Partneři:

Krátce 11 - Z historie ornitologie a etologie ptactva

Provozujeme svůj koníček, kterým je chov ptactva, a možná sami neuvědomujeme, jak dlouhou historii tato naše záliba má, jak hluboké historické kořeny mají mnohé poznatky z této oblasti.

Za jednoho z průkopníků vědecké ornitologie je považován římský císař Fridrich ll. Štaufský (1194 – 1250). Na stránkách wikipedie je možno se dočíst, že byl mužem, který v touze po vědění a předání znalostí měl poměrně široký záběr. Věnoval se například lékařství, matematice, založil básnickou školu a v Neapoli také univerzitu, věnoval se i právu. Na jeho dvoře byl sepsán zákoník Konstituce z Melfi. Zákony, které platily v Sicilském království, zakázal krevní mstu, soukromé války, stanovil rovnost a svobodu vyznání. Všechny spory nařídil řešit pouze prostřednictvím soudu.  

Fridrich ll. se sokolem. De arte venandi cum avibus. Zdroj: Wikipedie

V neposlední řadě však také přispěl k poznatkům z oblasti ornitologie a etologie ptactva. Sepsal latinský traktát O lovu sokolem (De arte venandi cum avibus). Do tohoto díla se pustil na základě pojednání a překladů z arabštiny, ale také na základě svých pokusů a zkušeností. Dále cituji z Wikipedie. „Ve svém spise používá na svou dobu velmi moderní metodu - oproti běžnému úzu středověkých učenců opírat se o autoritu (auctoritas) nebo rozumový důkaz (ratio), jehož výlučné postavení bývá ovšem v průběhu 13. století nahlodáváno, klade Fridrich velký důraz na zkušenost (experientia).“

Prof. PhDr. Jana Nechutová, CSc, česká filoložka, překladatelka a vysokoškolská pedagožka k tomu dodává.

„Nekompiloval z autorit, pracoval s teoretickými a systematickými spisy, zřejmě znal dobře Aristotela v latinském překladu. Jako znalce ptačího světa jej ale nepřijímá: v prologu ke svému dílu konstatuje, že řecký filosof nikdy sokolnictví neprovozoval, a v systematické části odmítá Aristotelův systém a vytváří svůj vlastní."

Fridrich Štaufský (Villaniho Nouva Cronica). Zdroj: Wikipedie

Z předešlých řádků pak plyne, že Fridrich ll. Štaufský své znalosti o ptactvu získával především experimenty.

Když chce například zjistit, nakolik se sup orientuje při hledání potravy také svým čichem, učiní to pokusem na dnešní poměry trošku drastickým, nicméně v realitě doby, ve které žil, poměrně pochopitelným a především, dobře vymyšleným. Nachystal si voskovou kuličku. Tu pak nahříval nad plamenem až do stavu, kdy se vosk počínal roztékat. A přes předpokládaný odpor supa, takto rozteklý vosk vložil do ústí jeho čichového orgánu. Poté supa vypustil a sledoval jeho počínání.

Při jiném pokusu zahrabal pštrosí vejce do teplého písku. Chtěl tímto pokusem ověřit, zda se z takto zahrabaného vajíčka vylíhne mladé.

O svých pokusech sepsal pojednání, o kterém jsem se zmínil v odstavcích výše. Dle názoru odborníků svým spisem předběhl dobu. A ponechal nám tak i důkaz, že zájem o ptactvo, nebo chov ptactva samotný, není výdobytkem moderní doby, ale velmi dávný historický proces, který naštěstí neupadl v zapomenutí, a kterému ani zub času nic neubral na oblíbenosti u současné lidské populace.

Obrázky : cs.wikipedia.org
Zdroje:  History revue, Ozvěny historie - Helena Stejskalová (listopad 2013), Wikipedie


 

autor: Miroslav Lifart
vloženo: 13. 10. 2013 13:15

Design: Miroslav Horák | Redakční systém vytvořilo Devtea.cz
Copyright 2005–2017 Amadina-Gouldove.com, všechna práva vyhrazena.
Použití jakýchkoliv částí těchto stránek je možné výhradně se souhlasem autorů.
Kontakt | Bannery pro váš web