Partneři:

Turako červenokorunkatý (Tauraco erythrolophus)

Výskyt : severozápadní Angola
Velikost 40 - 43 cm
Počet vajec: obvykle 2 bílá vejce
Inkubační doba: 24 dnů  
Průměrná dálka života : Louise Peat uvádí u samce nejvyšší zaznamenaný věk dožití 27 let u samice 21 let
Krmení : ovoce, zelenina, granule, hmyz, vitaminové přípravky
Velikost kroužku: 7 - 8 mm

Úvod

Uběhla již značná doba od chvíle, kdy mi chovatel Zdeněk Gajdoš zaslal fotografie svých turaků červenokorunkatých. Dlouho jsemzvažoval, jak zpracovat alespoň trochu slušné pojednání o exotickém ptáku, kterého jsem nikdy nechoval, a o kterém navíc vím a znám velmi málo. Nezbylo mi, než pomalu sbírat informace, které by aspoň v minimální míře postačovaly k seznámení se s druhem exota, který není v našich voliérách chován zrovna běžně. Snad se mi mozaika sběru informací nakonec podařila do té míry, aby neurážela jak odborníky na chov turak, tak i laiky, kteří následující řádky budou číst jen za účelem minimálního rozšíření svých obzorů z chovu exotického ptactva.  Mohu jen doufat, že se mi to i vydatnou pomocí chovatele Zdeňka Gajdoše podaří.

Rozlišení pohlaví – rozlišit pohlaví pouhým okem není možné. V rozhovoru se Zdeňkem Gajdošem jsem se ptal, zda mají chovatelé na rozlišení pohlaví nějaký „fígl“. I když takové znaky připustil, sám je označil za velmi nespolehlivé a často zavádějící. Jednoznačně dopororučuje rozlišovat pohlaví pomocí testů DNA. Jedině tyto testy dají chovateli spolehlivou odpověď na otázku, jakého pohlaví jsou jedinci v jeho chovu. Výskyt - severozápadní Angola – mezi řekami Kongo a Cuanza, východně po oblast Malanje (biolib.cz)

 

 

Chov a odchov turaka červenokorunkatého

K chovu turak by se měl odhodlat především chovatel, který má nejen značné znalosti a zkušenosti, ale zřejmě také chovatel, který má poměrně silné ekonomické zázemí. Jen pořízení těchto ptáků není zrovna levnou záležitostí. Ceny však záměrně ve svých článcích neuvádím. Jsou vždy poplatné jen chvíli, v které své řádky sepisuji. Za pár měsíců, neřku-li let, může být vše naprosto jinak. Ale snad pro zajímavost, ačkoliv jsem v telefonickém rozhovoru se Zdeňkem Gajdošem nejprve odmítal takovou informaci v článku uvádět. V současné době (článek sepisuji dne 31. července 2011) se cena za pár turaků červenokorunkatých pohybuje okolo 800 €, tedy necelých 20 000 Kč. A to tento druh turaků nepatří k těm nejdražším. S přihlédnutím k ceně ptáků, ale nejen k ní, především ke specifikům jejich chovu, musí chovatel zbudovat i patřičné a vhodné chovatelské zařízení. Nicméně polemikou o ekonomickém zázemí chovu turak určitě nemíním někoho od jejich chovu odradit. To není mým cílem. Cílem je, upozornit i na tento aspekt chovu. Nakonec, my chovatelé když už se rozhodneme vlastnit jakýkoliv druh exota, neohlížíme se přiliš na vynaložené prostředky. A tak je to dle mého názoru správné. Jsou důležitější faktory chovu, než jen jeho ekonomický provoz. A tím bezesporu je pocit vnitřního uspokojení z chovu samotného, z jeho přínosu pro nás jako pro člověka. Vždyť radost z chovu, možnost rozšířit své znalosti, radost z překonaných překážek v chovu se vyskytujích, radost z toho, že jsme zbytečně nepromarnili své chvíle, určených nám k pouti na tomto světě, to vše absolutně převažuje nad ekonomikou, čili penězy. Alespoň u mne to tak funguje a věřím, že i u převážné většiny chovatelů.

Chovatel Zdeněk Gajdoš jednoznačně k chovu turaků doporučuje co největší voliéry. On sám chová své turaka ve voliérách o rozměrech - délka 3 m, šířka 1,2 m, výška 2,1m. Zálety: délka 1,8 m, šířka  0,9 m až 1,2 m, výška 1,8 m. Jednotlivé zálety má přepaženy bílým polykarbonátem. Toto opatření má zvýšit pocit soukromí u jednotlivých párů. Louise Peat ve svém článku doporučuje maximální velikost ok na pletivu 2,5 x 2,5 cm, přičemž i menší rozměry považuje za optimální. Stejně jako Z. Gajdoš doporučuje co největší rozměry voliéry. Voliéry menší, než 2 m na výšku, považuje za nevhodné. Doporučuje mít stěny ze snadno omyvatelných materiálů. Pokud nemá chovatel, podobně jako Zdeněk Gajdoš přepažující stěny z plných materiálů, doporučuje instalovat dvojité pletivo, aby se co nejvíc zamezilo případné agresi mezi ptáky.  Zdůrazňuje nutnost zamezení přístupu do voliér divoce žijícího ptactva, hlodavců a dalších škůdců našich voliér. Zdeněk Gajdoš má ve svých voliérách větve rozmístěny tak, aby co nejvíce umožnil využít turakům jejich skokanské umění. Protože se turakové velmi rádi koupou, všechny voliéry má vybaveny plastovými nádobami, které k tomuto účelu turakům slouží. Dno voliér může být zbudováno z trávy, kůry, štěrku, nebo písku. Pro snadnější údržbu je však vhodnější dlažba. Dno vnitřní části voliér může být také tvořeno hoblinami, nebo pískem. Louise Peat však apeluje na nutnost mít možnost vnitřní zařízení dobře větrat v případě, že jsou tyto podklady velmi prašné. V současné době je možno zakoupit i bezprašné podestýlky, ovšem ty bývají zpravidla drahé.

K vytvoření ideálního chovného páru napomůže skoro jako u všech druhů přirozený výběr partnera. Tok může probíhat velmi divoce, ale nemusí to být pravidlem. Samec samici nahání, podle Z. Gajdoše někdy na samici číhá u krmení. Tok se projevuje podobně jako u papoušků tím, že samec samici krmí. Zdeněk Gajdoš k tomu dodává, že samec může samici na bidle láskyplně krmit a následně ji docela divoce nahánět. Tok se může ještě projevovat houpáním hlavy, klapáním zobáků, nebo voláním. Místy dochází při toku ze strany samce i k agresi. Ta podle Z. Gajdoše příchází především v případě, kdy samice není svolná k páření. Rovněž další jeho postřeh je velmi zajímavý. Vypozoroval, že pokud se má samice možnost ukrýt tak, aby ji samec neviděl, ztratí pro tu chvíli samec o páření zájem. Samozřejmě ve chvíli kdy samici objeví, probudí se v něm jeho touhy opět naplno.

K hnízdění jsou vhodné různé proutěné koše, drátěné rámečky. Z. Gajdoš volí kombinaci květináče, do kterých vkládá pletené nádoby. Podle L. Peata by minimální rozměr hnízdních prostředků měl mít rozměr 33 x 20x 7,5 cm. Dno hnízda by mělo být vybaveno vhodným podkladem (substrát, kousky kokosového vlákna aj.) L. Peat dále uvádí, že v okolí hnízda může být instálována zeleň, která zvýší pocit bezpečí a klidu hnízdících turaků. Chovatel však musí zeleň instalovat tak, aby ptáci měli přímý přístup k hnízdu. Turakové si mohou své předpřipravené hnízdo i sami doupravit. Zpravidla nějakou větvičkou, či kláskem. Hnízdo by nemělo být umístěno příliš nízko. Hnízdící ptáci by se v něm necítili příliš bezpečně. Samice snáší zpravidla dvě vajíčka. Z. Gajdoš tuto část doplnil o poznatek, že při prvních hnízděních to může být jen jedno vejce. Naopak u zkušenějších jedinců někdy dojde k snůšce i tří vajec. V chovu Z. Gajdoše se při zahřívání snůšky střídají oba rodiče. Mladé se líhnou v průměru za 24 dní. V případě, že jsou odebrána k ručnímu dokrmení, velmi rychle rostou a sílí. I můj průvodce chovem turaků, zde již často zmiňovaný Zdeněk Gajdoš občas své turaka ručně dokrmuje. Přitupuje však k tomu pouze tehdy, jestliže rodiče o své potomstvo nejeví zájem. Ruční dokrmování nepreferuje, je naopak příznivcem přirozeného odchovu. Negativní zkušenost udělal s kroužky lesklých barev. Mimochodem jde o zkušenost, kterou nabyl mnohý chovatel i u jiných druhů ptáků. Já sám jsem se potýkal s vyhazováním mladých u amadin Gouldové. Měl jsem tyto mladé nakroužkovány stříbrnými kroužky, které očividně rodičům vadily. Chovatelé někdy přistupují k tomu, že takové kroužky přelepují, zamažou trusem, nebo nějak jinak omezí jejich lesklost. Z. Gajdoš provádí kroužkování mladých až ve stáří jednoho měsíce. Proto musí volit kroužky větších rozměrů (8mm).

Mláďata po vylíhnutí velmi rychle rostou. Už ve věku 2 týdnů začnou zkoumat své okolí (L.Peat). Podle stejného zdroje jde o období, které je pro mladé turaky nejvíc nebezpečné, zvláště tam, kde jsou turaka chována společně s jinými druhy ptáků. Mladé mohou vypadnout z hnízda. Protože neumí ještě v tomto věku ještě léta, měla by mít přístup k hnízdu pomocí vhodného žebříčku, nebo sítě. Tyto prostředky by měly být postačující k tomu, aby se mladé mohlo vrátit na hnízdo. Ve čtvrtém až pátém týdnu jsou mladé schopné létat. Avšak na rodičích mohou být závislá ještě několik dalších měsíců.

Není mým zvykem zabývat se ve svých krátkých článcích ručním odchovem. V telefonickém rozhovoru se Z. Gajdošem jsme však toto téma okrajově probrali také. Velmi zajímavou pro mne byla informace, kdy ručně dokrmení turakové zdaleka nepřilnou k svému lidskému „rodiči“tak, jakotomu bývá například u papoušků.Chovatel Gajdoš tuto problematiku probíral s mnoha chovateli a skoro všichni tento fakt potvrzují. Turako ztratí něco na své plachosti, nechá se krmit, chovatel k němu může rozhodně přistupovat blíž, než k jedincům odchovaných přirozeně, nicméně za svého partnera člověka nepovažuje. Jednoznačně jako partnera preferuje jedince svého druhu. Nátisk tedy není tak silný, jak by se možná dalo předpokládat. Tato informace může potěšit chovatele, který s chovem turaků začíná a buď záměrně, nebo z donucení přistupuje k ručnímu dokrmení mláďat. Nemusí se tolik obávat ztráty jejich přirozeného chování.

Krmení

Základní sloužkou v krmení turak je různé ovoce a zelenina. V chovu Z. Gajdovše preferují především sladší odrůdy jablek a hrušek. Dále je možno podávat kiwi, banány, maliny, ostružiny, jahody, borůvky, meloun, švestky, nektarinky atd. atd. Ze zeleniny je možno podávat květák, hlávkové zelí, rajská jablíčka, mrkev, brokolici a další. Vhodné jsou i různé druhy granulí a vaječných míchanic s nízkým obsahem železa. Z. Gajdoš pro tento účel používá granule NutriBird T 16 a sypké směsi Tropical Patee a Uni Patee od firmy Orlux. L. Peat jídelníček turaků doplňuje o konzervované broskve, rozinky, sušené fíky, vařené vejce, tmavý chléb a vařenou zeleninu. Aby byl jídelníček patřičně pestrý, je možno podávat hmyz. Například larvy zavíječe voskového, potemníka moučného, cvrčky, mravenčí kukly a podobně. Také je možno podávat sušený hmyz. Součástí pestrého a kvalitního krmení jsou také vitamínového a minerální přípravky. Z. Gajdoš používá premix Calcicare 40+ firmy White Molen.

Závěrem

Než zcela uzavřu svůj krátký a bezesporu neúplný článek o chovu turaka červenokorunkatého, dovolím si poděkovat panu Zdeňku Gajdošovi za všechny informace a pomoc, kterou mi při sepisování těchto řádků poskytl. Jeho trpělivost při telefonické konzultaci byla opravdu velmi velká a jen díky jí jsem mohl dospět až k tomuto závěru. Takže Zdeňku, ještě jednou veliké děkuji. Ve svém článku jsem i přes všechny informace, které mi kolega Zdeněk Gajdoš poskytl, nemohl popsat a vystihnout vše. To nakonec není ani účelem mých literárních pokusů. Účelem je vzbudit zájem. A pokud se mi to podařilo, doporučuji navštívit stránky Zdeňka Gajdoše - http://www.fruitbirds.cz/, dále stránky www.turacos.org, kde je chov turaka červenokorunkatého popsán opravdu velmi detailně, včetně veterinárních témat, tématu spolunažívání turak s jinými druhy a dalších aspektů chovu, které jsem zde vůbec nezmínil. No a na úplný závěr si dovolím případným čtenářům mých řádků slíbit, že si napříště vyberu k své literární tvorbě druh exota, kterému budu víc rozumět. Laickost mých řádků musela být cítit z každého písmenka a tak se jen fiktivně modlím, abych nebyl tak zvaně vypískán.

 foto – Zdeněk Gajdoš
Zdroje – www.fruitbirds.cz, www.turacos.org, www.biolib.cz, www.wikipedia.cz

autor: Miroslav Lifart
vloženo: 21. 01. 2012 17:39

Design: Miroslav Horák | Redakční systém vytvořilo Devtea.cz
Copyright 2005–2017 Amadina-Gouldove.com, všechna práva vyhrazena.
Použití jakýchkoliv částí těchto stránek je možné výhradně se souhlasem autorů.
Kontakt | Bannery pro váš web