Partneři:

Chov exotického ptactva ve společné voliéře

Na jaře roku 2013 jsem začal řešit věčně probírané téma utvoření společné voliéry pro chov exotického ptactva. Jako mnoho dalších mě k tomuto kroku vedly dvě skutečnosti. Za prvé šlo o nedostatek místa (alespoň pro začátek – časem stejně nějak vymyslím vhodné místo pro více voliér). Za druhé šlo o estetickou stránku věci – je zřejmé, že voliéra osazená více druhy s upraveným okolím a dnem, na kterém jsou vysazené okrasné traviny a na části klasický trávník, zapadne více do koloritu okrasné zahrady než řadové proletové voliéry (kterým se ovšem v žádném případě nebráním a jsem si vědom, že pro ptáky jsou ideálnějším řešením). 

Voliéra před obsazením papoušky nádhernými. Foto: Milan Votava

 Navíc jsem chtěl začít v menším měřítku. Kdysi jsem běžné australce (andulky, korely, rozely) choval, nicméně po svatbě jsme zůstali nějakou dobu bydlet u rodičů manželky a zde nebyl dostatek prostoru k zachování chovu. Uběhlo 12 let, postavili jsme svůj RD a dnes si plním sen a k chovu se v malé míře vracím (takže jsem po takové době prakticky začátečník). Tolik na úvod.

Voliéra leden 2014. Foto: Milan Votava

První informace jsem začal shánět od zkušenějších chovatelů z okolí, nicméně společnou voliéru nikdo z nich neměl a ve většině případů k ní byli chovatelé skeptičtí. Zkusil jsem sehnat informace na webu a došel jsem až k těmto stránkám. Zde jsem se přihlásil do diskuze a zkusil se poradit. Několik informací se mi podařilo získat, mezi nimi i důležitá informace pana Maška, který podobnou voliéru má. To mi pomohlo při rozhodování a začal jsem s realizací.

Na zahradě máme malou hospodářskou chatku, na kterou je napojeno kryté posezení (viz. foto). 

Celkový pohled i na chatku a přilehlé posezení s krbem. Foto - Milan Votava

Zde jsem se rozhodl udělat voliéru napojenou na krytou část, pro možnost průletu do vnitřní voliéry. Půdorys jsem zvolil nepravidelný, který bude kopírovat okolí, jak je patrné z obrázků. Venkovní část má v nejdelších rozm. cca 3,8 × 2,5 × 2 m (d, š, v). Vnitřní je 1,7 × 0,9 × 2 m.

Pohled do venkovní voliéry. Foto: Milan Votava

Obě voliéry mají ocelový rám (profil jac. 30/30) a jsou opatřeny bodovaným pletivem s oky 16/16 mm. Vchody do voliér jsem z důvodu úspory místa (abych nemusel dělat pletivem oddělenou vchodovou část) udělal pouze do poloviny výšky voliér (pokud se ptáci při vchodu vyplaší, drží se zpravidla v horní části. Šířku vstupu jsem udělal 600mm. Část obou voliér je opatřena komůrkovým polykarbonátem. U venkovní je pokryta celá severní strana a polovina střechy (patrno z fotografií).

Voliéra z jiného úhlu. Foto: Milan Votava

U vnitřní je tak učiněno z důvodu zabránění proletování nepořádku do ostatních prostor chatky po celé spodní polovině voliéry. Dno je ve venkovní části z poloviny travnaté, na druhé polovině je písek. Jsou zde vysazeny i trsy neškodných okrasných travin (poradila manželka jako biolog). Ve vnitřní části je prostý beton opatřený barvou. Pro snadnější údržbu (agresivní trus a mechanické poškození při seškrabování u čištění) jsem zkusil umístit bublinkovou fólii. Tu jsem dal bublinkami dolů a první den zkusil pohodit trochou pamlsků, abych mohl sledovat chování na zemi – zda nebudou fólii oštipovat. K ničemu takovému naštěstí nedošlo, takže ji úspěšně používám již několik měsíců. Mám vždy na míru udělaných několik kusů dopředu, takže jednou za týden sbalím, vysaju zbytky pod a položím novou. Čištění je pak otázkou 10 minut, včetně otření polykarbonátových desek. Fólie je na několika místech připevněna k podlaze malými kousky oboustranné lepící pásky, aby se neshrnovala. Navíc má podle mě tu výhodu, že má dobré izolační vlastnosti, takže ptáci při pobytu na dně nejsou na prochladlém betonu.

Pohled na vnitřní část. Foto: Milan Votava

U venkovní části provádím údržbu taktéž 1 × za týden tak, že shrnu trus z písku pod bidly, velkými zahr. nůžkami zastřihnu trávu (to moc práce nedá, neboť je stále nakrátko – chutná jim) a trávník poté vysaju malým ručním akumulačním vysavačem od přebytku slupek pod krmítky. I zde celá údržba včetně otření pevných stěn vlhkým hadříkem nezabere více, než 15 minut týdně.

A teď konečně k osazenstvu voliéry. Začal jsem od nejmenších uvažovaných druhů pro společný chov. Měl jsem domněnku (pravděpodobně nesprávnou, ale zafungovala), že větší druhy umístím do již obsazené voliéry, aby u nich nepropukly nadměrné teritoriální choutky při opačném postupu. Po dokončení voliéry jsem přivezl od známého párek zebřiček.

Kompletní osazenstvo voliéry, mimo sedících samic andulek. Foto: Milan Votava

Po týdnu jsem pořídil 2 páry andulek společně s párem neofém tyrkysových. Když voliéru zabydleli, za další 2 týdny jsem přivezl pár mladých papoušků nádherných. Je jasné, že první dny po umístění posledních jmenovaných jsem se od voliéry, nebo alespoň optického dohledu nehnul (padlo pár dní dovolené). Vše se však jevilo jako klidný stav. Pozorování jsem zpovzdálí prováděl i za soumraku, kdy si ptáci hledali místo pro nocování a v neposlední řadě při krmení. Ani v těchto situacích nevznikaly výrazné šarvátky (ohnání se zobákem po jedinci, který si zasedne sám doprostřed krmné misky, neberu jako útok, když ohánění nepokračuje a nedochází ke stisku – zde jde o přirozený instinkt, který je vštěpen z přírody).

Papoušci nádherní při siestě. Foto: Milan Votava

V září jsem pozoroval páření u zebřiček a jejich snahu udělat hnízdo v proletovém okně. Umístil jsem tedy venku přírodní budku a zebry vyvedly 4 mladé. Ani na ty po vylétnutí nikdo neútočil. Bohužel, tento odchov neskončil díky mým chybám nejlépe – přežila pouze polovina. Jedno mládě se několik dnů po vylétnutí utopilo v koupací misce, která byla pro málo létající mládě zebřičky přeci jen více naplněna. U druhého jsem si nevšimnul (i z důvodu nekroužkování) v budce vrozené vady nožiček a mládě vylétlo s touto vadou. Při nemožnosti usednutí na bidlo byla šance na přežití malá a slza mi ukápla podruhé). Po vylétnutí mladých jsem budku odebral a zamezoval stavbě hnízda jinde, neboť jsem chtěl zabránit podchlazení mladých a nedokrmení z důvodu ubývajícího denního světla. Později jsem ve vnitřní části dořešil tento problém umělým přisvěcováním.

V současné době (leden 2014) jsem umožnil i z důvodu nepřiměřeně teplého počasí a jejich nedočkavosti, nasednutí obou párů andulek ve vnitřní části. Chatka je dobře zateplená a teploty zde ani v mrazech v minulých zimách nepadaly do minusových hodnot, nyní je zde stále +10 °C.

Pohled do budky. Foto: Milan Votava

Umístil jsem budky a pravidelně přisvěcuji umělým osvětlením. V době psaní tohoto článku mají obě samice po 6 vejcích s tím, že nasedly hned od prvního sneseného. Ve voliéře je opět klid a samice sedí poctivě – nevylétají zbytečně ani v době čištění, pouze nakouknou co se děje a zalezou zpět do budky. 

Pohled do hnízdní budky. Foto: Milan Votava

Též u zebřiček jsem pozoroval páření a zvýšený zájem o budku. Neofémy od začátku projevují vzájemnou náklonnost, uvidíme, co bude následovat na jaře. Budky pro všechny chované druhy (pochopitelně zatím vyjma nádherných) hodlám umístit i do venkovní části (uvnitř mám prkenné, ven již mám zhotoveny přírodní kmenové).

První odchov zebřiček pestrých. Foto: Milan Votava

Je mi zcela jasné, že se situace může radikálně změnit, až v budoucnu půjdou (jestli půjdou) do toku nádherní. Předpokládám, že se může zvýšit jejich teritoriální instinkt a z něj pramenící agresivita vůči okolí. Nicméně jsem opět připraven při prvních náznacích potřeby hnízdění věnovat část dovolené na pozorování a případné rozdělení obyvatel.

Ještě se zmíním o podávání krmení. To je řešeno ve venkovní i vnitřní části instalací nerezových otočných krmítek vlastní výroby. Ty mají půlkruhový tvar s rádiusem 500 mm venku a 550 mm uvnitř přičemž ve venkovní části jsou dvě, ve vnitřní jedno. Na tato krmítka umisťuji misky s jednotlivými druhy krmení.

Detail otočeného vnitřního krmítka. Foto: Milan Votava

V zimě krmím ve vnitřní části, od jara do podzimu venku. Řešil jsem jak podávat krmení (míchané, nebo zvlášť) a také zde se názory mnou dotázaných chovatelů velmi různily. Přistoupil jsem tedy na nejčastěji používaný kompromis. Zimní řešení (do jednoho otoč. krmítka se vejde méně misek, aby tam mohli dosednout i ptáci) v jedné misce podávám směs prosa a lesknice (někdy přidám trochu semence), ve druhé slunečnici smíchanou s trochou neloupaného ovsa a kardi (s tou raději neplýtvám, aby ptáci netloustli), v další misce voda.

Venkovní krmítka. Foto: Milan Votava

Pak jsou menší misky, v jedné je neloupaný oves samostatně, ve druhé grit s vitamíny (stále mají možnost i přístupu k písku ve venkovní voliéře) a do třetí dávám pamlsky (piškoty, jablko, mrkev) nebo teď v době hnízdění klíčené proso, později střídané s vaječnou míchanicí. Letní varianta krmení venku je variabilnější, neboť je k dispozici více prostoru. Proso s lesknicí tedy dávám v menším množství do dvou misek, jinak vše zmíněné stejně tak, že v jednom krmítku je proso, slunečnice (obojí ve výše uvedených směsích), pamlsky a neloupaný oves, ve druhém proso, vitamínový grit, pamlsky a voda, v době hnízdění bude v obou dost místa na přidání klíčeného zrní a míchanice.

Krmím tak, že odpoledne po návratu z práce kompletně vyčistím krmítka – používám zmíněný ruční akumulační vysavač – šetří to čas, důkladně umyji všechny misky i celé otoč. krmítko a dám krmení. Ráno před odjezdem do práce pouze u suchého krmení vyfouknu slupky a doplním zrniny.

Část osazenstva voliéry při krmení. Foto: Milan Votava

Dlužno podotknout, že ani u zimní varianty, kde ptáci na krmítku nemají tolik prostoru, nedochází k šarvátkám a každý se srovná tam, kam zrovna chce. Nádherní většinou chodí na krmítko až po drobotě, navíc když jdou hned, začínají s neofémami zpravidla slunečnicí, ostatní prosem a průběžně se prohodí. Venku je to ještě jednodušší.  

Myslím, že oproti slibu krátkého článku, jsem podal až moc vyčerpávající popis. Nicméně – třeba budou některé detaily, které se ani nemusí týkat pouze společné voliéry, nápomocny někomu dalšímu. Nebo mi naopak zkušení chovatelé vyčiní, že něco dělám špatně, za což jim pochopitelně budu vděčný – člověk se má učit, ne zlobit se za udělené rady. Pochopitelně též rád odpovím na jakýkoli dotaz ať již zde v diskuzi, nebo klidně na mém e-mailu dareck@seznam.cz

Úplným závěrem mám jednu velkou prosbu pro ty, kdo chtějí též zkusit společnou voliéru. Budu rád, když vám moje poznatky pomohou, ale v žádném případě je neberte za prokázanou skutečnost. Každý živý tvor je individualita s vlastní povahou, která může být u jedinců téhož druhu velmi rozdílná. Velkou roli hraje i prostředí, krmení a mnoho dalších aspektů, které by mohly společný chov zhatit. Pokud jej chcete zkusit, fandím vám, ale najděte si při obsazování dostatek volného času pro pozorování chování ptáků – zda vůči sobě neprojevují agresi. Bylo by škoda pro naše vlastní požadavky a potěšení způsobit trauma, nebo dokonce úrazy či smrt našim svěřencům, které máme rádi a kvůli kterým tohle děláme.

text a foto - Milan Votava

vloženo: 18. 01. 2014 00:05

Design: Miroslav Horák | Redakční systém vytvořilo Devtea.cz
Copyright 2005–2017 Amadina-Gouldove.com, všechna práva vyhrazena.
Použití jakýchkoliv částí těchto stránek je možné výhradně se souhlasem autorů.
Kontakt | Bannery pro váš web