O Barušce, slečně z rodu eklektů (podruhé)

Předmluva

Je to již skutečně několik let zpátky, kdy pro naše stránky paní Věra Procházková sepsala pár slov o chovu svých eklektů. Od té doby se hodně změnilo. Jak sama píše v úvodu svého článku, navždy nás opustil její manžel a skvělý chovatel panZdeněk Procházka, kterého jsme měli tu čest osobně poznat. Jsme velmi rádi, že se paníVěra nadále věnuje chovu exotického ptactva, že se jí v něm daří a tak naplňuje odkaz svého muže, který jí určitě někde z papouščího nebe drží pěsti a fandí, stejně jako my. Do dalších let přejeme paní Věře mnoho chovatelských úspěchů a pevné zdraví, aby se ještě po mnoho let mohla s námi dělit o své chovatelské zážitky.

                                                                                                                 Miroslav Lifart

O Barušce, slečně z rodu eklektů podruhé

Moji milí, uběhlo pár let od napsání prvního  článku  a můj život i život papoušků se velice změnil. Koncem roku 2008 mi náhle zemřel manžel a zanechal mi tady jeho milované papoušky. Nedokázala jsem se s nimi rozloučit a tak v chovu papoušků pokračuji, i když jsem se s některými druhy musela rozloučit, protože na jejich chov jsem se necítila.

 Ovšem chov mne baví a tak se s vámi  chci podělit o další dění  ve voliérách. Takže Barču se samcem a i druhý pár eklektusů jsem si tady nechala. Jenže zrovna tento druh papoušků, je na výběr partnerů docela náročný. Ukázalo se ale, že  ani jeden pár  k sobě neladí a tak jsem se  rozhodla přehodit Barču zpět, teď už k tříletému samci Matějovi a čekala další rok, co se bude dít dál.  Doufala jsem, že už nebude nutné další pořizování nových partnerů. Loni na jaře jsem si všimla, že Barča s Matějem se mají k sobě, Barča se začala zdržovat v boudě a po nějaké době, když jsem ji neviděla venku, tak jsem se rozhodla podívat do boudy. Bylo tam jedno vejce a druhý den další.  Byla jsem moc zvědavá, jestli budou vejce oplozená. Po 14 dnech jsem zjistila, že jedno vejce je plné a měla jsem z toho velikou radost. V květnu se vylíhlo  mládě a já se nemohla dočkat, až se ukážou první pírka. Krmení jsem nechala na rodičích, ale často jsem si ho brala do ruky, takže bylo docela pěkně ochočené. Byl to sameček a já ho ve 3 měsících odebrala  z voliéry. K mému velikému překvapení jsem v boudě však hned druhý den našla vajíčko a třetí den  Barča opět seděla jak přikovaná. 

Takže v  září se vylíhly další dvě mladé. Tentokrát to byl páreček. Opět jsem krmení nechala na rodičích,  protože Barča na mně dělala nálety a tak jsem tam tak často nechodila. Mám radost z toho, že se mi daří eklektusy odchovávat a vím, že ještě větší radost by měl můj manžel.  Doufám, že druhý pár bude taky odchovávat, už ukázali, že harmonizují, dvakrát už měli vejce, jedno bylo oplozené, ale pokaždé v polovině sedění z toho samice slezla. Dávám si to za vinu, neměla sem jim lézt do boudy a myslím, že i bouda asi nebude ta pravá. No uvidím, co bude dál.

text – Věra Procházková, foto – Věra Procházková

vloženo: 22. 01. 2012 21:45