Partneři:

Leskoptev tříbarvá (Spreo superbus)

Výskyt : Východní Afrika.
Velikost 19 - 21 cm
Počet vajec: 2 - 4 vajíčka  
Inkubační doba: 12 - 14 dnů  
Velikost kroužku: 4,5 mm
Krmení: bobule, nadrobno nakrájené ovoce a zelenina, hmyz, granule, malé plody

 

Úvod

Na našich stránkách doposud chybí zástupce z čeledi špačkovitých. Právě proto jsem se dnes rozhodl sepsat stručný popis jednoho ze zástupců této čeledi. Ve svém stručném článku se budu věnovat leskoptvi tříbarvé.

Rozlišení pohlaví - rozlišit pohlaví leskoptví tříbarvých pouhým okem nelze. Vladimír Novák ve svém článku v časopise Fauna popisuje skutečnost, kdy u mladých zakoupených ptáků zachytil nepatrné rozdíly. Údajný samec se mu zdál být nepatrně větší a měl mít mohutnější hlavu. Za několik měsíců však ptáci plně přepeřili a jak sám autor článku konstatuje, kdyby si ptáky neoznačil rozlišovacími kroužky, jen velmi stěží by pak ptáky co do pohlaví rozeznal. Jednoznačnou odpověď na to, jakého jsou ptáci pohlaví, dá pouze test DNA, či endoskopie.

 

Chov leskoptve tříbarvé

Starší literatura nemá velké pochopení pro chov leskoptví v klecích. Jednoznačně doporučuje chov pouze v prostorných venkovních voliérách, nebo prostornějších pokojových voliérách. Jako i u mnoha jiných druhů, je dnes situace poněkud jiná. Leskoptve jsou poměrně často chovány i v prostornějších bednových klecích. Nejsou v nich jen zimovány, ale i chovány celoročně. Dokonce se v nich daří i odchovy. Nedávno jsem viděl fotografie leskoptví, které byly chovány v bednové kleci bez kousku zeleně. A zeleň je přitom další faktor, který publikující chovatelé uvádějí jako velmi důležitý ke zdařilému chovu leskoptví tříbarvých. Kolega a kamarád Emil Škoda chová své leskoptve tříbarvé v kleci o rozměru 180x100x120 cm (dxšxv). V kleci má instalován pouze bambus. Velikost této klece se může zdát některým chovatelům naprosto nedostatečná, ale ptáci jsou v naprosto skvělé kondici a dokonce se už pokusili zahnízdit. Ale o procesu hnízdění se zmíním na jiném místě. Verhallenová ve své publikaci „Encyklopedie ptáků v klecích a voliérách“ uvádí, že jsou leskoptve tříbarvé poměrně snášenlivé k ostatním ptákům svého, ale i jiných druhů. Agresivitu leskoptví poměřuje prostorem. Čím větší prostor, tím menší agresivita ptáků. Jednoznačně však nedoporučuje chov s bezbrannými druhy. V ZOO v Liberci jsou leskoptve chovány společně se zebřičkami pestrými. Ovšem tento chov je provozován v opravdu velké hale, a navíc všichni ptáci mají k dispozici dostatek úkrytů v zeleni. Velmi pravděpodobně by takový chov v běžných chovatelských podmínkách možný nebyl. V době hnízdění se společný chov leskoptví s jinými ptáky nedoporučuje vůbec. Chovatel Emil Škoda mi vyprávěl zážitek, kdy mu jeho leskoptve jen na malou chvíli ulétly z klece a stačil skutečně okamžik, aby leskoptve vyházely hnízdo holoubkům diamantovým. Zajímavá byla i informace z téhož zdroje, o útoku samce leskoptve kobaltové na samce leskoptve tříbarvé přes pletivo dvou sousedících voliér.  Napadený samec útok nepřežil. Leskoptve jsou velmi inteligentní ptáci. Dají se i ochočit a občas jsou chovány v domácnostech jako mazlíčci. Dokonce i chovatelům, kteří nemají snahu své leskoptve ochočit občas berou krmení z ruky. To samozřejmě až ve chvíli, kdy si na svého majitele dostatečně uvyknou a přestanou se ho obávat. Leskoptve tříbarvá je považována za odolného ptáka. Verhallenová dokonce uvádí, že je možný její celoroční chov ve venkovních voliérách. Nicméně tato informace bude velmi pravděpodobně poplatná pouze v zemi, z které autorka pochází. Nakonec i ona sama připouští při velmi nevlídném a sychravém počasí umístění leskoptví do temperovaných úkrytů. Pokud je mi známo, naši chovatelé většinou v zimních měsících své chovance přemísťují do temperovaných zimovišť. Chovatel Vladimír Novák ve svém článku zmiňuje zimování leskoptví při teplotě cca 12° C, kterou pokládá za naprosto dostatečnou.

 

Hnízdění leskoptví tříbarvých

V procesu hnízdění leskoptví tříbarvých spatřují chovatelé jeden velký problém. Leskoptve nezřídka vyhazují své mladé z hnízd, nebo opouští snůšku. Autorka Verhallenová naopak popisuje odchov leskoptví jako snadný. Naši chovatelé s ní asi nebudou příliš souhlasit. Problém s vyhazováním mladých z hnízd popisuje i V. Novák ve svém článku v časopise Fauna. Ačkoliv mu bylo razeno, aby snížil krmné dávky hmyzu a on se této rady držel, problém se opakoval. Stejný problém ve svém chovu zaregistroval i kolega Emil Škoda. Nebyl problém dostat leskoptve do toku. V pohodě postavily hnízdo, nanesli snůšku a v klidu probíhalo i zahřívání snůšky. Dokonce ani první dny po vylíhnutí nevykazovaly příznaky nějakých problémů. Mladé se vylíhly tři. Nejdřív se jedno zcela ztratilo a dodnes Emil Škoda netuší, kam se vlastně podělo, druhé mladé uhynulo, to odstranil z hnízda Emil Škoda sám a třetí mladé po několika dnech vyhodili rodiče. Emil Škoda byl velmi zklamán, na svůj první odchov se velmi těšil, ostatně jako by se těšil každý z nás. Všechny fotografie hnízd a mladých leskoptví pochází z jeho chovu a je na nich patrno, jak se až dokumentaristicky snažil zachytit tu radostnou událost. Nevyšlo to, ale já pevně věřím, že se Emil odchovu dočká. Mnoho chovatelů doporučuje odstranit víko budky. Podle jejich zkušeností pak samice spíše do budky vlétne. Tuto zkušenost mi nejen popsal, ale také sám aplikoval ve svém chovu opět Emil Škoda, kterému vděčím za nejvíc postřehů z praktického chovu leskoptví. Čtenář již jistě dávno poznal, aniž bych to v úvodu jako obvykle zmínil, že jsem pouze autorem suchého textu, který by právě bez takových praktických rad a připomínek neměl žádnou vypovídající hodnotu. Ale abych se vrátil k původní myšlence. I podle zkušenosti a názoru Emila Škody odstranění víka budky urychlilo zahnízdění leskoptví. Leskoptve tříbarvé hnízdí až druhým rokem života. Teprve v této době dosahují plné dospělosti a jsou vhodné do chovu. Nejednoznačné jsou informace o stavbě hnízda. Podle některých zdrojů se na stavbě hnízda podílí oba rodiče, podle jiných pouze samice. Nejednost v informacích zřejmě způsobuje velmi ztížená možnost rozlišení pohlaví. Stejná nejednoznačnost se vyskytuje i u procesu zahřívání snůšky. V chovu V. Nováka však snůšky zahřívaly pouze samice, a jak se sám vyjádřil, je to u něj pravidlem. Stejně tomu je i v chovu Emila Škody. Také v jeho chovu snůšku zahřívala téměř výhradně samice, která hnízdo opouštěla velmi sporadicky za účelem vyprázdnění, či občerstvení se.  Dá se tak předpokládat, že tomu bude podobně i v dalších chovech. Stavebním materiálem pro hnízda leskoptví tříbarvých jsou různé stébla trav, zvířecí chlupy, peří, kořínky, drobné větvičky, mech, nebo sisál. Hnízdo staví oba rodiče. Emil Škoda vypozoroval rozdělení stavebních prací následovně. Převážně samec donášel stavební materiál a samice hnízdo upravovala. Také V. Novák pozoroval při stavbě hnízda podíl obou budoucích rodičů. Hnízdní budky jsou doporučovány s průměrem dna nejméně 20 cm. Emil Škoda používá prkenné budky s rozměrem 30x30x35 cm (dxšxv) s kulatým vletovým otvorem 7-8 cm. V. Novák používá budky menších rozměrů 20x20x30 cm s kulatým vletovým otvorem o průměru 5 cm. Samice zahřívá snůšku 12-14 dní, než se vylíhnou mláďata. Podle Verhallenové mladé krmí oba rodiče. Za tři týdny mladé leskoptve vylétají z hnízda. V tomto období ještě nemají pruh na hrudi a jejich duhovka je černá. Za zhruba pět až šest týdnů jsou mladé leskoptve samostatné. Může tedy dojít k odstavu od rodičů.  

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Krmení

Leskoptve tříbarvé rády konzumují různé ovoce a zeleninu. Obojí může být nakrájeno na drobné kousky, anebo nastrouháno na struhadle. Chovatelé předkládají jablka, hrušky, švestky, mrkev, salátové listy, listy špenátu a další komodity z našich zahrádek. Nezbytnou složkou jídelníčku jsou různé granule. V. Novák podává ovocné granule pro loskutáky, ale jídelníček vylepšuje i granulemi ACANA. Důležitou složkou je hmyz (cvrčci, kobylky, mravenčí kukly, mouční červi ad.). V době odchovu mladých se podává vaječná míchanice. V. Novák ve svém článku uvádí, že ji podává 2x denně. Míchanici si vyrábí sám z těchto ingrediencí – „ vařené vajíčko, tvrdý tvaroh, strouhanka, mrkev, Glukopur a rozemleté kočičí granule“. Podle údajů chovatelů leskoptví, nejsou na skladbu jídelníčku vybíravé a konzumují téměř vše, co jim chovatel poskytne. Jen zcela výjimečně je nutné leskoptve na novou složku v krmení zdlouhavě uvykat.

 foto – Petr Chumchal  a Emil Škoda
literatura – článek V. Nováka v časopise Fauna č. 7, ročník 18,  Encyklopedie ptáků v klecích a voliérách – Ester J.J. Verhallenová – Rebo Productions s.r.o. 1999

autor: Miroslav Lifart
vloženo: 21. 01. 2012 17:06

Design: Miroslav Horák | Redakční systém vytvořilo Devtea.cz
Copyright 2005–2017 Amadina-Gouldove.com, všechna práva vyhrazena.
Použití jakýchkoliv částí těchto stránek je možné výhradně se souhlasem autorů.
Kontakt | Bannery pro váš web