Partneři:

Strakapoud velký (Dendrocopos major)

Poznávací znaky:

Jedná se o velmi kontrastně zbarveného ptáka, o velikosti asi 23 centimetrů a hmotnosti 80 gramů. Hlava i celé tělo je zbarveno černo bíle, spodní ocasní krovky jsou sytě červené, a u samce je velmi výrazná i červená skvrna na týle. Samice je až na tuto skvrnu zbarvena stejně jako samec. Mladí ptáci mají červené temeno hlavy.

Strakapoud velký. Foto: Emil Škoda

Rozšíření:

Je rozšířen v mírném pásu Eurasie od Atlantiku po Pacifik, dále ho nalezneme na Kanárských ostrovech a severozápadní Africe.

Hnízdění:

Hnízdí v dutinách jehličnatých i listnatých stromů. Tyto asi 30 centimetrů hluboké dutiny tesá svým zobákem především samec. Samice poté do hnízda snáší 5 až 7 vajec, na kterých pak sedí střídavě oba rodiče 13 dní. Mláďatům nosí potravu v zobáku jak samec, tak i samice. Ve věku 21 až 23 dní mladí strakapoudi opouští dutinu, a poté se zdržují v jejím blízkém okolí.

Strakapoud velký. Foto: Emil Škoda

Potrava:

Strakapoud se živí především hmyzem žijícím ve dřevě, který dokáže výborně vyzobávat svým ostrým zobákem přímo z kůry stromů. Má také velmi dlouhý jazyk, a ten používá jako harpunu pro získávání hmyzích larev, na které by svým zobákem jinak nedosáhl. Kromě hmyzu se živí i semeny a jádry stromů. Velmi obratně si dokáže zaklínit šišku nebo ořech do štěrbiny ve stromě, a poté ji svým silným zobákem snadno rozebrat. Dalším doplňkem v jeho potravě je míza stromů - tu získává tak, že zobákem tesá do kůry malé kroužky a k nim se pak vrací pravidelně lízat vytékající mízu.

Tento šplhavý krasavec je největším z našich strakapoudů (dále u nás žije ještě Strakapoud malý a Strakapoud prostřední). Stejně jako například datel je pro naši přírodu velmi užitečný, jelikož likviduje dřevokazný hmyz ve stromech.  Jeho bubnování do kůry stromu je slyšet na velkou vzdálenost, a tak ho většinou nejprve uslyšíme a poté se nám ho podaří i zahlédnout. Na jaře lákají samci své družky tak, že v krátkých intervalech tlučou do kůry stromů  ve vysokém tempu. Jelikož u nás strakapoudi zůstávají i přes zimu, tak ho velmi často můžeme pozorovat i na krmítkách, zvláště pokud mu přichytáme kus hovězích loje, který zavěsíme na větev nebo tyč. Společně s hejnky sýkor a brhlíky pak jistě bude na takovém krmítku častým hostem.  Za velmi prospěšnou práci pro naše stromy si to jistě plně zaslouží.

Text: Martin Řondík Foto: Emil Škoda

Literatura:
Ptáci v lesích a horských oblastech - Jiří Felix a Květoslav Hísek (Státní zemědělské nakladatelství 1975)
Kapesní atlas Ptáci - J.Nicolai,  D.Singer / K. Wothe (Slovart 2002)
Encyklopedie ptáků - Vladimír Bejček, Karel Štastný (REBO Production 1999)

vloženo: 27. 09. 2014 00:05

Design: Miroslav Horák | Redakční systém vytvořilo Devtea.cz
Copyright 2005–2017 Amadina-Gouldove.com, všechna práva vyhrazena.
Použití jakýchkoliv částí těchto stránek je možné výhradně se souhlasem autorů.
Kontakt | Bannery pro váš web