Partneři:

Arassari zelený (Pteroglossus viridis)

Úvod:

Arassari zeleného řadíme mezi vůbec nejmenší známé tukany. Ve východních oblastech Venezuely, v Guyaně a na severovýchodě Brazílie, kde jsou tito arassariové doma, jsou považováni za vůbec nejmenší druh tukanů v dané lokalitě.

 V těchto oblastech rozlišujeme tři poddruhy. Nominátní formu Pteroglossus viridis viridis, její dva poddruhy Pteroglossus viridis humboldti a Pteroglossus viridis didymus. Poslední ze zmíněných bývá mnohými zdroji často označován jako diskutabilní. Nerad bych chovatelskou veřejnost mystifikoval, poslední název nechť je tedy brán s dostatečným nadhledem. K latinským názvům se mi bohužel nepodařilo dohledat českých ekvivalentů.

Ve své domovině na severovýchodě latinské Ameriky se tito arassariové vyskytují v nížinatých oblastech vlhčích lesů, či ve stepích s roztroušeně rostoucí flórou. Uvádí se, že se obvykle nevyskytují v nadmořských výškách nad 600 m. n. m.

Za potravu jim ve volné přírodě slouží především plody rostlin a stromů, ovoce a různé bobule. Za obzvláště oblíbené jsou uváděny dužnaté plody Imbauby (Cecropia). Zvláštní je, že se tato rostlina obvykle vyskytuje v nadmořských výškách nad 800 m. n. m., což je o 200 metrů výše, než se uvádí přirozený výskyt arassariů. Tito ptáci v přírodě nepohrdnou ani některými druhy hmyzu, či menšími obratlovci.

Zelení arassariové bývají často a s oblibou chováni jednotlivě jako domácí mazlíčci.

Pohlavní dimorfizmus: Nesporně obrovskou výhodou arassariů je jejich dobře čitelná pohlavní dvojtvárnost. Obě pohlaví jsou zbarvena shodně. Převážně černě zbarveným ptákům s nažloutlým břichem vévodí modravé okruží kolem oka a velmi pestrý zobák. Kostřec je červený. Nutno podotknout, že šat těchto ptáků je zdoben vysokým leskem. Samce oproti samici prozradí zbarvení hlavy. Samec má hlavu zbarvenou shodně jako zbytek těla, tedy černě, zatím co samice ji má kaštanově hnědou.

Chov a odchov:

Zelení arassariové jsou uváděni jako vůbec nejčastěji v zajetí chovaní zástupci svého rodu. Vděčí za to pravděpodobně své nenáročnosti.

Jakožto neaklimatizovaní obyvatelé tropických oblastí vyžadují přitápění v ubikacích v průběhu období naší zimy. Chovatelé obvykle doporučují alespoň + 15°C.

Voliéra pro tyto arassarie by měla být dost prostorná. Jedná se totiž o velmi čilé ptactvo. O pravdivosti tohoto tvrzení jsme se s kolegy ze stránek sami přesvědčili na výstavě exotického ptactva v Lysé nad Labem, kde jsme měli možnost tyto neposedy pozorovat. Proletovačky voliéry by tedy měly mít alespoň 2,5 metru. Vzhledem k přijímané potravě těchto ptáků a následné produkci řídkého trusu se vnitřní zázemí voliér pro tyto ptáky obkládá snadno omyvatelnými kachličkami.

Takovéto voliéry by měl obývat vždy jen jeden pár. Arassariové nejsou považováni za snášenlivé ptáky. Smíšené chovy s nimi sice byly praktikovány, ale pouze ve velmi prostorných voliérách a pouze ve společnosti ptáků podobného, či většího vzrůstu. Při společných chovech s menšími druhy exotů docházelo velmi často k usmrcení těchto menších ptáků.

Velmi zajímavý je průběh toku u těchto arassariů, kdy si ptáci vzájemně zaháknou zobáky jakoby na ramena a buší s nimi o bidlo.

Budka pro zelené arassarie by měla být okolo 60 cm vysoká a s průměrem okolo 20 cm. Tito ptáci většinou preferují budky kmenové a citelně ochotněji v nich hnízdí. Chovný pár si budku zevnitř dále upravuje a prohlubuje. Je proto dobré poskytnout ptákům budku disponující dostatečnou rezervou, aby mohli ptáci dále budovat. Upravováním budky se také upevňuje jejich pouto a zvyšuje hnízdní aktivita.

Do upravené budky samice snáší 2 – 4 vejce, které po následující necelé tři týdny zahřívá. O vylíhlá mláďata se pak starají oba rodiče. Mladí ptáci opouští hnízdní budku po přibližně čtyřiceti dnech. Po osamostatnění mláďat se doporučuje ptáky více kontrolovat. Může se stát, že se pár bude chtít pokusit o další snůšku a bude proti svým vlastním potomkům agresivní. V takovéto situaci je nutné ptáčata od rodičů úplně odstavit.

Krmení:

Stejně jako ve volné přírodě i v zajetí by hlavní složkou potravy těchto ptáků mělo být ovoce. Arassariové nejsou nikterak náročnými strávníky. Bez obtíží se jim lze zavděčit prakticky jakýmkoliv předloženým ovocem. Trávící trakt těchto ptáků je totiž uzpůsoben, pro příjem velkého množství ovoce. Z kterého, mimochodem tukanovití ptáci získávají většinu přijatých tekutin.

Chovatelé dále podávají granule Nutribird T16, které se předkládají pouze jako doplněk, nikoliv jako stěžejní část krmné denní dávky, jelikož taková skladba jídelníčku by mohla přivodit dehydrataci. Adam Bura například uvádí zkrmovaní sypké směsi Orlux Tropical Pattee.

Nedílnou součástí potravy arassari by měl být také hmyz, který je v období vyvádění mláďat uváděn jako nezbytný pro jejich perfektní vývin. Chovatelé většinou předkládají cvrčky, nebo kobylky, běžně dostupné na burzách, či v ZOO obchodech.

Foto – Lukáš Procházka
Zdroje – www.zoolesna.cz,
článek A. Bury www.ifauna.cz,
www.zoochleby.czw,
www.botany.cz

autor: Lukáš Procházka
vloženo: 06. 07. 2012 00:01

Design: Miroslav Horák | Redakční systém vytvořilo Devtea.cz
Copyright 2005–2017 Amadina-Gouldove.com, všechna práva vyhrazena.
Použití jakýchkoliv částí těchto stránek je možné výhradně se souhlasem autorů.
Kontakt | Bannery pro váš web