Partneři:

Louskáček červenoprsý (Spermophaga haematina)

Výskyt:

západní Afrika

Velikost:

13-14 cm

Krmení:

Drobné semena, směs pro amady, oves, pšenice, hmyz, ovoce, zelenina, jeřabiny, vaječná míchanice a další;

Počet vajec:

3-5

Inkubační doba:

15-17 dní (P. Pavlovec, M. Vít)

Velikost kroužku:

2,7 mm při kroužkování na hnízdě, nebo 3-3,2 mm po výletu z hnízda (Vít, Pavlovec)

Úvod

Když jsem loni procházel výstavu Exota Olomouc, z které pochází i fotografie louskáčka červenoprsého, jež nafotil kolega Lukáš Procházka, zalitoval jsem, že jsem za celý svůj chovatelský život tyto ptáky neměl ve svém chovu. Již od prvního pohledu je na nich něco velmi důstojného, něco, co vzbuzuje respekt nejen k jejich kráse, ale i jakýchsi pochybností, zda je chovatel schopen takovým ptákům připravit podmínky k chovu, zda vůbec techniku chovu takových krasavců zvládne. Samozřejmě že takové obavy jsou většinou velmi liché. Jsem přesvědčen o tom, že každý chovatel je schopen si podmínky připravit a techniku chovu nastudovat, či se poradit s dalšími, zkušenějšími chovateli. V době internetu, mobilních telefonů a dalších technických vymožeností již není větších překážek k opatření dostatku informačních zdrojů a kanálů. A tak jediným vážnějším problémem může být obstarání dostatku chovného materiálu, aby chovatel vůbec mohl s chovem louskáčků začít. Na našem chovatelském trhu jich pravděpodobně nebude dostatek. Proto je v současné době nutné podívat se na některou ze zahraničních burz a tam si ptáky do chovu zakoupit.

Louskáček červenoprsý, foto - Lukáš Procházka

Louskáček červenoprsý vytváří tři zeměpisné formy. Louskáček červenoprsý západní (Spermophaga haematina haematina), který se vyskytuje od jižního Senegalu po Ghanu.

Louskáček červenoprsý východní (Spermophaga haematina togoensis) se vyskytuje především v Togu a jihozápadní Nigérii. K této zeměpisné formě Pavlovec s Vítem uvádí, že je velmi podobná nominátní subspecii (formě), a že některá literatura tuto subspecii za samostatnou neuvádí, ale považuje ji míšence obou dalších poddruhů.

Louskáček červenoprsý jižní (Spermophaga haematina pustulata), je velmi podobný nominátní subspécii. Jen samec má do červena zbarvené líce a rozsáhleji červené boky. Také má červené svrchní krovky ocasní. Vyskytuje se v jihovýchodní Nigérii, Kamerunu, severozápadní Angole, Kongu, Zairu a Gabonu.

Podle Datheho obývají louskáčci červenoprsí pralesy bohatě prorostlé křovím. Pavlovec s Vítem upřesňují místa výskytu o bažiny, močály, porosty v okolí vodních zdrojů. Podle Datheho jde vždy o vlhké stanoviště. Mohou se vyskytovat i v horských oblastech až 1500 n.m. (Pavlovec, Vít). Základem potravy jsou velmi drobná semena, různé bobule, z části i hmyz. Hnízdo si staví v porostu. Je kulovitého tvaru a může být až velikosti fotbalového míče (Dathe). Ptáci jej staví ze stébel trav, nebo rostlinných vláken (Pavlovec, Vít). Ve své domovině hnízdí v období dešťů, které připadají na srpen, říjen a leden (A. Vítek).

Rozlišení pohlaví louskáčků červenoprsých – samec je na povrchu těla leskle černý. Také spodní část ocasu, břicho jsou černé, ale již bez lesku. Hrdlo samců, stejně jako brada, boky a prsa jsou červené. Zobák je zbarven do šedomodra a má červenou špičku. Oči jsou hnědé. Nohy samců jsou zbarveny do šedočerna.

Samice mají na čele úzký pásek načervenalé barvy. Temeno, týl, zadní krk a celá svrchní část těla je černá bez lesku. Jen na svrchní části krovek je samice zbarvena červeně. Spodní krovky a břicho jsou černé s bílým vločkováním.

Dathe uvádí, že mladé jsou načernalé. Podle jeho údajů se u mladých ptáků dá pohlaví rozlišit již po třech týdnech.

Chov louskáčka červenoprsého

Dostupná literatura uvádí, že je louskáčky červenoprsé možno chovat jak v klecích bednového typu, tak v menších voliérkách. Samozřejmě chov je možný i ve voliérách větších rozměrů.

Bednové klece by mělý podle údajů Pavlovce a Víta být alespoň 80-100 cm dlouhé. A. Vítek upřesněje šířku na minimálně 50 cm.

Chov s jinými ptáky ve společné voliéře je možný. A. Vítek ve svém článku uvádí například amadiny Gouldové, amady červenohlavé, amadiny diamantové, kubánky vločkovníky červené. A. Vítek, stejně jako Pavlovec s Vítem před společných chovem s červeně zbarvenými ptáky varují. Může se totiž vůči nim vyskytnout ze strany louskáčků zvýšená agresivita, ale ta nemusí být pravidlem. Stejná agresivita se může projevit i vůči jedincům vlastního druhu. Jinak se dá říct, že obecně publikující chovatelé považují louskáčka červenoprsého v mimohnízdním období za mírumilovného obyvatele našich klecí a voliér.

Louskáček červenoprsý, foto - Lukáš Procházka

K tomu A. Vítek dodává, že si ostatní obyvatelé společné voliéry musí na louskáčky chvíli uvykat. Nejdříve mají tendenci se louskáčkům vyhýbat a skrývat se před nimi. Časem si ale uvyknou. Zřejmě je však důležité, aby do doby, než si ostatní ptáci uvyknou, měli dostatek úkrytů ve veliéře, kterou jim může poskytnout zeleň a dostatečně velký prostor.

Klec, stejně jako voliéra by již vzhledem k výše uvedenému měla být vybavena zelení. A. Vítek doporučuje větve instalovat i na pletivo, či mřížku bednové klece. Podle něj se tak ptáci cítí v bezpečí a samičky lépe sedí na snůškách.

Chovatelské zařízení musí být udržováno v čistotě. Pro zdraví ptáků je důležité, aby jejich prostředí bylo prosté prachových částic.

Louskáčci se velmi rádi koupou. Klec, nebo voliéra tak musí být vybavena plochou nádobou na koupání. Vítek doporučuje dno voliéry dát lesní zeminu s příměsí modřínového jehličí. 

Teploty v chovatelském zařízení – M. Vít a P. Pavlovec za postačující uvádí teploty kolem 18-20 °C při vlhkosti 50-55 %, v době hnízdění pak 22-24 °C, při vlhkosti 60-65 %. Teploty by v době hnízdění neměly klesat pod 15 °C.

Hnízdění louskáčků červenoprsých

Starší literatura, z které jsem čerpal pro tento svůj stručný popis chovu louskáčka červenoprsého, zmiňuje různé nezdary při odchovu mladých. Příčinou mohly být příliš nízké teploty v chovném zařízení, anebo špatná skladba krmení, v které ptáci postrádali dostatek hmyzu. Alespoň takové údaje zmiňuje ve své publikaci Dathe a jiní autoři. S vývojem a zvládnutím techniky chovu se chovatelům přece jen daří ztráty minimalizovat. 

Samci mohou být ke svým samicím v období námluv agresivní. Podle Pavlovce s Vítem opět nemusí být tato agresivita pravidlem, nicméně může se v chovu vyskytnout. Proto doporučují, aby byla samice do chovatelského zařízení vypouštěna o 7-10 dní dříve než samec. Lépe si uvykne na dané prostředí a samozřejmě si na něj uvykne. Oba chovatelé opět doporučují zeleň, v které se samice může před samcem ukrývat.

Tok louskáčka červenoprsého – Dahte a s ním shodně A. Vítek popisuje zpěv a tok následovně. Nejdříve přichází krátké volání >cip<, prodloužené volání >cii<, nepravidelné volání >cip, cep, cap<.  Jako zpěv uvádí Dathe dlouhé flétnové tóny, které jsou zakončené trilkováním, nebo po sobě následující zvuky trilkování, pískání a výskání. Zajímavé je, že u tohoto druhu zpívá i samice a podle Datheho, ale i A. Vítka je tento zpěv krásnější a melodičtější než u samců. Dathe dále uvádí, že samec při toku poskakuje a má přitom v zobáku stéblo.

Průběh hnízdění, budky, stavební materiál – Dathe doporučuje budky o rozměru 15x15x15 cm. Pavlovec s Vítem doporučují stejné rozměry, anebo obdobné velikosti, jako jsou budky pro andulky. A. Vítek doporučuje polootevřené hnízdní budky o výšce 18 cm, s 15 cm čtvercovou základnou. Budku doporučuje umístit na nejvyšší místo klece.

Jako stavební materál se louskáčkům předkládá kokosové vlákno, sisálové vlákno, suché, ale i zelené traviny, listy buku, dubu, javoru, nebo prázdné klasy senegalského prosa (A. Vítek).

Na stavbě hnízda se podílejí oba ptáci z páru. Někdy se samice podílí pouze na dokončovacích pracích uvnitř hnízda. A. Vítek pak popisuje, jak je velmi milé pozorovat samce, který se snaží i ze vzdálenějších míst voliéry, nebo klece, přitáhnout do hnízda stavební materiál, který je daleko větší, než je on sám. Při samotné stavbě oba ptáci často a vytrvale zpívají. Hnízdo je postaveno poměrně rychle. Podle Vítka k ukončení prací dojde v budce již za dva dny. Pokud si ptáci staví hnízdo volně v křovinách, je hnízdo postaveno cca za pět dní.

Po ukončení stavby hnízda dochází ke kopulaci. Zde opět A. Vítek svůj článek doplnil o velmi zajímavé informace. Podle něj dochází ke kopulaci na nejnižší větvi, nebo na bidélku, které je umístěno blízko dna klece.

Následně se samice začne převážnou část dne zdržovat na hnízdě. Dojde k snůšce vajec. Snůška zpravidla čítá 3-5 vajíček. Na snůšce se střídají oba rodiče. V noci zpravidla zahřívá pouze samice. Podle Víta s Pavlovcem však existují údaje o tom, že tak může konat i samec. Po dokončení snůšky A. Vítek důsledně nabádá k tomu, aby bylo ptákům předládáno naklíčené krmivo. Samec by se rychle znovu dostal do toku a předešlou snůšku by zničil.

Za zhruba 15-17 dní se líhnou mladé. Na hnízdě je mladé možno kroužkovat kroužkem o průměru 2,7 mm. To však stejně jako kontroly hnízda mnoho chovatelů nedoporučuje. Vít s Pavlovcem proto uvádějí i kroužky o průměru 3-3,2 mm, kterými je ptáky možno okroužkovat až po vylétnutí z hnízda.

Za zhruba 21 dní mladé opouštějí hnízdo. Do hnízda se po jeho opuštění již nevracejí. Rodiče mladé krmí dalších 15-18 dní. Jestliže jsou mladé zcela samostatné, je v klecovém chovu, nebo chovu na menším prostoru vhodné mladé odstavit do jiné klece. Vě větších prostorách to není nutné.

Mladé do šatu dospělých plně přepéří za zhruba 3-4 měsíce. Pavlovec s Vítem doporučují, aby chovatel nechal pár hnízdit maximálně 2-3x za sezónu. Předejte se tak zbytečnému brzkému opotřebení samic, které jsou jinak schopné reprodukce ještě ve věku 6 i 7 let.

Krmení

Základem krmení pro louskáčky červenoprsé jsou kvalitní suché zrniny pro amady. Vhodné jsou především drobná semana, kterým dávají louskáčci jednoznačně přednost. Nesmí chybět naklíčené zrniny, podle Víta s Pavlovcem alespoň 1x týdně. Jídelníček musí být bohatý na různé ovoce a zeleninu. Je možno podávat jablka, mandarinky, pomeranč, hroznové víno, hrušky, čínské zelí atd. atd. Důležité jsou také bobuloviny, jako jsou například jeřabiny a rybíz, nebo rakytník a hlohyně (Vít, Pavlovec). I v době mimohnízdní je možno občas podávat vaječnou míchanici.

V době hnízdění pak pánové Vít a Pavlovec doporučují podávat nedozrálá semena trav a bylin (kokoška, chrastice, jitrocel aj.). Nesmí chybět vaječná míchanice. Vaječnou míchanici lze podobně jako u jiných ptáků obohatit o sušený hmyz, dafnie, gamary, mravenčí kukly a podobně.

Většina párů je schopna odchovat mladé bez přídavku živého hmyzu, anebo jen s minimálním množstvím v krmné dávce (Pavlovec, Vít). Pokud ale rodiče hmyz přijímají bez nějakých negativních dopadů na průběh hnízdění, je možno hmyz podávat.  

V jídelníčku nesmí chybět grit. Ten může být obohacen o drcené převařené vaječné skořápky. Nezbytná je správná dotace vitamíny, minerály a aminokyselinami.                                                                                                            


foto – Lukáš Procházka  
Zdroje – článek A. Vítek – Louskáček červenoprsý, www.ifauna.cz,
  Priručka pre chovateľov exotického vtáctva – H. Dathe-Príroda 1988
Pavel Pavlovec, Michal Vít – Astrildovití ptáci, chovatelská encyklopedie, nakladelství Dona 2008

autor: Miroslav Lifart
vloženo: 19. 03. 2012 00:01

Design: Miroslav Horák | Redakční systém vytvořilo Devtea.cz
Copyright 2005–2017 Amadina-Gouldove.com, všechna práva vyhrazena.
Použití jakýchkoliv částí těchto stránek je možné výhradně se souhlasem autorů.
Kontakt | Bannery pro váš web