Partneři:

Timálie čínská (Leiothrix lutea) čeleď - Timáliovití

Výskyt :

jihovýchodní Asie

Velikost kroužku: 3,5 mm
Snůška : 3 – 4 vajíčka  
Inkubační doba: 12 – 13 dnů  
Vylétnutí z hnízda: za 14 dnů
Osamostatnění: za 21 dnů   
Přepeření do šatu dospělých: za 2 -3 měsíce     
Kroužkování: 7-10 den od vylíhnutí
Doporučený věk pro první hnízdění: cca ve 12 měsících
Krmení: krmivo pro měkkozobé ptactvo, hmyz,  vaječná míchanice, zelené krmení,

Úvod

Internetovým surfováním lze získat nejednu zajímavou informaci, ale také  lze díky internetu komunikovat. Já jsem touto internetovou komunikací poznal a získal pro spolupráci Dana Novotného. Dan se uvolil, bez ambic být uveden na úvodní straně jako jeden z tvůrců stránek, že pro mne bude shánět pro jednotlivé články podklady. Přestože je chovatelem papoušků, načali jsme první část naší spolupráce u timálie čínské. Protože můžu  vycházet i z osobních zkušeností pana Rostislava Stehlíka a pana Fialy (oba pánové v současné době již timálie nechovají), můžu přistoupit ke krátkému popisu tohoto ptáčka. Fotografie ze svého chovu nám zaslal pan Zdeněk Gajdoš. Do budoucna mohu slíbit články, v kterých se objeví další druhy ptáků z jeho chovu. Tímto mu ještě jednou děkujeme.

Velikost timálie čínské je 15 cm (Verhallenová). Jejím domovem je jihovýchodní Asie.

Rozlišení pohlaví –   zbarvení samic je na rozdíl od samců matnější. Jednoznačným rozpoznávacím znakem je zpěv samečka, který bývá velmi intenzívní. Dokonce i v době přepeřování je možné jeho zpěv slýchávat, což velmi často mile chovatele těchto ptáků překvapí. Samička nezpívá, jen používá kontaktní volání,        R. Václavský zmiňuje také zvuky vábivé a varovné (článek časopis Fauna).

Krmení

Základem je krmivo  pro měkkozobé ptactvo. Naštěstí je dnes dost firem, které na trh dodávají hotová krmiva, např. CeDe, All Pet. Chovatelé se tak nemusí „trápit“ s přípravou těchto krmiv v domácích podmínkách. Hlavní složkou krmiv pro měkkozobé bývá hmyz, vajíčko, ovoce, obilné extrakty atd. Klasická semena konzumují timálie zřídka. Přesto je možno jejich jídelníček o ně obohatit, k čemuž se mimo jiné  využívají i  směsi pro kanáry. Naklíčená semena jsou samozřejmostí. Dále chovatelé podávají různé ovoce – jablka, pomeranč, banány, hrozny, rybíz, hrušky atd. – ze zeleniny mrkev, hlávkové zelí, či špenát. V jídelničku se běžně objevuje tvaroh.  Většině chovatelů dobře přijímají larvy potemníka moučného (tyto je lépe podávat jen v menším množství), zavíječe voskového, cvrčky a v létě smýkaný živý hmyz (ve voliérách si ho ptáci i sami loví), v zimě doplňkově přikrmují hmyzem sušeným (i mravenčí kukly).V období reprodukčního klidu chovatelé omezují předkládání vaječné míchanice. Podávají ji v menším množství.

Chov

Pozorovat timálie v kleci, nebo voliéře, která je dobře osázená zelní je pro chovatele zážitek. Byl jsem rád za tuto možnost u pana Fialy, nebo u pana Stehlíka, který zrovna s chovem timálií končil, když jsme se poznali. Nejednou jsem u jeho klecí stál a s nadšením pozoroval velmi živé a pohyblivé ptáčky. Nikdy jsem se sice do chovu timálií nepustil, nicméně můj obdiv k nim přetrval do dnešních dní. Chovatelé častěji k jejich chovu využívají voliéry. Protože jde o odolné ptáky, využívají celoroční voliéry s možností záletu do zateplených ubikací. Někteří chovatelé však dodávají, že v příliš chladných a mrazivých dnech raději své timálie nevypouští. Nechtějí riskovat zbytečné ztráty. Ale i chov v bednových klecích je možný Tyto musí být dostatečně prostorné. Pan Stehlík využíval chovné klece o rozměrech 70x40x50 (dxšxv) a možná právě z toho důvodu se mu odchov nezdařil. Pan Fiala ve svých klecích 120x50x50x (dxšxv) nějaké úspěchy slavil. V prvním roce, kdy si timálie pořídil se mu sice odchov nepodařil, nicméně v roce druhém a třetím se již mohl těšit z prvních odchovů. Bohužel nestačil získat více zkušeností, protože musel z rodinných důvodů svůj chov exotického ptactva zrušit. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že při chovu timálií nemůže chovatel šetřit místem a především chovatelé provozující klecový chov musí s tímto aspektem před pořízením timálií do chovu počítat.. Na velkých prostorech je možno timálie chovat i s jinými druhy ptáků. Agresivnější mohou být v době hnízdění, kdy si brání okolí svého hnízda. Verhallenová se zmiňuje o pojídaní vajíček jiných druhů ptáků, kteří v přítomnosti timálií hnízdí. Nepodařilo  se nám zjistit, zda takovou zkušenost mají  i další chovatelé. Lze však předpokládat, že by ze strany „timálek“ mohlo k takovému aktu dojít. Nově pořízení obyvatelé klecí bývají zpravidla lekaví a nedůvěřiví. Toto chování se časem upraví a ptáci si na přítomnost chovatele v okolí klece zvyknou. Dokonce i timálie chované ve voliérách si na přítomnost člověka dokáží uvyknout. Při příchodu k voliéře jen poodlétnout a pozorují co se bude dít. Není to obecně platné chování, každý kus je individuální, ale i na letošní výstavě v botanické zahradě v Praze jsem se mohl přesvědčit, že pokud jsem o klece s vystavenými ptáky stál klidně, nedělal prudké pohyby, ptáci sice poletovali, ale nešlo o divoký a bojácný let, jaký člověk může pozorovat například u různých druhů amad (aspoň na mne takto amady vždy působily). Klec je nezbytné vybavit zelení, aby se ptáci cítili dobře. Je jejich přirozeným chováním se v zeleni schovávat a vůbec v ní pobývat. Z fotografií  pana Gajdoše je navíc zřejmé, že „timálkám“ zeleň vyloženě sluší.

Klece i voliéry musí být vybaveny nádobami ke koupání, které mají tito ptáci velmi rádi. V klecích je lépe využít koupelniček. Přece jen jsou timálie poněkud větší než běžněji chované druhy a tak má stříkající voda větší rozptyl a dopad. Pan Fiala pro tyto účely využíval větší koupelničky určené pro menší druhy papoušků. Ve voliérách R. Václavský doporučuje pro tyto účely zbudovat malé jezírko, což ptáci kvitují s povděkem. Dojde i k větší možnosti sledovat jejich přirozené chování.

Teploty v chovatelském zařízení –   J.Verhallenová ve své knize Encyklopedie ptáků v klecích a voliérách uvádí, že je timálie možno celoročně chovat ve venkovních prostorech. Je však nutno  brát v potaz klimatické podmínky autorčiny domoviny a uvědomit si jejich rozdílnost s naším podnebím.  Zimování v chladnějším prostředí však nevadí, naopak, pro následující chovnou sezónu je žádoucí.  

Hnízdění

Nezdar pana Stehlíka při pokusu o odchov se dá připočíst nejen poměrně malým klecím, v kterých byli ptáci umístěni (na obranu je potřeba zdůraznit, že v té době pan Stehlík klecemi větších rozměrů nedisponoval), ale také tím, že ty nebyly dostatečně vybaveny zelení. Stehlíkovi se tak spokojili pouze s krásným zpěvem, který se z hrdel samečka nesl jejich bytem. Pan Fiala využíval klece větších rozměrů, což jsem již výše uvedl. Tyto vybavil zelení, nejčastěji větvičkami konifery, nebo pnoucím chmelem. Využití našly i větve jalovce a břečťan (hedera helix). Zkoušel i větve různých jehličnatých stromů (borovice, smrk, modřín), ale tyto se nezdály být pro tento účel vhodné. Proto od jejich používání časem upustil. R.Václavský zmiňuje skutečnost, že timálie vytváří pár na celý život. Harmonizující pár, který se bezproblémově stará a vyvádí své potomstvo nikdy bezdůvodně nerozdělujeme. V klecích je lépe v době hnízdění držet jen jeden pár na jednu klec. Mohlo by docházet k bitkám s jinými timáliemi, nebo ostatními druhy ptáků. V prostorných voliérách je možno timálie odchovávat společně s jinými druhy ptáků. Timálie si najdou své dobře kryté místo, čímž bývají rušeny minimálně. Ostatně i sám chovatel by neměl ptáky příliš svou přítomností rušit, aby nedošlo k opuštění snůšky.

Průběh hnízdění –  timálie tvoří páry, které jsou v pevném svazku. Má-li chovatel možnost dát ptákům vybrat si svého partnera přirozenou cestou, udělá tak první krok k tomu, aby se dočkal odchovů. V našich podmínkách timálie hnízdí v časovém období jara a léta. S jarním prodlužováním dne začínají samečci více zpívat a dvořit se svým samičkám. K hnízdění jsou využívány klasické hnízdní prostředky pro kanáry. Ve voliérách si timálie postaví hnízdo samy. Materiál pro stavbu hnízda je klasický, dá se říct totožný s tím, který je běžně využíván u jiných druhů ptáků. Používají se různá měkká stébla trav, kokosové vlákno, nebo sisál. Zaujala nás výstelka hnízda, pro kterou pan M.Honéger svým ptákům poskytuje  prasečí štětiny. Samička snáší průměrně 3-4 vajíčka (Verhallenová, Václavský). Miroslav Honéger uvádí rozpětí 2-5 vajec. Samička nasedá na předposlední snesené vajíčko. Honéger při tomto procesu opět zdůrazňuje nutnost naprostého klidu v okolí hnízdiště. Toto potvrzuje i zkušenost chovatele Fialy, u kterého podvakrát došlo k opuštění snůšky. V prvním případě neopatrně manipuloval s dvířky klece, které právě v této chvíli pokládal za nezbytné opravit (zdálo se mu, že špatně dovírají), v případě druhém případě se v místnosti s hnízdícími ptáky rozštěkal jejich malý psík, který jinak dle chovatelova vyjádření štěkal snad 2x do roka. Snůšku zahřívají oba rodiče, kteří se při této činnosti střídají. V noci snůšku zpravidla jen samička. Po 12 dnech se líhnou mladé, jak uvádí Honéger, většinou všechna najednou. On sám ptáky v 5 dni života kroužkuje kroužkem velikosti číslo 3. Kolem 10 dne od vylíhnutí znovu nabádá ke klidu v okolí hnízda. Dle jeho zkušeností jsou mladé velmi citlivá na vyrušení a mohou následkem stresu vyskakovat z hnízda. Mladé vylétají po 14 dnech (Verhallenová), jiný zdroj uvádí ve 12-13 dni (Honéger). M.Kořínek uvádí dokonce až 3 týdny. Přikláníme se však k údajům prvně jmenovaných chovatelů. Rodiče své mladé další 3 týdny krmí (Verhallenová). Honéger uvádí, že je mladé potřeba citlivě odstavit od rodičů již v kolem 15 dne života. Vše záleží na tom, zda jsou již mláďata sama schopna přijímat potravu. Za relevantnější bych v tomto případě bral údaje pana Honégera, který vychází ze svých praktických zkušeností. Do šatu dospělých se mladé přebarví ve věku cca 3 měsíců (2 měsíců – Honéger). Rodiče zhruba 10 den od vylétnutí začnou novou snůšku. V té době mladé krmí ten z rodičů, který právě nezahřívá snůšku (Honéger).

Výživa v období krmení ptáčat –  pří této pasáži opět využiji publikovaných zkušeností p. Honégera. Ten zvyšuje dávky podávaného hmyzu souběžně s růstem mladých. Smýkaný hmyz jim dává možnost většího výběru. Honéger předkládá hmyz co 3 hodiny vždy v menších dávkách. Pan Fiala běžně zkrmoval různé ovoce, které mu i tak mladí ptáci  brali.  Naklíčené zrniny bývaly některými jedinci ignorovány, ale převážná většina mladých je konzumovala.

Závěrem

Chov timálií bývá chovateli obecně označován za snadnější. Musí být však dodrženy všechny zásady a postupy, které je nutné nastudovat.  Náš článek, pro který mi podklady připravil Dan Novotný přináší pouze malý základ toho, co je pro chov timálií čínských potřebné  znát a vědět. Lítost  v nás vzbuzuje nejen poměrně malá četnost publikovaných informací, ale i velmi malé zastoupení tohoto zpívajícího krasavce v našich klecích a voliérách. Snad ke zlepšení současného stavu přispějí i naše základní informace zde uvedené.

 foto- Zdeněk Gajdoš
literatura – článek L. Szajera a L.Palkoviče  v časopise Nová exota, Verhallenová –Encyklopedie ptáků v klecích a voliérách a R.Václavský, M. Honéger – články v časopise Fauna

autor: Miroslav Lifart
vloženo: 21. 01. 2012 15:08

Design: Miroslav Horák | Redakční systém vytvořilo Devtea.cz
Copyright 2005–2017 Amadina-Gouldove.com, všechna práva vyhrazena.
Použití jakýchkoliv částí těchto stránek je možné výhradně se souhlasem autorů.
Kontakt | Bannery pro váš web