Partneři:

Návštěva u chovatele 12 - Emil Škoda

Úvod

V neděli 27. září 2009 jsem měl opět možnost po delší době navštívit chovatele, který souhlasil s tím, že z této návštěvy pro naše stránky sepíšu krátký článek. Tímto chovatelem je Emil Škoda, jehož chov exotického ptactva se pokusím v následujících řádcích stručně popsat a zachytit. Uplynul již týden od této návštěvy a já jsem stále plný dojmů. Nosnými prvky těchto mých dojmů jsou především kamarádskost Emila Škody a  jeho přístup k chovu, z kterého jak sám říká, nedělá vědu.Tím však vůbec nechci říct, že by jeho exoti neměli vše co potřebují. Právě naopak. Ptactvo má vše co potřebuje a svědčí o tom mimo jiné i hojné odchovy, kterými se Emil Škoda může oprávněně pyšnit. Druhým velmi silným dojmem pro mne byla pestrá druhová skladba  Emilova chovu. S Emilem Škodou jsem se zcela náhodou seznámil na jedné z chovatelských diskusí, kterých je na internetu poměrně hodně. Poprvé jsme se osobně viděli až na burze v Týništi nad Orlicí těsně před tím, než jsme vyrazili na prohlídku jeho chovu. A protože jsme s Emilem Škodou skoro stejně staří, přešli jsme ihned z oficialit na tykání, mezi chovateli řekl bych běžnější formu oslovování. Dlužno dodat, že tato návštěva pro mne osobně byla také zvláštní tím, že jsem ji poprvé od chvíle kdy vznikly stránky www.amadina-gouldove.com vykonal sám. Ani jeden z mých kolegů, tedy Petr Chumchal a ani Lukáš Procházka, kteří mne při těchto návštěvách pravidelně provázejí,  neměli volno a tak jsem musel vyzbrojen fotoaparátem vyrazit sám. Především přítomnost „Prcka“ jak Petrovi Chumchalovi už léta říkám, mi citelně scházela. Nejsem totiž žádný fotograf a tuto práci vždy dobře zastane právě Petr. Proto se musím  omluvit za kvalitu fotek, které jsou až na tři  z mých rukou.  Tři mi věnoval Emil Škoda, abych mohl lépe doplnit představu o jeho chovu.

Chované druhy: Astrild rákosní, chůvička japonská, amadina diamantová, pásovník dlouhoocasý žlutozobý, rýžovník šedý; Latam vlaštovčí, kakariky žlutočelý, alexandr vousatý, lori mnohobarvý zelenopáskový, neoféma modrohlavá, papoušíček šedokřídlý; Holoubek pruhovaný, holoubek diamantový; Barevní kanáři a čížek lesní; Kur bambusový, křepelka čínská; Leskoptev tříbarvá;

Chovatelské zařízení

Emil Škoda má své ptáky umístěny podobně jako Václav Dubský, o jehož chovu byl předešlý článek z návštěv u chovatelů, v UNIMO buňce. Tuto však nemá na své zahradě, jako je tomu u Václava Dubského, ale v areálu, kde pracuje. Snad se na mne Emil neurazí, ale prvotní dojem při příchodu k jeho chovatelskému zařízení asi nevzbudí dojem, že návštěvník spatří něco výjimečného. Je to však dáno tím, kde je UNIMO buňka umístěna a ta je jak jsem již zmínil v areálu, kde Emil Škoda pracuje. Kolem buňky leží hromady železa a kabeláže, či jiných materiálů a to nutně v návštěvníku vzbudí rozpaky. U mne se však okamžitě rozplynuly, jakmile jsem vstoupil do Emilova chovatelského „království“. Za svou chovatelskou praxi jsem navštívil mnoho chovatelů, viděl jsem různé ptactvo, různá chovatelská zařízení a právě to Emilovo bylo jedno z těch, podle kterých bych chtělněkdy v budoucnu svůj chov směřovat i já.Unimo buňka je velmi vkusně vybavena zelení, různými větvemi a keři, kořeny, lany, což budí dojem, že se člověk ocitl mezi ptactvem ve volné přírodě. Po pravé straně buňky jsou vestavěné boxové klece, v kterých Emil Škoda chová lorie mnohobarvé zelenopáskové,  alexandry vousaté (ty jsem vůbec nefotografoval, protože byli právě silně rozpéření) a leskoptve tříbarvé.  Ostatní ptactvo poletuje návštěvníku volně nad hlavou, kolem nohou běhají křepelky čínské a kuři bambusoví. Po otevření okna pak ptáci mají možnost vylétnout ven do voliéry,která je pevně připevněna k rámu okna.  Když jsem všechno tohle spatřil, v duchu jsem si pomyslel – „Emile klobouk dolů“. A zde na tomto místě tyto slova podtrhuji ještě jednou a dvojnásob. „Emile klobouk dolů“. Tato slova jsou myšlena naprosto upřímně a je to vzdání holdu chovateli, který na malém kousku prostoru, který mu UNIMO buňka skytá, vytvořil překrásný koutek přírody. Žádná fotografie, žádný text by nevystihl velmi krásné dojmy, které jsem z pohledu na poletující ptactvo měl. Snad jen Emil Škoda se svou přítelkyní, která nás při mé návštěvě provázela, by mohli popsat mou až „dětskou“ radost, kterou ve mně Emilův chov vyvolal. Kdybych neměl v ruce fotoaparát, určitě bych nadšením tleskal.

Pár postřehů z návštěvy

Asi nevystihnu všechny dojmy a postřehy, které jsem u Emila Škody nabyl. Nejsem takový pisatel, abych to uměl. Část mých pocitů jsem již zachytil o pár řádků výše a tak se pokusím se čtenáři podělit o některé další. Po příchodu do chovatelského zařízení mi jako první Emil Škoda ukázal své lorie mnohobarvé zelenopáskové. V budce měl zrovna několikatýdenní mladé, které ochotně z budky za účelem fotografování vytáhl. Překvapilo mne, jak byly mladé čilé a neustále se snažily dostat po rukách chovatele z dosahu objektivu.Nakonec se mi však přece jen podařilo nějaké fotografie udělat a tak jsme přešli k focení rodičů, skvostných zástupců svého druhu. Emil mi při jejich krmení červy vyprávěl, že ještě před pár týdny nemohl takto volně do jejich klece vstoupit. Loriové jeho přítomnost nesnášeli a chovali se agresivně. O to víc je udivující, jak dnes po pár týdnech nejenže vyvedli mladé, ale navíc se Emilem Škodou nechají krmit, hladit a vůbec jim nevadí jeho přítomnost v kleci.

Dokonce se nechovali agresivně ani ve chvíli, kdy mi Emil Škoda v dlaních ukazoval jejich mladé. I to je důkaz toho, jak můj hostitel přistupuje k svému chovu. Při návštěvě u Emila Škody jsem si vzpomněl na jiného chovatele. Tím chovatelem je dlouholetý kamarád Jaroslav Soukup. Vzpomněl jsem si totiž, jak jsem z něj několik týdnů „lámal“ fotografie jeho mutačních křepelek čínských pro potřeby naší galerie mutací. Jarda se stále bránil, že je velmi těžké křepelky vyfotit, což jsem mu samozřejmě nevěřil. Ale jen do chvíle, než jsem měl tu „čest“ vyfotit si křepelky u Emila Škody. Fotit tyhle neposedné mrňousky je neskutečný zážitek a úkol pro fotografa, který disponuje pevnějšími nervy, než mám já. Musím se na tomto místě Jardovi omluvit a pro sebe si slibuji, že už se nikdy nebudu pokoušet tyhle opeřené „potvůrky“ vyfotit. Ač tento zážitek  do tohoto článku asi příliš nepatří, slíbil jsem, že zachytím některé své postřehy. A i takový poznatek jsem u Emila stačil získat. Nicméně tohle nebyly poslední poznatky, které jsem u Emila Škody nabyl. Nesporným překvapením pro mne bylo, jak všechny výše jmenované druhy, až na leskoptve tříbarvé, lorie mnohobarvé a alexandry vousaté, kteří jsou chování zvlášť v klecích, spolu dobře koexistují a dokonce bez větších problémů hnízdí. Důkazem toho byl například i holoubek diamantový, kterého jsem zachytil při zahřívaní mláďat na hnízdě. Nejenže ho vůbec nerušila přítomnost ostatních ptáků, ale ani mé pokusy vyfotit jej. Holoubek se při fotografování ani nehnul a myslím, že jsem mu byl s prominutím za výraz „ukradený“. V době mé návštěvy nás, tedy mne i Emila Škodu překvapila samice kura bambusového, která nám předvedla své schopnosti v létání. Sám Emil Škoda potvrdil, že ji takto létat ještě nikdy neviděl. Já, protože jsem tento druh nikdy předtím na vlastní oči neviděl, tedy nikdy ve volném prostoru, jsem se domníval, že není létavý vůbec a pohybuje se pouze po zemi. Samice mne vyvedla z omylu a neznalosti a předvedla, že i ona disponuje krásným způsobem letu. Kohoutek se bohužel neprojevil nijak, ale to bylo dáno tím, že si jej Emil Škoda teprve v den mé návštěvy pořídil na burze v Týništi nad Orlicí. Kohoutek se tedy s novým prostředím teprve seznamoval. Ovšem šlo mu to evidentně velmi rychle, protože již za pár dní mi Emil prostřednictvím ICQ oznamoval, že jde do toku.

Barevní kanáři v chovu Emila Škody mi připomněli, že se již velmi dlouho chystám sepsat pár řádků o jejich chovu.  Skoro rok mám v šuplíku fotky chovatele pana  Jiřího Vance a další fota, které jsem nafotil na výstavě v botanické zahradě v Brně. Jsem si vědom, že musím tento svůj dluh napravit. Vždyť i z přiložených fotografií je dobře patrné, jak může být chov právě i díky kanárům pestrý, krásný a barevný.

Závěrem

Co říci závěrem? Zcela záměrně jsem vynechal v tomto článku pasáž o tom, čím Emil Škoda krmí, tedy jaké krmení svému exotickému ptactvu předkládá. Domnívám se, že to tentokrát není na škodu věci. Vždyť většina chovatelů krmí své ptactvo stejně, nebo velmi podobně. Mou snahou bylo zachytit velmi příjemnou atmosféru, která při návštěvě vládla. Mou snahou bylo zachytit velmi kladné pocity a dojmy, které jsem si z návštěvy u Emila Škody odnesl. Tímto ještě jednou Emilovi děkuji a přeji mu, aby se mu chov stále dařil, aby z něj měl jen a jen radost.

foto: M. Lifart, E. Škoda

autor: Miroslav Lifart
vloženo: 22. 01. 2012 21:12

Design: Miroslav Horák | Redakční systém vytvořilo Devtea.cz
Copyright 2005–2017 Amadina-Gouldove.com, všechna práva vyhrazena.
Použití jakýchkoliv částí těchto stránek je možné výhradně se souhlasem autorů.
Kontakt | Bannery pro váš web