ať je tomu tak či tak, není cílem mého příspěvku rozštípnout tento problém, protože jsem si plně vědom toho, že problémy může přinášet i chov snadno odchovatelných druhů, jakými jsou například zebřičky pestré, nebo chůvičky japonské. Vždy se může najít něco, co nám chov daného druhu komplikuje, nebo zcela naopak, ptáky si pořídí chovatel – začátečník a nezaznamená jediný problém. Určitě však nebude sporu v tom, že pro milovníka exotického ptactva neexistují žádné překážky, pokud si chce daný druh do svého chovu zařadit. A čížek ohnivý je právě tím druhem, který svou krásou, pohyblivostí a zpěvem k takovému počinu přímo vybízí. V předešlém odstavci jsem tedy už vlastně naznačil, že jde o ptáčka velmi čilého a pohyblivého. Obecně je považován za snášenlivého s jinými druhy ptáků. Mne jakožto dlouholetého chovatele „guld“ zaujala poznámka pana Damaška, kterou zaznamenal v již výše zmíněném článku. Společný chov čížků a „guld“ nepovažuje ze příliš šťastné řešení. Čilost a pohyblivost čížků působí na klidné „guldy“ rušivě. Nejde paušálně tvrdit, že bych se takový společný chov nemohl dařit. V prostorných voliérách o něm dokonce ani moc nepochybuji. Nicméně „guldy“ jsou přece jen poněkud specifické svým chováním a o nevhodnosti jejich chovu  společně s „divočejšími“ druhy exotů jsem se zde na stránkách již několikrát zmínil. Praktická zkušenost pana Damaška tuto skutečnost jen potvrzuje. Nevhodné je také společné soužití čížků a kanárů. Mohlo by docházet k nekontrolovanému mezidruhovému křížení. Klece a voliéry je vždy lépe vybavit dostatkem zeleně. Předešlou větou jsem naznačil, že chov čížků je možné naprosto bez problémů provozovat i v bednových klecích. Rozhodně se ale čížci lépe vyjímají v pokojových, nebo venkovních voliérách, kde jejich krása lépe vynikne. Při návštěvách u různých chovatelů jsem si všiml, že i když se čížci po našem příchodu ke klecím zprvu vyplašili, za malou chvíli vzali naši přítomnost na vědomí a dál se věnovali svým záležitostem, aniž by vnímali náš pohyb kolem klecí. Vlastnost, kdy si ptáci uvyknou na přítomnost člověka v blízkosti svých příbytků je přímo předurčuje k tomu, aby si je pořizovali i chovatelé, kteří svůj koníček provozují podobně jako já v bytových prostorech. Chovatelé k chovu čížků využívají klece nejméně jeden metr dlouhé. Někteří chovatelé, které jsem navštívil je měli v klecích menších rozměrů, což sice ptáci jak se zdálo dobře snášeli, ale zdaleka nevynikla jejich krása, které je více patrná ve větších prostorech. Čížci se velmi rádi sluní a vůbec milují světlo. Chov ve sklepích, tmavých místnostech je pro jejich způsob života nevhodný. A byl by  i na škodu chovateli samotnému, který si tak nemůže vychutnat pohled na ptačí krásu. Chovatelské zařízení musí být vybaveno koupelničkami, nebo miskami, v kterých se čížci mohou věnovat koupání, které mají velmi rádi. Dathe doporučuje umístění prostředků ke koupání na vyvýšené místa. Toto doporučení vysvětluje tím, že se čížci na dně voliéry necítí dobře.

Teploty v chovatelském zařízení –   Dathe uvádí teploty rozmezí 15 -20°C, lépe však mezi 20 -22°C.  Josef Damašek ve svém článku uvádí teploty přibližně stejné. Podle zkušeností a výpovědí dalších chovatelů zde snad mohu konstatovat, že v jejich chovech byly v době odchovu mladých plně postačující běžné pokojové teploty. Chov v netemperovaných prostorech je pro čížky nevhodný, jestliže nechce chovatel hazardovat s jejich zdravím.

Hnízdění

V době hnízdění může docházet mezi samečky čížků k agresi. Z toho důvodu často chovatelé odchov provozují  v klecích, kde mají umístěn jen jeden pár. Hnízdění v hejnu je však také možné. Pokud je prostor dostatečně velký, ptáci mají možnost výběru místa vhodnému k hnízdění, voliéra je vybavena dostatkem bidel a větví, na kterých mohou čížci hřadovat, pak se takový odchov poměrně dobře daří. Dathe uvádí projevy agresivity vůči samičkám i v době, kdy již jsou v hnízdě mladé. Doporučuje samečka odchytit a umístit jinam. Naopak pan Damašek nechává věcem volný průběh a samečka od samičky nikdy nerozděluje. Na uvedený problém jsem se poptával dalších chovatelů. Většina se shodla, že až na drobné problémy většinou proces hnízdění proběhl harmonicky. Jen zcela výjimečně museli přistoupit k odchytu samečka. Povětšinou si svůj úspěch vysvětlují především tím, že umožnili ptákům, aby si svého budoucího partnera vybrali přirozenou cestou. Klece vhodné k odchovu čížků by měly být minimálně jeden metr dlouhé. Tyto rozměry doporučené literaturou povětšinou potvrzují i sami chovatelé. Nicméně jsou již dnes poměrně běžné odchovy v klecích  menších rozměrů. Již zmiňovaný Dr.Tvrdý ve svém článku v časopise Fauna uvádí i menší rozměry klecí. A o spěšnosti odchovu v takových klecích  jsem se opět mohl utvrdit při různých chovatelských návštěvách.

Harmonizace páru, tok čížků ohnivých, průběh hnízdění – opět je základním kamenem úspěšného odchovu mladých v sestavení harmonizujícího páru, čehož se nejlépe dosáhne, jak jsem už zmínil výše, přirozeným výběrem partnera. Samec v toku intenzivně zpívá. Zpěv doprovází máchání křídel, peří na ocásku se vějířovitě rozevírá. Dathe dále uvádí, že sameček tnespouští samici z dohledu. Při přípravě na hnízdění je možno pozorovat tokavé krmení samcem. Vhodným hnízdním prostředkem pro čížky ohnivé jsou klasické kanáří košíčky, anebo jen drátěné kostry těchto košíčků, které si čížci umě vystelou. U některých chovatelů jsem měl možnost pozorovat hnízdění v klasických polootevřených budkách s tím, že horní kryt budky byl odstraněn. Ke stavbě hnízda chovatelé svým čížkům předkládají kokosové vlákno, trávy, mech, jehličí z borovice (Dathe), sisál, jemné seno. Hnízdo samotné staví převážně samice, ale byl  při této činnost pozorován i samec. Snůška u čížků ohnivých čítá v průměru 3-5 vajíček. Na snůšce sedí jen samice, samec ji v této době krmí. Sezení trvá v průměru 12 -13 dní (Dathe). Mladé z hnízda vylétnou asi za 18 dní. Do té doby samice hnízdo opouští jen za účelem ukojení žízně, popřípadě vyprázdnění se. Po vylétnutí z hnízda se o mladé často stará i samec, který je krmí. O mladé se stará i v době, kdy samice opětně zasedne na další snůšku. Mladé jsou samostatné ve stáří cca 5-6 týdnů (Verhallenová).

Výživa v období krmení ptáčat –  krmení živočišného původu je v tomto období nutné.  Dr. Tvrdý si ve svém chovu vystačí vaječnou míchanicí, doplněnou o zelené krmení, které pokládá za nezbytné. Jiní chovatelé jídelníček doplňují mšicemi a dalším drobným hmyzem, popřípadě mravenčími kuklami. Mravenčí kukly bývají v mnoha případech čížky tvrdě odmítány a zůstávají v krmítkách bez povšimnutí. V jídelníčku by neměly být opomenuty naklíčené zrniny.

Závěrem

Při malém ohlédnutí po svých příspěvcích, které zde na stránky zpracovávám, jsem se protentokrát rozhodl, že zvolím završení článku poněkud netradičně. Zhruba před deseti lety jsem přišel na návštěvu k brněnskému chovateli amadin gouldových M.Reiterovi. Ten si právě do svého chovu pořídil párek čížků ohnivých, což mne u tak zatvrzelého „guldaře“ poněkud překvapilo. Proto následovala má poznámka, jak je možné, že si tak jednostranně založený chovatel zakoupil i jiné ptactvo, když navíc sám tvrdil, že krása amadiny gouldové je krása ženy. Ještě i dnes si pamatuji chovatelův pobavený úsměv a jeho následující slova – „Mladý muži, krása amadiny gouldové, to je krása zralé  ženy, protože už je dokonalá. Krása čížků, to je krása panny, a tam tu krásu musíme k dokonalosti hýčkat“. Tyto slova mi ještě dnes znějí v uších a i když nostalgicky při pohledu na své rodné číslo vzpomínám na oslovení „mladý muži“, nemůžu jinak, než dát panu Reiterovi za pravdu.


foto - Zdeněk Gajdoš
literatura – článek J. Damaška  v časopise Nová exota, Dathe – Příručka pro chovatele exotického ptactva, Verhallenová – Encyklopedie ptáků v klecích a voliérách a Dr.Tvrdý – článek v časopise Fauna

autor: Miroslav Lifart
vloženo: 21. 01. 2012 14:11

Design: Miroslav Horák | Redakční systém vytvořilo Devtea.cz
Copyright 2005–2017 Amadina-Gouldove.com, všechna práva vyhrazena.
Použití jakýchkoliv částí těchto stránek je možné výhradně se souhlasem autorů.
Kontakt | Bannery pro váš web