Partneři:

Amadina červenohlavá (Amadina erythrocephala)

Výskyt:

Afrika  

Velikost:

13-14 cm

Krmení:

různé druhy pros, niger, loupaný oves, lesknice, ovoce, zelenina, zelené krmení, senegalské proso v klasech, vaječná míchanice;

Počet vajec:

4-6  (Verhallenová) až 8 vajec (R. Vít)

Inkubační doba:

12-13 dnů

Velikost kroužku:

2,8 mm

Úvod

Osobně jsem amadiny červenohlavé nikdy nechoval. O to mám větší radost, že se s nimi čím dál častěji setkávám u různých chovatelů, že jsou čím dál více ke spatření na různých výstavách, či burzách exotického ptactva. Ať již je příčina jejich častějšího výskytu v našich chovech jakákoliv, určitě nelze jinak, než tento stav kvitovat s povděkem.  Osobně bych se chtěl v budoucnu chovu těchto ptáků také věnovat, a tak jsem sepisování těchto řádků pojal i jako první kroky, které v tomto směru učiním. Nicméně prozatím mluvím o budoucnosti a tak se musím spokojit pouze se sběrem informací, které rozšíří mé teoretické povědomí o tomto druhu astrilda.

Amadina červenohlavá - samec

Amadina červenohlavá v přírodě vytváří dva poddruhy, přičemž rozeznat jeden od druhého není vůbec jednoduché. Podle R. Víta se obě zeměpisné formy trvalé mísí a překrývají. Podobné informace poskytuje také R. Dathe. Podle R. Víta světleji, tedy méně výrazně zbarvení jedinci náleží k nominátní zeměpisné formě erythrocephala, zatímco tmavěji zbarvení jedinci, kdy samci mají sytěji červenější hlavu a samice hnědošedou bez nádechu žluté, patří k zeměpisné formě dessita.

Ve volné přírodě se amadiny červenohlavé sdružují do hejn čítající i několik stovek jedinců. Podle Datheho ptáci, kteří vytvořili pár však ani v takovém hejnu neopouštějí jeden druhého. Amadiny se vyskytují především na savanách, ale je možné je spatřit také v polopouštích, v blízkosti zemědělské půdy, i v těsné blízkosti lidských obydlí. Vždy je však jejich výskyt striktně limitován dostatečným zdrojem vody, které mají velkou potřebu. Podle popisu H. Datheho pijí velmi hltavě, kdy při pití naberou až sedm rychlých hltů, než zdvihnou hlavu.

Chov a odchov amadiny červenohlavé

Rozlišení pohlaví – rozlišit pohlaví u amadin červenohlavých je snadné. Samečci mají celkově sytější a výraznější kresbu a také zbarvení. Dospělí samci mají hlavičku červenou. 

Amadina červenohlavá - samice
Amadina červenohlavá - samec

Amadiny červenohlavé je  možno chovat v prostornějších bednových klecích (například 100 x 50 x 60 cm d x v x š), v pokojových voliérách, nebo také venkovních voliérách. Verhallenová uvádí, že chov ve venkovních voliérách je možný i v zimních měsících, bez nutnosti přitápění. Podle ní plně postačí izolovaný vnitřní úkryt. Je však nezbytné brát v potaz zemi původu autorky těchto řádků, kde jsou přece jen jiné klimatické podmínky, nežli je tomu v naší domovině. Naši chovatelé proto v zimních měsících volí temperované chovné zařízení, kde teplota neklesá minimálně pod 10° C. Alespoň ti, s kterými jsem měl možnost tuto problematiku konzultovat.

Chovné zařízení pro amadiny červenohlavé je vhodné osázet zelení. Není to nezbytně nutné, viděl jsem i chovy, v kterých se zeleň nevyskytuje, nicméně amadiny se v zeleni dobře vyjímají (asi jako všechno ptactvo), také jejich chování je uvolněnější a přirozenější. Obecně se však dá konstatovat, že amadiny červenohlavé nejsou příliš bojácné a na pohyb kolem klece si velmi rychle zvyknou. Dokonce se tolik neplaší, nereagují nervózně a podrážděně. Jsou velmi klidné a ve svém chování působí jistě až důstojně. Jistěže by se našel jedinec, který by takové rušení hůř snášel, ale za sebe se domnívám, že jde spíš o výjimky. Nakonec i publikující chovatel Petr Podpěra ve svém článku (Fauna č. 18, ročník 18) několika řádky zachytil klidnou povahu těchto ptáků. Učinil to jak jinak, než způsobem který čtenáře pobaví a vyloudí na jeho rtech minimálně úsměv. Vřele doporučuji nejen tuto pasáž, ale i celý článek pročíst.

Jestliže klidná povaha amadiny červenohlavé je velmi kladným bodem, pro který se může chovatel rozhodnout si je do chovu pořídit, pak určitě i další bod který se chystám zmínit, by takové rozhodování mohl usnadnit. Je jím velmi dobrá plodnost a vyšší výkon v odchovu mladých. Jen málokterému chovateli by amadiny červenohlavé nezasedly na snůšku. Ovšem, má to i svá úskalí. Právě výborný hnízdní pud vede často k opuštění snůšky. S tímto problémem se chovatelé často setkávají a je nutné se s ním podle svých podmínek a možností popasovat. Určitě je nutné s tímto problémem dopředu počítat a připravit se na něj.

Amadiny červenohlavé lze chovat společně s jinými ptáky. P. Podpěra dokonce uvádí možný chov společně s menšími druhy papoušků, například neofémami. Společný chov však vyžaduje dostatečný prostor. Amadiny červenohlavé rády prolézají hnízda ostatních hnízdících ptáků, odhánějí je a pronásledují. R. Vít doporučuje takové páry přemístit do samostatné klece. 

Amadina červenohlavá

Nedoporučuje se pouze společný chov s amadinou páskovanou, protože by mohlo dojít k mezidruhovému křížení.   

Tok amadiny červenohlavé – podle H. Datheho je tok amadiny červenohlavé velmi podobný toku amadiny páskované. Samec drží stéblo a zpívá. Při zpěvu tělem pohybuje sem a tam. Zpěv je podle stejného zdroje „mrmlavý, výskavý a poměrně tichý“.

Průběh hnízdění – amadiny červenohlavé nejsou příliš vybíravé na hnízdní prostředky. Ochotně zasednou do polootevřené hnízdní budky, stejně jako do budky s kulatým vletovým otvorem. Ve společných voliérách klidně obsadí hnízdo po jiném hnízdícím páru jiného druhu (Verhallenová). Rozměry budek jsou shodné s rozměry pro jiné druhy astrildovitých. Jde tedy o běžné druhy hnízdních budek, na které je chovatel běžně zvyklý.

Jako stavební materiál poskytují chovatelé amadinám červenohlavým kokosové vlákno, sisal, sušené traviny. R. Vítovi se velmi osvědčil psineček, který jeho amadiny při stavbě hnízd preferovaly.

Na snůšce čítající 4-6 vajíček – podle R. Víta až 8 vajíček, sedí střídavě oba rodiče 12-13 dnů. Zatímco starší zdroj, kterým je H. Dathe kontrolu hnízd nedoporučuje, pak R. Vít kontrolu prováděl. V souvislosti s kontrolou hnízda zmiňuje jakýsi vzdor a neochotu samice nechat chovatele kontrolu vykonat. Bránění hnízda se projevuje načepýřeným peřím a točením hlavy. R. Vít musel do samice strčit prstem, aby vůbec mohl kontrolu dokončit. Stejnou zkušenost mi popsal i chovatel J. M., s kterým jsem článek konzultoval. Ten mne jen upozornil na další faktor, kterým je opuštění snůšky rodiči při příliš časté kontrole prováděné až moc důrazně. U samic, které se kontrole příliš brání, kontrolu nedoporučuje. Sám raději vyčkává, až samice hnízdo opustí například za účelem vyprázdnění. Chovatel musí svůj chov a potažmo své páry ptactva velmi dobře znát a až z této znalosti dovodit, kde si kontrolu může dovolit a kde vůbec nepřipadá v úvahu.

Za 22-24 dnů od vylíhnutí mladé vylétají z hnízda (Verhallenová). Za dalších 14-21 dní jsou zcela samostatná. Poměrně dlouhou dobu se zdržují v okolí hnízda, v kterém mnohdy i nocují, což ale není pravidlem.

Za 3-4 měsíce jsou mladé plně přepeřené. Zde se pak jednoznačně všichni chovatelé shodují, že je nutné mladé, zvláště ty, které jsou chované na malých prostorech, rozdělit podle pohlaví. Mladé už ve věku 4-6 měsíců jsou schopny reprodukce a mohlo by dojít k nežádoucímu hnízdění. Podle R. Víta a dalších chovatelů je vhodný věk k prvnímu hnízdění kolem 9-12 měsíce života. Zdravé a silné páry jsou schopny mít několik snůšek za rok.

Amadiny červenohlavé

Krmení

Základem krmení pro amadiny červenohlavé jsou různé druhy prosa, lesknice, niger, senegalské proso v klasech, zelené krmení, semena plevelů, travní semena a naklíčená semena. Chovatel J. M. zkrmuje semena firmy Blattner, které si jeho amadiny poměrně oblíbily. V období krmení mláďat se podává krmení živočišného původu. Vaječná míchanice, sušený hmyz, malé dávky živého hmyzu. R. Vít ve svém článku podtrhuje nutnost mít při dávkování krmení živočišného původu tzv. „šťastnou ruku“.  Podle jeho slov, cituji – „Budou-li dávky naklíčených semen nebo dokonce i živočišného krmiva příliš vysoké, dostaví se předčasně další hnízdní pud a aktivita, budou-li nedostatečné, mláďata nebudou dobře prospívat a bude docházet k úhynům. Zkušenosti chovatele jsou k nezaplacení. Dávkování je snadnější při klecovém odchovu, než ve společné voliéře.“ Z jeho slov jasně plyne přímá úměra mezi zkušeností a onou zmiňovanou „šťastnou rukou“, které nelze dosáhnout jinak, než neustálým experimentováním a zkoušením zvláště tam, kde jsou do chovu pořízeny nové páry. K nezaplacení jsou také poznatky od chovatele, od kterého si nejen amadiny, ale jakékoliv ptactvo, do svého chovu pořizujeme. Mohou nám napomoci vyhnout se spoustě chyb a zbytečným problémům.                                                                                                          


foto – Petr Chumchal  
literatura – článek  R. Vít a P. Podpěra časopis Fauna č. 10, ročník 10 a č. 18, ročník 18,   Encyklopedie ptáků v klecích a voliérách – Ester J. J. Verhallenová – Rebo Productions s.r.o. 1999,   Priručka pre chovateľov exotického vtáctva – H. Dathe –Príroda 1988

autor: Miroslav Lifart
vloženo: 10. 01. 2012 01:00

Design: Miroslav Horák | Redakční systém vytvořilo Devtea.cz
Copyright 2005–2017 Amadina-Gouldove.com, všechna práva vyhrazena.
Použití jakýchkoliv částí těchto stránek je možné výhradně se souhlasem autorů.
Kontakt | Bannery pro váš web