Partneři:

Návštěva u chovatele 7 – Milan Nejezchleba

V pátek 7. září 2007 jsem společně s Lukášem Procházkou absolvoval jednu z dalších návštěv u chovatele. Pro tentokrát byl našim hostitelem pan Milan Nejezchleba z Velkých Bílovic. Návštěva byla domluvena na 16,00 hodinu. Musím se přiznat, že ač to není vůbec mým zvykem, dojeli jsme až o hodinu později. Příčinou byla mnou špatně zvolená cesta ještě přímo v Brně, takže jsem dostal do kolony vozidel, v které jsem se jen velmi pomalu pohyboval vpřed. Vůbec jsem si neuvědomil,že je již dávno po prázdninách a tak je střed města, ještě navíc v pátek odpoledne zcela zaplněn spěchajícími motoristy. Naštěstí se Milan, s kterým se již nějakou dobu znám vůbec nezlobil a náš pozdní příjezd bral s nadhledem a porozuměním, protože je sám častým účastníkem silničního provozu v městě Brně. Po krátkém přivítání jsme šli hned k voliérám. Nedočkavost byla patrná hlavně na Lukášovi (doufám že se na mne nebude zlobit, že jsem to zde prozradil), protože měl u Milana zamluvenu samici aratingy zlaté, kterou si hodlal pořídit do svého chovu. A jako již tolikrát při návštěvách u chovatelů jsme nebyli zklamáni. Naskytl se nám pohled na velmi vkusné chovatelské zařízení, v kterém měl svůj domov nejeden ptačí krasavec. Pestrá skladba chovaných druhů mne dokonale zaskočila. Některé druhy arating jsem vůbec neznal. Milan Nejezchleba mi tedy musel některé druhy přiblížit a prozradit jejich jména. Aratingy červenoskvrnné (škraboškové) a aratingy bělooké (kropenaté) jsem na vlastní oči viděl poprvé v životě.

Nepamatuji si, že bych někdy tyto ptáky viděl na burzách exotického ptactva, nebo na různých výstavách. Ani skutečnost, že jsem chovatel drobných exotů mne neomlouvá, jestliže jsem se již někdy s těmito krasavci setkal a přitom je přehlídl. Ve voliérách jsou tito ptáci přímo impozantní. V žádném případě nechci o aratingách zlatých, nebo jenday, které Milan také chová tvrdit, že jsou méně krásné, nebo zajímavé, ale právě poněkud nenápadné vybarvení arating kropenatých a škraboškových mne velmi zaujalo. Dovolím si na tomto místě tvrdit, že by tito ptáci v klecích nikdy nevynikli tak, jako je tomu v prostorné voliéře. Do části voliér, v kterých má Milan Nejezchleba umístěny aratingy jenday jsme se v době návštěvy nemohli podívat. Právě tam ještě některé páry hnízdily a tak jsme je nechtěli rušit svou přítomností. Přesto nám Milan připravil pravý chovatelský bonus. Přetáhl si přes hlavu svou bundu a vstoupil do voliéry arating zlatých, které právě měly tři mladé v budce. Samec aratingy začal na Milana okamžitě útočit, což se projevovalo především tím, že nalétával na jeho hlavu a ramena. Milan však srdnatě boj s neméně statečným papouščím otcem přestál a přinesl nám na ukázku mládě aratingy, které bylo několik dní okroužkováno. Osobně jsem takto mladou aratingu zlatou ještě nikdy neviděl a tak musel kolega Lukáš Procházka s kterým jsme si již tradičně rozdělili role, kdy já plním roli „zpovědníka“ chovatele a on úlohu fotografa, fotit jak na běžícím páse.

Milan Nejezchleba patří k mladší generaci chovatelů. To mu však vůbec nic neubírá na jeho fundovanosti v oblasti chovu ptáků. Jeho přehled byl znát v každém slově, které s rozvahou pronášel. Určitě nejen mě je velmi milé naslouchat chovateli, který ví o čem mluví. Naše debata se stala obvzláště živou ve chvíli, kdy jsme rozmlouvali o teplotách, při kterých je nejlépe aratingy nechávat dopéřit (mladé, dospívající ptáky). Milanovy zkušenosti bych však zde nerad prozradil, rád je nechám do sekce Papoušci, kde se časem chystá Lukáš Procházka o chovu arating sepsat malé pojednání. Nesmírně nás mrzela skutečnost, že se nám nepodařilo nafotit papoušky patagonské. Schovali se v zadní části voliéry, odkud se nenechali vylákat ani na pamlsky, které jim Milan Nejezchleba pohotově předložil. A tak nás Milan odměnil alespoň veselým zážitkem, který s těmito ptáky zažil. Před pár lety došel Milan k voliérám, aby patagonce nakrmil a ke svému zděšení zjistil, že ptáci ve voliéře nejsou. V prvním návalu smutku přehlédl díru ve zdi, kterou tam ptáci udělali. 

Jakmile si jí však všiml, musel se začít smát, protože se jeho milí papoušci patagonští doslova a do písmene prokousali k sousedům do prádelny. Nezbylo tedy nic jiného, než sousedy navštívit a ptáky z prádelny odchytit. Naše návštěva měla však i ještě jeden cíl, který bylo třeba naplnit. Byl jím nákup samice, do Lukášova chovu. Milan teda samici odchytil, Lukáš si pečlivě prohlédl kroužek, okolí kloaky, čistotu zobáku, stav opeření a další nezbytné ukazatele, které napomáhají chovateli zjistit alespoň orientačně zdravotní stav a celkovou kondici ptáka. Protože byl velmi spokojen, což se vzhledem k tomu, jaké chovné páry jsme u Milana viděli dalo čekat,  samičku vpustil do své přenosky, převzal si dokumentaci k ptákovi, v které bylo potvrzeno pohlaví a mohli jsme spokojeně vyrazit na cestu domů.

Než se článek nachýlí ke svému závěru, zbývá již jen zmínit všechny chované druhy, které Milan Nejezchleba ve svém chovu má. Chované druhy: aratinga zlatý, aratinga jenday, aratinga bělooký (kropenatý), papoušek patagonský, aratinga červenoskvrnný (škraboškový), papoušek mniší. Loučit se bylo potřeba i z důvodu toho, že  nastal čas krmení ptáků a náš čas k návštěvě jsem navíc zkrátil tak „skvěle“ vybranou cestou, jak jsem již zmínil v úvodu. Nezbylo tedy, než Milanovi poděkovat za jeho ochotu seznámit nás se svým chovem, poděkovat, že nám svolil cestou těchto stránek  nahlédnout do jeho chovu i našim návštěvníkům. Děkujeme Milane a dle svého zvyku přeji za sebe a všechny své kolegy hodně zdaru v chovu.

foto: Lukáš Procházka

autor: Miroslav Lifart
vloženo: 22. 01. 2012 16:25

Design: Miroslav Horák | Redakční systém vytvořilo Devtea.cz
Copyright 2005–2017 Amadina-Gouldove.com, všechna práva vyhrazena.
Použití jakýchkoliv částí těchto stránek je možné výhradně se souhlasem autorů.
Kontakt | Bannery pro váš web