Partneři:

Kanár (Serinus canaria)


Úvod

Následující článek nebylo pro mne, jako nechovatele kanárů jednoduché napsat. Jsem si až příliš vědom skutečnosti, že chov kanárů je dnes disciplína, která se stala samostatnou vysoce odbornou částí chovatelství. Chovatelé kanárů oplývají bohatými vědomostmi a zkušenostmi, které nakonec můžeme ocenit v nejedné publikaci, ale také na speciálních výstavách kanárů, které se hojně pořádají v naší zemi, na Slovensku a v dalších Evropských zemích. Abych předešel nějakým nepřesnostem, které by se případnému čtenáři – odborníkovi na tuto problematiku, stejně jako čtenáři méně znalému nemusely oprávněně zamlouvat, čerpal jsem proto hojně z knihy autorky Ester Verhoef – Verhallenové. Některé pasáže tohoto článku jsou proto tu více, tu méně ucelenými citacemi autorky. Kanár patří zcela jistě mezi nejrozšířenější ptáky chované v klecích. Jejich cílený chov trvá už přes 500 let. Divoký kanár, který je prapředek všech současných domestikovaných kanárů je pěnkavovitý pták, který žije hlavně na Kanárských ostrovech na ostrově Madeira. Je zbarven celkem nenápadně - šedozeleně a připomíná například našeho zvonohlíka. Kanáři ve své původní barvě jsou mimo svou domovinu chováni velice zřídka. Během staletí cíleného šlechtění se chovatelům podařilo vytvořit mnoho forem kanára. Tyto formy jsou rozdělovány podle účelu, k jakému byli vyšlechtěni. Kanáři se proto dělí na kanáry zpěvné, kanáry barevné a kanáry postavové a postojové.

Velikost: Velikost kanárů se velmi liší v závislosti na jednotlivých mutacích.  Původní divoký kanár je asi 12 až 13 centimetrů dlouhý, zatímco zpěvní a barevní kanáři mají délku asi 14 centimetrů. Dále ale existují mutace, které jsou ještě výrazně větší (kanárek mutace lancashire měří asi 23 centimetrů) anebo naopak menší (například gloster a nebo fife fancy měří asi 11,5 centimetrů).

Rozlišení pohlaví: Na první pohled je velice obtížné rozeznat od sebe obě pohlaví. Zkušený chovatel může určit pohlaví podle polohy a velikosti kloaky. Rozhodujícím a nejspolehlivějším rozlišovacím znakem je ale zpěv – zpívají pouze samci.

Chovatelské zařízení

Kanáři jsou nenároční ptáci, které můžeme chovat v pokojové kleci anebo v pokojové i venkovní voliéře. Kanáři jsou velmi společenští a snášejí se i s jinými druhy. Nedoporučuje se je ale chovat s jinými pěnkavovitými ptáky, jelikož se s nimi mohou křížit. Často jsou samečci chováni samostatně v kleci pro svůj krásný zpěv.

Krmení

Kanárky krmíme speciálním krmivem přímo určenýmpro kanáry, Hlavně v hnízdní době krmení doplňujeme i vaječnou směsí, čerstvými semeny plevelů a zeleným krmením (např. ptačinec žabinec nebo smetánka lékařská). Dále je vhodné jim občas poskytnout i kousek ovoce, například jablka. Vždy také musí mít k dispozici dostatek gritu a písku na trávení, případně sépiovou kost.

Hnízdění

Kanáři hnízdí nejlépe v chovných klecích o délce asi 35 až 40 centimetrů. Dávají přednost otevřeným hnízdům, například hnízdnímu košíčku nebo polootevřené hnízdní budce. Hnízdo si splétají například z krátce nastříhaných kusů sisalového provázku. Průměrná snůška je asi 4 až 5 vajec světle zelené barvy s tmavými pigmenty. Samička na nich sedí 13 až 14 dnů. Asi po čtrnácti dnech mláďata vylétají z hnízda, ale jelikož se ještě neumí o sebe plně postarat, tak je rodiče musí nějaký čas přikrmovat. Pokud je chovný pár v dobré kondici, je schopen odchovat i více snůšek za rok.

Barevní kanáři

Tito nejoblíbenější a nejčastěji chovaní kanáři patří do velké skupiny barevných kanárů. Hlavním kritériem při šlechtění je jejich barva a tvar těla. Velikostně se řadí do průměru mezi všemi kanáry. Během dlouhého času vzniklo asi 400 různých barevných rázů.

Základní barvy: Verhallenová uvádí, že se barevní kanáři dělí na dvě hlavní skupiny, které se dělí na melaninové (s hnědým a černým pigmentem) a lipochromové neboli kanáry s tukovým barvivem (bez hnědého či černého pigmentu). Melaninoví kanáři mají vedle černého či hnědého pigmentu, což je hlavni barva také tukové barvivo, které se také říká doplňková barva. Tukovému barvivu se také říká lipochrom nebo karotenoid. Nejznámější barvou u pigmentovaných kanárů je černá (pigmentová) a žlutá (doplňková). U nepigmentovaných (lipochromových) kanárů je asi nejznámější barvou žlutá. Žlutí kanáři asi nejvíc vstoupili do povědomí jak laické, tak i chovatelské veřejnosti.

Pigmentovaní (melaninoví) kanáři Melaniny u pigmentovaných kanárů Tmavé kresby u tohoto typu kanárů jsou tvořeny melaniny. To jsou pigmentová zrna tyčinkovitého nebo kulatého tvaru, v peří ptáků. Jejich rozložení, množství a typ melaninů určují barevnou kresbu ptáka a jeho celkovou barvu. Tmavě hnědému a černému pigmentu se odborně říká eumelanin, zatímco žlutavě hnědavý pigment se nazývá phaeomelanin. Zatímco phaeomelanin je přítomen téměř v každém peru, tak tmavý eumelanin se většinou omezuje pouze na krycí pera. Eumelanin pokrývá vrstvu phaeomelaninu a tvoří tak na opeření kanára kresby – této pigmentované kresbě se říká proužkování. Klasické pigmenty U klasicky pigmentovaných kanárů jsou přítomny všechny výše uvedené melaniny. Klasické pigmenty jsou černý, hnědý, achátový a isabelový. Pigmentovaný kanár má jako hlavní barvu jeden z těchto pigmentů.

Pastelový faktor Pastelový faktor působí na všechny klasické pigmenty a nemá vliv na doplňkovou barvu. Tím téměř mizí tmavá kresba u lehce pigmentovaných kanárů, jako jsou isabeloví a hnědí kanáři. Zůstane rovnoměrná, nahnědlá barva bez kresby. U černě a achátově pigmentovaných ptáků se sice kresba objevuje, ale pigment se projevuje v béžové až šedé barvě.

Strakatý faktor Křížením pigmentovaných a nepigmentovaných kanárů vznikají strakatá mláďata. Tato strakatá barva není u barevných kanárů žádaná, a proto se s ní nesetkáme ani na výstavách.

Nepigmentovaní (lipochromoví kanáři) Tuková barviva se dělí na dva faktory a to červený a žlutý. Pro tuková barviva se taktéž používají tyto názvy - doplňková barva, lipochrom a karotenoid. Barviva se mohou vyvíjet díky působení rostlinných barvivjako je karotenz mrkví, nebo žluté barvivo z určitých semen rostlin se žlutým květem. Naopak však také platí, že pokud pták nekonzumuje žádná rostlinná barviva, tukové barvivo se u něho nikdy pořádně nevyvine.

Červení kanáři Červená barva je u kanárů velice častým tukovým barvivem. Červený faktor získali kanáři díky jejich křížením s čížkem ohnivým. U chovatelů jsou červení kanáři velmi oblíbení a jsou velmi častými chovanci jejich klecí a voliér.  Jejich krásná červená barva se však plně projeví pouze tehdy, pokud kanár přijímá dostatek karotenu a jiných podpůrných látek, které jsou důležité pro tvorbu červeného tukového barviva. Červení kanáři mají černé nebo červené oči (této mutaci s červenýma očima se říká „rubino“).

Žlutí kanáři Žlutá barva je nejčastější barvou u nepigmentovaných kanárů. Byly vyšlechtěny různé barevné odstíny od světle žluté až po tmavě žlutou. Žlutí kanáři mohou mít jak černé, tak i červené oči (této červenooké mutaci se u žlutých kanárů říká „lutino“).

Bílí kanáři Tito kanáři jsou nepigmentovaní. Jejich barva ale nepatří mezi doplňkové barvy, ale je samostatnou skupinou. Mohou mít černé nebo červené oči (červenooká mutace se u bílých kanárů nazývá „albino“). Tito bílí kanáři se dělí na dominantní a recesivní. Dominantní bílí kanáři U tohoto typu bílých kanárů faktor, který vyvolává bílou barvu stará o to, aby byl karotenoid (odpovědný za žlutou a červenou barvu). Dominantní bílí kanáři však nejsou téměř nikdy zářivě bílí, protože v jejich peří je stále obsažen karotenoid, který se projevuje hlavně na letkách – tato skvrna se nazývá „sedlina“. Na výstavách se vyžaduje, aby tato „sedlina“ byla co nejmenší. Dominantní bílí kanáři by se neměli křížit mezi sebou, protože se při tomto křížení projevuje „letální faktor“, který způsobuje, že 25 % mláďat umírá už ve vejci.

Recesivní bílí kanáři Tito bílí kanáři jsou mezi chovateli populárnější než dominantní bílí kanáři. Ptáci jsou čistě bílí, čehož nelze u dominantních kanárů dosáhnout. Tito kanáři se mohou bezproblémově křížit i mezi sebou. Při chovu tohoto typu bílých kanárů je třeba pamatovat na to, že si tito ptáci nemohou sami vytvářet vitamín A, který je jím tudíž nutné podávat (asi jedenkrát týdně) v potravě.

Faktory ovlivňující barvu a kresbu kanárů

Intenzivní a neintenzivní kanáři Pigmentovaní i nepigmentovaní kanáři se mohou dále dělit na intenzivní a neintenzivní. U intenzivního zbarvení je tukové barvivo rozprostřeno rovnoměrně po celém těle. Je to z důvodu vcelku krátkého peří. Neintenzivní kanáři, jsou kanáři s delším peřím, kdy zbývá na pero málo pigmentu, a proto jsou špičky per bezbarvé. Vzniká tím melírový efekt, kterému se říká lemování. Nedoporučuje se křížit intenzivní kanáry mezi sebou, jelikož se líhnou řídce opeřená mláďata. Naopak není vhodné mezi sebou křížit pouze kanáry s lemy (neintenzivní), se často líhnou mláďata s příliš dlouhými pery, která vypadají neforemně. Nejvhodnější je křížit intenzivní a neintenzivní kanáry mezi sebou.

Šedokřídlý faktor Tento faktor se vyskytuje pouze u kanárů s pastelovým faktorem. A to pouze ještě jen u těch barevných kanárů, kteří mají černý pigment.  U tohoto typu kanárů je prostřední část šedá a také ocasní pera jsou světlejší. Špičky letek a ocasních per mají normální barvu. Proužkování na hřbetě není tak výrazné. Opálový faktor U tohoto typy faktoru jsou melaniny (pigmentová zrna) v peří řazeny zcela jinak než je tomu v normálních případech. Navíc tento faktor vytlačuje hnědou pigmentaci. Má-li černě pigmentovaný kanár opálový faktor, má modrošedé peří a u hnědě pigmentovaných ptáků vzniká téměř  bezpigmentový efekt.

Mozaikový faktor Tento faktor vznikl křížením kanárů s čížkem ohnivým. Původně jde o bílé ptáky, s barevnými plochami na těle. Samečkové a samičky mají u tohoto faktoru odlišnou kresbu. Je tomu tak proto, že u čížků ohnivých se obě pohlaví barevně odlišují. Tyto dva druhy mozaikové kresby se označují jako „mozaika I“ (samičí kresba) a „mozaika II“ (samčí kresba). Tento mozaikový faktor se dá zkombinovat také s pigmentem.

Slonovinový faktor Tento faktor působí výhradně na doplňkovou barvu a pigment tak zůstává nedotčen. Vlivem tohoto faktoru se žlutá barva zjemňuje a z červené se stává načervenalá nebo narůžovělá.

Saténový faktor U kanárů s tímto faktorem zcela chybí phaeomelanin a světle hnědý eumelanin se také neprojevuje. Projeví se tedy pouze žlutavě hnědý eumelanin. Saténoví kanáři se vyznačují bílým okrajem pigmentovaného peří. Tento faktor působí pouze na pigment a doplňková barva tak zůstává nedotčena. Saténoví kanáři mají vždy červené oči.

Phaeo faktor Phaeo faktor se svým působením velmi podobá saténovému faktoru. Díky tomuto faktoru však úplně mizí černá a tmavohnědá pigmentová zrna eumelaninu. Také se vytrácí černá barva očí, a tím vznikají oči červené. Nedotčený zůstává pouze světle hnědý phaeomelanin a také doplňková barva. 

 

Závěrem

Jak jsem již v úvodu uvedl, nejsem chovatelem kanárů. Aspoň ne do té míry, že bych se mohl nazvat specialistou na jejich chov. Až při sepisovaní a nestydím se říct i opisování řádků z knihy E. Verhallenové jsem si uvědomil, jak je problematika chovu kanárů široká a jaké vědomosti musí bezpodmínečně specialisté na jejich chov mít. Snad návštěvníkům stránek nebude vadit, že tento příspěvek není až natolik autorský, jak jsou zvyklí z předešlých příspěvků ať již mých, anebo mých kolegů. Tento můj příspěvek je cílen především na chovatele, kteří se chovem kanárů až tak nezaobírají a v neposlední řadě má zpestřit druhovou skladbu ptactva zde na stránkách již popsaného.

text podle knihy Encyklopedie ptáků v klecích a voliérách - J.J. Verhoef -Verhallenové
zpracoval Martin Řondík
foto – Jiří Vanc, Miroslav Lifart, Petr Chumchal

vloženo: 22. 01. 2012 08:41

Design: Miroslav Horák | Redakční systém vytvořilo Devtea.cz
Copyright 2005–2017 Amadina-Gouldove.com, všechna práva vyhrazena.
Použití jakýchkoliv částí těchto stránek je možné výhradně se souhlasem autorů.
Kontakt | Bannery pro váš web