Partneři:

Ara marakána (Ara maracana)

 

Výskyt: východ Brazílie, Paraguay
Velikost: přibližně 43 cm
Počet vajec: 2 - 5 vajec 
Inkubační doba: 23 - 26 dnů 
Velikost kroužku: 9,5 mm
Průměrná délka života: 35 - 40 let

 

Úvod

Tento ara se s velikostí mírně přesahující 40 centimetrů řadí mezi středně velké zástupce svého rodu. Někdy bývá Ara marakána zaměňován s Arou malým, od kterého se ovšem liší svým červeně zbarveným opeřením v oblasti břicha.

Zajímavostí je, že koncem devatenáctého století byl tento papoušek u našich chovatelů opravdu nazýván malý ara. V této době ho u nás choval například B. Vaněk nebo F. Petzold, jak uvádí Vašíček ve své knize věnované arům a aratingám.

Ve volné přírodě tito arové obývjí poměrně rozsáhlé území zahrnující především východní oblast Brazílie, Paraguay a také severovýchod Argentiny, uvádí Vašíček. Některé zahraniční zdroje však v současnosti mluví o úplném vymizení ary marakány z argentinských oblastí, které dříve obýval. Tyto zdroje také upozorňují na stále gradující pokles populace těchto arů žijících volně. Optimistické zdroje hovoří o 10.000 volně žijících jedinců, ty pesimističtější dokonce jen o 7.000 kusech.

 Ve svém přirozeném výskytišti se mimo hnízdní období shlukuje do menších hejn, ve kterých se drží především v lesnatých oblastech a v blízkosti vodních toků.

Někteří ornitologové zabývající se pozorováním tohoto druhu v jeho domovině se shodují v názoru, že tento pták nebyl pozorován ve vyšších nadmořských výškách, než je 1.000 m. n. m. Další pozorování pak ukazují, že se Ara marakána s oblibou přiživuje na kukuřičných plantážích místních farmářů, kde působí velké škody.

Pohlavní dimorfismus – Obě pohlaví ary marakány jsou zbarvena takřka totožně a rozeznat tedy samici od samce pouhým pohledem oka, se začátečníkovi může jevit jako nadlidský úkol. U obou pohlaví převažuje zelená barva šatu. Hlava je pak modrá s červeným čelem a pro ary typickými holými lícními skvrnami. Červené je také břicho. Olivově zelený je kostřec, ocas červeno hnědý, zespodu olivově žlutý, modře lemovaný.

I přes to, že Vašíček zmiňuje menší intenzitu červeného zbarvení na čele samic a jejich celkově menší velikost oproti samcům, což by mohlo být práno jako jakési indície vedoucí k rozeznání pohlaví u těchto ptáků, jak se říká, od oka, určuje dnes většina chovatelů pohlaví svých odchovů pomocí DNA. Dalším nezbytným dokladem pro chov tohoto ary je certifikát CITES, jelikož Ara marakána byl zařazen na seznam ohrožených druhů!

Chov a odchov

První odchovy v zajetí datuje Vašíčkova publikace do počátku 40. let 20. století do Londýnské zoologické zahrady. Další se pak povedly až v letech osmdesátých opět v Británii, následně v Belgii a tehdejší NDR.

U nás se první odchov ar marakán, které pohlavně dospívají už ve věku 2 let, povedl M. Špakovi v roce 1981. Marakány, jakožto tropičtí ptáci nesnášejí naši zimu a doporučuje se jim v zimních měsících přitápět minimálně na +10°C.

V chladnějších podmínkách mohou snadno nachladnout a vlivem toho i zemřít, varuje Vašíček.

Jako negace tohoto tvrzení o přitápění působí Špakova zkušenost, kdy svůj pár ar marakán přezimoval v teplotách nedosahujících vyšší hodnoty než +5°C v šerém prostředí a kleci o velikosti pouhý 1m3. Nejen že jeho pár v takovýchto podmínkách přežil, ale navíc se i pokusil o odchov mladých. Samice prve snesla vejce na dno klece. Toto vejce chovatel posléze umístil do budky pro rozely, kterou instaloval do ubikace. Samice ve zmiňovaných podmínkách vyseděla snůšku. Mláďata bohužel následně opustila a nechala uhynout.

Pro ary marakány, výborné to letce, se doporučuje voliéra s alespoň čtyřmetrovým výletem. Jsou známy i odchovy z ubikací menších, například E. L. Hauters hlásil v roce 1969 úspěšný odchov v kleci dlouhé 120 cm. V takových skromných klecích ale těžko vynikne krása těchto papoušků. Domnívám se, že v současné době se tito ptáci chovají převážně jenom v dostatečně prostorných voliérách.

Chovatelé těchto ptáků se svorně shodují na nutnosti výstavby konstrukce voliéry z železných profilů. Taktéž plášť voliéry musí být tvořen silným pletivem, neboť se jedná o silně destruktivní papoušky, kteří by si s dřevěnou konstrukcí, nebo tenkým pletivem snadno poradili a našli si tak cestu na svobodu.

Průběh odchovu mláďat bych rád demonstroval na zkušenosti F. Vesera, o kterou se s námi dělí opět prostřednictvím Vašíčkovy knihy.

U tohoto chovatele marakány internované ve voliéře s čtyřmetrovým výletem úspěšně zahnízdily v budce o skromných rozměrech 25 x 25 x 52 cm (výška) s vstupním otvorem o průměru 8,5 cm. 

Vejce byla snesena v jednodenních až dvoudenních intervalech. Maximální zaznamenaná snůška činila 5 vajec, samice na ně zasedala od prvního dne. Inkubaci chovatel uvádí 24 dní.

Zajímavá je chovatelova zkušenost s kontrolou hnízdní budky. Veser říká, že ptáci nebyli na kontrolu nijak citliví. Pakliže k ní ale došlo, staří i mladí ptáci leželi v budce na zádech a strašlivě vřeštěli.

Chovatel v tomto období také zmiňuje nadměrnou agresivitu vůči ptákům v sousedních voliérách. Celkově se ale chovatelé shodují, že ary marakány nejsou v průběhu odchovu mláďat tak agresivní, jako bývají větší druhy ar.

Ptáčata opouštějí hnízdní budku po přibližně dvou měsících a jsou nadále dokrmována rodiči. Vašíček však zmiňuje smutný případ Škrhákova chovu, kdy samice pronásledovala své mládě, kterému bylo dovoleno sedět jen na dně voliéry. Toto mládě bylo chovatelem odebráno a uměle dokrmeno.

Mláďata ar marakán bývají často po opuštění hnízdní budky velmi zvídavá a ne příliš plachá. Toho se využívá při dokrmování mladých ptáků, kteří jsou následně zcela krotcí a s oblibou chováni v domácnostech jako skvělí společníci.

Krmení

Marakány krmíme směsí semen pro střední a velké papoušky. Takovouto směs je dobré především v průběhu chovné sezóny podávat také v máčené či naklíčené podobě.

V různých literaturách se také můžeme setkat se zmínkou o krmení bílým pečivem, mnohdy také máčeným.

Velmi oblíbené jsou kukuřičné a pšeničné klasy v mléčné zralosti, které ale milují snad všichni papoušci. Osobně jimi zpestřuji ve svém chovu stravu kdykoliv jsou tyto komodity k dispozici. Často je i mrazím a podávám i v zimních měsících.

Při odchovu mladých podáváme krom máčeného a klíčeného zrní také vaječné míchanice a ovoce ve větších dávkách než obvykle. Škrhák svým arům podával i tvaroh, špenát nebo vánočku.

Špak zmiňuje skrze Vašíčkovu knihu jeden zajímavý poznatek. Jeho samec ary marakány, který si škubal peří, přestal s tímto zlozvykem v době hnízdění, když byl krmen ořechy. Těžko říci, zda–li můžeme tento fakt přičíst na vrub ořechům přidaným do stravy, neboť i sám chovatel zmiňuje, že samec byl v této době dost zaměstnáván krmením mláďat.

 

foto – Lukáš Procházka
zdroje – M. Vašíček – Arové a aratingy – Barko Bělka, 2001
www.birdlife.org
www.wikiaves.com.br
www.iucnredlist.org

autor: Lukáš Procházka
vloženo: 15. 03. 2013 00:05

Design: Miroslav Horák | Redakční systém vytvořilo Devtea.cz
Copyright 2005–2017 Amadina-Gouldove.com, všechna práva vyhrazena.
Použití jakýchkoliv částí těchto stránek je možné výhradně se souhlasem autorů.
Kontakt | Bannery pro váš web