Naše sýkory

Sýkora koňadra (Parus major)

Poznávací znaky. Tato naše nejběžnější sýkorka je 13-15 cm velká. Hlava je černá bílými lícemi, týl je zelenožlutý, břicho je žluté s podélným černým pruhem uprostřed.

Rozšíření: Je to naše nejhojnější sýkora, také v Evropě je ze sýkor nejvíce rozšířená, dále obývá většinu Asie až po Kamčatku, najdeme ji i v Indii, Malajsii, Africe. Díky své veliké přizpůsobivosti žije zkrátka skoro všude kde jsou stromy.

Hnízdění: Hnízdí v přirozených stromových dutinách, ale je asi nejčastějším obyvatelem ptačích budek. Mimo to její hnízdo můžeme najít i na těch nejroztodivnějších místech - například v kovové trubce nebo i schránce na dopisy. Samice snáší až 15 vajec, na kterých pevně sedí 13-15 dní, zatímco jí samec zásobuje potravou, pokud už musí svoji snůšku opustit, tak ji pečlivě zakryje. Oba rodiče pak vylíhlá mláďata krmí 15-22 dnů.  Hnízdí většinou jen jednou do roka.

Potrava: Hlavně hmyz a jiní drobní živočichové, v zimě je odkázána hlavně na pomoc člověka a potravu v krmítku- slunečnice, lůj.

Sýkora modřinka (Parus caeruleus)

Poznávací znaky: Menší než koňadra, velikost asi 10-12 centimetrů. Tato sýkorka má žluté břicho a zelený hřbet, temeno hlavy, ocas a křidla jsou krásně modré (odtud pramení název modřinka).

Rozšíření: Stejné jako u koňadry

Hnízdění: Hnízdí v přirozených stromových dutinách, aleje asi nejčastějším obyvatelem ptačích budek. Mimo tojejíhnízdo můžeme najít i na těch nejroztodivnějších místech - například v kovové trubce nebo i schránce na dopisy. Samice snáší až 15 vajec, na kterých pevně sedí 13-15 dní, zatímco jísamec zásobuje potravou, pokud už musí svoji snůšku opustit, tak ji pečlivě zakryje. Oba rodiče pak vylíhlá mláďata krmí 15-22 dnů.  Hnízdí většinou jen jednou do roka.

Potrava: Hlavně hmyz a jiní drobní živočichové, v zimě je odkázána hlavně na pomoc člověka a potravu v krmítku- slunečnice, lůj.

Mlynařík dlouhoocasý (Aegithalos caudatus)

Poznávací znaky: Tento velice zvláštní ptáček je jedním z našich nejmenších pěvců, jeho délka je 13-15 centimetrů, z čehož ale 7-9 cm. připadá na ocas, který tak v porovnání s tělem vypadá velice dlouhý. Hlava bílá s výrazným nadočním černým pruhem, načervenalé až růžové tělo. Skandinávský poddruh má hlavu čistě bílou bez černého pruhu.

Rozšíření: Žije v Evropě, Asii až po střední Čínu.

Hnízdění: Staví si zcela uzavřené hnízdo ve tvaru koule s úzkým otvorem nahoře z boku.Hnízdo staví oba partneři 9-13 dní, používají hlavně mech, lišejníky a lýko. Povrch hnízda je maskován kousky kůry a pavučinami. Při zahřívaní 6-12 vajíček se střídají oba partneři. Hnízdí dvakrát do roka. Mláďata s první snůšky se často pomáhají starat o sourozence z druhé. Mlynaříci jsou velice společenští a tak je většinou vidíme poletovat v malých skupinkách ze stromu na strom.

Potrava: Stejně jako u ostatních sýkor je to hlavně hmyz. V zimě rád navštěvuje krmítka.

Všechny tyto sýkorky jsou jedny z nejběžnějších ptáčků, které můžeme u nás v přírodě pozorovat. Zvykly si na život v blízkosti člověka, a tak se z původně tažných ptáků stali celoroční obyvatelé. V zimě jsou nejčastějšími návštěvníky na krmítkách, která jim pomáhají přežít v případě tuhé zimy. Pokud chceme tyto ohromně užitečné ptáčky v zimě přikrmovat, tak je jim nejlepší nabídnout slunečnicová semínka která milují-vždy si přiletí pro jedno, a to pak na nejbližším stromě zručně vyloupnou. Dále mají rády lojové koule které jim v tuhé zimě poskytují tolik potřebnou energii pro přežití. Jelikož každá sýkorka za sezónu sezobe ohromné množství škodlivého hmyzu, tak by mělo být v našem nejlepším zájmu mít na každé zahradě. Toho docílíme rozvěšením ptačích budek, které sýkorky bez problémů osídlí a vyvedou v nich mladé. V každé budce bývá až 12 mláďat (je až s podivem jak se tam všechny vejdou) –to je z toho důvodů že na mladé sýkorky číhá mnoho nebezpečí, a jen málo se jich dožije dospělosti, při tak velkém počtu mláďat je zajištěno že jich přesto dostatek přežije.

text – Martin Řondík
foto – Martin Řondík
Zdroje – Svět zvířat - Michael Lohmann 2007 - Rebo Production Cz , Kapesní atlas Ptáci - J.Nicolai,D.Singer,K.Wothe-Slovart 2002 Enkyklopedie ptáků - Vladimír Bejček, Karel Šťastný-REBO Production 1999

vloženo: 21. 01. 2012 23:06